archiv
Učitelské noviny č. 37/2010
tisk článku

Sociální sítě: PROSTOR ZASLÍBENÝ, NEBO ZAKÁZANÝ?

 

Jak mají kantoři přistupovat ke komunitním a sociálním sítím? Odmítnout? Zakázat? Zúčastnit se? Jde o nové internetové prostředí, ve kterém lidé velmi volně komunikují a sdružují se podle zájmu i podle nálady. Má v tomto prostředí ale své místo i škola? Hovořili jsme na toto téma s náměstkem ředitele Výzkumného ústavu pedagogického Ondřejem Neumajerem a s didaktičkou ICT Danielou Růžičkovou, dotazem na toto téma jsme oslovili i několik ředitelů základních škol.
Tak tedy - jak mají kantoři přistupovat ke komunitním a sociálním sítím? „Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď,“ říká O. Neumajer s tím, že například ve Spojených státech existuje zákonná povinnost zřizovatele školy umožnit filtrovat obsah internetu, tedy například i sociálních sítí. Škola by tedy měla mít jednoduchý nástroj, jak třeba facebook nebo badoo zablokovat. („Problém je, že jednoduchý nástroj na zablokování sociální sítě v podstatě neexistuje, proto se to ani v amerických školách nedaří,“ poznamenává O. Neumajer.) Je taky otázka, zda je to správná cesta. „Technooptimisté tvrdí, že to není správné řešení. Podle mého je v kompetenci každé školy, aby se rozhodla, nakolik chce pustit sociální sítě do svého života. Musí si uvědomit, že digitální věk je složitý – když si zvolí škola cestu zablokování, je vysoce pravděpodobné, že si žáci najdou okliku, jak se k zakázanému obsahu dostat,“ tvrdí. Konečně, dovedu si představit, že budou soutěžit, komu se podaří školní „zámek“ dřív a efektivněji hacknout. Paradoxně by se při tom mohli hodně naučit, to je trochu kouzlo nechtěného.
Škola se tedy musí rozhodnout, zda mařit čas a peníze (a nemalé peníze) na filtrovací technologie, nebo jestli zakazovat žákům otevírat tyto stránky, nebo jestli není lepší naučit děti se sociálními sítěmi pracovat, pohybovat se na nich, využívat je.
„Základem pro přístup učitelů k sociálním sítím je stanovení jasných a pevných pravidel a hranic. Pak není problém, aby i učitel měl na sociální síti svůj profil a jeho prostřednictvím třeba komunikoval s žáky,“ říká O. Neumajer. „Není ale možné, aby žák myslel, že odešle učiteli domácí úkol v osm večer a ještě ten den dostane odpověď. Právě doba komunikace a jeho kvalita, způsob patří mezi limity, které je nutné jasně definovat. Školy to umějí – podobná pravidla jsou přijímána třeba při jednání školního parlamentu.“ Tedy – podle O. Neumajera je výhodné, aby byly sociální sítě využívány, aby se na tvorbě pravidel pro jejich využívání podíleli i žáci – a pak aby byla tato pravidla striktně dodržována.
Odmítnout bez rozmýšlení sociální síť je podle něho špatné rozhodnutí. K tomuto řešení se většinou přiklánějí učitelé, kteří tomuto prostředí nerozumějí, neumějí s ním pracovat, bojí se ho. „Souhlasím s učitelem, který si sociální síť projde, seznámí se s ní, naučí se s ní pracovat – a pak se prostě rozhodne, že se mu do jeho vzdělávacího pojetí nehodí, že ji využívat nechce,“ vysvětluje O. Neumajer svůj pohled na věc. Bohužel, odmítnutí podle něho většinou pramení pouze z neznalosti a případně z toho, že učitelé nevědí, jak by takovou věc mohli ve výuce využít.
Vzpomíná také jak na jedné škole na toto téma diskutoval. Učitelky se ve sborovně shodly, že škola je vzdělávací prostředí, že musí mít autoritu a nemůže ji snižovat využíváním tak nesolidního média, jako je sociální síť. Vyčítaly jí, že 99 % obsahu, který nabízí je balast a nesmysl. Nenapadlo je ale, že jednak je dobré naučit děti i v tomto balastu najít seriózní informace, že sociální síť poskytuje i výhody operativní a přímé komunikace. A že hlavní obsah pro školu jí dávají učitelé – způsobem, jakým ji využívají, a právě pravidly, která jsou stanovena a dodržována.
Podobná dilemata jako jednotliví učitelé konečně řeší i samotné VÚP – má se otevřít Metodický portál (www.rvp.cz) učitelům prostřednictvím facebooku, nebo ne? „Problém je v tom, že se podle našich zjištění učitelé často bojí skutečně otevřít. Chtějí si chránit své soukromí. Nechtějí mezi přáteli, kteří mají přístup ke všem informacím, mít i své žáky a studenty. I učitelé se totiž chovají na facebooku jako ostatní – tedy velmi otevřeně. Klidně napíší, že byli včera večer na pivu a kolik toho vypili… A logicky jim připadá, že takové informace mít žáci nemusejí,“ popisuje možný problém O. Neumajer. I na to ale existuje technologické řešení – omezit přístup žáků (kteří budou mít přístupová práva) jen do prostoru, který bude určený pro komunikaci s nimi.
Didaktička ICT D.Růžičková upozorňuje na další aspekty. Sociální síť je nový nástroj. Není to první nový nástroj v oblasti ICT, se kterým se musí učitelé naučit pracovat. Má to své zákonitosti. Nejdřív se objeví nový nástroj, začne se používat v podstatě nekontrolovaně, a teprve pak se začínají tvořit pravidla pro jeho využití. „Pro sociální sítě se nyní začínají vytvářet pravidla, více méně živelně, podle přístupu jednotlivých učitelů. Někdo si prostě své žáky mezi přátele zařadí, jiní se tomu striktně brání. Na mém profilu stojí bývalí žáci ve frontě, chtějí, abych je mezi přátele zařadila, ale já s tím stále váhám. Asi to vyřeším samostatnou skupinou, ráda s nimi budu komunikovat, ale budu je mít oddělené od ostatních…“ říká D. Růžičková.
Možná se podle ní časem ukáže, že absolutní otevřenost se stane běžnou věcí, že učiteli nebude vadit, že žáci budou vědět, že byl večer na pivu. A každý si nastaví svoji hranici, o čem se ještě s žáky přes facebook bavit a co si nechat pro sebe. Tato úroveň se bude časem měnit, bude se měnit názor na to, co je ještě společensky přijatelné a co už ne.
Upozorňuji na zlomyslnost žáků, na vysokou možnost zneužití informace, kterou učitel veřejně v dobré víře poskytne. O. Neumajer přikyvuje, že takových nebezpečí hrozí mnoho. Je ale podle něho nutné nacházet postupně cesty, jak se s nimi vypořádávat. A zasazuje internetový prostor a sociální sítě do širšího kontextu – stále sílí trend celoživotního vzdělávání. A pokud podle něho chce institut školy přežít, pokud chce být dětmi přijímaný, musí být přístupný ne od osmi do dvou, ale celodenně. A to je právě možnost, kterou dává internet. „Využití sociálních sítí by se mělo stát součástí standardního kurikula, mělo by být jasné, že jejich využívání je v pořádku. Jistě, přehnáno do krajnosti to bude znamenat, že učitel stejně jako lékař bude k dispozici 24 hodin denně. Ale opakuji – s jasně danými pravidly, která se budou striktně dodržovat a která i tuto dobu pro komunikaci budou vymezovat,“ vysvětluje O. Neumajer.
Zdá se to možná jako šílenost, jako přehnaný požadavek na učitele, který se musí vyrovnávat se změnami, které přináší rychle se měnící doba. Ale není to zase obraz nějak vzdálené budoucnosti. Už dnes přece když poskytne učitel rodičům své mobilní číslo, nemá jistotu, kdy mu zavolají… A vypnout mobil je obtížnější než se odpojit od facebooku nebo od internetu.
RADMIL ŠVANCAR
 
Pozor na kyberšikanu!
 
Jak se bránit ve škole sociálním sítím (nebo jak je využívat)? Je facebook nadějí, nebo prokletím? zeptali jsme se na několika základních školách.
 
Učitel IT bude mít přístupové heslo
Nemám rád jednoznačné odsudky, že je něco špatné, nebo naopak dobré. Jak už to bývá, každá věc má své silné i slabé stránky a i dobrá věc se dá zneužít.
Facebook i další sociální sítě jsou na tom stejně. Jako škola jsme ji nyní začali aktivně používat pro potřeby propagace, ale hlavně jako moderní a účinný nástroj pro komunikaci s rodiči. Web školy i facebook rodiče vítají jako rychlý, aktuální a pohodlný zdroj informací o dění ve škole. Cílem je zvýšit i zainteresovanost rodičů na dění ve škole.
Existuje ale i odvrácená stránka věci – kyberšikana, tedy anonymní, ale i adresné napadání a vyřizování si účtů přes internet. Pár případů jsme již řešili. Zatím se vždy jednalo o aktivity mimo školu, ale ve škole se nám odrážely, a tak jsme je chtě nechtě museli s rodiči řešit. V případě zneužití sociální sítě však byla tato fakta:
- jednalo se o síť Spolužáci.cz,
- vždy se jednalo o aktivity mimo školu, dokonce v nočních hodinách,
- vždy to bylo jmenovitě a adresně, nikoliv anonymně,
- vždy se jednalo o pokračování nějakého osobního sporu, který se ventiloval veřejně,
- vždy rodiče chtěli, aby to řešila škola, ale jednoznačně se jednalo o problémy mimo školu, i příčiny sporu mezi žáky byly mimo školu.
Další možná rizika práce se sociálními sítěmi vidím v tom, že žáci na nich vystavují nejen choulostivé a osobní údaje, ale i vstupují do komunikace s neznámými lidmi. Osobně si myslím, že školy by měly vést k bezpečnostním návykům na sociálních sítích a seznámit děti s riziky, rozhodující vliv ale v této oblasti musí mít rodina. Ta by si měla sama pohlídat, co jejich děti ve volném čase dělají, s kým komunikují a o čem a jaké informace sdělují. Opět zaznamenáváme trend vše shodit na školu, přenést odpovědnost na instituci. Přitom je evidentní, že při řešení takových problémů je primární rodina. Pokud to rodiče nepochopí, budou se možná jednou moc divit.
Po svých zkušenostech nyní škola pracuje na vylepšení bezpečnostní politiky na školní síti a zvažujeme všechny sociální sítě ve škole zakázat. Bude to fungovat tak, že po kliknutí na tuto stránku bude uživatel přesměrován na jinou, námi určenou stránku, nikoliv na požadovanou sociální síť. Tím se vyvarujeme toho, aby se nežádoucí věci děly ve škole a na školních počítačích. Učitel IT si však bude moci stránky například pro potřeby výuky odblokovat.
Miloslav Hubatka,
ředitel Základní školy JUDr. Josefa Mareše a MŠ,
Znojmo
 
Velký žrout času s malým efektem
Se sociálními sítěmi typu facebook nemám osobně ani pracovně bohaté zkušenosti. Můj osobní dojem je, že se jedná o velkého žrouta času s malým efektem. Diskuze na sociálních sítích mi nepřipadaly obsažné ani smysluplné. Nahrazují podle mého osobní kontakt a mluvené slovo, což není dobře. Sociální sítě ale nejde ignorovat, a tak je třeba hledat i výhody. Myslím, že by mohly mít velký potenciál v PR školy, poněvadž žáci školy jsou jejími potenciálními budoucími zákazníky (tedy jako rodiče svých dětí) a skupina uživatelů sociální sítě je na komunitu školy poměrně rozsáhlá.
Radomír Habermann,
ředitel Základní a mateřské školy Šromotovo,
Hranice
 
Naděje pro budoucnost
Sociální sítě, jako je facebook mohou posloužit, ale také ublížit. V poslední době se stává facebook i naší starostí. Mezi dětmi se šíří možnosti „cyber šikany“, kterou se musíme do budoucna učit řešit i my jako pedagogové. Zároveň se nám osvědčili nové možnosti komunikace mezi žáky a pedagogy. Někteří učitelé poskytují prostřednictvím služeb webu 2.0 studijní materiály, doučují žáky, kteří se v době volna připravují na výuku, kontrolní testy apod. Velikou výhodou je také flexibilní komunikace prostřednictvím sociálních sítí, kdy vyučující může rychle žákům připomenout, co si mají připravit na následující vyučovací hodinu a tato zpráva se rychle šíří po celé třídě (skupině).
Myslím si, že sociální sítě mohou být naší budoucností, jen se je musíme naučit správně využívat.“
Aleš Kozák,
vyučující informatiky Základní školy Lesní,
Liberec
 
< zpět do čísla
banners/puskin-v2.jpg
reklama
ac_un_banner_19.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
bitozeves-word.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz