archiv
Učitelské noviny č. 35/2004
tisk článku

Jak vypadala stará škola

Hmotné postavení učitelů bylo na starých venkovských školách neutěšené. Dostávali pouze 104 zlatých a 48 krejcarů‚ podučitel měl pouze 30 zlatých služného. Proto bylo jim starati se o příjmy vedlejší. Chodili o svátcích zjevení Páně od domu k domu psáti na dveře tak zv.“Tři krále“, nebo na svátek sv. Řehoře putovali od domu k domu, zpívaje příhodné písně. Za tyto výkony obdrželi několik vajec, krejcarů, a pod. O velikonocích vybírali s pokynutím farního úřadu od zbožných katolíků zpovědní cedulky, přičemž zapisovali veškeré osoby v domě bydlící‚ by se vědělo, kolik asi duší osada čítá.


Vyučování za tehdejších dob trvalo 4 hodiny denně, čtvrtek byl dnem triviálním, učilo se čtení, psaní, počítání a náboženství. Jako knih učebních používalo se tehdy tzv. Prvního dílu (katechismu)a Druhého dílu (čítanky) obsahující ponejvíce dějiny starozákonní a některé jevy přírodní. Počítání bylo praktické, hlavně pamětné. Postup při vyučování čtení byl zdlouhavý, žáci až poznali na lístku celou abecedu, učili se a teprve slabikovali a než dospěli ke čtení slov a vět‚ což trvalo velmi dlouho, takže méně nadaný žák školu vychodil, čísti se nenaučil. Při zdlouhavé metodě a nenucené špatné návštěvě školní ani jinak být nemohlo.

Se změnou politických poměrů v zemi v druhé polovině 19. st. začala i na venkov pronikat touha po pokroku a vzdělanosti. V důsledku toho se zlepšovalo vybavení stávajících škol a rychle narůstal i počet škol nově zakládaných. Už tereziánské reformy pamatovaly na vyučování a rozvíjení praktických činností na venkovských školách. V letech 1784-1791 začaly vyučovat i ženským ručním pracím (zejména šití‚ vyšívání, pletení) a vaření. Chlapci se v té době věnovali štěpování, pracím na zahradě, někde i včelaření. Na vysoké úrovni byla tato výuka například v Poděbradech, jak je dochováno v písemnostech. Jako učitel byl vynikající ovocnář P. Matěj Rossler. Ruční práce jako povinný předmět byly do venkovských škol zaváděny až po roce 1879.

Postupně stoupl počet učitelů. Uvážíme-li, že v roce 1856 bylo známo jenom 56 učitelů, jejich počet stoupl na 93 v roce 1874, a na 258 v roce 1904.

Během několika desetiletí se obraz školství rychle měnil. V roce 1864 převzaly školy od vrchnosti obce a stavba nových školních budov se stala prvořadou věcí, prestižní na konci 19.století, kdy měly svou školu již všechny vesnice.

Na venkovských školách provázela učitele chudoba. Sám si musel vyprošovat plat a co dostal, stačilo sotva na holé živobytí. Venkovští učitelé bydleli ve škole, mnohdy i ve třídě a jenom při některých školách bylo malé hospodářství. Aby uživili sebe a často početnou rodinu, přivydělávali si hraním v kostele a při muzice, zpívali pašije, vodili procesí, zvonili, ale také za malou úplatu opisovali noty a písemnosti, modlitební knížky atd. Ještě hůře na tom byli učitelští pomocníci, které si učitelé museli sami vydržovat.

Vyučování na venkovských školách se začalo zlepšovat od počátku 19.století, kdy místo vojenských vysloužilců, ševců, přišli zkušení učitelé a často i lidé obsáhlých znalostí a morálních kvalit a nezřídka i vynikající hudebníci. Právě ti sehráli důležitou roli v našem národním obrození. Šířili vzdělanost mezi širokými vrstvami lidu a zapojovali se do probouzejícího se veřejného a spolkového života. V žádné škole nesměla chybět kniha cti ZLATA KNIHA a KNIHA HANBY, do níž se zapisovaly hrubé žákovské poklesky. Za pilnost byly děti odměněny lístky. Za neposlušnost, vzdorovitost a prostořekost měl učitel v zásadě různé tresty od výprasku rákoskou až po posazení do oslovské lavice.

České venkovské školství bylo těžce postiženo NOVÝM ZÁKONÍKEM o školství obecném z roku 1805. Vyučovacím jazykem se stala němčina a dozor nad vyučováním byl svěřen kněžím. Tento stav trval až do roku 1868. Školský zákon z roku 1869 platil s několika novelami prakticky až do roku 1948.Teprve další reforma vrátila do škol češtinu a vyučování se stalo opět státní záležitostí.

Od roku 1869 byla uzákoněna povinná školská docházka od 6 do 14 let a vydávána čtvrtletní vysvědčení. Školy se vybavovaly učebními pomůckami a počet žáků v jedné třídě nesměl přesáhnout osmdesáti. I když v průběhu 19. století byla zřízena skoro v každé obci kraje škola a roku 1869 nařízena povinná školní docházka, zejména v chudších rodinách se našly vždycky důvody k vynechávání vyučování. Nebylo to jen chatrné oblečení a boty v zimě, ale především potřeba dětské práce v hospodářství v průběhu celého roku. Většinu času trávily děti na pastvě, staraly se o mladší sourozence i o celou domácnost.

Na základě školního řádu pro veškeré C.K. dědičné země z roku 1774 byly ve městech i ve všech vesnicích s farními nebo filiálními kostely zřizovány tzv. triviální školy. Základem vyučování v nich bylo trivium, tj. čtení, psaní, počítání. Stará školní vysvědčení uvádějí kromě náboženství ještě další vyučovací předměty - pravopis, zeměpis a dějepis, přírodopis a štěpování. Kreslení bylo např. v Poděbradech zavedeno až v roce 1855.

Z cirkuláře vikáře poděbradského z 26.8. 1848

“Mimo přípravy má vzíti učitel do školy veselou mysl, odhlídnouti na odplatu, která ho čeká v nebi. Děti do školy vábí čistota, k tomu dopomáhá učitel, když sám ne v kamizole bez kabátu, ale řádně ustrojen ve škole se nachází, fajfky ani tabáku dokonce do školy nepatří.“

“Na tento rok jest roční plat kantorům odňat a mají takový v sobotálesu hledat, a sice od 6 do 12 let staré děti mají 48 neděl do školy chodit a dle způsobu učení svého sobotáles platit, a kdyby den nebo dva do školy nešlo, má se duplovaný sobotáles dáti. Takové peníze mají rodičové rychtářům, rychtářové do zámku odváděti a odtud se mají kantoři podle množství svých žáků vypláceti.“

“Ponejvíce se učí v pastoušce, v obecní kovárně neb jiné nízké světničce s trámy začadlými, stropem nízkým jako dlaň.“

Ze zprávy o stavu pokroku školství 1777

“Na každém panství ustanoví se na několik let učitelka k vyučování předení, z důvodu panství, aby dívky ve škole v předení lnu a vlny cvičila, opatří se jí vřetena a kolovraty, aby na škole kde ustanovena bude, po obvyklých hodinách, když chlapci jiným předmětům se učí, neb muzice mohla děvčata vyučovati.

Školní pravidla

1. Choď bedlivě do školy!

2. Do školy přicházej v pravý čas čist a učesán!

3. Než-li do školní světnice vkročíš, otři bláto nebo sníh s obuvi a šatův!

4. Po chodbě a schodech kráčej zvolna a tiše!

5. Vstoupíš-li do školní světnice, pozdrav a pokloň se učiteli, odlož svrchní šat a jdi na vykázané místo!

6. Před vyučováním nechoď z místa, nepovykuj, nýbrž se připravuj k vyučování!

7. Co máš učiteli oznámiti, oznam před vyučováním!

8. Vstoupivšího do učírny učitele neb hostě pozdrav povstáním a stůj tak dlouho‚ až se pokyne, abys sedl!

9. Při vyučování buď pozorným a varuj se všeho vyrušování!

10. Nepřinášej do školy věcí nepříslušných, zejména cukrovinek!

11. Potřebu tělesnou vykonej, než do školy vstoupíš, při čemž záchodu neznečisti!

12. Za vyučování nejez!

13. K odpovědi se hlas pouze ruku zvedna!

14. Odpovídej nebo čti hlasitě, stoje při odpovědi přímo!

15. Jdeš-li k tabuli nebo ke stolu, pokloň se učiteli, totéž učiň odcházeje!

16. Po vyučování slož své věci beze hluku!

17. Ze školy odcházej dle ustanoveného pořádku!

18. Buď svorným a laskavým!

19. Nedaruj peněz, nevyměňuj a neprodávej věcí beze svolení rodičův!

20. Nepoškozuj školního nářadí ani věci spolužákových! Každou učiněnou škodu jsi povinen nahraditi.

21. Neškrab a nepiš po stěnách!

22. Nedělej ve školní budově smetí!

23. Vážené osoby slušně pozdravuj!

24. Nevysmívej se nikomu a netup nikoho!

25. Na veřejných místech nekřič, neházej‚ neper se!

26. Nepoškozuj stromův a jiných rostlin!

27. Zvířat netrap, cítit ona jako ty!

28. Ptáčkův, jich hnízd a vajíček nenič!

29. V zimě po chodníkách se neklouzej!

30. V soumrak nedli, nejsa poslán od rodičův, na ulici!

31. Nenaštěvuj hostinců, veřejných tanečních zábav a divadel!

KOMENSKÉHO DESATERO

1. Z každého člověka stává se člověk, nepůsobí-li naň zkáza. Čím spíše začneš zlé přemáhati, tím snáze zvítězíš. Spěj přímo k cíli, zanech všech oklik.

2. Lidé se mají učiti pokud nejvíce možno. Svět zajisté temnot svých sproštěn býti nemůže rozžetím pochodně moudrosti. Lidé vzdělaní v pravdě lidmi jsou. Ztratíš-li čas života - ztratíš sám sebe.

3. Toho tělo kdo šetří (jí pije střídmě, tělo pracemi pilně cvičí, pohodlí a občerstvení jemu dodává rozšafně, jak přirození káže) není možné, aby živ, zdráv, čerstev nebyl na dlouhé časy i bez léků.

4. S kým obcuješ k tomu buď otevřený, bez podvodu a lsti. Prospívej všechněm, neškoď žádnému, šťastných věcí žádej jednoho všechněm. Tak teprve by byl blažený stav soukromých i veřejných věcí, kdyby všichni chtěli se spojiti, pro všeobecný prospěch všude uměli a chtěli pomáhati jedni druhým.

5. Kdo mnoho v umění, moudrosti a ctnostech prospěti má, za mladu mu oči otevři a smysl odmknouti třeba. Jedna z hlavních ctností je spravedlnost, ona každému co jeho jest dává.

6. Času sobě draze važ a jej dobře vynakládej. Postarej se, aby z lidu zahálka a ničemná lenost byla odstraněna a všichni aby pracemi užitečnými se zabývali. Lépe jest hráti, než zaháleti.

7. Veliké mysli jest‚ kdo lidé i odporné věci jednostranně snášeti může. Trpělivý nekvílí a nenaříká. Kdo lépe umí trpěti, ten má lepší pokoj.

8. Lépe jest štědrým býti než skoupým. Potřebuje-li kdo pomoci, přispěj mu na pomoc, pakli kdo rady poraď, pakli potěšení potěš, jestli přímluvy skloň se. Nenávist proti žádnému v srdci nenes.

9. Mluviti pravdu žádnému neostýchej. Pravdu svobodně vyznati nestyď se, mluv pro potřebu, ne pro zdvořilost a cokoliv mluvíš, ať jest čistá pravda.

10. Měj mysl k Bohu co nejvýš zdviženou, k bližnímu co nejníž skloněnou. Čistoty srdce i těla především ostříhej. Ó, člověče, upamatuj se! Nic nemáš jistějšího nad smrt, nic jistějšího nad smrti hodinu. Osudu svého nepředstihuj ale čekej.

Zákonnitá ustanovení

(Ministerský výnos ze dne 8. června 1883, Č. 10.618).

1. Rodičové neb jejich zástupcové nemohou svých dítek neb opatrovanců nechati bez vyučování na veřejných školách obecných předepsaného (§ 31. říš. zák. škol.)

2. Povinnosť choditi do školy počíná od dokonaného šestého roku a trvá až do dokonaného čtrnáctého roku (§ 31. říš. zák. škol.)

3. Děti, kterým při početí školního roku jde na šestý rok, mohou jen s přivolením místní rady školní přijaty býti. Toto povolení může se dáti jedině dětem, které jsou na těle i na duchu dospělé a jen potud, pokud se tím nepřekročuje zákonitý počet žáků (§ 3 řád. škol. a vyuč.).

4. Žáci mohou vystoupiti ze školy teprv tehdá, když umějí věci nejpotřebnější na školách obecných předepsané, totiž náboženství,čtení,psaní a počítání (§ 21. říš. zák. šk.).

5. Na konci školního roku může okresní dozorstvo školní z důležitých příčin povoliti, aby žáci, kteří sice 14 roků věku svého nedokonali, však v nejprve příštím půl roce ho dokonají a kteří si učení na škole obecné předepsané úplně osvojili, byli ze školy propuštěni(§ 22. říš. zák. škol.).

6. Žáci přijímají se toliko na začátku školního roku, leč že by se rodiče někam přestěhovali(§ 25. říš. zák. škol.).

7. Rodičové neb jejich zástupcové, též majetníci továren a živností odpovídají z toho, že děti školou povinné školu pravidelně navštěvují a mohou k vyplnění této povinnosti prostředky donucovacími přidrženi býti (§ 25. říš. zák. škol.).

8. Rodičové neb jejich zástupcové jsou povinni opatřiti dětem potřebné knihy školní a jiné prostředky učebné (§ 25. říš. zák. škol.).

9. Bez podstatné omluvy nemá žádné dítě omeškati ani hodiny ani dne času školním zákonem ustanoveného. Zameškání, která nebyla v osmi dnech dostatečně omluvena, pokládají se‚ není-li příčina jich vůbec známa, za neomluvené (§ 3. řád. škol. a vyuč.).

10. Za podstatné omluvy pokládají se zvláště: a) když dítě onemocní; b) když onemocní rodiče neb jejich příslušníci a mají‚ jakož prokázáno, opatrování ze strany dítěte nevyhnutelně zapotřebí; c) špatné počasí, když by tím dětem hrozilo nebezpečí na zdraví a d) neschůdné cesty (vyuč.).

11. Rodiče mají k tomu přihlížeti, aby žáci v pravý čas do školy přicházeli; žáci nemají také bez povolení učitelů z učebné světnice se vzdalovati (§ 23. řád. škol. a vyuč.).

12. Rodiče jsou povinni potvrditi podpisem svým‚ že od učitele zprávu školní obdrželi (§ 68. řád. škol. a vyuč.).

13. Po dokonané povinnosti školní dostanou děti, které mají vědomosti za 4.) uvedené, vysvědčení propouštěcí (§ 14. řád. škol. a vyuč.).

14. Děti, které vysvědčení propouštěcí nedostanou, jsou povinny choditi přes věk školní do školy (§ 15. řád. škol. a vyuč.).

15. Úlevy návštěvy školní mohou toliko na obyčejných školách obecných dostati děti, které byly úplných 6 let vyučování účastny. Vyučování nesmí ani v sedmém ani v osmém roce školním zcela přestati.

Z archívu všeobecného školského řádu na Nymburku, Poděbradech aj. vybrala

KVĚTOSLAVA ŠAMAJOVÁ

< zpět do čísla
banners/nuv_2.gif
reklama

1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
okentes2018-a.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
49%
30%
21%
smartphones.jpg
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2018 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz