archiv
Učitelské noviny č. 20/2004
tisk článku

Jak vidí poslanci rámcový vzdělávací program

Rámcové vzdělávací programy, zejména ten pro základní vzdělávání, vzbouzejí emoce na všech stranách – u konzervativců i u ultraliberálů. Jinak je vnímají ti, kterým se do změn moc nechce, jinak o nich hovoří učitelé z pilotních škol, kteří už podle nich zkoušejí pracovat. Postřehy z obou stran názorového spektra postupně přinášíme. Tentokrát jsme hovořili se zástupci parlamentních politických stran, členy školského výboru sněmovny, kteří budou v rámci návrhu školského zákona o RVP rozhodovat.

EDUARD ZEMAN (čssd)

Myšlenka rvp zv je správná, konec konců jsem ji prosazoval už jako ministr. Patřím ke spoluautorům projektu Národní škola, který touto cestou šel. Jiná otázka je, nakolik se nynějšímu MŠMT podařilo problematiku dotáhnout do konce. Obávám se, že program nepostupuje dostatečně rychle. Také ředitelé pilotních škol upozorňují, že program není dostatečně dopracován.

Vyhraněné názory pedagogů PRO a PROTI rámcovému vzdělávacímu programu logicky odrážejí přístup odborné veřejnosti ke vzdělávání. Část, která je věrná starorakouským tradicím středoevropského školství, vnímá program jako příliš rozvolněný. Ultraliberálům, kteří se od počátku 90. let snažili tento model rozbourat a nahradit ho aplikací anglosaských modelů, zase připadá příliš těsný. Pravda bude někde uprostřed. Model musí být mnohem volnější, než byly klasické osnovy, ale kdyby nevymezoval mantinely, byl by zbytečný.

Operovat však s tím, že některým školám přinese tvorba ŠVP zkázu, nemůžeme. Takovým školám nepomohou ani klasické osnovy.

Těm, které váhají, nebo si nejsou dost jisté, by však mohl pomoci vzorový ŠVP. Návrh, že by měl být vyškrtnut ze zákona, nepovažuji za rozumný. 

Nevidím na jeho existenci nic zásadně špatného. Přes všechny debaty jsem nepochopil, proč to někomu tolik vadí.

MILAN BIČÍK (KSČM)

Pokud vím, tak ŠVP pro předškolní vzdělávání nabíhají postupně, v klidu. Tady problémy nevidím. Složitá bude v případě přijetí školského zákona situace v tvorbě a vydávání RVP středního vzdělávání. Vzhledem k jejich množství a potřebě skutečné kvality se zřejmě bude jednat o dlouhodobou záležitost s množstvím dalších diskuzí. Největší diskuze však v našem klubu probíhají k RVP pro základní vzdělávání. Někdo má představu, že vzdělávání je jako mangrovník. Strom, jehož spleť kořenů vylézá na povrch, pak je spleť kmínků a nad vším trčí všemi směry větve koruny. My si naopak myslíme, že vzdělávání by mělo vypadat spíš jako lípa. Pevné kořeny, co nejkošatější koruna, ale kmen - základ vzdělávání – by neměl mít příliš výhonků, které hrozí uschnutím. Jinými slovy: RVP ZV ano, ale takový, aby jasně vymezoval obsah učiva i hodinovou dotaci. Aby umožňoval učitelům vzájemnou interakci, to, čemu se dříve říkalo mezipředmětové vztahy. Jak jsme si ověřili na pilotních školách, které prvním rokem vyučují podle vlastních školních programů, právě tady může být největší plus RVP ZV.

Řekl bych, že se RVP někteří pedagogové obávají zbytečně, ale stejný nesmysl je domnívat se, že je samospasitelný. Pokud umožní, jak je naznačováno, aby ŠVP vznikaly postupně, aby se ředitelům podařilo vtáhnout do práce na nich pracovní kolektiv, pak bude RVP rozhodně přínosem. Řada mých kolegyň a kolegů říká, že by se takové práce ve škole ráda zúčastnila.

Na druhé straně musíme vyloučit všechna rizika, která by souvisela s přechodem žáků ze školy na školu. Obávám se, že povinné penzum vzdělávání není zabezpečeno natolik, aby jednotné hodnocení zajistilo stejnou úroveň vzdělávání na všech školách. A nejde mi jen o znalosti a dovednosti, ale o celkovou připravenost žáků na další vzdělávání. Není to jasné ani dnes, obáváme se, aby se problémy ještě neprohloubily.

Překvapil mne návrh paní kolegyně Šojdrové vyřadit z návrhu školského zákona existenci vzorového ŠVP. Až budeme hlasovat o podobě školského zákona, pro tohle ruku nezvedneme. Všechny školy přece nemají takové podmínky - ať už materiální, nebo personální - aby si mohly vlastní ŠVP vytvořit. Proč by se taková škola nemohla opřít o vzorový program a postupně jej dolaďovat podle svých podmínek? 

V souvislosti s RVP se musím dotknout školského zákona ještě v dalším bodě. Zákon říká, že ŠVP stanoví ředitel školy a explicitně se k němu vyjádří školská rada. Jak ale znám praxi, musím si klást otázku: Kdo tvoří školskou radu? Kdo bude hodnotit kvalitu ŠVP? Stihne to školní inspekce? Vždyť ani kvalita ředitelů nemusí být vždycky nejlepší.

Osobně se domnívám, že by tu měl být někdo, kdo by ŠVP prohlédl a upozornil kolektiv školy, pokud není všechno dotažené, jak má být. Něco jako dočasná akreditační komise, skupina odborníků a praktiků složená z nejlepších metodiků a ředitelů v rámci trojkové obce, ze zástupců pilotních škol… Ale berte to jen jako návrh do diskuze. Moje představa je, že by to měl být dočasný metodický orgán, který poradí. Vyvede školu ze slepé uličky dřív, než přijde hodnotitel, který má po ruce sankce, nebo než se případné chyby projeví na dětech. V kantorech je velký potenciál. Využijme ho.

MICHAELA ŠOJDROVÁ (KDU-ČSL)

Na 3. verzi RVP ZV je vidět, jak se postupně precizuje představa o podobě programu. Přesto zde z mého pohledu některé otazníky přetrvávají.

Vadí mi, že ve výuce informatiky není zdůrazněna  základní gramotnost, totiž znalost psaní na klávesnici. Odborníci můj požadavek, který jsem vznesla vůči VÚP, shledali jako oprávněný. 

Rovněž mi chybí, že v RVP není zapracována etická výchova jako nepovinný předmět. Navrhovala jsem, aby byla zahrnuta podobně jako dramatická nebo zdravotně tělesná výchova mezi tzv. doplňkové předměty, které umožňoval návrh 2.verze. Nyní jsem je v RVP ZV nenašla, nabídka se mi zdá zúžená.

Připomínky učitelů dějepisu beru velmi vážně. Také by se mi nelíbilo, kdyby ze základních škol vycházeli absolventi nedostatečně gramotní v oblasti historie. Neposoudím však, zda je problém natolik fatální. Obsah učiva ve 2. a 3. verzi dějepisu se příliš neliší. Nevím, jestli by výuka historie spojením vyučovacích předmětů do oblasti Člověk a společnost tolik utrpěla.  Ale na jednu stranu chápu, že vidí mezioborové propojování jako rizikové. Vždycky je tu možnost, že žáky bude v danou chvíli více zajímat něco jiného, že si potřebné penzum informací neosvojí. Budu proto po VÚP žádat pojistky, které zabrání, aby se obavy učitelů dějepisu naplnily. Soudím, že to je právě úkolem VÚP.

Jestliže školský zákon hovoří o hodnocení na výstupu z 9. ročníku ZŠ, pak by v jeho rámci mělo být také hodnocení znalostí z dějepisu. RVP by měl jednoznačně stanovit obsah výuky, tedy znalosti a dovednosti, které má škola žákům dát. Jakou formu zvolí, bych nechala na jejím rozhodnutí.

Ověřování znalostí žáků na úrovni 3., 5. a 9. ročníku by však podle mého názoru mělo být celostátní. Tady spatřuji další – a dost závažný - nedostatek RVP ZV.

Neříká, jak budou vypadat evaluační nástroje. Vím, že právě z toho, kam by mohly vzdělávání posunout, mají někteří učitelé obavy. V návrhu školského zákona původně bylo, že součástí RVP bude také způsob hodnocení úspěšnosti absolventa. Nyní v RVP ZV nic takového není. Upozorňují na to i učitelé, chtějí znát kritéria, jimiž bude stát naplňování RVP ZV hodnotit. 

Připojím ještě jeden formální detail. Nevím, proč RVP ZV používá místo pojmu vyučovací předmět slovo obor. Podle mne je to zavádějící. Školský zákon totiž „obor“ chápe jinak – jako obor vzdělávání: základní, střední, vyšší odborné… Najednou RVP ZV hovoří o oboru matematika, jazyk český, cizí jazyk. I k tomu jsem vznášela připomínky, ale zdá se mi, jako bych házela hrách na zeď. Nikdo je nebere v potaz. 

Když porovnám 2. a 3. verzi RVP ZV, řekla bych, že pokud jde o propracovanost detailů, je 3. verze krok dopředu. Ale pokud jde o zapracování připomínek, žádný posun nevidím.

WALTER BARTOŠ (ODS)

Institut rámcových vzdělávacích programů, coby jediných závazných učebních dokumentů, pokud by to s jejich zavedením myslelo ministerstvo skutečně vážně, je jedním z mála pozitiv návrhu nového školského zákona. I tento pozitivní počin však není bez vad na kráse.

 

Především si myslím, že vhodnějším označením než „rámcový vzdělávací program“ by bylo užití termínu „rámec vzdělávacích programů“. Zdánlivě nepodstatná terminologická nuance totiž lépe vystihuje, že se vlastně nejedná o jakýsi jediný program - tedy jediný možný návod jak vzdělání organizovat. Onen dokument má být podle mého soudu jen povinným a dostatečně širokým obsahovým i organizačním rámcem, v němž mohou školy samostatně koncipovat vlastní vzdělávací programy. Mezi jiným by měl stanovovat i rámec všech podmínek, majících dopady do ekonomiky zajišťovaného vzdělávání – tedy i podpory vzdělávání z prostředků státního rozpočtu.

To, co doposud ministerstvo představilo, však takový charakter nemá. Obsah vzdělávání je stále zřetelněji stanovován způsobem připomínajícím dnešní osnovy a organizační podmínky jsou natolik omezující, že neumožní aplikovat ani všechny běžné pedagogické směry, formy a učební postupy.

Nedosti však na tom. Zejména organizační podmínky jsou nadbytečně omezeny již v textu zákona (viz délka vyučovací hodiny) a mají být dále upřesňovány vyhláškou (např. počet a délka přestávek). A to již nemluvím o navrhovaném ustanovení, že onen obsahový a organizační rámec vzdělávání má být možné měnit kdykoli, a to i v průběhu školního roku.

Ještě jedna zásadní vada na kráse však kazí dojem ze zavedení RVP a od nich se údajně odvíjející jakési reformy vzdělávání. Ony totiž ty rámcové vzdělávací programy pro ono velké množství dnes existujících oborů vzdělávání fakticky neexistují. Tedy až na výjimky.

Existuje rámcový vzdělávací dokument pro předškolní vzdělávání. Alespoň je tak nazván. Připomíná však spíš metodickou příručku než text, který by byl skutečným normativním rámcem podmínek.

Existují i různé varianty zatím nepříliš užitečných pokusů o definování rámce vzdělávání základního. A jak jde čas, stále více onen dokument připomíná spíš tradiční osnovy než opravdu jen rámec obsahu a podmínek základního vzdělávání.

Dovídáme se z něj například, že učivem je seznámení se s formáty „doc“ a „gif“ – proč právě s těmi a ne jinými formáty textových nebo obrazových souborů se neříká. Dočteme se, že nikoli vzdělávací oblasti mají být důležité pro organizaci vzdělávání, ale obory těchto oblastí, a to navíc s tím, že budou vyučovány v samostatných předmětech. To, co se ale nedovíme, je výčet (rámec) podmínek, které mají vliv na cenu poskytované služby a které musí škola zajistit. V důsledku pak mají vliv na výši příspěvku, kterým by stát měl hradit cenu veřejné a bezúplatně vzdělávací služby. 

Například o RVP pro obory odborného středního vzdělávání, kterých je početně nejvíce, zatím není „ani vidu, ani slechu“. Ministerstvo tedy evidentně operuje s něčím, co reálně buď neexistuje vůbec a když, tak jen v jakýchsi polotovarech.

Ještě jeden aspekt je důležitý. Zajistit vzdělávací službu vždy vyžaduje investovat nemalé prostředky. Závazné parametry výše finanční podpory vzdělávání však v zákonu, ani v dosud představených variantách rámcových programů vysledovat nelze.

Co tedy říci závěrem? S principem stanovit závazné dokumenty, kterými by se mělo vzdělávání řídit jen rámcově, nelze než SOUHLASIT… S principy, na základě kterých jsou RVP koncipovány, a s podobou textů, které jsou za rámcové programy vydávány, však souhlasit nemohu.

Znepokojující je však ještě jedna okolnost. A to, že o zavedení RVP se sice hovoří už minimálně šest let, ale ani tato dlouhá doba ministerstvu nestačila na zpracování více než jen jednotek procent z počtu všech oblastí a oborů vzdělávání. Tímto tempem bychom se zavedení RVP v celé vzdělávací soustavě nedočkali dříve než za přibližně 100 let.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
34%
43%
23%
1591221600_tyr.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz