archiv
Učitelské noviny č. 20/2003
tisk článku

Potřebují mateřské školy právní subjektivitu?

Proč si myslíte, že nepotřebují? Příliš se jim prodraží? Jsou moc malé? Řídí je ženy, které se zejména do ekonomických otázek obvykle dvakrát nehrnou? Každý z otazníků má své ANO i NE, na něž může odpovědět jedině praxe. Kam jinam si dojít pro odpověď než za ředitelkami mateřských škol, které u nás vstoupily do právní subjektivity jako jedny z prvních? A tak jsem se rozjela do Břeclavi.


Pravda je, že povinná právní subjektivita mateřinkám zamotala hlavu. Pro mnoho z nich znamenala od 1. ledna 2003 ztrátu samostatnosti (i když to vždy nemusela být zároveň ztráta identity!). Pravda je i to, že hlavním důvodem, proč leckterá ředitelka na sloučení s jinou školou – ať už mateřskou nebo ještě častěji základní - kývla, byla právě obava z povinností spojených s právní subjektivitou.
„Zbytečně,“ říkají dnes břeclavské ředitelky a dodávají, že všechno se člověk naučí.
Tak proč je z nejrůznějších stran právě na adresu mateřských škol slyšet, že právě ony by se bez právní subjektivity obešly?
„Bohužel, někteří lidé jejich schopnosti často podceňují,“ říká školní inspektorka LUDMILA KAMENSKÁ z pracoviště Břeclav jihomoravského inspektorátu, která má předškolní zařízení ve svém hájemství. „Ale je fakt, že někdy si za to tak trochu mohou samy, protože se nedokáží prosadit. Přitom tady se stačí podívat, co všechno za poslední roky naše mateřinky dokázaly!“

HISTORIE STARÁ DEVĚT LET
Prvních čtrnáct mateřských škol břeclavského okresu se rozhodlo pro právní subjektivitu na sklonku roku 1993 – a v lednu 1994 už fungovaly samy za sebe. Další mateřinky se k nim připojily někdy v roce 1996, teprve pak je následovaly první základní školy.
Vzpomenete si ještě, jestli se tenkrát ředitelky vstupu do právní subjektivity bály?
„To víte, že ano, bály se úplně všeho, nejvíc právní odpovědnosti,“ opáčí L. Kamenská. „Přece jen to pro ně byl skok do neznáma. Podnět přišel z města, které se k věci postavilo ohromně. Jeho pracovníci pomáhali školám, kde mohli. Třeba tím, že jim zprostředkovali kontakt na firmu, která jim pak pomohla při zpracování prvotních dokumentů. Šlo to ráz na ráz.“
Co potřebovaly ředitelky vysvětlit?
„Především právní záležitosti a ekonomiku. Musely nastudovat spoustu věcí. Myslím, že až postupně jim docházelo, jak velké břímě si na sebe vzaly. K jejich cti musím říci, že to zvládly perfektně.“

SPOUŠTĚCÍ IMPULS PRO ODVAHU
Jednou z ředitelek, jejichž škola má právní subjektivitu od 1. ledna roku 1994 je LENKA KOVÁČIKOVÁ z MŠ Dukelských hrdinů.
Co vás přimělo k tak rozhodnému kroku?
„Informace. Naši školu předtím spravovalo jednou město, pak různé podniky, znovu město… Pořád jsem se dohadovala s někým jiným. Když jsem se pak dověděla, že díky právní subjektivitě budeme při různých jednáních rovnoprávnými partnery, na jejichž názor je třeba brát zřetel, nebylo o čem mluvit.“
Přiznala, že přechod na právní subjektivitu znamenal spoustu práce navíc. Výhodou zase bylo, že na tom byly všechny břeclavské mateřinky stejně, takže si navzájem radily a pomáhaly. Na ekonomickou stránku věci si škola na radu města najala firmu, ostatní se ředitelka musela naučit. Zvyknout si například, že různé výkazy už nebude sestavovat školský úřad, ale ona sama. Že jakákoli revize bude volat k zodpovědnosti ji, že neznalost zákonů neomlouvá.
„Když se naskytne nějaký problém, musíte si poradit sama. Pak hledám na internetu, v časopisech, ptám se kolegyň. Starostí je dost.“
Vyplatí se vám potom vůbec právní subjektivita?
„Samozřejmě, vždyť se podívejte, co všechno jsme si za devět let samostatného hospodaření pořídili - novou střechu, fasádu, vybavení. Co je hlavní, můžeme o sobě svobodně rozhodovat.“

PLUS A MÍNUS PRÁVNÍ SUBJEKTIVITY
Názor jedné ředitelky ještě nemusí být hodnověrný. Povídala jsem si ještě s dalšími třemi - JITKOU KOCÁBOVOU (MŠ Hřbitovní), DAGMAR ČÁPOVOU (MŠ Slovácká) a FRANTIŠKOU JELÍNKOVOU (MŠ U Splavu). Až na jednu trojtřídní mateřskou školu samé dvojtřídky.
„Dostaly jsme rozpočet i odpovědnost; obojí považuji za plus, i když je pravda, že starostí bylo někdy tolik, že to až šlo do mínusu. K neunesení,“ přiznala J. Kocábová. „Na druhé straně jsme dřív měly špatné zkušenosti s některými naordinovanými řemeslníky. Od té doby, co si je mohu vybírat sama, jsem za stejné peníze pořídila pro školu mnohem víc.“
„Spoustu práce navíc zastírat nemůžeme,“ potvrdila D. Čápová. „Mateřinkám je vlastní přepečlivost, čímž ovšem narůstají resty… Každou chvíli někdo volá, že potřebuje ten a ten výkaz, musíte všeho nechat a dát se do administrativy, protože včera bylo pozdě. Prakticky neznám dovolenou, aby mne někdo nesháněl, protože je ve škole třeba něco zařídit… A to radši ani nemluvím, co se děje, když přijde náhlá nemoc! Přesto přese všechno, kdybych se měla znovu rozhodovat, do právní subjektivity bych šla.“
„Jednoznačně plus. Výsledky dneska vidím nejen v tom, jak škola vypadá, ale i v pedagogické práci, v kontaktech s rodiči,“ doplnila F. Jelínková. „Nedávno jsme měli ve škole inspekci. Z 61 rozdaných anketních lístků se od rodičů vrátilo 50 vyplněných. V naprosté většině oceňovali, co všechno jsme děti naučily. I tohle je dopad právní subjektivity.“
Na otázku, jestli by se některá z ředitelek chtěla vrátit před rok 1994, odpověděly unisono: Ani náhodou.

POHLED EKONOMKY Z MĚSTA
Pracovnice ekonomického oddělení odboru školství Městského úřadu Břeclav ALENA OLEJNÍKOVÁ dřív působila na školském úřadě. Samotné začátky právní subjektivity na okrese sice nezažila, ale ty další už má v živé paměti.
„Ředitelky bývaly zvyklé, že za ně školský úřad dělal hodně věcí, rozhodování neleželo jen na jejich bedrech, mohly se na nás kdykoli obrátit. Pomáhali jsme jim i při přechodu do právní subjektivity. Nejvíc pomoci potřebovaly kolem finančních rozvah a dalších složitějších agend. Snažili jsme se jim pomoci i metodicky ohledně hospodaření; teď už si vědí s lecčím rady i v malých obcích. Posun je znát.“
Je přesvědčená, že na jednání ředitelek pozná, jestli řídí právní subjekt několik let, nebo pár měsíců.
„Ty s delší zkušeností jsou samostatnější, sebevědomější, otrkanější. Naučily se jednat samy za sebe. Nečekají, až jim někdo něco naservíruje. To víte, že na začátku taky dělaly chyby. Například se příliš spoléhaly na nasmlouvanou účetní; neuvědomovaly si, že jako ředitelky nesou odpovědnost i za ni. Teď už vědí, co všechno na nich leží, ale poradí si s tím.“
Teď mají všichni asi největší problémy s tabulkami. Město musí šetřit a tak od ledna kontroluje výkazy měsíc co měsíc, částečně omezilo přesuny úspor z kapitoly do kapitoly. Také ze strany státu jsou nastavena striktnější pravidla než dříve pro to, co je možné z jakého balíčku uhradit. Školám to zužuje manévrovací prostor a někdy i komplikuje hospodaření.
„Ředitelky porovnávají – např. před deseti lety dostaly hromádku a bylo na nich, jak si peníze přerozdělily. Teď mají přesně určené, co kam zařadit, kolik na co mohou použít.“
To, co dřív školy uspořily, mohly investovat do obnovy budov, do vybavení. Však je to také znát. Teď se šetří a motivace k úsporám pomalu ale jistě mizí.

HODNOCENÍ PŘED DOVRŠENÝM DESETILETÍM
Ekonomka zaznamenala kvalitativní posun v jednání zkušených právních subjektů. Může ho postřehnout také inspekce?
„Začal být viditelný v okamžiku, kdy si ředitelky mohly vybírat spolupracovnice do učitelského sboru,“ potvrdila L. Kamenská. „Vytvářely si kolektivy podle své představy o tom, jak by škola měla vypadat.“
Rázem jsem si připomněla L. Kováčikovou, když vyprávěla, jak sestavovala nový kolektiv. Kolegyně odcházely do důchodu, bylo třeba najít náhradu. Nechtěla už spoléhat na náhodu, a tak vypsala výběrové řízení. Vyhlásila je inzerátem v novinách a pozvala všechny učitelky na pohovor do školy. Zájemkyň bylo tolik, že jednání zabralo celý den. Ale v takových momentech by se časem ani silami šetřit nemělo.
„Ze všeho nejvíc se ale na ředitelkách právních subjektů časem otiskne právní vědomí,“ doplňuje L. Kamenská. „Tak po dvou letech se začaly nůžky rozevírat. Přístup ředitelek právních a neprávních subjektů k práci se lišil. Něco má samozřejmě na svědomí to, že si uvědomují, že chyba padne výhradně na jejich hlavu. Ale tvrdím, že základ je v osobnosti každé z nich. V tom, že je ředitelka ochotna jít do samostatnosti, že si věří a dokáže nést odpovědnost. Rok od roku pak roste. V tom vidím největší přínos právní subjektivity.“

ÚVODNÍ OTÁZKA PODRUHÉ
Tak je nebo není právní subjektivita i pro mateřinky? Ačkoli všechny zúčastněné pedagožky odpověděly, že ano, řekla bych, že je to vlastně špatně položená otázka. Nejde o stupeň, druh ani velikost školního zařízení, ale o člověka, který stojí v jeho čele. Všechny ředitelky přiznaly, že zpočátku se s důsledky právní subjektivity docela slušně praly. „Minimálně půl roku,“ shodly se ony i inspektorka.
Kdybyste teď měli poradit ředitelce, která se v závěru roku samostatnosti vzdala…
„Rozhodnout se musí každý sám. Je pravda, že práce výrazně přibude, ale pro školu jako takovou je právní subjektivita lepší řešení. A potom - svoboda je svoboda.“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
41%
32%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz