archiv
Učitelské noviny č. 18/2004
tisk článku

Stagnace anebo do čeho jdou zájemci o textilní a oděvní obory

Vietnamští trhovci, asijské manufaktury, plísní čpící butiky s levným zbožím, krachující české textilky a oděvní podniky – současný obrázek kdysi slavné a prosperující hospodářské oblasti, s jehož pravostí by asi souhlasila většina z nás. Jenže, jak už to tak bývá, realita je i v tomto případě zamotanější než první zdání, ba dokonce je možná o něco málo lepší, než bychom si mohli myslet. Otázka tedy zní: vědí uchazeči o textilní a oděvní obory, do čeho vlastně jdou?


Stav setrvalý

Asi nejvýstižnější slovo pro označení momentálního stavu českého textilního a oděvního průmyslu, který výrazně ovlivňuje nábor žáků do příslušných oborů, není krach, nýbrž stagnace, ustrnutí po prodělaném infarktu.

Podle údajů Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu zaměstnanost v tomto odvětví dosáhla na konci loňského roku úrovně zhruba 83 tisíc pracovních míst, což je o asi 8 tisíc míst méně než v roce 2002. Statistika dále říká, že v loňském roce činily tržby v běžných cenách 63,2 miliardy korun – to odpovídá poklesu tržeb oproti roku 2002 o 0,5 % - a index průmyslové produkce meziročně poklesl přibližně o 3 %. Minulý rok se navíc nesl ve znamení poklesu poptávky, který se projevil hlavně na trzích EU a Ruska. Nicméně, produktivita práce – díky snižování počtu pracovníků – mírně vzrostla.

V textilu mají šanci jen maturanti

V minulém čísle UN na kritický stav textilního průmyslu upozornila vedoucí odboru školství Královehradeckého kraje, proto pohled zaměříme hlavně sem.

Podle slov RUDOLFA VOLHEJNA, zástupce ředitele SPŠ textilní a SOU ve Velkém Poříčí, prochází textilní průmysl další fází restrukturalizace. Někdejší textilky před lety zprivatizovaly investiční fondy, které záhy svůj snadno nabytý majetek spíš zadlužily, než pozvedly.

„Dnes přežíváme někde v záporném vrcholu sinusovky, a z toho plyne i nízký požadavek na počet absolventů. Ty firmy, které postupně získává jejich, tedy obvykle český, management, před sebou mají poměrně jistou perspektivu. Jsme v kontaktu s jejich personalisty a víme, že za pár let budou potřebovat čerstvou krev, proto chceme textilní obory zachovat. Generace textiláků stárne a co nevidět budou zapotřebí lidé na pozicích středního managementu – třeba mistrů na sálech nebo vedoucích směn,“ řekl R. Volhejn.

Škola jako jediná v republice ještě donedávna provozovala učební obor seřizovač textilních strojů, po jehož obnovení prý podniky stále volají. Dnes už ale neotevírá textilácky zaměřený učební obor žádný, poněvadž zájem dětí je nulový. A podle R. Volhejna u toho asi zůstane. „Kvalifikované přadleny a tkadleny nahradila zaučená pracovní síla pocházející obvykle z méně rozvinutých států bývalého východního bloku.“

Zdá se, že perspektivu ve Velkém Poříčí mají jen maturitní obory. Kromě rozjíždějícího se textilního výtvarnictví jde o obor textilní výroba a podnikatelství, do něhož škola v současnosti nabírá pouze polovinu třídy - prý nechce vrhat na pracovní trh nezaměstnané.

„Na začátku 90. let k nám přišel italský, malajský a německý kapitál, který se ale ukázal jako krátkodobý a obvykle nevydržel s dechem déle než deset let. Dneska vidíme, že perspektivní tah na branku mají většinou české firmy. Pokud se nevytříbí majetkové vztahy v textilkách, obávám se, že přijdou jiní investoři, po jejichž hospodaření zbydou jen děravé okapy a střechy fabrik plné bříz.“

Iluze

Jedním z velkých a dodejme českých hráčů na tuzemském textilním trhu je firma Tiba z Dvora Králové. Její generální ředitel STANISLAV SEDLÁČEK si v následujícím rozhovoru mimo jiné stěžuje na nedostatek upotřebitelných absolventů.

„Absolventi oborů jako přadlena, tkadlena, tiskař látek, úpravář do firem vůbec nepřicházejí - to ale neznamená, že textilkám chybějí všechny obory stejně. Potřeba vyučenců na prvním výrobním stupni v přádelnách je dnes už minimální. Technika udělala z obsluhy strojů manipulační dělníky, nyní potřebujeme operátory elektroniky a samozřejmě na každou směnu technologa s vysokoškolským vzděláním. Dělnická práce se zkrátka redukuje na činnost vyžadující zaučení. V tkalcovnách je to složitější, tam určitou míru kvalifikace potřebujeme, ale upřímně řečeno, tří nebo čtyřměsíčním zaučení většinou také stačí. Odbornost se určitě vyžaduje u seřizovače tkalcovských stavů. Tento obor se ale bohužel nikde neotevírá."

Takže středoškolák je pravou profesí, která patří do tkalcovny? Můžete si z čerstvých absolventů vybírat?

„Z hlediska momentálních potřeb textilního průmyslu, který se nachází ve stavu propouštění a stagnace růstu výroby, jejich počet stačí. Nicméně převažuje předdůchodová generace textiláků, za níž už nikdo nedorůstá. Zanedlouho budeme potřebovat středoškoláky všech zaměření a hlavně vysokoškoláky.“

Problém je ale spíš v tom, že vy cítíte problém generační, kdežto potenciální uchazeči existenční – průměrné platy se v textilním průmyslu pohybují mírně nad třináct tisíc měsíčně, a do textilu se proto nikdo dvakrát nehrne.

„Nevím, čemu říkáte průměrný plat. Mistr se středním vzděláním si v naší firmě odnáší až dvacet tisíc hrubého. Ale samozřejmě, když půjde absolvent školy pracovat jako mistr do nové fabriky zahraničního investora, třeba do výroby značkových dětských plen, tak těch dvacet tisíc dostane taky. Ovšem s tím rozdílem, že tam bude dělat u mašin otrockou práci operátora a nikdo po něm už nikdy nic chtít nebude. Kdežto náš mistr musí osm hodin denně přemýšlet, řešit technologické problémy, vzdělávat se, zkrátka musí postupovat. Lidé dneska vidí perspektivu ve výrobě automobilů nebo elektrotechniky, ale to je přece celé o montážní práci, kde středoškolák kontroluje maximálně kvalitu a produktivitu. Nic víc. Tohle vnímám jako omyl, který deformuje i představy veřejnosti o textilním průmyslu.“

Chápu to správně tak, že lidé nevidí textilky jako inovativní a perspektivní obor?

„Přesně tak, obor, v němž se neustále aplikují nejnovější poznatky vědy. Dnes přece textiláctví není jen o klasických látkách, ale hlavně o technologicky náročných technických nebo zdravotnických textiliích. Dokonce i v Evropské unii pochopili, že se musí také vyrábět a ne hledat růst HDP pouze v terciární sféře. Označili proto několik odvětví, které jsou schopny přijímat inovace vyšších řádů. Jaký div, že se na třetí příčce umístil textilní průmysl.“ 

Oděvnictví nad vodou

Co se týče maturitních oborů, které se těší značnému zájmu dětí a následně i poměrně dobrému uplatnění, ale hlavně učebních oborů, je na tom oděvnictví v porovnání s textilem o mnoho lépe. Byť jsou v něm ještě horší platové podmínky - průměrná mzda se pohybuje kolem 11 tisíc korun měsíčně.

V Královehradeckém kraji se po optimalizaci, kterou přinesl pokles zájmu dětí, všechny oděvní obory soustředí do jednoho místa, do SPŠ oděvní, SOU a U krejčovského v Červeném Kostelci.

„Firem je mnoho, ale škol málo,“ podotkl její ředitel MILOŠ VYŠANSKÝ. „Firmy od nás odebírají zdatné krejčové, absolventky, které zastanou práci v přípravě a organizaci výroby či ve vývojových dílnách. Problém je ale v tom, že by potřebovaly také švadleny do malosériových výrob, jenže o tento obor není zájem. Nejde většinou o dobře placenou práci, takže jí vykonávají hlavně cizinci nebo přesněji cizinky z Východu. Nicméně, krejčovské učební obory a maturitní obor oděvnictví naplňujeme v pohodě, protože jejich absolventi uplatnění najdou.“

Jeho slova o dobrém uplatnění potvrzuje i EVA FETKOVÁ, ředitelka pražské SOŠ a SOU v Drtinově ulici. Její škola jako jediná škola v metropoli nabírá celou třídu krejčích, přesněji pouhých patnáct žáků! Přitom před revolucí nastupovalo do prváku až šest stovek dětí.

„Z nezájmu jsem velmi smutná, protože podniky a živnostníci v posledních letech ožívají a ptají se po našich absolventech. Těch pár jedinců, které ročně vychováme, je ale nevytrhne. Navíc dobrá polovina z nich nastupuje v rodinných podnicích,“ konstatuje E. Fetková.

„Problém krejčoviny vidím ale i ve změněné mentalitě dětí, které chtějí všechno hned a nemají s ničím trpělivost. Na rozdíl od řady jiných učebních oborů získání profesní dovednosti v oděvnictví totiž trvá velmi dlouho,“ dodává ředitelka.

O budoucí krejčové (včetně několika krejčích) jeví zájem především malovýroby, které před branami školy nahradily zástupy zaniklých anebo na nekvalifikované práci založených velkých podniků. Krejčovství a menší oděvní závody chtějí v konkurenci s levnými molochy a ilegálními výrobnami přežít, a to se jim bez tvůrčích a hlavně kvalifikovaných lidí nepodaří.

PETR HUSNÍK

Vývoj počtu přijímaných žáků do oborů textilní výroby a oděvnictví

Počet žáků přijímaných do 1. ročníku se v roce 1999 pohyboval kolem 3 tisíc, nyní však zřetelně klesá. Podíl vyučených je dvoutřetinový, stabilní je počet ve studijních oborech SOU dosahující necelých 10 %. Z hlediska uplatnění absolventů na trhu práce jsou perspektivní pouze oděvní obory, textilní výroba přes různé snahy podnikatelů nemůže být s ohledem na rostoucí mzdovou úroveň konkurenceschopná.

Podíl absolventů ještě v roce 1999 výrazně převyšoval podíl tohoto odvětví na celkové zaměstnanosti. Po výrazném snížení jejich produkce došlo v roce 2002 k vyrovnání podílu absolventů s podílem lidí zaměstnaných v tomto odvětví. (zdroj: NÚOV)

Klikněte pro zvětšení obrázku do odpovídajících rozměrů
zdroj: Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu

< zpět do čísla
banners/louskacek.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
termaly_losiny_10-19.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz