archiv
Učitelské noviny č. 17/2004
tisk článku

Škola otevírá v devět

Půl osmé. Jindy tady před školou přešlapují první hloučky netrpělivých žáků. Ve středu tu však jen jeden osamocený chlapec s povislým školním batohem na zádech soustředěně a trochu nerudně čte dopis odborářů rodičům, který je přilepen hned pod nápisem STÁVKA. „Co říkáš tomu, že kantoři stávkují, že můžeš mít školu o hodinu později?“ zkouším navázat rozhovor. „Je to k ničemu,“ říká trochu mutujícím hlasem osmák.


Základní škola Jungmannova v Králově Dvoře kousek za Berounem v září nestávkovala. „Nelíbil se nám termín, nechtěli jsme jít proti starostovi, který zajistil pro školu hodně peněz na renovaci i na dorovnání mezd. Dnešní hodinová stávka nám ale vyhovovala,“ říká předsedkyně zdejší odborové organizace a učitelka 1. stupně Iva Horová. Ke stávce se připojili všichni – učitelé 1. i 2. stupně, vychovatelky, kuchařky, uklízečky. I školník stávkuje, i když právě v době hodinové stávky musí opravovat kryt výměníku. „Přece do toho nenecháme někoho spadnout,“ říká.

Ředitel Evžen Krob nestávkuje. „Zodpovídám za provoz školy,“ vysvětluje a dodává: “Odbory mají na stávku nárok. Pokud to cítí jako správné, nebudu je nijak omezovat. Ve školství skutečně není dost peněz. Konečně, jako řadový učitel bych taky stávkoval.“ Rodiče měli podle něho hlavně starost, jestli se děti dostanou včas do školy. Přece jen veřejná doprava se stávkou nepočítá. „Domluvili jsme se, že nevadí, když se děti kvůli příjezdu spoje zdrží – jen by jim měli rodiče do žákovské napsat zprávu, že přijdou později. To budeme tolerovat.“

Zvoní osmá a zatím hlučící sborovna se trochu zklidňuje. Předsedkyně odborů představuje stávkový výbor a čte odborářské prohlášení. Při slovech, že je to první polistopadová vláda, která snížila některým zaměstnancům plat, pár učitelek kývá. V místnosti je pouze jediný učitel, mladý. Trochu nesvůj, možná z přesily žen, možná stále překvapen prostředím, ve kterém se po vysokoškolském studiu ocitl.

Úvodní slova doznívají a stávková společnost se rozchází. Ženy jsou lehce bojovně naladěny. (Ať nahoře vidí, jak jsme naštvané! Musíme se ozvat! Zaznívá slovo solidarita – s nepedagogickými pracovníky, s lidmi na středních školách, s lidmi z úřadů…)

Za uklízečky hovoří Vlasta Hnojská. Platové změny jí z hrubé mzdy 6800 korun ubraly pár stovek. Stávku bere jako vyjádření nesouhlasu, ale také váhá nad jejím smyslem. „Peníze jsou – ale ne pro školství. Politici by se měli zamyslet sami nad sebou,“ zlobí se. Práce je však vzácná. Je ráda, že má aspoň nějakou.

I. Horová do stávky zvedla celou školu. Mateřinka se k ní přidala petiční akcí, ranní družina funguje díky civilkáři. Několik dětí, které nemají spoj na devátou, ji také využilo. Shodou okolností byly den před stávkou třídní schůzky. „Rodiče vzali stávku na vědomí. Nenadávali, nadšeni nebyli. Někteří se prý ušklíbli, ale neprotestovali. Chápou naši situaci, konečně někteří jsou taky státními úředníky,“ říká předsedkyně odborů. Všichni o stávce věděli – děti donesly na konci předchozího týdne domů lístek s informací, kterou rodiče podepisovali.

Hodina stávky bude znamenat „ušetřených“ pět tisíc na platech. „Aspoň bude mít ředitel víc na odměny,“ realisticky hodnotí situaci I. Horová.

Půl stávky uběhlo. V bufetu u vchodu jsou dva dospělí a jeden žák. Ostatní se houfují před školou. Baví se po svém – honí se, pošťuchují, hrají si, čekají. List s nápisem „stávka“ je nechává v klidu. Kateřina Petličková čeká se svým synem na odemčení školních dveří. Nezlobí se. „Je to správné, jen ať za svoje práva bojují, mají opravdu malé platy,“ říká. Škola od devíti hodin jí nijak nevadí. „Vždyť v mnoha zemích tak začíná běžně,“ krčí rameny. Dagmar Fejfarová má dcerku ve 2. třídě. I ona učitele chápe. Nevěří ale, že stávka něco přinese.

Učitelé si připravují první postávkové hodiny. Na druhém stupni učí i Zdeňka Dobriničová - matematiku a fyziku. „Jsme zvyklí šetřit,“ upozorňuje, „ale ať šetří všichni – i ti nahoře. I poslanci, kteří si padesátiprocentní 13. a 14. platy nechali. Ryba smrdí od hlavy!“ Pro ni samotnou změny snížení celoročního platu neznamenají. Je prý dobré, že se srovnaly platy základních a středních škol. Ale „další“ platy jsou podle ní hloupost, která dělá jen zlou krev. Radši měli všem přidat fixní částku.

Předchozí den starosta Karel Mencl, sám bývalý kantor, otevíral v přízemí školy výstavu keramických prací žáků. Ani slovo o stávce. Druhá škola, kterou v obci má, se mu neozvala – asi nestávkuje, říká. Prý chápe, že učitelé stávkují, protože mají málo peněz. Jinak je ale prý hodinová stávka nesmysl. „Nikdo to ani neví, žádné peníze jim to nepřinese. Jistě, odbory musí být, aby se lidí někdo zastal. Na druhé straně asi cítí, že teď je nejlepší doba, aby se zviditelnili. Může to být i politický cíl odborářských bossů,“ myslí si starosta. A postih pro ředitele, že škola stávkovala? „Já posuzuji ředitele za celoroční práci, ne za hodinu stávky.“

Těsně před devátou se dveře školy otevřely. Děti se rozeběhly do tříd. Stávka skončila. Problém zůstává.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz