archiv
Učitelské noviny č. 16/2004
tisk článku

Co všechno ovlivní udělení nebo neudělení výjimky

Poslední termín, v němž měli zřizovatelé předložit svému krajskému úřadu žádost o výjimku pro školu, kterou zřizují, byl 28. únor 2004. Krajské úřady měly dva měsíce na zvážení, než žádost s doporučením odešlou 30. dubna 2004 na ministerstvo školství. Z terénu však přišly informace, že řízení už běží na plné obrátky. Starostové, kteří si pospíšili a přiložili k žádosti všechny potřebné dokumenty, už údajně mají schválení MŠMT „v šuplíku“. Ptát jsme se proto začali už na začátku dubna.


První kroky vedly do Pardubického kraje, který patří k nejčlenitějším, se spoustou malých obcí. Zasahuje sem část Orlických hor i část Českomoravské vrchoviny, masiv Kralického Sněžníku, Železné hory. „Pro plných 85 % trojtřídních a čtyřtřídních škol budou podmínky díky navýšení průměrného počtu žáků z 13 na 17 nesplnitelné,“ dověděli jsme se v lednu od ředitelky trojtřídní ZŠ v Ostřetíně (viz UN č.2 a 5/2004). Učitelky se tehdy snažily vysvětlit na odpovědných místech, jak tvrdý dopad na školu, ale i na obec může pokyn mít. Bezúspěšně.

pokyn NÁS ZASÁHL poměrně dramaticky, přiznal Karel peška, vedoucí odboru školství, mládeže a sportu KÚ.

Rozhodnutí bylo náhlé, žádná diskuze, neměli jsme možnost se k němu vyjádřit. Ministerstvo šikovně využilo mezeru v zákoně a vyložilo ji jinak, než se vykládala dosud. K dnešnímu dni máme na území Pardubického kraje 52 žádostí o výjimku z počtu žáků; z toho je 33 neúplných a 19 úplných základních škol. Z 33 neúplných ZŠ je 12 trojtřídek a čtyřtřídek. V tuto chvíli už ministerstvo z 52 žádostí vyřídilo 24. Z celkového počtu 6 žádostí o výjimku z počtu škol jsou vyřízeny 3.

Kolik z úplných škol, které nyní žádají o výjimku, slučovalo třídy na 2. stupni?

Mám pocit, že ani jedna. Osobně to považuji za středověk. Bohužel, ministerský pokyn ve spoustě zřizovatelů vzbudil naději, že by touto cestou mohli na 2. stupni jít. Je to nešťastné, spojování ročníků na 2. stupni do moderního školského systému nepatří.

Žádali všichni zřizovatelé o výjimku, nebo šli někteří úspornou cestou?

Absolvovali jsme s nimi řadu jednání. Navrhovali jsme řešení, která nám pro příslušnou oblast přišla nejvhodnější. Někteří zřizovatelé naše návrhy akceptovali, jiní se pokusili najít svoje řešení. Ale termín ještě nevypršel. Některé žádosti jsme nedostali kompletní. Zejména v malých obcích, kde nemá neuvolněný starosta škálu odborníků, kteří by mu pomohli, je pro něj situace svízelná. Tam jsme se také snažili pomoci. Dál komunikujeme se starosty. Po internetu, telefonicky, pokud jde o složitý případ i osobně. Kolegové, kteří mají na starosti základní školství, pomáhají přímo na místě dolaďovat všechny náležitosti tak, aby byl pokyn mšmt naplněn.

Řekli jste někde: Vaši žádost nedoporučíme?

Objevily se takové případy, ale byly naprosto výjimečné. To když byla škola skutečně supermaličká a populační vývoj v okolí byl tristní.

Co všechno jste při svém rozhodování brali do úvahy?

Především populační vývoj. Tam, kde šel výrazně dolů, takže bylo jasné, že škola bude mít s naplněním velké problémy, jsme vedli společná jednání se zastupitelstvy dvou i tří sousedních obcí. Nebylo to pro nás nic nového, protože takto pracujeme, co kraj existuje. Jezdíme po něm a hledáme optimální řešení. V žádném případě to však neznamená školu naplněnou po okraj. Málotřídních škol máme hodně a je naší povinností postarat se o vzdělávání i v té nejzapadlejší vísce. Snažíme se vyjít vstříc potřebám občanů.

Zánik školy je velice citlivá záležitost. Byli zastupitelé schopni se domluvit?

Žádný starosta nechce být zapsán v historii své obce jako ten, za jehož éry škola zanikla. Ale nikde jsme nezaznamenali dramaticky vyhrocenou situaci. Jednání byla korektní, i když byla stanoviska někdy neústupná.

Byli starostové ochotni na školy připlácet? 

Mnozí vidí, že to je nezbytnost. Že se jim to nelíbí, je jiná věc. Ale berou to jako fakt. Kde je vůle školu udržet, jde zastupitelstvo ruku v ruce se starostou.

Vím, že starostové dlouho čekali, jaký dostanou na školu normativ. Jaký byl postaven u vás?

Letos nám metodika MŠMT víc svázala ruce, protože nám umožňuje jít u malých škol jenom na 107 % normativu. O to složitější bylo hledání optimálních řešení.

Co to bude kraj stát po ekonomické stránce?

Doplácíme na roztříštěnost škol. Naše území je jednou dané, nemůžeme vzít pět vesnic s málotřídkami a udělat z nich městečko, které bude mít jednu naplněnou základní školu. Ano, kraj na to svým způsobem doplácí, to je pravda.

Zlobí se kvůli to mu velké školy, nebo jsou solidární. Zatím.

Řekl bych, že zatím jsou solidární.

Řešili jste někde problém zavedením školních autobusů?

Nepokládáme školní autobusy za šťastné řešení. Domníváme se, že systematičtější a hlavně účinnější je dbát na standardní dopravní obslužnost v rámci kraje. Je dobře, že má kraj odpovídající kompetence jak vůči školství, tak vůči dopravě. Myslím, že jsme na úrovni kraje schopni se domluvit daleko lépe než rezortní ministerstva.

Kdyby byl schválen vládní návrh školského zákona, který zatím projednává sněmovna, v nynější podobě, pak by starostové rozhodovali o 20 % plus-mínus z průměrného počtu žáků. Ten by už nestanovil zákon, ale vyhláška MŠMT. Nynější návrh vyhlášky je málotřídkám mnohem vstřícnější než pokyn ministryně školství. Říká, že jednotřídce až čtyřtřídce stačí k existenci bez výjimky průměrný počet 12 žáků na třídu. Kdyby začal platit od září, nelitovali by někteří starostové, že školu zrušili?

Mohlo by se stát. Ale pevně věřím, že to ministerstvo dobře spočítalo, aby školství bylo ufinancovatelné. 

Neiniciovali by pak někteří starostové otevření školy, kterou teď byli přinuceni zavřít?

Předvídat to nemohu.

Dali byste k tomu souhlas?

Není možné odpovídat plošně, musíte brát případ od případu. Pokud bychom skutečně dospěli k názoru, že je pro určitou oblast žádoucí, aby školu měla, pak bychom se snažili ji udržet – stejně jako se o to snažíme dnes. Dovedu si představit, že by vznikla škola znovu.

Sám jsem absolventem městské školy, ale jako bývalý ředitel školského úřadu v Ústí nad Orlicí málotřídní školy znám a jsem jejich zastáncem. Hlavně kvůli možnostem, které velká škola obvykle nemá. V málotřídních školách se nám osvědčila integrace dětí ať už se zdravotním postižením nebo s kázeňskými problémy, které by ve velkých školách takovou šanci neměly. To, co ve velké škole eskaluje, je možné v malé uhlídat.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

REALITA POLOVINY DUBNA 2004

Sotva vešel pokyn ministryně školství k udělování výjimek školám v platnost, začali jsme zjišťovat, jaký bude mít dopad na existenci škol i život obcí. Hovořili jsme s ředitelkami málotřídek i se starosty. Teď jsme se na ně obrátili znovu. Zajímalo nás, do jaké míry se potvrdily jejich obavy. Jaký osud je čeká...

Hana vaverková, čtyřtřídní zš v Olomouci – Droždíně (UN č. 45/2003)

Náš osud je stále ve hvězdách. Zřizovatel o výjimku z počtu škol sice požádal, kraj ji doporučil, na vyjádření MŠMT ale ještě čekáme. Pokud jsem mluvila s jeho pracovníky, snad by to neměl být problém. Ale oddychnout si nemůžeme, výjimka má být totiž udělována pouze na jeden rok. Celým martýriem projdeme za rok znovu. Přitom, abychom se vešli do pokynem stanoveného limitu počtu žáků, budeme muset změnit organizaci školy – od příštího roku už nebudeme čtyřtřídka, ale trojtřídka. Jsme s tím smířeni. Jde nám hlavně o to, abychom mohli v rámci města jako neúplná škola vůbec existovat. Obávám se ale, že se nejistota, která všechno provází, podepíše na nás samých a na naší práci. Teď se cítíme hodně vyčerpaně, což bude patrně pocit většiny kolegů z ohrožených škol. Takhle jsme si realizaci Národního programu rozvoje vzdělávání, tzv. Bílé knihy určitě nepředstavovali.

LENKA FORMÁNKOVÁ, trojtřídní ZŠ v Ochozi u Brna (UN č.4/2004)

Pan starosta poslal na kraj žádost o výjimku, i když to zatím vypadá, že bychom se z dnešních 45 žáků v září rozrostli na 52 nebo 53. Kde máte jistotu, že se někdo přes prázdniny nerozmyslí? Ale na kraji mi řekli, že zatím žádost dál nepošlou. Kdyby se na podzim situace změnila, zažádáme opět.

RADOMÍR PALA, starosta obce Žalkovice (UN č. 4/2004)

Podali jsme žádost o udělení výjimky, ale odpověď zatím nemáme. Škola běží dál, finanční prostředky na platy učitelů jsou. Protože máme o 7 žáků méně, než stanoví pokyn, musíme hradit rozdíl z vlastních prostředků. Zavázali jsme se k tomu, protože o školu obci stojíme. Ale vadí mi, že na jedné straně vyhlašujeme program obnovy venkova, ale existenci venkovských škol klademe překážky. Přitom statistika, kterou jsem si teď dělal, říká, že obce se školou nemají zdaleka takový úbytek obyvatel jako ty, které školu nemají. Dnešní systém školství se mi nelíbí.

Jana Sehnalová, trojtřídní ZŠ Vysočany u Blanska (UN č. 4/2004)

V září nám bude chybět 9 žáků. Odpověď jsme měli během týdne: výjimka nám byla udělena. Kraj nás však dostal do svízelné situace. Ve svém rozpočtu stanoví normativy školám podle počtu žáků. Původně jsme byli ve skupině škol do 50 žáků, která měla normativ nejvyšší. Na začátku března tuto skupinu změnil na školy do 45 žáků. Protože jich máme 46, dostali jsme se do skupiny škol do 100 žáků s normativem 95 %. Přišli jsme zhruba o 300 000 Kč! To je pro málotřídku hodně. Jelikož jsme dostali výjimku, nemáme podle kraje právo na dohadovací řízení. Všechno musí doplatit obec. Bohatá není, tak se snažíme ušetřit, kde se dá – včetně osobního ohodnocení. Mrzí mne, že kraj mluví o striktně uplatňované normativní metodě, přitom málotřídce z normativu ubere. To je nefér. 

Jana Smetanová, trojtřídní ZŠ Ostřetín (UN č. 5/2004)

Zprávu o udělení výjimky jsme obdrželi už 4. března. 

Protože starosta je vůči škole velice vstřícný, děláme hodně úsporných opatření. Krátila jsem všechna osobní ohodnocení, včetně toho mého. Už dřív jsme krátili úvazky u provozních zaměstnanců, takže nám zase tolik peněz nechybí. Co mne však mrzí, je nezájem politiků o tento problém. Byla jsem autorkou petice, kterou jsme rozeslali na ministerstvo i všem parlamentním stranám. Sem tak jsme dostali příslib, ale tím to také skončilo. Paní senátorka Gajdůškové mi poslala metodický pokyn k udělování výjimek a připojila doporučení, že se mám v dané problematice lépe orientovat, protože úředníci MŠMT v tom žádný problém nevidí. Jsem docela smutná, že se nám nepodařilo rozhodnutí MŠMT zvrátit, že k tomu nebyla politická vůle.

št

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz