archiv
Učitelské noviny č. 44/2004
tisk článku

Hrrr na nudu aneb prevence patologických jevů

Výpovědi o tom, co ve škole a se školou dělají žáci 4. ročníku Základní školy Prameny v Karviné, nám poslala učitelka iveta Hudzietzova. Ale autory jsou samy děti…


V říjnu jsme navštívili Regionální knihovnu v Karviné– Mizerov, kde na nás v 1. patře čekalo divadelní představení. Bundy jsme si odložili na věšáky a pod ně naskládali deštníky. Na jevišti byla kytara, klobouky na věšáku, obrázek nohy s nápisem Perpedes. S Michalem Bartovským z Werichovců jsme zpívali různé písničky: Sluníčko, sluníčko, Není nutno, Hej – rup, Malé kotě a další. Pořad byl zaměřen proti nudě, jmenoval se HRRR na nudu! Znáte 7 N? Nás Nemůže Nuda Nikdy Ničím Nijak Naštvat. Na nudu se můžeme zabavit hrou na počítači, hrát fotbal, hrát hry s kamarády, dobrou náladou, (víte, co se dá taky udělat s nudou? – zabalit do papírku, zmačkat a vyhodit).

Michal, říkali jsme mu Cvrk, nás taky naučil dvě hry. Adam šel na jeviště hrát hru: Medvědi. To je taková hra, kdy musíš stát na místě, nesmíš se ani hnout a musíš žduchnout (strčit) do ruky druhého hráče a on se také nesmí pohnout z místa, jinak prohraje, pak zase strká on. Druhou hru: Lechtanou šla hrát Verča. Cvrk ji lechtal (škrábal) po ruce, pak ji chtěl plácnout, ale Verča uhnula, pak zase Verča škrabala po ruce Cvrka a podařilo se jí ho plácnout, měla 1 bod. Michal nám dával také různé hádanky na poznávačku pohádek, filmů, povídali jsme si o J. Voskovci, J. Werichovi, o divadle Semafor… Nejvíce se nám líbily písničky, ptákoviny a klobouky. Na pořadu bychom nechtěli nic změnit.

Pavel Makula, Jakub Naščák

Po první vyučovací hodině se 4.A a 4.B šly podívat na Simulátor nárazu, který byl postaven před Zimním stadiónem. Je to zařízení, které simuluje náraz v 30-ti km rychlosti.

Vyzkoušet si ho mohl jen ten, kdo měřil více než 150 cm, protože žádnému z nás ještě nebylo 12 let. Když jsem nastoupila, sedla jsem si dozadu a kamarádka dopředu. Připoutaly jsme se bezpečnostním pásem a jeden pán Simulátor pustil. Bylo to hrozný, nikdy na to nezapomenu, bylo to, jako bych nabourala v autě. Paní učitelka říkala, že tak nízkou rychlostí ani po městě nejezdíme, jen v obytných zónách. Když jedeme mnohem rychleji, náraz je mnohem silnější. 

Potom jsme dali na sedadla batohy a medvěda, při nárazu se všechno vysypalo na zem. Bylo to super, ale zkoušet náraz už nechci.

Tereza Theinertová

Nejdříve jsme se podívali na film, který běžel nedávno v televizi, byl o naší říčce Petrůvce. Petrůvka protéká Petrovicemi, lužním lesem, kde má neupravovaný břeh, tzv. meandruje. Na jejich březích hnízdí i ledňáček. Kdysi lidé na ochranu před povodněmi stavěli suché rybníky. Jsou to louky blízko říčky, které měly hráze vysoké asi 1 – 1,5 m a tyto louky zadržovaly vodu při povodních. Teď se lidé o hráze nestarají, postavili si v zaplavovaném území (nivě řeky) domy, a teď rozvodněný potok udělá obrovské škody na jejich majetku.

Patrik Kršák

Muzeum Těšínska připravilo v rámci projektu CBC PHARE pracovní listy MUZEUM HROU pro děti 8 – 12 let. Ve výstavních síních v Českém Těšíně a Jablunkově jsou umístěny stálé expozice Obrázky z Těšínského Slezska a Z minulosti Jablunkova a okolí. Pracovní listy jsou rozděleny do čtyř kapitol (Z minulosti Těšínského Slezska, Čím se lidé zabývali, Jak se bydlelo na vesnici, Kroje Těšínského Slezska) a slouží nejen jako průvodce výstavou, ale rovněž pomáhají dětskému návštěvníkovi poznat, pochopit a uchovávat hodnoty kulturního dědictví společnosti, ve které nyní žijí. Tato výstava potrvá do konce školního roku 2004/2005. Za nápady a odvedenou práci patří dík autorkám projektu (bohužel jejich jména nebyla uvedena ani v pracovních listech). Jaká je výpověď dětí?

Ke konci října jsme se odpoledne vypravili do Českého Těšína. Po příjezdu na autobusové stanoviště jsme šli navštívit Muzeum Těšínska. Sedli jsme si na zem k velké mapě Těšínského knížectví zavěšené na zdi. Paní průvodkyně nám vykládala o vzniku Těšína. Byla to Pověst o třech bratřích – Lešku, Bolkovi a Těškovi, kteří při lovu zabloudili a po dlouhých letech se nakonec setkali, Blízko místa setkání založili hrad a kolem něj město Těšín. V místě setkání dnes stojí studna Tří bratří.

V druhé místnosti jsme si prohlédli různé předměty z minulosti. Třeba hrací skříňku, ve které byl váleček, který se začal točit, když se s páčkou zahýbalo sem a tam. Paní průvodkyně nám vyprávěla, že kdysi lidé měli dřevěné lžíce a mísy, ze kterých jedli. V další místnosti byly sochy a pracovní nástroje. Po prohlídce jsme šli do učebny, kde nám rozdali pracovní listy. Měli jsme za úkol vybarvit nakreslené kroje – těšínský, lašský, horalský a jablunkovský. Prohlídka byla pro nás poučná, protože jsme mohli poznat život lidé i v jiných stoletích a porovnat, čím se lidé živili, jak se oblékali, jak měli zařízenou domácnost s tím, co máme dnes my.

Tereza Theinertova, Lucka Šimíčková

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz