archiv
Učitelské noviny č. 08/2004
tisk článku

Nechci čekat dvacet let na průměrný plat

říká člen nově vznikajícího Klubu mladých ČMOS PŠ


Když jsem se rozhlédl po sále, problesklo mi hlavou – a kdo v tom klubu mladých odborářů bude, proboha? Zaslechl jsem totiž při jednání rady předsedů, že by se měl v rámci ČMOS PŠ takový klub ustavit. Pak jsem si ale skutečně několika opravdu mladých věkem všiml.


Jednání s mladými odboráři dostala mimo jiné práce za úkol MARKÉTA VONDRÁČKOVÁ, nová místopředsedkyně ČMOS PŠ. Hned mě upozornila, že název ještě není jasný, ale Klub mladých odborářů to prý nebude. Spíš jenom Klub mladých.

Na začátku února se s adepty na členství v klubu sešla a vedla debatu, co jim ve školství vadí – zajímavé prý bylo, že v tu chvíli nemluvili ani tolik o penězích, jako spíš o obecnější situaci ve školství – o potřebě nového školského zákona, přijímají i zákon o pedagogických pracovnících, chtěli by změnit věkovou skladbu pedagogických sborů.

„Klub by měl být poradním orgánem vedení. Měl by přinést trochu jiný pohled na otázky, kterými se odbory zabývají,“ vysvětluje M. Vondráčková. „Získáme zpětnou vazbu, jak nás mladí lidé vidí. ČMOS tak chce podchytit mladé pracovníky školství, kteří chtějí aktivně pracovat, mají mladistvý elán a jsou přesvědčeni, že všechno změní.“ Jeden z klubu je členem pracovní skupiny, která se bude zabývat strategií získávání dalších členů. Chtěli by se podílet i na připomínkování školské legislativy.

Přineseme pohled mladých

PETR KOČÍŘ, předseda ZO ZŠ UNESCO z Uherského Hradiště, se chtěl před třemi lety při příchodu na školu zapojit do jejího života a odborová organizace byla logickým vyústěním této snahy.

Nejdůležitější je podle něho víc mluvit s učiteli, aby věděli, co vlastně odborová organice dělá. „Aby zaměstnanci byli více u rozhodování, aby ředitel nemohl všechno rozhodovat sám, aby si zaměstnanci vymohli určité výhody – to všechno souvisí s kolektivním vyjednáváním a s podmínkami, které se podaří domluvit,“ říká.

Chápe, že bude těžké kolegy přesvědčit. Nechtějí prý většinou vstupovat do odborů, protože si myslí, že je to zbytečné. Když se ale podepíše nová kolektivní smlouva, výhody z ní plynoucí se jim líbí.

P. Kočíř by chtěl, aby odbory dojednaly pro pracovníky školství lepší mzdy – i když sice postupně rostou, nerostou tak rychle, jak by bylo potřeba, i v porovnání s jinými sférami společnosti. Kritizuje také informační toky v odborech. „Některé informace se ke mně dostávají strašně dlouho, zpožděně, než bych čekal, až je dostanu cestou přes KROS a OROS, nechávám si je raději posílat na vlastní mail.“

Předpokládá, že Klub bude se také vyjadřovat k některým zásadním otázkám, které odbory řeší, že přinese pohled mladších lidí. „Přece jen, většina předsedů KROS a OROS, jak jsem viděl na poslední poradě v Praze, patří mezi spíše starší,“ říká ohleduplně.

Aktuální otázku 13. a 14. platů nevidí jednoznačně. „Na jedné straně vím, že by bylo potřebné, aby lidé ve školství další platy dostali, na druhé straně slyším, že stát na to nemá. Zářijová stávka vytvořila celkem dobrou pozici pro odbory, lidi vidí, že jsme ochotni něco pro svoje požadavky udělat, teď ale nemá smysl do takové akce jít. Lidi by nás očernili, že chceme zase jenom peníze.“

Odbory nejsou přežitek komunismu

JITKA ŘEPKOVÁ z libereckého OROS, která učí na ZŠ Kunratická, je v odborech pátým rokem. Ke vstupu jí přiměla vlastní zkušenost s opakovanými smlouvami na dobu určitou a prázdniny trávené na úřadu práce. „Odbory jsou jedinou institucí, která vám ve školství zajistí slušné zacházení,“ tvrdí.

Chtěla by, aby Klub mladých odbory pro mladé lidi zprůhlednil, aby neměli pocit, že je to přežitek komunismu. Aby pochopili, že odbory hodně přinášejí a nic neberou. „Chtěli bychom taky mluvit do lehce zkostnatělých poměrů, které v odborech panují,“ nebere si příliš servítky.

Co se boje za „další platy“ týká, i ona považuje zářijovou stávku jako dobré předpolí pro vyjednávání. V současnosti podle ní radikálním kroky nejsou nutné. Pokud by si ale někdo zase začal myslet, že jsou odbory bezmocné, byla by znovu pro stávku, která by ukázala, že odborům o něco jde a že se s nimi musí počítat. Největší problém vidí v renomé učitelů ve společnosti, v jejich postavení. I s tím by podle ní mohly odbory pomoci – jak budou prezentovat školství i mezi ostatními odborovými svazy, zda se jim podaří, aby je všichni brali jako sobě rovné. Aby byli bráni jako vysokoškolsky vzdělaní lidé – podobně jako medici.

S žebráckou čepicí na happening

JIŘÍ MANN, předseda OROS Jeseník, který učí na SPŠ v Lanškrounu, vstupoval do odborů před čtyřmi roky s představou solidarity, s představou boje za zlepšení situace učitelů. Co se solidarity týká, říká, že řada učitelů je spokojených, „i když důvody ke spokojenosti nevidím“. Možná jsou prý spokojeni proto, že nemusejí pracovat příliš kvalitně a jakž takž zaplaceno dostanou.

Klub by měl podle něho aktivizovat právě lidi, kteří nejsou ve školství spokojeni a uvažují o tom, že odejdou. Aby zůstali a snažili se pomoci školství zlepšit. A naopak přitáhnout mladé lidi ve školství k odborové práci – i pomocí netradičních akcí, happeningů, koncertů… „Když se jedná o platech, proč nejít s čepicemi před parlament a nežebrat tam, abychom demonstrovali trochu recesisticky svou situaci,“ říká s tím, že toho by si lidé určitě všimli.

Vidí narůstající počet pracovně právních problémů, které je nutné řešit, ale otázku dalších platů považuje za velmi důležité téma, byl by pro nějaké protesty. „Sám mám mladou rodinu, proto téma odměňování chápu jako prioritní,“ říká. „Nechci čekat dvacet let, abych dosáhl průměrného platu,“ vysvětluje.

Cestou pionýrů

Zatím jde o osm mladých lidí, věkový limit stanovili na 35 let. „Poznali jsme je a oslovili na oblastních konferencích, protože svým vystupováním dávali najevo, že jim školství není lhostejné a že by ho chtěli změnit, že by se k němu chtěli vyjádřit,“ charakterizuje M. Vondráčková výběr nových odborových pionýrů. Pionýrů v nezprofanovaném smyslu, prvních osadníků – protože i tito mladí lidé budou muset hledat nové odborové cesty. Ty staré, vyšlapané, známé a pohodlné, zdá se, jdou k cíli dnes již velkou oklikou a nejsou pro pracovníky ve školství tolik přitažlivé.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/muvs_390x60_6.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
linka-bezpeci_125x125.png
ucebnice
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
38%
34%
28%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2021 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz