archiv
Učitelské noviny č. 45/2008
tisk článku

ZABEZPEČIT KVALITU UČITELSTVÍ - TŘI NALÉHAVÉ ÚKOLY

 (Úvodní promluva na ustavujícím shromáždění

Asociace profese učitelství České republiky)

Na učitelství jsou kladeny stále větší nároky. Důsledky kvality učitelovy práce s žáky, dětmi a mládeží jsou rovněž stále patrnější; ať už jsou to důsledky negativní, když své úkoly nezvládají, anebo pozitivní, když pracují na vysoké úrovni profesní expertnosti. Nabízí se ovšem otázka: Ale mají učitelé podmínky, aby oné expertnosti dosahovali, aby byli v náročných podmínkách, v nichž pracují, pány situací, dobrými učiteli v souladu se svým svědomím, svou zodpovědností za svěřené žáky, vůči jejich rodinám, společnosti?

Přitom nejde zdaleka jen o nějakou jednu podmínku, byť jakkoliv významnou - třeba náležité ocenění. Tyto podmínky tvoří komplex provázaných souvislostí - jedná se o komplexní zabezpečení učitelského povolání. A pokud se jim ho nedostane a výsledky jejich působení jsou pochybné, dopadá na ně nemilosrdná kritika z nejrůznějších stran. Při tom se šmahem zapomíná, že jsou nejen viníky, ale také oběťmi nepříznivých okolností. Jakých konkrétně? Nebudu se zde pokoušet o jejich výčet. Spíše jen jako ilustraci uvedu tři, jejichž překonání by podstatně změnilo současnou situaci učitelství u nás k lepšímu. Nazvu je (1) nesnadný žák/dítě, dospívající; (2) nedostatky v přípravě učitelů a jejich celoživotním vzdělávání; (3) klesající podpora pedagogickým fakultám - jejich demontáž.

o

Tedy k nepříznivé okolnosti prvé - nesnadný žák/dítě, dospívající. Je tomu nesporně tak, že přibývá dětí, jejichž vývoj je od útlého věku ovlivňován určitými civilizačními jevy, které mají negativní dopady. K tomu několik postřehů.

Naše doba je charakterizována nevídaným tempem změn; hovoříme o jejich akceleraci. Ta zajisté přináší mnoho pozitivního - v technických inovacích, lékařské péči, možnostech komunikace mezi lidmi... Má však i druhou stránku - a ta je znepokojující.Jednoznačné nazírání na to, jak mají věci samozřejmě a správně být a probíhat, se jakoby rozpouští v rozmanitosti možností, výhrad a komentářů, otázek a odpovědí s dalšími a dalšími dodatky, alternativ. Tak či onak se to týká dělání vědy či umění, filozofování nebo také životního způsobu, rodiny... A samozřejmě i proměnlivosti životních okolností dětí. To může na jedné straně sice znamenat inspirace umocňující možnosti konat i to, co dříve nebylo možné či snadné, současně to ale napomáhá podemílání jakékoliv trvalosti, spolehlivosti, stálosti. Do vývoje dětí tak vstupuje přemíra rozptýlenosti, rozjívenosti, roztěkanosti. Postižena je pozornost, schopnost soustředění. Obtížným se stává vzít na sebe pevný závazek, oddat se setrvalému usilování, zaujmout pevnou pozici. Podlamováno je to, co Erikson považoval za klíčové pro školní věk - pracovitá usilovnost. 

Zvláště povážlivé důsledky hrozí z projekce této situace do oblasti mravní. Je upozorňována na jev tak zvané anomie, kdy stále více lidí stále častěji nevylučuje, ba dokonce závistivě toleruje amorální jednání, "ospravedlní-li je" dosažení cílů v dané společnosti vysoce hodnocených - bohatství, moci, vlivu, prestiže... Stává se stále těžším podobným pokušením odolávat. Chytrý podvod či podraz, který dotyčného vynese mezi úspěšné a těžko postižitelné, si hlavně u mladých lidí snadno vydobude obdiv a svádí k následování. Dnes a denně lze sledovat rozmach tohoto fenoménu - od školního podvádění, přes nejrůznější čachry ve sportu až po úplatkářství a tunelování. Už klasik moderní sociologie E. Durkheimvaroval před hrozbou rozmachu anomie, který natolik oslabí široké sdílení a jednoznačné respektování norem, tvořících základní nosné pilíře společnosti, že bude tímto trendem bezprecedentně ohrožena. Že dojde k tomu, co dnes F. Fukyama nazývá velkým rozvratem. Jeho projevem je především strmý nárůst zločinnosti, rozklad rodiny, oslabování vzájemné důvěry mezi lidmi. Samozřejmě k tomu přistupují jevy další. Tím podstatným a jim všem společným však jeúbytek sociálního kapitálu.

o

Sociální kapitál je definován jako soubor hodnot a norem, které lidé přetvářejí ve své osobní ctnosti, dovolující jim navzájem si důvěřovat, spolupracovat, spoléhat jeden na druhého.

Důsledkem je vývoj narušených osobností lidí, které Koukolík s Drtilovou nazývají deprivanty. Jsou to lidé postižení tím, že vinou nepříznivých životních okolností (hlavně v dětství a mládí) se v nich nerozvinula způsobilost chápat druhého člověka v jeho svébytnosti: jako "já" obdobné mému "já"; jako bytost s obdobnými nadějemi, touhami a souženími, s jakými se vyrovnávám já sám. Jinými slovy, osobnost deprivanta nemohla realizovat své potenciality být šťasten také tím, že činí šťastnými druhé. Vnímat lásku a sympatii druhých a odpovídat jim vlastními projevy láskyplnosti a sympatie. Vyvinout úsilí ke kultivaci vlastního svérázu a být ušlechtilým způsobem sám sebou.

Zde je živná půda pro bujení širokého spektra jevů, jako je  averzivní vztah ke všemu, co mne jakkoliv zavazuje a klade na mne nároky; jako je agrese, potěšení ze šikanování druhých; jako jsou drogové a četné jiné závislosti... Učitel (a tím vesměs nebývá životním zápasem zocelený "tvrdý chlap", ale žena!) se pak nejednou stává obětí zvůle a provokací ze strany svých žáků, vůči kterým je bezmocný. Je jen otázkou času, kdy "vyhoří", odejde hledat si jiné uplatnění, zhroutí se, nebo podlehne zkratkovému výbuchu nahromaděných afektů a profesně se zničí.

Samozřejmě že to, o čem hovořím, postihuje jen část dětí a mládeže. Jiná část, s oporou rodiny především, čerpá spíš z pozitivních šancí, které naše civilizace také skýtá v míře nemalé. Negativní jevy jsem postavil do popředí proto, že nabývají na síle a v jejich důsledku stále častěji hrozí, že výuka v lepším případě ztratí na kvalitě, v horším nebude možná a bude probíhat jen jako quasi výuka v podobě monologu učitele, kterého nikdo ve třídě neposlouchá. I když náznaky tohoto nebezpečí jsou znát téměř všude, propuká jmenovitě v některých regionech, nebo fázích docházky, či typech škol: ve vyšších třídách základní školy, v učňovských zařízeních...

Je třeba něco dělat. Především nově pohlédnout na kompetence či expernost učitelů. Na jejich výbavu umět si poradit s realitou školy, tak jak se utváří před našima očima.

o

Tím se dostávám ke druhé z nepříznivých okolností - nedostatkům v přípravě učitelů;či jinými slovy nedostatkům v kurikulu učitelského pregraduálního a celoživotního vzdělávání. Toto kurikulum je třeba doplnit, snad spíše inovovat, anebo možná ještě spíše zásadně transformovat. Je třeba ujasnit, jakými znalostmi, dovednostmi, kompetencemi - jakou výbavou musí učitel vládnout, aby jej bylo možno kvalifikovat jako učitele dobrého, expertního. Ne abstraktně, tak nějak vůbec, ale tváří v tvář situacím, v nichž se nachází, úkolům, které před ním v jeho třídě a škole vyvstávají.

Stále zřetelněji se ukazuje, že učitel dnes nemůže být už jenom tím, kdo umí vyučovat, protože se může stát, že se pro spoustu překážek ke skutečnému vyučování ani nedostane. Že reálný vyučovací čas bude jenom zlomkem vyučovací hodiny. Pozitivně vyjádřeno, učitel dnes musí umět strategicky vytvářet podmínky pro své účinné vyučování a úspěšné učení svých žáků. Výuku musí umět rozvíjet jako klíčové dění v komplexním uspořádání života školní třídy a školy. Včetně integrování svízelných dětí. Znamená to mimo jiné, že do přípravy učitelů vstupují daleko více a organičtěji inspirace z poradenství, psychoterapie, poskytování účinné opory apod.

Důležitým rysem expertnosti učitelů se má stát jejich způsobilost reflektovat problémy v hlubší vrstvě jejich souvislostí. Expertní učitel jde za nasnadě jsoucí, bezprostředně se nabízející příčiny problémů (snížená schopnost, nekázeň, drzost...) a dokáže zvažovat, co je za tímto povrchem. Jaký je z hlediska samotného žáka smysl toho, že se chová, jak se chová, co tím sleduje. Proč a jak taková motivace vznikla a jaký vážný problém své osobnosti se tím snaží vyřešit. Analýza této hlubší vrstvy souvislostí patří mezi základní předpoklady účinných opatření nápravy. S tím také souvisí, že výuka není jen předáváním toho, co by měl žák vědět a umět. Není jen záležitostí poznávacích, osvojovacích procesů. Expertní učitel musí umět brát v potaz také emoce, životní hodnotové orientace, způsoby prožívání svých žáků apod.

o

Tyto požadavky nás dovádějí ke třetí nepříznivé okolnosti. Tou je nedostatečná, dokonce zhoršující se podpora pedagogických fakult - technicistně, ale výstižně řečeno jejich demontáž.

Provoz pedagogických fakult je nutně náročný a drahý. Příprava učitelů vyžaduje laboratoře, ateliéry. Naprostou nezbytností jsou fakultní školy, či lépe experimentální školy, a vůbec nejlépe školy-kliniky, kde by se adepti učitelství mohli seznamovat s vzorovými hodinami expertů. Kde by se mohli podílet na rozvojových programech dobře organizované školy.  Kde by se jim dostávalo přesvědčivých zkušeností s dosahováním náročných vzdělávacích cílů... Avšak prostředky, kterými dnes pedagogické fakulty disponují, nic takového nedovolují a neexistují ani právní a organizační předpoklady pro vznik škol-klinik. Studenti se tak seznamují s až příliš běžným, nejednou dokonce problematickým školním provozem. A fakulty při tom musí být příslušným školám, ředitelům a učitelům vděčné, že jejich studentům vůbec nějaké možnosti vstupu do provozu škol umožňují, poněvadž odměny za tuto nadpráci jsou spíše zahanbující než uspokojivé.

Jednou z příčin je nízký státní příspěvek na studenta - tak zvaný koeficient. Pro pedagogické fakulty, navzdory výše zmíněnému nezbytně drahému provozu, je jedním z vůbec nejnižších. Fakulty přírodovědné, umělecké, sportovní, technické, lékařské, veterinární jej mají dvakrát až čtyřikrát vyšší. Nadto, příspěvek na studenty de facto klesá, takže přijímání stále větších počtů studentů, znamenající dramatické zvyšování výukové zátěže, jen stěží udržuje současný stav už tak nedostačujících příjmů. Například za tohoto stavu i lékařské fakulty s mnohem příznivějším koeficientem si stěžují, že z něho už výukový proces uhradit nemohou. Je tedy třeba ohlížet se po dalších výdělcích, což nejednou ohrožuje zabezpečení základních studijních programů.

Organicky k životu fakulty samozřejmě přináleží věda a výzkum - vědecké poznání má do výuky vstupovat a inovovat ji. Ale příjem pedagogické fakulty z výsledků výzkumu nemůže její rozpočet podstatně posílit, protože nový způsob hodnocení vědeckého výkonu je pro humanitní pracoviště vůbec, a pro pracoviště zabývající se edukací obzvláště znevýhodněn.

Tedy opět: je třeba něco dělat. Komplexní péče o učitelské povolání se do značné míry přenáší na nezbytnost zabezpečit rozvoj pedagogických fakult. Vždyť ony v prvé řadě jsou předurčeny, aby byly učitelům trvalou oporou v růstu jejich profesní výbavy.

o

Charakterizoval jsem tři závažné okolnosti nepříznivě ovlivňující kvalitu práce učitelů. Takových nepříznivých okolností je ovšem daleko víc. Ale ať už je jich, kolik chce, je třeba jim poučeně, rozvážně, statečně a se vší rozhodností čelit. Bohužel nelze přitom spoléhat na osvícené centrum "někde nahoře", které uchváceno významem učitelství pro nastupující generaci a skrze ni pro budoucnost naší civilizace, zasáhne v jeho prospěch. V první řadě to tedy musí být reprezentace samotných učitelů, kdo svede rozhodující zápasy o své uznání a o komplexní zabezpečení podmínek své profese. Samozřejmě ve spojenectví s rozvíjejícími se vědami o výchově a vzdělávání, představujícími potenciál nezbytných edukačních inovací. Ve spojení s pracovišti pregraduálního a celoživotního vzdělávání učitelů. To obé dnes ztělesňují v první řadě pedagogické fakulty, navzdory všem svým omezením a slabostem. Je potěšující, že na takovém spojenectví je založena vznikající Asociace profese učitelství České republiky. Díky němu představuje šanci, že se přece jen věci pohnou k lepšímu. Pokud ji my sami nepromarníme.

Prof. Zdeněk Helus 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz