archiv
Učitelské noviny č. 41/2008
tisk článku

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ VZDĚLÁVÁNÍ FINIŠUJE

Článek vyšel v UN č. 41/2008

Základní umělecké školy za sebou mají tři roky práce na vytváření svého rámcového vzdělávacího programu (RVP ZUV). Zkušenosti z toho, jak složitě hledá cestu k učitelům RVP pro základní školy, velely zainteresovat na vzniku programu co nejvíc zušek. Povedlo se. Koncepce základního uměleckého vzdělávání, jeho cíle, klíčové kompetence - všechno postupně spoluformuloval školský terén. Zhruba před rokem začalo čtyřicet partnerských škol vytvářet své školní vzdělávací programy. O tom, jak vypadá situace těsně před 10. valnou hromadou ZUŠ, jsme hovořili s JIŘÍM STÁRKEM, ředitelem ZUŠ v Praze 10 - Hostivaři a zároveň koordinátorem tvorby RVP ZUV.

Co přinesla práce partnerských škol?

Partnerování jsme ukončili v červnu tohoto roku, jen asi tři nebo čtyři školy od svého záměru ustoupily. Momentálně máme na stole 35 hotových ŠVP, jejichž úroveň se pochopitelně liší. Někde ani tolik nešlo o změnu pojetí jako o to program rychle napsat a odevzdat... Jenže úspěchem není ŠVP pouze napsat, ale ŠVP psát! To je ta skutečná reforma - vnitřní proměna škol. Tady je třeba říci, že to většina partnerských škol pochopila.   

Nemůžeme ale přehlížet ani druhou stránku věci. Intenzivní práce přinesla do těchto škol únavu - ředitelů i jejich pedagogických sborů. I když jsme na začátku tušili, že leckdy půjdeme až na krev, přece jen nás to poněkud zaskočilo. V závěru školního roku už tekly nervy a jako by se občas ztrácela schopnost rozlišovat, co je původní myšlenka reformy.

 

Takže negativa?

Ono to asi bez nich nejde. Práce na RVP ZUV byla pro všechny náročná a ještě jí na nás čeká pořádný kus. Učíme se za pochodu. Osobně mi přinesla zajímavou životní zkušenost. Vstupujete do věci s určitou představou, horlivě studujete, počítáte s nadšením kolegů... Jenže jak do problematiky víc a víc pronikáte, přesvědčujete se, že dělat změny není vůbec jednoduché. Ty základní problémy totiž nejsou v dokumentu, ale v našich hlavách. Koncipovali jsme umělecké obory, nastavovali jsme klíčové kompetence, úplně nově jsme vysvětlovali chápání uměleckých oborů. Na to navazovaly i proměny v Ústřední umělecké radě, kde dlouholetého předsedu Pravoslava Kohouta vystřídal pedagog violoncella pan Aleš Chalupský ze ZUŠ Slezská v Praze 2. Jak přesný příměr pro vztah mezi školami a orgány, které je zastupují, kdysi P. Kohout vymyslel a definoval, jsem si právě tehdy uvědomil. Řekl totiž, že ZUŠ jsou tělem, které má dvě ruce - svoji asociaci (AZUŠ ČR) a Ústřední uměleckou radu ZUŠ ČR (ÚUR ZUŠ ČR). A ono se to v posledních třech letech projevilo.

 

V čem?

Vysvětlím, i když nevím, zda srozumitelně. Základních uměleckých škol je asi 478, ale aktivních iniciátorů změn a lidí aktivních je mezi nimi mnohem méně. V čele těchto ZUŠ stojí schopní a pracovití ředitelé, kteří si uvědomují nejen význam existence škol, ale také proč je třeba, aby se angažovali jak v uměleckých radách, tak v asociaci. Jenže právě proto, že jich není tolik, jsou zapojeni všude. Až v poslední době došlo k pozitivnímu posunu, kdy se začaly rozčleňovat úlohy obou organizací. Dřív byly tyto úlohy tak trochu promíchané, což nám v hlavách trochu zůstalo. Asociace mluvila do obsahu učiva, umělecká rada zase připomínkovala věci, které jí nenáleží. Díky tomu, že na poslední valné hromadě AZUŠ došlo k úpravě stanov, se vzájemné vztahy vyčistily. Jasně se vyčlenilo poslání AZUŠ ČR. Vím, že to dodnes někteří kolegové, jako jemné a citlivé umělecké osobnosti, neradi slyší. Ale podle mého názoru musí být asociace v první řadě tvrdě profesionální "lobbistickou" organizací, která hájí ekonomické a existenční zájmy ZUŠ. Vedle toho by se naopak umělecká rada měla starat o profesní odborné záležitosti, jako je obsah učiva, kvalita výuky a podobně. Něco jiného je například řešit na ministerstvech otázky normativů, a něco jiného je hovořit o tom, co děti při výuce skutečně potřebují k tomu, aby získaly určité dovednosti a schopnosti.

Teď se dostávám k vaší otázce. Pro kolegy z partnerských škol bylo leckdy obtížné tyto oblasti od sebe oddělit. Není snadné říci si: Teď jsme tým, který společně tvoří koncepci základního uměleckého vzdělávání. A za chvíli tatáž skupina lidí - tentokrát ovšem jako představitelé asociace - musí lobovat za to, aby se do RVP ZUV nedostaly věci, které by poškodily například hodinové dotace. Příště opět ti samí mají říci, co by mělo být obsahem učiva bez ohledu na to, že to bude znamenat nárůst nebo pokles hodin. Z toho pramení nemálo nedorozumění. Mít schopnost této výměny myšlení stejných lidí v jiných rolích není jednoduché.

Práce na RVP ZUV mne naučila i něco o mně. Jsem založením bojovník a ve snaze věci zvládnout co nejlépe začnete nepozorovaně porušovat některá pravidla, aniž si toho hned všimnete. Musel jsem si sám pro sebe uvědomit, že chci-li dotáhnout věc do úspěšného konce, musím udělat změny ve vlastní hlavě i já. To se netýká obsahu učiva, ani pojetí reformy, ale nastavením určité vnitřní strategie. Víte například, že v něčem s vámi někteří kolegové nesouhlasí, že se nejrůzněji domlouvají, aby prosadili vlastní zájmy. Republika je malá, tohle se brzy dozvíte. Najednou se dostanete do tzv. "boje o reformu". Když vyhrajete, získáte sice text, který odpovídá potřebným změnám, tedy RVP ZUV, ale ztratíte lidi. Zvítězíte, ale není to vítězství, jen další životní zkušenost směřující k větší samotě a zralosti. Posiluje mě, že v oblasti managementu existuje pravidlo, že není nic pevnějšího než svazek lidí, kteří důvěru ztratili a zase si ji vrátili. Ať konečná podoba RVP ZUV dopadne v detailech tak, nebo onak, jeho filozofie se nezmění a jsem rád, že k srdci dokumentu, k pojetí klíčových kompetencí, jsem neslyšel jedinou výtku.

 

Na valnou hromadu tedy půjdete s konstatováním, že RVP ZUV je připravený...

Samotný dokument ano. Na rozdíl od základních škol jsme zvolili cestu tvorby zdola, což přineslo spoustu pozitiv i negativ. Kolegové z VÚP mne varovali, že i když je tahle cesta jakoby správnější, je lemována problémy. Měli pravdu. Zainteresoval jsem lidi na tvorbě RVP ZUV, chtěl jsem po nich, aby společně s námi hledali řešení tohoto nesnadného úkolu. A oni najednou viděli, že s konceptem lze hýbat a ne vždy uhlídali své touhy prosadit si nějakou lokální výhodu.

 

A každý chtěl, aby odrážel jeho názor...

Přesně. Objevovaly se názory: "Když tam může být věta kolegy XY, proč tam nemůže být i moje?"  Jindy se ozývala varování před možným nebezpečím: "Já tuhle chybu ve své škole neudělám, ale text je napsán tak, že ostatní ZUŠ ji udělají a klesne kvalita výuky ve všech ZUŠ". Mimochodem - předpokládaná nebezpečí se v praxi partnerských škol ani jednou neobjevila. Byla tu například připomínka, že není přesně určený počet hodin ani počet let pro výuku hudební nauky. Vadilo, že RVP ZUV staví na tom, že každá škola svobodně využije svých podmínek. Osobně to pokládám za rozumné. Proč má někdo nařizovat, v kterém ročníku na které škole v republice má žák povinně studovat hudební nauku nebo nastupovat do orchestru? To přece nejlépe vědí samotní učitelé v té dané škole. Kolegové navyklí na zakódovaný systém upozorňovali, že bude ohrožena kvalita tu hudební nauky, tu výuky orchestru. "Co když některá ZUŠ zařadí jen jednu hodinu hudební nauky?" V současné době se hudební nauka učí na 90 % škol pět hodin. Z čtyřicítky partnerských škol pod tuto hranici nešla ani jedna. Tři školy si dokonce stanovily hranici více hodin, protože koncept RVP ZUV to umožňuje. Není to přesvědčivý důkaz?

 

K čemu měly partnerské školy nejčastěji připomínky?

Diskuze na jejich setkáních byla někdy pěkná masáž. Jeden okruh problémů je možné označit jako lokální zájmy škol, kdy každá vystupovala čistě ze svých pozic a obtížně zohledňovala podmínky druhých. Například velké školy nemají problém s naplněním i nereálných učebních plánů, které přikazovaly v daných ročnících plnit to a to. Normativy, které přijdou do školy na velké kolektivní předměty, zaplatí i ty, které se "nerentují". Pro malé školy je striktní nařízení učebních plánů někdy velký problém. Zvlášť když chtějí založit nový obor. Jestliže musí hned v prvním ročníku začít povinně se třemi hodinami, neutáhnou to. Tak radši nový obor vůbec neotevřou. Což je zejména z pohledu potenciálních žáků škoda.

Překvapovalo mne, že někdy nešlo ani tolik o hledání nejlepšího řešení, jako o souboj kdo z koho. "Přijeli z Prahy, ale my potřebujeme prosadit to a to." Někdy byly diskuze hodně emotivní, až se nám lehce zachvěla kolena. Abychom problémy kvantifikovali, připravili jsme před koncem školního roku dotazník v elektronické podobě, který jsme rozeslali ředitelům partnerských škol. V odpovědích na deset zásadních otázek měli možnost vyjádřit svůj názor. Tentokrát nebyl výsledek tak striktní a přísný jako při diskuzích na fóru. Někdy totiž stačí, že vystoupí významná osobnost regionu a ostatní si to s ní nechtějí rozházet, takže radši mlčí. Až později přijdou a někde stranou řeknou: "Tady jste měl pravdu." Po vyhodnocení dotazníků jsme najednou zjistili, že to, co na fóru vypadalo jako komplexní problém partnerských škol, se ve skutečnosti týkalo jen několika jedinců.

 

Na stole teď máte 35 ŠVP, co s nimi bude dál?

Postupně studujeme jeden dokument po druhém. K jednotlivým kapitolám připisujeme, co v nich popřípadě nebylo pochopeno, nebo jestli se naopak v některém ŠVP objevil nějaký výborný nápad, který bychom mohli do RVP ZUV doplnit. Všechny programy jsou pro nás zároveň podkladem pro projekt, který bude financován z ESF. Dosud byly práce na RVP ZUV pro partnerské školy zadarmo, teď budeme mít možnost kolegy alespoň částečně odměnit - i když pokud jde o objem financí, je náš projekt ze všech nejmenší. Na celou republiku budeme mít k dispozici 9 milionů. Naštěstí už je RVP ZUV v zásadě hotový, budeme cizelovat.

Mrzí mne, že se zahájení projektu stále posouvá. V říjnu mělo začít pilotování vytvořených ŠVP, mezitím jsme měli dodělávat RVP ZUV. Teď se hovoří o tom, že zahájení přijde na řadu v únoru 2009. Pro nás to znamená, že připravený harmonogram neplatí, protože bychom měli na celé pilotování jen dva měsíce, na schvalování týden a na vnější připomínkové řízení 14 dní. Požádali jsme proto MŠMT o posunutí závazného termínu, v němž by měly mít všechny ZUŠ v celé republice svůj ŠVP, a MŠMT nám vyšlo vstříc. RVP ZUV, v jehož rámci budou "ešvépéčka" vznikat, by měl být hotový v červnu 2010. Nový termín, v němž by měly všechny ZUŠ začít podle ŠVP pracovat, je září roku 2012. Ale pilotní školy budou moci začít učit podle ŠVP už v září 2010.

 

Budete vytvářet také manuál?

Určitě, ale školy ho nedostanou zároveň s RVP ZUV, nýbrž asi s tříměsíčním zpožděním. Úmyslně. Kdyby dostaly obojí najednou, nikdo by nečetl dokument, ale rovnou "kuchařku". 

 

Na valných hromadách AZUŠ byla zatím atmosféra vůči RVP ZUV naladěná vstřícně. Bude to teď těžší?

Nevím. I když mne občas u někoho překvapí, že jako by zapomněl důvod, proč před nějakou dobou do projektu vstoupil, myslím, že na valné hromadě určitě nebude protireformní nálada. Na ryze pracovní odpoledne, které má být věnované RVP ZUV, jsme pozvali pracovníky VÚP, aby měli kolegové vysvětlení přímo od pramene.

Před třemi lety jsem žertoval, že až bude RVP ZUV u konce, nejspíš budeme všichni, co jsme v centru dění, odstřeleni, protože každá reforma nejprve požere své vlastní tvůrce. To je asi nějaká neodvratitelná sociologická zákonitost. Ale já se stále držím zásady, že největší štěstí v životě není v tom vytvořit nějaké své vlastní dílo, ale být ostatními najat na práci, které sám věříte.   

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

 

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
41%
32%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz