archiv
Učitelské noviny č. 45/2013
tisk článku

NEVEŘEJNÁ SCHŮZKA O VYHLÁŠKÁCH

Podle čeho se bude řídit systém poradenství a speciálního vzdělávání? Vyhlášky určující pravidla pro tyto oblasti se postupně mění a každá změna vyvolává mezi pracovníky zejména základních škol praktických emoce. Nic není platné ujišťování pracovníků MŠMT, že se rušení těchto škol nechystá. Aplikace změn podle nich totiž ukazuje, že ministerstvo hlavně pod tlakem ombudsmana a Rady vlády pro lidská práva tímto směrem kráčí. Zástupci těchto institucí argumentují rozsudkem štrasburského soudu pro lidská práva z roku 2007, v němž osmnáct ostravských Romů žalovalo český stát kvůli tomu, že byli zařazení do tehdejších zvláštních škol. Štrasburský soud jim přiznal odškodnění, o nabídku na doplnění vzdělání pak projevili zájem pouze čtyři z nich.

Hrozí zrušení vyhlášky o speciálním vzdělávání?

Na začátku listopadu proběhla na MŠMT schůzka nad novým zněním vyhlášek 72/2005 Sb. (o poradenství) a 73/2005 Sb. (o speciálním vzdělávání). Zúčastnili se jí i zástupci ombudsmana, Rady vlády pro lidská práva, školských odborů, Asociace speciálních pedagogů a jedné neziskové organizace. Na žádost UN MŠMT sdělilo, že setkání k úpravám vyhlášek bylo pracovní a neveřejné. Martin Šimáček z vládní Agentury pro sociální začleňování a zastupující ředitel sekce pro lidská práva Úřadu vlády nechal dotaz UN bez odpovědi. Kancelář ombudsmana pak potvrdila, že pokud by byla zejména vyhláška o speciálním vzdělávání přijata s připomínkami z praxe, „zváží ochránce využití svého zvláštního oprávnění obrátit se na Ústavní soud (jestliže je podzákonný předpis v rozporu se zákonem)“.

Pokud by skutečně ombudsman dosáhl zrušení vyhlášky, jak o tom jeho zástupci na jednání mluvili, znamenalo by to podle ASP totální rozvrácení systému speciálního školství, vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami i vzdělávání nadaných. Nebylo by podle čeho nastavovat počty žáků ve třídách, postavení asistentů pedagoga, aplikace podpůrných vzdělávacích opatření, nebylo by jasné, kdo je žák se speciálními vzdělávacími potřebami, stala by se nelegitimní individuální integrace atd. atd.

Setkání bylo podle Stanislava Drbouta (ředitele ZŠ Vinohradská v Praze 2) a Marcely Bernardové (vedoucí SPC v Praze 2) z ASP výsledkem slibu představitelů MŠMT, že zorganizují jednání nad vyhláškami 72 a 73. Debata byla v podstatě moderovaným sporem mezi představiteli Asociace a zástupci ombudsmana a Rady vlády pro lidská práva. Připomínky, které k vyhláškám ASP podala, označilo MŠMT podle zápisu z jednání, který UN poskytla Asociace, za neakceptovatelné.

Nicméně došlo k diskuzi, v průběhu které se podle ASP podařilo v některých bodech nahlodat ministerské stanovisko a vypadalo to, že se podaří některé body ohrožující praxi pozměnit. V té době do jednání vstoupil tvrdě M. Šimáček, který chtěl okamžitě vědět, zda se bude původní text, který je podle ASP chybný, měnit – a ministerstvo zase pootevřená dvířka uzavřelo. Tím byla vlastně debata ukončena. „Pak už jsme se omezili pouze na konstatování, že s návrhy MŠMT, vládní Agentury a ombudsmana nesouhlasíme, ale nezbývá nám než respektovat jejich argumentaci rozsudkem D. H., ačkoliv ani s ním nesouhlasíme. V diskuzi už další prostor pro věcnou argumentaci nebyl,“ konstatuje S. Drbout.

Diagnostika každý rok?

Prvním diskutovaným bodem byl návrh na změnu vyhlášky o poradenství. Původně předepisovala psychologickou či speciálněpedagogickou diagnostiku dítěte každý rok opakovat a verifikovat. Ministerstvo školství po vzedmutí nesouhlasu z praxe uznalo nesmyslnost tohoto ustanovení pro žáky například se smyslovým nebo tělesným postižením, dál na tom ale trvá u žáků s lehkým mentálním postižením. „Problém byl v tom, že definitivně navrhované znění jsme viděli až na samotném jednání, dříve jsme dostali formulačně jiný návrh – a v právních předpisech je konkrétní formulace přece velmi důležitá. MŠMT vnímá navrhovanou změnu jako kompromis – platnost posudku bude rok a poradna bude povinna vyzvat rodiče k opakovanému vyšetření. Pokud rodiče nezareagují, bude takříkajíc poradna z obliga, vše je naplněno. Problém ale je (a na to jsme upozornili při následném jednání s panem ministrem), že v tom okamžiku by bylo dítě v základní škole praktické umístěno v rozporu s pravidly danými legislativou, protože by nemělo platné doporučení poradenského pracoviště. A navýšený normativ by byl čerpán neoprávněně. Toho si evidentně ministerstvo nebylo vůbec vědomo,“ říká S. Drbout.

MŠMT si podle něho taky neuvědomilo, že platnost by nekorespondovala se školním rokem, dítě by vlastně muselo být přesouváno z programu přílohy LMP do RVP ZV ze dne na den, což je organizačně nesmyslná představa, navíc neuskutečnitelná, pokud rodič s touto změnou nesouhlasí. Škola taky dostává normativ (v tomto případě navýšený na práci s žákem s LMP) nikoliv na školní rok, ale podle zahajovacího výkazu od září do prosince a pak od ledna na zbytek školního roku, jenže škola by tedy od momentu zániku doporučení poradny na navýšený normativ neměla nárok. Ani tenhle problém prý nevzalo MŠMT v úvahu. Podle názoru S. Drbouta z ASP je novela vyhlášky připravena velmi amatérsky s neznalostí problémů každodenní praxe – o to je horší neústup-nost zejména zástupců ombudsmana a Agentury, jejichž stanoviska pak limitují schopnost ministerstva školství reagovat na věcné, odborné připomínky z praxe.

„Právě neoprávněné čerpání finančních prostředků byla slova, na která pan ministr D. Štys slyšel a jež vzbudilo jeho pozornost. Vyhláška by se tak totiž dostala do rozporu se školským zákonem. Navrhli jsme kompromisní řešení, které respektuje podle nás jak každodenní školní realitu, tak požadavky rozsudku D. H.,“ říká S. Drbout.

ASP navrhuje znění paragrafu 1 odstavce 5 ve vyhlášce 72/2005 Sb. tak, že jednoroční platnost diagnostiky by měla být u prvního doporučení na zařazení do vzdělávání podle přílohy LMP. Ta by tedy měla být po jednom roce buď potvrzena, nebo vyvrácena. Opakovanou diagnostiku navrhují v prvních třech letech školy – ze stejného důvodu. Následná diagnostika by měla proběhnout na konci prvního stupně, tedy v době, kdy jsou definovány výstupní kompetence žáků (v předchozích letech nic takového není, snaží se tedy propojit dobu diagnostiky s rozhodujícími body RVP), a pak na konci deváté třídy, kdy si vybírá dítě další profesní cestu. Toto nastavení by nevylučovalo diagnostiku v případě aktuální potřeby, například aktuální změny výkonu žáka ve škole.

„Argumentovali jsme i přetížením žáků diagnostikou v případě původní i ministerstvem navrhované formulace, vždyť by podle toho muselo být dítě v průběhu základní docházky diagnostikováno 9krát až 11krát, pokud by opakovalo ročník. Jaký má smysl jedenáctkrát říkat rodičům mentálně postiženého dítěte, že mají mentálně postižené dítě?“ ptá se S. Drbout.

M. Bernardová upozornila na další problém – důsledkem tlaku na poradenská zařízení a aplikací nových diagnostických nástrojů upravených pro větší respektování sociálních příčin selhávání se stává, že v sedmé osmé třídě se diagnostikovaný žák najednou nedostane pod bodovou hranici 70 v psychologické diagnostice. (Je zcela opomíjena skutečnost, že to může být výsledkem právě speciálněpedagogické péče, působení speciálních pedagogů, užívání speciálně pedagogických metod a forem práce, sníženého počtu žáků ve třídě, individuálního přístupu k žákům atd.) Přitom to již nemusí být žáci dosahující v základní škole praktické dlouhodobě vynikajících výsledků, jak dříve platilo. Jsou to žáci průměrní, kteří mají „tu smůlu“, že v diagnostice se jim podaří uspět třeba jen těsně nad sledovaný limit a nemohou dostat doporučení pro setrvání v upraveném vzdělávacím programu (příloha LMP), ovšem nároky RVP ZV nezvládají. Diagnostické požadavky na zařazení do vzdělávacího programu podle přílohy LMP sice nesplňuje, pedagogické požadavky běžné školy ale taky ne. Jeho úspěšný návrat do základní školy je problémem téměř neřešitelným a výsledek nebývá v jeho prospěch.

Běžná kmenová střední škola?

Ve vyhlášce 73 se MŠMT asi snažilo vyjít jaksi vstříc duchu připomínek ASP, ačkoliv podle S. Drbouta ta tuto věc nenapadala. Návrh ministerstva školství ponechává možnost žákům se zdravotním znevýhodněním vzdělávat se ve střední škole nebo ve třídě zřízené pro žáky se zdravotním postižením výjimečně a pouze po dobu nezbytně nutnou. MŠMT prý možná pochopilo rozdíl mezi základním a středním vzděláváním, který ve vyhláškách dříve nerespektovalo, což činilo problémy. Uplatnilo ho však na nesprávném místě. S. Drbout vysvětluje, že ustanovení vyhlášky je v praxi nevyužitelné, ale neškodí. Jestliže je žák s diagnostikovaným LMP přijat na „éčkový“ obor a pak vyšetření jeho LMP nepotvrdí, zástupce ombudsmana při jednání prý požadoval, aby se mohl „vrátit na běžnou kmenovou střední školu“. V textu se pak objevuje termín „běžná střední škola“. Jenže žádná běžná kmenová střední škola ani běžná střední škola přece neexistuje. „Každá střední škola má svůj obor s vlastním kódem, žák by musel požádat o přestup na jiný obor. Navíc v tzv. éčkových oborech není doporučení s diagnostikovanou LMP nezbytně vyžadováno, jde jen o to, zda je obor otevřen v systému speciálního školství, nebo ne. Je to prostě celé nesmysl. Vždyť někteří z účastníků debaty snad ani nevědí, že je střední vzdělávání nepovinné. Tento odstavec prostě vychází z naprosté neznalosti praxe,“ konstatuje S. Drbout.

Podobných nesmyslů je v návrhu zejména vyhlášky 73/2005 Sb. podle S. Drbouta víc. „Veškeré naše připomínky zástupci ombudsmana i Agentury a v návaznosti na jejich postoje i MŠMT odmítali s odkazem na rozsudek D. H. Naše upozornění, že uplatňované připomínky jsou legitimní a odpovídají potřebám žáků a situaci ve školách, nebyly respektovány, byly označeny jako nepřijatelné a diskriminační,“ uzavírá vzpomínání na diskuzi na ministerstvu školství S. Drbout.

Na webu UN najdete plné znění zápisu ASP z jednání, odpověď kanceláře ombudsmana na dotaz UN a navíc dopis předsedy školských odborů Františka Dobšíka, který v této souvislosti napsal ministru školství D. Štysovi.

Radmil Švancar

 

 Rozsudek D. H.

Z tohoto sousloví se stalo v podstatě slangové označení rozsudku Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku z listopadu 2007. Na něj se obrátila prostřednictvím svých právníků skupina 18 ostravských Romů zařazených v 90. letech do tehdejších zvláštních škol. D. H. jsou iniciály slečny uvedené jako první. O věci rozhodoval „Malý senát“, který stížnost zamítl, naopak Velký senát jim dal za pravdu. Podle něho byla Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod porušena. Z požadovaných 22 000 euro jim přiznal za morální újmu 4000 euro.

Přestože se rozsudek implicitně nezabývá dalším řešením vzdělávání Romů v České republice, při hledání cest je brán jako hlavní argument pro nezbytnost změny v systému vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním a lehce mentálně postižených.

 

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz