archiv
Učitelské noviny č. 40/2013
tisk článku

NĚMČINA JAKO LÁKAVÁ TRADICE

Škola s tradicí – to je první stručná charakteristika, která vás při návštěvě Fakultní základní školy Kladská v Praze 2 napadne. Škola s rozšířenou výukou jazyků, která navzdory doporučením setrvala na němčině jako na prvním cizím jazyku. A ví proč. Škola s pevným řádem a spoustou aktivit. Škola s dobrým jménem. Letos si připomíná 111 let od svého otevření.

  

Základní kámen byl položen v dubnu 1902 a 16. září 1903 byla v budově, která vypadá jako palác, zahájena výuka. O tom se dneska může jen zdát.

Než vystoupáte do 2. poschodí k ředitelně, máte zdejší život jako na dlani. Schodiště lemují zarámovaná tabla s fotografiemi, které zachycují všechno, co spolu žáci a učitelé prožívají – ve škole i mimo ni. Od setkání s významnými osobnostmi kulturního i politického světa, přes školní výstavy, výlety až k dalším aktivitám, jichž je nepočítaně.

„To všechno přece ke škole patří,“ je přesvědčena ředitelka Kateřina Vávrová, která kdysi Kladskou jako žákyně navštěvovala.

Kolik řečí umíš…

Zaměření na jazykovou výuku provází školu od roku 1965, kdy se stala základní školou s rozšířenou výukou jazyků. Už od 3. ročníku se tu vyučovala jako první cizí jazyk němčina (ruština to byla jen krátce v 70. letech). Ruský jazyk byl zařazen jako druhý cizí jazyk od 4. ročníku, angličtina byla na rozvrhu jako nepovinný předmět. Dodnes zde němčinu udrželi jako první cizí jazyk – a nejen kvůli tradici. Dalším cizím jazykem je angličtina, která oficiálně vstupuje do ŠVP v 6. ročníku. Kdo má ale zájem, může se už ve 3. ročníku přihlásit do zájmového kroužku nebo se začít učit anglicky prostřednictvím Klubu rodičů od 5. ročníku. Podle slov ředitelky je na tom většina žáků z Kladské v 7. ročníku ve znalostech angličtiny stejně jako děti, které se běžně učí anglicky od 3. ročníku. Kromě němčiny a angličtiny se zde děti mohou učit formou kroužků také francouzsky a španělsky. V nabídce je i italština a ruština, ale zatím o ně nebyl zájem.

Proč ale tak tvrdošíjné trvání na tradici, když všude je jako první cizí jazyk doporučovaná angličtina?

„Tradice tu má opravdu silné kořeny a my jsme tradiční škola. Ale důvodů je víc,“ vysvětluje K. Vávrová. „Při jednáních s Hospodářskou komorou jsme se dověděli, že se v posledních letech zvýšil zájem firem o pracovníky, kteří hovoří německy. Mladá generace už se dneska domluví anglicky bez problémů. Znalost němčiny se tak stává cennou devizou. Zvlášť když bezprostředně sousedíme se zeměmi hovořícími německy a jsme s nimi hospodářsky svázáni.“

Německý jazyk je v ZŠ Kladská povinný od 1. ročníku. „Dlouholetá zkušenost s výukou němčiny jako prvního cizího jazyka nám přináší jasné důkazy, že mají-li se děti němčinu dobře naučit, musí ji mít jako první cizí jazyk. A funguje to skvěle. Prvňáčci projdou audioorálním kurzem, učí se písničky, básničky, mají skvělou výslovnost. Do 5. třídy získají žáci výborné základy.“

Lpění na tradici však přináší určité problémy. Pokud si rodiče přejí, aby jejich děti školu navštěvovaly, musejí podepsat, že s němčinou jako prvním cizím jazykem souhlasí. Je to určité varování, že by děti mohly mít zkomplikovaný přestup na jinou školu, kde je na prvním místě angličtina.

Bonus k nezaplacení

Již třetím rokem mohou žáci zdejšího 9. ročníku skládat mezinárodní jazykovou zkoušku Deutsches Sprachdiplom 1 (DSD 1). „Cesta nebyla jednoduchá, jsem šťastná, že se nám to povedlo. Zkouška je bezplatná, takže se o ni může pokusit každý žák. Není povinná, přesto ji skládá převážná většina žáků 9. ročníku,“ říká ředitelka. FZŠ Kladská je tak první pražskou základní školou, která tuto příležitost získala.

Mezinárodní zkouška probíhá pod gescí velvyslanectví SRN a Goethe Institutu ve stejnou dobu na celém světě.

„Atmosféra je tu skoro jako při maturitních zkouškách. Nejschopnější žáci mohou docílit úroveň B1 společného evropského referenčního rámce pro jazyky, který odpovídá úrovni naší maturitní zkoušky. Loni ho získalo 32 našich žáků, dalších devět obdrželo Německý jazykový diplom v úrovni A2. Myslím, že na ně můžeme být pyšní.“

I výuku jazyků ovlivňují finance

Jako škola s rozšířenou výukou jazyků se dřív Kladská otevírala dětem až od 3. ročníku. To před šesti lety padlo, učitelé si zvykali na práci s mladšími žáčky.

„V tom snad ani problém nebyl, víc starostí nám způsobilo zajistit dostatek prostoru. Nešlo jen o to, že přibyly dva ročníky, ale větší počet hodin výuky cizích jazyků znamená větší potřebu dělení tříd. A to ani nemluvím o nárocích na finance. Stejný problém teď mají i běžné základní školy. Ministerstvo školství přidalo další cizí jazyk jako povinný předmět, ale peníze s nařízením nepřišly. Prostě musíme vyjít. V současné době máme 445 žáků. V menších učebnách jich je maximálně 28, ve větších i 30. Vím, je to hodně, ale dobrý kantor si s tím poradí. Bez takové naplněnosti bychom neměli na platy učitelů. Běžně dělíme třídu na jazyky na dvě skupiny, ale ve vyšším ročníku, když někteří žáci přestoupí na bilingvní gymnázia, dělíme na tři skupiny celý ročník. Sestavení rozvrhu je náročné, ale nic jiného nám nezbývá.“

Zápis trochu jinak

Dřív si školy s rozšířenou výukou jazyků mohly žáky vybírat, teď jsou na tom stejně jako všechny ostatní.

„U malých dětí těžko zjistíte, jestli mají, nebo nemají předpoklady k výuce jazyků. U zápisu se proto zaměřujeme na to, jak jsou děti vyspělé a připravené ke školní docházce,“ líčí K. Vávrová. „Hlásí se k nám kolem 150 žáků, naplnit můžeme jen dvě třídy, zápis je proto poměrně náročná záležitost, trvá asi 45 minut. Rodiče k němu mohou přihlásit své potomky na přesný časový termín přes internet už v listopadu, ale vlastní zápis je v běžném termínu, většinou 15. a 16. ledna.

Zápis se skládá z několika částí. Po zaregistrování a kontrole dokladů se dospělí s dětmi vydají na Kladskou stezku. Na ní budou děti plnit úkoly vycházející ze základních činností, které by mělo dítě tohoto věku ovládat. Z deseti nabízených si rodiče s dítětem vyberou šest. Za každý splněný úkol dostanou razítko do kartičky. Během této doby se děti osmělí, zvyknou si na komunikaci s dosud neznámými dospělými. Pak postupují – už samostatně bez rodičů – k základnímu pohovoru, kde na ně čekají dva učitelé. Povídají si, kreslí, zahrají hru. Na základě rozhovoru pak učitelé vyplní speciální formulář, kde jsou odpovědi přesně bodovány, aby pohled na dítě byl co nejobjektivnější. Třetí částí zápisu jsou dva psychologické „kreslicí“ testy, u nichž je přítomna nejen školní psycholožka, ale i ta z pedagogicko-psychologické poradny. Tam také oba testy vyhodnotí. Žáky ze spádové oblasti si škola vybírat nemůže, ani nesmí.

„Ale rodiče, kteří k nám s dítětem přicházejí, vědí, proč si naši školu vybrali. I ti ze spádové oblasti.“

Žáci na cestách

„Je o nás známo, že jsme nároční. Škola má svůj pevný řád, požadavky na žáky nejsou malé, učitelé běžně zadávají domácí úkoly. Rodiče, kteří hledají školu hrou, k nám nechodí.“ Kateřina Vávrová je rezolutní. „Jsme přísní a důslední, přesto máme nejen mezi učiteli, ale i mezi učiteli a žáky skvělé vztahy.“

Posilují je výjezdy. Pokud mají rodiče zájem, mohou třídy od 2. do 8. ročníku kaž-dý rok vyjet na lyžařský kurz; i proto, že 16 učitelů má zkoušky jako instruktoři lyžování i jízdy na snowboardu. Místo školy v přírodě vyjíždějí někteří žáci na adaptační pobyty. To když se po odchodu dětí na víceletá gymnázia musí třídy spojit. Díky instruktorským zkouškám dalších učitelů s nimi mohou žáci 2. stupně vyrážet na cyklistické kurzy. První stupeň zase vyjíždí na ozdravné pobyty. I když mají svůj cílený program, děti se na nich neučí. Respektive učí se, ale jinak – bez učebnic a sešitů.

„Základním pilířem jsou ale zájezdy do zahraničí, které se často opírají o kontakty se čtyřmi partnerskými školami v Německu a v Dánsku,“ připomíná K. Vávrová. „Poprvé žáci vyjedou ve 4. ročníku na čtyři až pět dní k Budyšínu do SRN, páťáky čeká každý rok vánoční výukový zájezd do Německa. Od 6. ročníku jezdí žáci pravidelně na výměnné pobyty. Šesťáci se zúčastní výměnného pobytu se školou v Backnangu, který je spojený s divadelním projektem. Letos jsme za něj již podruhé získali mezinárodní ocenění – evropskou jazykovou cenu Label. Žáci 7. ročníku navštěvují školu na ostrově v Severním moři a další nedaleko Brém. Žáci z těchto škol pak přijedou na oplátku k nám. Stejně jako naše děti i německé pak bydlí celý týden v rodinách. Osmý ročník jede na týdenní pobyt do Dánska, do partnerské školy u Kodaně. Tady se domlouvají převážně anglicky. Cestování završujeme v 9. ročníku vždy v září týdenním výukovým pobytem v Anglii.“

Za hranice vyjíždí převážná většina žáků. Pokud některému dítěti bránily ve výjezdu ekonomické důvody, pomohl zatím vždycky Klub rodičů. „Zkušenosti, které žáci na zájezdech získají, jim u tabule předat nemůžeme.“

Dvacet let se Stonožkou

Kateřina Vávrová je už deset let také předsedkyní sdružení Přátelé Stonožky, s hnutím Na vlastních nohou – Stonožka spolupracuje dvacet let.

„To, že dětem ukazujeme, že slabším a nemocným je třeba pomáhat, je hodně důležité. A nemyslete, zůstává to v nich. Už jsou na střední škole, ale přicházejí se zeptat, jestli můžou Stonožce pomoci, že jim to chybí. V létě jsem dostala dopis od chlapce, který od nás odešel už před šesti lety. O prázdninách cestoval s kamarádem po Kosovu, připomnělo mu to, jak jsme ve škole malovali pro Stonožku vánoční přání a za výtěžek z jejich prodeje se v Kosovu opravovaly školy. Při putování byli mladíci pozvaní do rodiny – a rázem se ocitli uprostřed neuvěřitelné chudoby, jakou do té doby nepoznali. Šokovalo je to. ‚Netušil jsem, že takhle někdo může žít,‘ napsal v dopise. A připojil přání, že by rád znovu se Stonožkou pomáhal.“

*

Škola má na seznamu svých absolventů hodně slavných a známých jmen – violoncellista Jiří Bárta, Jitka Molavcová, bývalý ředitel Národního divadla v Praze Ondřej Černý, Jan Vodňanský, operní pěvec Adam Plachetka, Vojta Kotek… Někteří z nich vystoupí na velkém koncertě na oslavu 111. výročí školy, který se koná 25. listopadu v Lucerně, stejně jako každoroční vánoční koncerty školy. To, že se absolventi vracejí – a rádi – něco znamená.

„Náš učitelský sbor je stálý,“ konstatuje Kateřina Vávrová. „Jsou v něm kantoři, kteří mají školu rádi a žijí pro ni. Jinak bychom nebyli tam, kde jsme.“

   Jaroslava Štefflová

 

 

DEUTSCHES SPRACHDIPLOM 1 (DSD1)

Zkouška je komplexní, skládá se z písemné části (poslech, porozumění čtení a slohová práce se specifickými úkoly), která trvá přibližně čtyři hodiny, a z ústní části, kde žáci prokazují své jazykové kompetence v nepřipraveném rozhovoru na běžná témata a v pětiminutové předem připravené powerpointové prezentaci na žákem zvolené a zpracované téma s následným pětiminutovým rozhovorem o dané problematice.

Maximální objektivita je zajištěna tím, že poslech, porozumění čtení a sloh se obratem posílají do Německa, kde je opravují školení korektoři. U ústních zkoušek je přítomen jako předseda zkušební komise koordinátor pro DSD1 – rodilý mluvčí.

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_01_390x60.png
reklama

svetlana_125x125.gif
ucebnice
vizab_240x100.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
49%
32%
20%
termaly_losiny_2019.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz