archiv
Učitelské noviny č. 39/2013
tisk článku

S RODIČI PROTI PROBLÉMŮM JEJICH DĚTÍ

Projekt smluv s rodiči skončil, ať žije (nebo zemře) projekt! Některé ze škol, které jsme oslovili, se účastnily obou pilotních let, kdy se individuální výchovné plány zkoušely, některé se přidaly v půlce ověřování – a některým naopak jeden rok stačil. Co je k tomu vedlo? Co jim přinesl? A v čem je zklamal?

Zkusili oba roky

Antonín Lačný, ZŠ Dr. Miroslava Tyrše, Česká Lípa

V pilotu zůstali po oba roky, protože jeden je podle ředitele školy na zkušební ověření nových forem spolupráce s rodinou příliš krátká doba. Nicméně druhý rok už zásadní změnu nepřinesl, na zdejší škole dokonce smlouvou s rodiči řešili jen jeden případ v prvním roce pilotu. „Efektivní je dopad na zákonné zástupce žáků, kteří museli podpisem potvrdit opatření, která budou v rodině dodržovat. Formulář obsahoval konkrétní zápis o rizikovém chování. Administrativa je ale složitější a časově náročnější, než jsme byli dosud zvyklí – zejména při celkovém vyhodnocení pokusného ověřování,“ konstatuje ředitel s tím, se zase vrátí k vyzkoušeným záznamům a jednání s rodiči, které mají ve škole ověřené. Přivítali by ale, kdyby byl systém smluv s rodiči centrálně nastaven a ukotven v legislativě.

Petr Došek, ZŠ Školní, Velvary

Podle P. Doška mají individuální výchovné plány význam a škola v nich pokračuje, i když už projekt ověřování nepokračuje. Vadí mu jen, že MŠMT například slibovalo alespoň drobný finanční příspěvek aktivním školám v projektu – a zdejší škola žádný nedostala. Nicméně prodloužení pilotu smysl mělo, i když se škola musela podřídit jednotné administrativě, což bylo omezující. Ve Velvarech dokonce vedli záznamy svým původním způsobem (který považují za lepší) a paralelně i systémem ministerským, což znamenalo administrativní zátěž. Administrativu ale nepovažuje za podstatnou, podstatné je, že systém pomáhá dětem. Výhodou druhého roku pilotu byla skutečnost, že už rodiče systém znali, pochopili ho a přijímali. Z hlediska komunikace s MŠMT konci projektu podle něho ublížila politická nestabilita. Výhodou ale je, že jsou zaznamenány příklady dobré (a špatné) praxe, které mohou využívat. Stále ale škole schází nástroj k efektivnímu zásahu v případě, že rodiče ani žák nespolupracují.

Jen první rok

Dagmar Bistrá, ZŠ Na Výsluní, Uherský Brod

První rok pilotáže stačil, druhý by nic nového nepřinesl, poznamenává ředitelka. Škola s žáky a rodiči pracovala podobným způsobem i v předchozích letech, jako přínos hodnotí některé části zpracované metodiky a přehledný formulář. Počítají s tím, že ho budou používat i v následujících letech při řešení výchovných problémů žáků v případě, že bude potřeba zpracovat individuální výchovný plán. Postupy z předchozích let, které používali, však měnit nechtějí. V průběhu prvního roku pilotáže ale v novém systému neobjevili nic, co by je přesvědčilo, že je nutné v projektu pokračovat, že by z hlediska postupů přinesl do dosavadních smluv s rodiči něco nového, co by mohli využít. Pro lepší spolupráci s rodiči sociálně hůř přizpůsobivými individuální výchovné plány vyšší efektivitu nepřinesly. Jen přibyla administrativa. D. Bistrá říká, že do projektu s žádným konkrétním očekáváním nešla, zajímalo ji, jestli MŠMT přichází s postupy, které by mohly pomoci, což se nenaplnilo. Škoda podle ní je, že se zmínka o individuálních výchovných plánech pravděpodobně nedostane do školského zákona. Pokud by se to stalo, znamenala by legislativní opora pro školu silnější pozici.

Soňa Tarhoviská, Církevní ZŠ Přemysla Pittra, Ostrava

Škola byla na počátku ministerstvem školství oslovena, proto absolvovali první rok pilotu. „V projektu jsme pak ale nechtěli pokračovat, protože nenaplnil naše očekávání,“ říká ředitelka školy. Vadil jí nárůst administrativy a formalismus, který komplikoval postupy, které již dříve používali. Pokud by měli do smluv s rodiči zařadit všechny žáky, kteří by tam podle projektu patřili (například jednotlivými neomluvenými absencemi), šlo by snad o půlku školy. „Budeme v této metodě pokračovat dál podle sebe i se svými formuláři,“ konstatuje S. Tarhoviská. Velkým problémem tu jsou podle ní neomluvené absence. Uvítala by, kdyby se MŠMT a ministerstvo zdravotnictví domluvily na tom, že lékaři budou bezplatně potvrzovat návštěvu dítěte, aby měla škola jednoznačnější přehled o absencích dětí kvůli skutečné nemocnosti.

Přidali se v druhém roce

Iva Tomášková, ZŠ a MŠ Slatinice

Ředitelka znala projekt z předchozího působení, proto se škola zapojila do druhého roku pilotu. Hodnotila ho jako velmi vhodný pro řešení potíží žáků s výchovnými problémy s tím, že podtrhuje spolupráci s rodiči a jasně říká, jaký úkol při změně mají právě rodiče, a jaký škola a co by měl dělat žák. Pro řešení výchovných problémů, kterých tu ale jako vesnická škola mnoho nemají, chápe systém smluv s rodiči jako efektivní postup, který v těch několika případech pomohl. Zvlášť u dětí v pubertě se ale stává, že rodiče sice chtějí spolupracovat, ale děti už neposlechnou ani je. Proto je nutné začínat s řešením problémů co nejdříve. Nedostatkem je podle I. Tomáškové, že školy mají málo a ještě nedostatečně efektivních prostředků k prosazení kázně, z třídních důtek si žáci často nic nedělají. Užší spolupráce s rodiči by pomoci mohla.

Zdeněk Dosedla, ZŠ Holedečská, Měcholupy

Zdejší škola chtěla vyzkoušet novou metodu, proto se zapojila do druhého roku pilotu, a doplnila tak trend inkluzívního vzdělávání, který prosazují. Oba případy, kdy k podpisu smlouvy s rodiči došlo, hodnotí ředitel jako velký úspěch. I po skončení projektu v tomto systému spolupráce s rodiči pokračují a strukturu navrženou ministerstvem školství přijali. „Bylo by lepší, kdyby byly individuální výchovné plány zakotveny v legislativě, ale s tím asi bude trochu problém,“ říká Z. Dosedla.


Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz