archiv
Učitelské noviny č. 35/2013
tisk článku

MATURITNÍ ZKOUŠKA A JEJÍ PŘÍNOS PRO ABSOLVENTA

Již několik let pozoruji proměny názorů na organizaci maturitní zkoušky i její obsahové pojetí. Nechci hodnotit, zda se jednalo o správné či špatné kroky, ale v každém případě mi aktuální stav připadá jako přešlapování na místě a čekání na osobnost, která rozetne názorové rozdíly a kompetentně nebo nekompetentně rozhodne, jak bude maturitní zkouška vypadat v příštích letech.

Názornou ukázkou je diskuze nad tím, zda matematika má být povinným předmětem. Se zájmem jsem si v Učitelských novinách č. 32/2013 přečetl názory ředitelů na tuto problematiku. Myslím si, že každý má svou pravdu, ale konsenzus nevidím žádný. Než budu formulovat svůj názor, dovolím si zrekapitulovat změny maturitní zkoušky od roku 2011.

Proč společná část?

Důvodů, proč byla v roce 2011 spuštěna tzv. státní maturita, bylo několik. Dovolím si vypíchnout ty nejdůležitější:


Dosáhnout maximální objektivitu při hodnocení žáků u maturitní zkoušky, aby například výborné hodnocení žáka na gymnáziu v Brně z českého jazyka představovalo stejné znalosti žáka s týmž hodnocením v obchodní akademii v Praze. Dnes víme, že i v této oblasti z důvodu podezření na opisování při testech není objektivita striktně zajištěna. Problémem však zůstává, že stejným testem porovnáváme znalosti žáků gymnázií, SOŠ i SOU s různými hodinovými dotacemi jednotlivých maturitních předmětů a různým rozsahem učiva. Tady mnoho kolegů namítne, že i učivo v SOU svým rozsahem odpovídá stanovenému standardu, druhá část kolegů oponuje, že žáci na SOŠ a SOU mají také odbornou část vzdělávání, kterou nelze již více ořezat na úkor posílení předmětů společné části. Výsledek je nad slunce jasný, tedy že žáci gymnázií, kteří navíc do školy vstupují s většími studijními předpoklady, mají u maturitní zkoušky výrazně lepší výsledky. Je to jako by se hrál fotbalový zápas mezi Slavojem Houslice a FC Barcelonou. Předpokládám, že toto zjištění nebylo cílem zavedení „státní maturitní zkoušky“.


Zajistit, aby maturitní vysvědčení neobdrželi žáci, kteří nemají znalosti ani na minimální hranici stanovených standardů v daném předmětu. Tady musím říci z vlastní zkušenosti bývalého školního inspektora, že tyto případy se na určitých školách dříve vyskytovaly.


Využít výsledky žáků u maturitních zkoušek jako ukazatele při přijímacím řízení na vysoké školy. Tento faktor mohl mít smysl v okamžiku, kdy byly dvě úrovně maturitních zkoušek, přesto této skutečnosti využily ojediněle jen některé fakulty. Za současného stavu je diskutovat o tomto bodu naprosto zbytečné.

Proč matematika?

Dnes se vedou největší diskuze, zda mají být povinné dva nebo tři předměty, přičemž tím třetím diskutovaným předmětem je matematika. Myslím, že o českém jazyce nikdo vést spor nebude, a to samé platí i o cizím jazyce. Vždyť i soudruzi před rokem 1989 věděli, že člověk se nepohybuje jen uvnitř hranic ČR, ale chce se v kaž-dém oboru uplatnit v Evropě i ve světě, byť v tehdejší době tím světem byl východní blok a jazykem byla ruština. Dnes mají žáci možnost výběru cizího jazyka. U případného třetího povinného předmětu se musím ptát – proč matematika? V žádném případě nezpochybňuji, že matematika rozvíjí logické myšlení i představivost, ale pokud absolvent vstoupí na trh práce, využije více znalost z oblasti aritmetické a geometrické posloupnosti či analytické geometrie nebo bude více potřebovat znalosti týkající se Ústavy ČR, zákoníku práce, pracovní smlouvy, sociálního a zdravotního pojištění atd.? To znamená, že není vhodnějším maturitním předmětem ekonomika, občanská nauka nebo základy společenských věd? Potřebují například absolventi středních zdravotnických nebo uměleckých škol zmiňované znalosti z matematiky do svého profesního života, nebo jsou důležitější širší znalosti a dovednosti z odborných předmětů?

Jak dál?

Možnosti, jak navrhnout realizaci maturitních zkoušek s předpokladem, aby se tento model ujal na několik let a nevznikaly generace maturantů, kteří ještě v polovině studia nebudou vědět, z jakých předmětů a jakou formou budou maturovat, jsou různé. Než je uvedu, tak chci podotknout, že nejistota způsobu realizace maturitních zkoušek již několik let deformuje myšlení a jednání mladé generace, neboť vidí, že není problém měnit pravidla hry v jejím průběhu bez ohledu na jednotlivé hráče – tedy studenty. Morální dopady častých změn maturitních zkoušek však nejsou tématem mého zamyšlení. Možnosti jsou:


Zakonzervování stávajícího stavu – myslím, že to se nezdaří, neboť se povlečou věčné diskuze o třetím předmětu a nikdo nebude vědět, kdy přijde ten pravý osvícený a dokáže rozhodnout.


Zrušit státní maturity a vrátit se k předchozímu modelu, který fungoval po desetiletí. Myslím, že i tato varianta je minimálně z ekonomického hlediska neprůchodná, neboť „státní maturita“ již spolkla mnoho finančních prostředků ze státního rozpočtu i z prostředků Evropské unie.


Zkusit najít řešení, které umožní efektivně využít stávající technické zázemí, zkušenosti CERMATu a udrží kvalitu maturitní zkoušky na standardizované úrovni i předmětovou profilaci jednotlivých typů středních škol.

Maturitní „státní“ testy a školní maturita

Jestli chceme, aby absolvent střední školy s maturitní zkouškou měl znalosti na kvantitativně vyšší úrovni než absolvent se základním vzděláním nebo výučním listem, je třeba stanovit standardizované minimum v jasně definovaných oblastech pro český jazyk, cizí jazyk, matematiku a s otazníkem pro společenskovědní předměty (popřípadě český jazyk, anglický jazyk a volitelný – matematika nebo společenskovědní předměty). Každý žák by z uvedených předmětů před ukončením studia (například v dubnu posledního ročníku) konal tzv. maturitní „státní“ test připravený CERMATem a teprve po úspěšném vykonání tohoto testu a úspěšném ukončení studia na konci školního roku by mohl skládat školní maturitní zkoušku. Ta by se skládala povinně z českého jazyka, cizího jazyka a tří výběrových předmětů daných ŠVP, kde ředitel školy může mimo jiné stanovit povinnou maturitní zkoušku z matematiky. Tím ani není dotčena volitelnost maturitních předmětů i nepovinných předmětů, jako je tomu doposud. Maturitní test by obsahoval uzavřené nebo otevřené odpovědi, u cizích jazyků může být součástí i poslechová část. Maturitní „státní“ testy by byly právně ukotveny v zákoně, byly by součástí maturitní zkoušky, předcházely by školním maturitním zkouškám a žáci by měli na vysvědčení, že u maturitních testů uspěli.

Předmaturitní testy by měly hodnocení, zda student uspěl/neuspěl, a jejich hodnocení by se nijak nepromítlo do samotného hodnocení školních maturitních zkoušek. Stát by měl garantováno, že maturitní zkoušku nekonají žáci, kteří nemají ani minimální znalosti z předepsaného učiva. V případě, že žák v předmaturitním testu neuspěje, konal by opravné testy na podzim. V případě, že ani v tomto období nebude úspěšný, měl by mít možnost nejdéle v průběhu 5 let další opravy bez počtu omezení, ale jednotlivé pokusy by mohly být zpoplatněny. To vše za předpokladu, že úspěšně ukončil poslední ročník studia. Také nic nebrání tomu, aby např. existovala matematická sbírka s cca 10 000 příklady z jednotlivých témat a náhodným výběrem příkladů z daných témat by byl sestaven test pro daný školní rok. I přes zveřejnění této sbírky by neutrpěla objektivita hodnocení, neboť žák, který by dokázal spočítat všechny příklady, pravděpodobně matematiku umí na požadované úrovni. Principiálně se blížíme k testům v autoškole, kde účastníci u testů nejsou známkováni, ale na jejich základě jsou připuštění k řízení auta (v našem případě ke školní maturitě) bez známkování.

Výhody realizace předmaturitních testů:


zajištění minimální úrovně maturitních testů,


konec školního roku v posledním ročníku by nemusel být už 30. dubna,


maturitní testy by bylo možné realizovat elektronickou formou,


vlastní maturitní zkouška může obsahem a náročností reflektovat typ střední školy a časové dotace jednotlivých předmětů,


využití stávajících znalostí a zkušeností učitelů s hodnocením zkoušek,


efektivní využití stávajícího technického zázemí i logistiky CERMATu,


nižší finanční náklady na realizaci,


menší administrativní zátěž pro vedení škol,


zrušení protokolů o maturitní zkoušce, které nemají pro studenty význam a mnozí je ani nechtějí.

Školní maturita

Školní maturita by se skládala z pěti předmětů:

Český jazyk a literatura – zkouška by se skládala z písemné práce a ústní zkoušky. Nemám aprobaci k výuce českého jazyka a nechci zavádět důvody k polemice. Přesto je možné se zamyslet, zda témata k písemné práci by centrálně zajišťoval CERMAT, nebo si je bude škola vytvářet sama. Hodnocení písemných prací by prováděla škola na základě již vytvořených metodik. Stejně tak ústní zkouška by mohla být postavena ve stávajícím duchu, tedy na výběru literárních děl ze školního seznamu. Tím nevylučuji jiné varianty ústní zkoušky, zejména lze rozsah učiva přizpůsobit typu školy a hodinové dotaci.

Cizí jazyk – obdobně jako u českého jazyka by se zkouška skládala z písemné práce s možností tvorby zadání od CERMATu a hodnocením učiteli vlastní školy a ústní části s využitím pracovních listů od CERMAtu nebo učitelů školy. I tady nevylučuji jiné varianty ústní zkoušky a opět lze rozsah učiva přizpůsobit typu školy a hodinové dotaci.

Tři výběrové předměty odvíjející se od ŠVP dané školy a odrážející profil absolventa. Formy zkoušek by byly stejné jako doposud s tím, že u odborných škol by jedna zkouška nebo její část byla realizována praktickou zkouškou nebo obhajobou maturitní práce. Pokud by jednou zkouškou ve školní maturitě byla matematika, a to pouze písemnou formou, mohla by být realizována pouze po seznámení s výsledky předmaturitních testů.

Závěr

Omlouvám se všem, kteří dočetli můj článek až do tohoto bodu a děkuji jim za jejich drahocenný čas. Možná vidím věci ze špatného úhlu, ale mám vnitřní pocit, že jsem se pokusil hledat jinou cestu a nestal jsem se pouze pasivním kritikem.

Přesto chci ještě upozornit na jednu důležitou věc. Dnes se můžeme podívat do očí žákům posledních ročníků, neboť ti po novelách právních norem znají, z kterých předmětů budou maturovat. Ale před žáky nižších ročníků musíme klopit zraky. Po zkušenostech z předchozích let nevíme, co nastane. Ano, je tu školský zákon, který natvrdo stanovuje povinnou maturitu ze 3 předmětů, ale po shrnutí výše uvedeného nevím, zda je to správná cesta. Nyní v předvolebním období není známo, kdo usedne na ministerský post, kdy tomu bude a jakou bude mít vizi. Mezitím uplyne celý školní rok a žáci nižších ročníků se neustále budou ptát: Jak budeme maturovat MY?

Milan Chmelař, ředitel Vyšší odborné školy ekonomických studií a Střední průmyslové školy potravinářských technologií, Praha 2

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz