archiv
Učitelské noviny č. 35/2013
tisk článku

UMĚT PLAVAT PATŘÍ K ZÁKLADNÍM GRAMOTNOSTEM

Asociace plaveckých škol ČR (APŠ) existuje přes dvacet let. Jde o dobrovolnou profesní organizaci, která se snaží nejen sdružovat, ale i vzdělávat své členy tak, aby klienty vyučovali co možná nejlépe. Mezi ně patří i třídy žáků. Je zde však riziko, že jich bude stále méně. Povinné školní plavání totiž, byť potichu, fakticky zaniklo, informuje JANA BOUBÍNOVÁ, tajemnice APŠ.

Přestože většina základních škol v naší zemi zařazuje do svého kurikula i plavecký výcvik, už nejde o povinnou součást výuky. Jak k tomu vlastně došlo?

Základ problému spočívá v tom, že do vyhlášky MŠMT se dostalo jediné diskutabilní slovo: lze. Takže i když v textu zůstalo to, že školy do výuky plavání zařazují, tímto jedním mírným posunem došlo k tomu, že podle určitého výkladu je prý možné na školní plavecký výcvik hledět nikoliv už jako na povinnost, ale jen jako na doporučení. Ovšem původní úmysl tvůrců vyhlášky byl úplně jiný. V příslušném textu se slovo (lze) vztahuje k tomu, že plavání v rámci povinné školní docházky „lze“ do výuky zařadit ve dvou, ale i ve více školních letech. Ale jak začalo ubývat peněz, někteří úředníci ministerstva školství si toto znění začali vysvětlovat úplně obráceně, tedy ne že je dobré, když žáci chodí se školou plavat více než během dvou let, ale že vůbec není potřeba plavání do výuky zařadit!

To znamená, že ministerstvo je již několik let de facto proti tomu, aby plavání bylo ve školách povinné?

Argumentace ministerstva dokonce svého času nabyla až absurdních rozměrů. Tehdejší ředitelka odboru předškolního, základního a základního uměleckého vzdělávání paní doktorka Jiřina Tichá nám dokonce řekla, že to, aby plavání bylo povinné, vůbec nepřipadá v úvahu. A jako důvod uvedla, že podle Rady vlády pro romské menšiny je plavání pro Romy jednou z nejhorších věcí.

A vy toto tvrzení snad můžete ze své pedagogické praxe potvrdit?

Vůbec ne! Naopak! K nám do bazénu jezdí i žáci z části Prahy, kde do škol chodí romských dětí poměrně hodně. A z mé mnohaleté zkušenosti vyplývá, že tito žáci jsou rádi, že se plavat naučí. Stejně jsem argumentovala i paní doktorce Tiché, ta mi však sdělila, že romské děti povinná účast na plaveckých kurzech také diskriminuje, protože si musejí připlácet na dopravu. Podle mě ale šlo jen o zástupný důvod jak obhájit, že ministerstvo nemá nebo nechce dávat na povinné plavání peníze.

Ještě nějaký další důvod MŠMT v minulosti uvádělo pro to, že plavání nemá být povinné?

Ne. Celá léta všichni ostatní úředníci a politici souhlasí s tím, že plavání je velice potřebné a mělo by být povinné. Moc dobře si uvědomují, že jde o základní život zachraňující dovednost. Mimoto říkají, že je to zdravotně velice prospěšná aktivita, zvláště v dnešní době, kdy děti mají stále méně pohybu a jsou na tom s fyzickou kondicí a pohybovými dovednostmi stále hůře. Když ale přijde na peníze, je ticho… Navíc nemáme v posledních letech na ministerstvu nikoho, kdo by problematice školního plavání rozuměl a na koho bychom se tak mohli obrátit.

Vytvořit systém i tradici školního plavání jistě nějakou dobu trvá. Není tak obé vážně ohroženo?

Bohužel ano. Je to tím smutnější, že lidé možná ani nevědí o světové výjimečnosti této naší tradice. Byli jsme u nás v šedesátých letech prvními v Evropě a pravděpodobně i na světě, kdo se systematickou výukou školního plavání začal. Řada evropských zemí se pak námi inspirovala, ale v žádném státě se to nepodařilo dotáhnout tak daleko jako nám. Osobně jsem poznala například francouzský systém, kde se sice plavání do výuky zařazuje také, ale jen podle místních podmínek. Takže třeba tam, kde mají školu v alpské oblasti, děti v rámci výuky většinou plavat nechodí vůbec, ale mívají lyžařské výcviky. Nic proti lyžování, ale mezi dovednosti zachraňující život bych ho nezařadila… A všechny z francouzských učitelek, s nimiž jsme hovořila, říkaly, že by rozhodně uvítaly, kdyby školní plavání bylo povinné.

Je ještě něco dalšího, co případně systém školního plavání komplikuje?

Rozhodně nám také nijak v praxi neprospělo zavedení rámcových, respektive školních vzdělávacích programů. Ve výstupech RVP je sice plavání uvedeno (dokonce se počítá i s třetí hodinou tělesné výchovy), avšak některé školy ho do svých ŠVP nezařazují vůbec. Ale protože rodiče vesměs mají o školní plavání velký zájem, nepozoruji, že v případě Prahy by k velkému úbytku škol došlo. Je to dáno také tím, že v hlavním městě je bazénů relativně dost a náklady na dopravu nejsou tak vysoké. Mnohem horší je situace v oblastech republiky, kam mají k nejbližšímu bazénu daleko. V takovém případě bývá už cena jízdného vyšší než samotná výuka plavání.

Peníze na plavecký kurz dostává každá škola, ale jen nepřímo, a to prostřednictvím ostatních neinvestičních výdajů (ONIV). Byli byste jako APŠ proto, aby příslušné finanční prostředky putovaly přímo do jednotlivých plaveckých škol?

Ne, to není vůbec potřeba. Naopak by nám to zkomplikovalo život. Optimální by byl návrat k předešlému stavu, to znamená, že peníze na školní plavání by i nadále zůstaly v kategorii ONIV, ale byly stejně jako dříve účelově vázány výhradně na školní plavání. A bylo by samozřejmě potřeba, aby se celkový objem finančních prostředků v ONIV udržoval na přijatelné výši. Chápu pana ředitele, který mi před časem řekl, že nemůže v daném školním roce své žáky poslat plavat a bude muset počkat až na příští rok, protože je nucen nejdříve prvňáčkům koupit učebnice.

A jaká je momentálně situace? Klesá neustále počet škol, které na školní plavání docházejí?

Díky tomu, že ONIV se přeci jenom o něco zvedly, propad se letos zastavil. Navíc začínají do základních škol přicházet silné populační ročníky, čímž se situace také zlepšuje.

Jak zhruba velké množství škol v současné době do svého kurikula školní plavání vůbec nezařazuje?

Žádnou statistiku si nevedeme, ale bude to velice hrubým odhadem do deseti procent. Určité množství škol plavání zařazuje alespoň částečně, tedy nevyužívá někdejších standardních čtyřiceti vyučovacích hodin, ale většinou jen polovinu těchto lekcí.

Dá se říci, ve kterých regionech školy posílají své žáky na plavání méně, a v kterých naopak více? Předpokládal bych, že tam, kde je situace ekonomicky horší, rodiče nebudou mít peníze na dopravu…

Situace je napříč republikou v podstatě stejná. Není žádný kraj nebo jeho část, kde by žáci chodili se školou plavat výrazně více, nebo naopak méně, kromě jediné výjimky. Tou je Zlínský kraj, kde byla v Uherském Hradišti zachována jedna z mála plaveckých škol, které jsou součástí sítě škol. Tato škola, kterou zřizuje kraj, působí v několika bazénech regionu. A kraj pak po ostatních školách chce, aby školní plavání do výuky povinně zařazovaly. Problém je však v tom, že některým ředitelům se nelíbí, že s penězi, za jejichž rozdělení zodpovídají oni, de facto místo nich částečně disponuje kraj. Ten tak sice činí po formální dohodě s nimi, ale vím, že ve skutečnosti nejde v některých případech o zcela svobodné rozhodnutí ředitelů. Něco jiného by bylo, kdyby peníze na školní plavání kraj přiděloval ředitelům navíc z vlastních zdrojů. A takoví zřizovatelé skutečně existují. Jsou to většinou obce, které samy vlastní plavecký bazén. A vůbec neplatí, že děti z ekonomicky slabších rodin rodiče na školní plavání dávat nechtějí. Řekla bych, že naopak o ně tito rodiče stojí ještě více, protože moc dobře vědí, že běžné komerční kurzy jsou přirozeně mnohem dražší.

Posílají vůbec některé školy své žáky na kurz plavání i na druhém stupni?

Ano, ale je jich velice málo. Třeba k nám chodí momentálně žáci druhého stupně jen z jediné základní školy.

Plavání školám ale nenabízejí jen subjekty sdružené v APŠ. Jak ředitel školy pozná skutečně kvalitní plaveckou školu?

V poslední době se plavání stává stále populárnějším a nastal boom počtu podnikatelů, kteří kurzy plavání nabízejí, a to částečně i školám. Stačí jen živnostenský list. Přestože jde o živnost vázanou, jednotlivé živnostenské úřady mají rozdílné požadavky. A to, že někdo absolvoval akreditovaný kurz pro výuku plavání, ještě vůbec nemusí být zárukou kvality jeho služeb. Navíc žádná kontrola nad ním ani neexistuje! A je jasné, že když si škola najme nějakého takového rádoby učitele plavání, který třeba ani sám plavat pořádně neumí, nedivím se, že pak takováto škola, respektive rodiče jejích žáků mohou na školní plavání i zanevřít. V naší asociaci se snažíme dohlížet na to, aby členové byli nejen kvalitními cvičiteli plavání, ale měli i příslušné znalosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví.

Kolik plaveckých škol vlastně momentálně funguje?

APŠ má nyní zhruba 80 členů napříč celou republikou. Kolik je ale ostatních subjektů, vůbec netuším. Faktem však je, že jen málo z nich si troufne na školní výuku. I při výuce jediné průměrně velké třídy si takovéto subjekty už nevystačí s jedním člověkem, takže jsou potřeba zaměstnanci, a to je již podstatná komplikace.

Jak už jste uvedla, některé plavecké školy jsou ale přímo školskými zařízeními v sítí škol…

Ty ale zůstaly už jen dvě. Zmíněná škola v Uherském Hradišti a ještě v Hradci Králové. Všechny ostatní jsou buď soukromými subjekty, nebo přešly pod jiné organizace jako třeba tělovýchovné jednoty.

I když tedy nyní pomalu končí období, kdy se většina škol o žáky „prala“, a naopak začínají být třídy opět přeplněné, doporučovala byste rodičům, aby si školu pro své dítě vybírali i podle toho, zda nabízí školní plavání?

Rozhodně. Sice nevím, jestli to dělají v případě základních škol, ale dozvěděla jsem se, že mnozí rodiče toto kritérium zohledňují při výběru školy mateřské. A i my pozorujeme, že mateřských škol v našich kurzech přibývá. Je to dáno jednak tím, že předškoláků je v posledních letech hodně, jednak rodiče stále více chtějí, aby jejich děti plavat chodily.

Lukáš Doubrava

 

 

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz