archiv
Učitelské noviny č. 33/2013
tisk článku

DEBATY O ROZPOČTU ŠKOLSTVÍ BYLY I LETOS POŘÁDNÁ DIVOČINA

Je doba rozpočtu. Už řadu let by se dalo říci – smutná doba rozpočtu. Smutná proto, že přes veškeré sliby a přes veškeré plány se situace ve školství postupně zhoršuje. Jistě, každý ministr přichází s usměvavou tváří plnou odhodlání a nadějí do budoucna. Někdo dokonce přinese na podnose pár miliard, které se ale obvykle rozplynou a pod rukama politiků ztratí. A když už to skutečně dál nejde, když už by každé další sáhnutí do školské kasy znamenalo zlomení ruky o její dno, pak se náhle najde pár nezbytných korun třeba na pověstné ONIVy a najednou se politici tváří jako zachránci. Zachránci situací, ke kterým by bez jejich chybných kroků nikdy nedošlo.

 

Školství je jeden z největších rezortních rozpočtů. A do největšího krajíce se nejlíp řeže. Problém je, že v tomto krajíci je takové množství mandatorních výdajů, že každý řez je setsakramentsky cítit. Ministr školství v demisi D. Štyš prohlásil, že letošní rozpočet bude dobrý, dokonce v některých položkách velmi dobrý. Uvidíme, problém je, že taková slova jsme slýchávali i od některých jeho předchůdců a úsměvy pak lidem na tvářích spíše zamrzly.

Jako každý rok i letos to byla před rozhodováním o rozpočtu pořádná divočina. Nejdřív se objevila zpráva, že školství přijde o pět miliard korun. Byla to na jedné straně šokující, na straně druhé ani ne moc překvapivá zpráva, zvlášť když si člověk vzpomene na střednědobý výhled plánovaný ještě ministrem M. Kalouskem, který evidentně školství příliš rád neměl a desetimiliardový meziroční škrt považoval za přiměřený významu vzdělávání ve společnosti.

Těch pět miliard korun ale podle toho, jak se ministerstvo školství ohradilo, nebyly standardní rozpočtové peníze, šlo „jen“ o peníze z evropských fondů, takže jako se vlastně nic nedělo. Přiznám se, že tomu trochu nerozumím. Pět miliard korun je hodně peněz a kantoři (tedy ti aktivní, kteří bojovali za své projekty a pak se jim i věnovali) z nich letos část v rámci svého odměňování dostali. Nemyslím, že nebudou chybět.

Ale dobře, byla to jakási „šlehačka“, která prostě slehla. Na druhé straně se začalo mluvit o tom, že jsou učitelé skutečně špatně placeni (obrovské překvapení, viďte) a že je s tím nutné něco udělat. Nejdřív to bylo jedno procento, tedy směšných asi dvě stě padesát korun měsíčně průměrně, pak dvě procenta. Kantoři se tak mají svézt v jednom balíku se všemi zaměstnanci rozpočtové sféry. Nedá se říci, že by ta pětistovka, která na kantora (průměrně) vybude, byla zcela zanedbatelná, na druhé straně je jasné, že to neřeší pozici učitele ve struktuře odměňování. Asi to nebude obecně úplně populární názor, ale pokud se středoškolákovi přidá pětistovka, pak vysokoškolák s tak odpovědnou prací, jako je příprava budoucí generace na život, by měl dostat aspoň troj nebo pětinásobek. Třeba.

Skoro až směšně působí některé sliby v rámci předvolební kampaně, která se shodou okolností překryla s tvorbou aktuál-ního rozpočtu pro příští rok. Trochu mě dostalo, když strana, jež měla v posledních mnoha letech v rukou vládu, a rozhodovala o tom, do jakého marasmu se ekonomické zázemí vzdělávání řítí, najednou přišla s objevem, že by právě tento rezort měl dostat tři miliardy na platy učitelů. Proboha, proč tedy nepokračovali tito politici ve snahách někdejší ministryně školství a právničky Petry Buzkové, která dosáhla v odměňování pedagogů skutečně skokových nárůstů? Nebyly dostatečné, ale mohly být, pokud by se se změnou politického podnebí nezastavily a nezačaly zase více či méně nenápadně couvat.

Ani předvolební kvas nepomohl školství při sestavování rozpočtu. Ano, zaplať pánbu, řekne minimalista, byl zachován stav z letošního roku, něco málo v některých položkách rozpočtu přibude. To ale rozhodně není řešení problémů, s nimiž se školství dlouhodobě potýká. Odkazuji na studii CERGE-EI, o které píšeme na str. 8–9. Je rok stará, což je sice doba krátká, ale i tak mohla dát politikům (protože o ně jde, oni rozhodují) impulz k přemýšlení. Asi nedala. Studie obsahuje řadu myšlenek, nad kterými by se měli lidé rozhodující o rozpočtu státu a potažmo o rozpočtu školství zastavit. Jednu bych chtěl zdůraznit. „Platy učitelů stojí na začátku dlouhodobého příčinného řetězce: výše platů – > kvalita učitelů – > úroveň vzdělanosti – > dlouhodobý růst hospodářství a kvality života,“ říká se ve studii. Vypadá to, že dlouhodobý růst hospodářství a kvality života zase přes optimisticky naladěné tváře politiků další rok ztrácí.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz