archiv
Učitelské noviny č. 31/2013
tisk článku

STUDENTI VYŠŠÍCH ODBORNÝCH ŠKOL PATŘÍ DO TERCIÁRU

Tak tohle určitě od žádného z ministrů školství v uplynulých dvaceti letech ještě neslyšely. „Vysoké školy by se neměly vlamovat do vašeho segmentu profesního vzdělávání,“ promluvil z duše ředitelům vyšších odborných škol ministr školství v demisi Dalibor Štys. Bohužel pro vošky, éra jejich legislativního ukotvení jako plnoprávného člena terciárního sektoru vzdělávání, jehož doménou je nabídka profesně orientovaného studia, se navzdory nezvykle otevřeným slovům ministra, která zazněla minulý týden na půdě Senátu, stále skrývá kdesi v nedohlednu.

Nespokojenci

Téměř 35 tisíc podpisů shromáždili členové Asociace vyšších odborných škol (AVOŠ) pod petici, kterou letos na jaře předložili veřejnosti proto, aby upozornili na svou bez nadsázky absurdní a pro mnohé i bezvýchodnou situaci. Přestože úspěšně vzdělávají zaměstnavateli poptávané, profesně orientované absolventy, ministerstvo školství na ně ve svých aktuálních strategiích úplně zapomnělo a jiné ministerstvo, ministerstvo zdravotnictví, dokonce navrhlo opatření, které by téměř vymazalo z mapy prakticky celé vyšší zdravotnické školství tvořící zhruba třetinu celého sektoru VOŠ a obory jako všeobecná sestra přesunulo do výhradní náruče vysokých škol. Rozladění lidí z vyššího školství, jehož transformace se odkládá z roku na rok už dvě desetiletí (podrobně viz rámeček), dosáhlo vrcholu. Jednou z hlavních příčin chronicky neřešeného problému je podle nich vysokoškolské lobby, které blokuje jakýkoli pokus o legislativní zrovnoprávnění vošek v terciárním sektoru vzdělávání. Jaký div, když vysokým školám v právě propuknuvší demografické krizi, která k branám univerzit dorazila ze středních škol, vošky překážejí jako poměrně tvrdá konkurence jejich bakalářských studií.

Na dubnové valné hromadě AVOŠ náměstek ministra školství Jindřich Fryč uklidňoval nespokojené ředitele škol, když prohlásil: „Vyšší odborné školy vnímáme jako součást vzdělávacího systému.“ Podotkl však, že v delším časovém horizontu mohou mít na fungování VOŠ dopad případné změny, které souvisejí s novelou vysokoškolského zákona.

„V jejím návrhu se snažíme definovat vysoké školy z hlediska jejich profesní, akademické a výzkumné orientace. Čas pro změny ve vyšším odborném vzdělávání vidím v okamžiku, kdy bude nastavena možnost jejich další profilace – pro některé například v oblasti profesních bakalářů. V současnosti ale v sektoru VOŠ nepřipravujeme žádné změny zákonných ani podzákonných norem,“ uvedl tehdy J. Fryč s tím, že si je ministerstvo dobře vědomo, že vošky nemají problém s uplatněním svých absolventů, kteří se naopak mohou pochlubit hlubokou odbornou erudicí.

Pokud bychom chtěli vypočítat plusy vyššího studia, rozhodně by jich nebylo málo. Namátkou půlroční praxe, během níž si školy a jejich studenti mohou ve svém regionu vytvořit silné vazby na zaměstnavatele. S tím souvisí i analýzami prokázaná vysoká spokojenost absolventů se získaným diplomovaným vzděláním, které jim pomohlo najít dobrou práci. V některých regionech, například na Šluknovsku, jsou vyšší odborné školy jedinými nositeli terciárního vzdělávání a i v této souvislosti se dá říci, že vošky hrají významnou roli ve vyrovnávání sociálních hendikepů.

A to není zdaleka všechno. Podle analýz jsou studijní programy VOŠ výrazně efektivní i z ekonomického pohledu – náklady hrazené ze státního rozpočtu na diplomované speciality jsou o zhruba jednu třetinu nižší než u srovnatelných bakalářských programů. A to jsou rozpočty vošek navíc posíleny školným pohybujícím se v rozpětí 2500 až 5000 korun ročně.

Co jim chybí

Minulý týden proběhlo v Senátu veřejné slyšení právě na téma zachování a koncepčního rozvoje sektoru VOŠ, kterého se zúčastnil i ministr školství v demisi Dalibor Štys. Předseda školského výboru a stínový ministr školství za ČSSD Marcel Chládek přítomné ředitele VOŠ ujistil, že jejich petice bude projednána v plénu horní komory.

Předsedkyně AVOŠ Markéta Pražmová poukázala na nedostatek vůle a odvahy akademické obce, ale hlavně ministerstva školství zasednout za jeden stůl a problémy už konečně vyřešit.

A těch nebude málo. M. Pražmová například zmínila otázku nefunkční prostupnosti oborů vyššího studia do bakalářských. „Jakkoliv je významnou prioritou VOŠ příprava pro bezprostřední uplatnění v praxi, nemohou být slepou vzdělávací uličkou, která omezuje další individuální vzdělávací cestu. Bohužel chybí nám nastavení oborových kritérií pro uznávání části vzdělání absolventa VOŠ, která by zajistila prostupnost do dalšího studia na vysokých školách. Legislativně by měla být zakotvena povinnost vysokých škol – a nikoli jen možnost – uznávat ukončené vzdělávání na vyšších odborných školách. V posledním návrhu zákona o vysokých školách byla navrhována pouze jednosměrná prostupnost z vysoké školy na tu vyšší. Tato neblahá situace zbytečně prodlužuje vzdělávací proces mnoha absolventů vyšších odborných škol, a tím mimo jiné velmi finančně zatěžuje školský rozpočet. Nepovažuji za efektivní, pokud někdo získá titul bakalář třeba až za šest let studia,“ uvedla předsedkyně AVOŠ.

Co vlastně chtějí

Na půdě Senátu zazněl i jasný předvolební vzkaz politikům – nenechte nás na holičkách a zasaďte se o naše zájmy. Představitelé vošek shrnuli své požadavky do několika bodů, které v podstatě kopírují závěry asi tři roky starého strategického dokumentu, který si nechalo zpracovat ministerstvo školství, aniž by jej nakonec schválilo, byť ve své době došel velmi výrazného konsenzu (opět viz rámeček).

„Naším cílem je vytyčení cesty vedoucí ke zvýšení prestiže a společenského uznání absolventů VOŠ a vymezení prostoru, ve kterém budou VOŠ poskytovat excelentní, profesně orientované vzdělávání,“ prohlásila M. Pražmová. „Co požadujeme? Předně vytvoření ucelené koncepce možností dalšího rozvoje VOŠ a diverzifikace sektoru terciárního vzdělávání. Součástí této koncepce musí být vyjmutí vyššího odborného vzdělávání ze školského zákona a jeho přesunutí do zákona o terciárním vzdělávání, který vymezí parametry oboustranné prostupnosti mezi VOŠ a VŠ. Chceme rovněž vytvořit měřitelné parametry kvality hodnocení VOŠ pro udělování titulu profesní bakalář. Pokud akademická půda nebude akceptovat naše zařazení do tohoto zákona, požadujeme samostatný zákon o vyšším odborném vzdělávání. Naším konečným cílem je odpovídající místo v terciárním vzdělávání vedle vysokých škol, které je legitimní a které mají ve všech vyspělých zemích Evropské unie.“

A co chtějí zdrávky?

M. Pražmová ovšem nezapomněla speciálně zmínit zdravotnické vošky, respektive odmítla požadavek ministerstva zdravotnictví vyřešit takzvanou dvoukolejnost zdravotnického vzdělávání převedením většiny oborů diplomovaného studia na vysoké školy.

V UN jsme už několikrát psali o tom, jak před zhruba deseti roky zasáhlo zdravotnické školství zemětřesení, které způsobilo ministerstvo zdravotnictví přehnaným lpěním na evropských směrnicích o tzv. regulovaných povoláních. Nástrojem změn se tehdy stal zákon o nelékařských povoláních, který kromě mnoha dalších přesunů a novinek převedl obor všeobecné sestry z maturitního na úroveň vyššího a bakalářského studia, přičemž oba tyto programy musely být kvůli směrnicím EU prakticky identické. Na začátku loňského roku ministerstvo zdravotnictví navrhlo tuto dvojkolejnost odstranit zmíněným způsobem. A opět prostřednictvím nového zákona o nelékařských povoláních.

Podle předsedy Asociace zdravotnických škol Karla Štixe je takový návrh scestný. „Zejména nemocnice a větší zdravotnická zařízení nám potvrzují, že všestranně a především prakticky kvalitně připravené absolventky přicházejí právě z vyšších odborných škol. Doslova hlad po našich absolventech panuje na západ od českých hranic. Německé agentury se v našich školách předbíhají, aby získaly do svých seniorských domů a nemocnic naše odborně a jazykově vybavené sestry, a vůbec jim nevadí, že jsou v uvozovkách pouhými diplomovanými specialistkami,“ uvedl K. Štix v Senátu.

Podle něj valná část členské základny Asociace zdravotnických škol považuje současnou situaci ve vzdělávání zdravotnických pracovníků za schizofrenní a nekoncepční. „Na jedné straně střední školy produkují absolventy oboru Zdravotnický asistent, kteří začínají zhusta saturovat především z ekonomických důvodů zdravotnická zařízení. Vedle nich jsou vzdělávány v bakalářských a magisterských studiích stovky převážně teoreticky zaměřených sester a dalších zdravotnických profesí, na jejichž pracovní a mzdové zařazení prostě nemocnice nemají, a tito absolventi pak odcházejí mimo obor. Již delší dobu si kladu otázku, proč již nejméně deset let v odborném školství experimentujeme a zahráváme si s dlouhá léta budovaným potenciálem tradičně kvalitního vzdělání, který je dnes již minulostí. Proč naše vysoké školy produkují absolventy pseudooborů, kteří zůstávají na úřadech práce? A proč paradoxně zašlapáváme to, co se praxí osvědčilo a dobře funguje?“

Zmíněný pracovní návrh zákona je nyní podle slov ředitele odboru vědy a vzdělávání ministerstva zdravotnictví Pavla Jandy odložen s tím, že se čeká, jak se k němu postaví nové vedení rezortu vzešlé z nadcházejících voleb.

Ministr: profesní vzdělávání patří vám, nikoli univerzitám

Představitelé AVOŠ ocenili vystoupení ministra školství v demisi D. Štyse. Ten uvedl, že v otázce profesního terciárního vzdělávání bohužel nesměřujeme ke standardu obvyklému v západním zemích.

„Tam došli k názoru, že vedle akademických univerzit zaměřených na získání nových poznatků a jejich předání studentům musí existovat ještě terciární sektor, který je zaměřen na praktičtější, profesní vzdělávání. Téměř nikde ve vyspělém světě se tyto dva systémy nesetkávají v jedné instituci. Koncepce a cíle obou typů vzdělávání jsou naprosto odlišné. Naopak tam, kde se našel dobrý systém koexistence obou těchto institucí, včetně koexistence fyzické, bývají rozvinuty systémy prostupnosti, což vede k maximálnímu využití talentu každého studenta,“ uvedl ministr a zdůraznil, že české směřování k tomu, aby se profesní a vedle toho špičkové akademické vzdělávání odehrávalo pouze v jedné instituci, tedy vysoké škole, je nedosažitelné. Univerzity o něj však, jak řekl, ke své škodě, neustále usilují. „To může vést ke snížení jejich kvality i mezinárodního kreditu. Už by bylo na čase s tím skončit. Krátce řečeno, jsem příznivcem vyšších odborných škol v zájmu univerzit, které jsou mému srdci drahé.“

D. Štys dále uvedl, že ministerstvo školství vnímá problémy sektoru VOŠ, ale upozornil, že je nelze řešit odděleně od zbytku vzdělávací soustavy. „Financování vysokých škol je dnes systematicky založeno na snižování počtu studentů, přičemž významný podíl na financování má koeficient kvality, na který však žádný profesně zaměřený obor nedosáhne. Tím by se vyšším odborným školám měla otevřít cesta, zejména pak při vyjednávání o uznávání části studia pro následné bakalářské vzdělávání. Dokonce tomu nebrání žádná zásadní legislativní překážka. Problémem je však nedohoda hlavních aktérů, VOŠ zřizovaných kraji, vysokých škol i zaměstnavatelů. Muselo by se zapomenout na staré křivdy a zapojit do vyjednávání i kraje.“

Ministr v demisi zmínil fakt, že jeho úřad v minulosti přivedl na svět několik scénářů rozvoje vyšších odborných škol, které však nebyly nikdy realizovány. „Nicméně nyní ministerstvo připravuje strategii vzdělávací politiky, která bude mít dopady na sektor VOŠ. Možná i smrtící dopad pro vyšší odborné školy by mohlo mít schválení vysokoškolského zákona v podobě navrhované mým předchůdcem, Petrem Fialou. V něm se uvažuje o tzv. profilaci vysokých škol, o zavedení tří typů profesních programů – profesního, všeobecně akademického a elitního. Profesní programy by byly zaměřeny na stejnou cílovou skupinu studentů, jakou mají vyšší odborné školy. Vysoké školy a akreditační komise by konečně mohly přestat předstírat, že všechny studijní programy splňují stejně náročná akademická kritéria. Univerzity by částečně mohly opustit kampusy a přestěhovat svá bakalářská studia zpátky za zaměstnavateli, například do regionálních nemocnic. Obávám se ale o osud univerzit. Mnohé naznačuje, že profesní vzdělávání by v rámci vnitřní demokracie rychle dosáhlo převahy a excelence by na nich přežívala jen těžko. Už dnes tento trend pozorujeme. Vysoká škola akademického typu, ale i přední inženýrské univerzity si musí žárlivě střežit svou akademickou svobodu. Musí mít možnost svobodné volby badatelských témat, diskuze o nich, náplně a směru výuky. Pak si ale, a v tom je celé nepochopení, nesmějí nárokovat monopol na praktickou, profesní výuku, která je nutně poplatná potřebám zaměstnavatelů,“ zdůraznil D. Štys. Co k tomu dodat?

    Petr Husník

 

Z historie transformace sektoru VOŠ
(zaznělo minulý týden při veřejném slyšení v Senátu)

V roce 1992 byl zahájen experiment vyššího odborného vzdělávání s cílem vytvořit v oblasti terciárního vzdělávání specifický, profesně zaměřený sektor, který v našem vzdělávacím systému chyběl. Většina projektů VOŠ byla realizována ve spolupráci se zahraničními vyššími a vysokými odbornými školami.

Takto koncipovaný typ studia pak v roce 1996 nahradil tzv. pomaturitní studium. Došlo k expanzi škol, které dříve poskytovaly kvalifikační pomaturitní studium – vznikl rozmanitý a do jisté míry heterogenní soubor programů vyšších odborných škol. Poté byl sektor VOŠ do značné míry stabilizován po stránce odborné i legislativní a zpočátku programy dvouleté – dvouapůlleté se již kolem roku 2000 koncipovaly do tříletých, profesně zaměřených oborů vzdělávání s organizací i ambicemi terciárního vzdělávání. Vždy ale byl součástí školského zákona.

Od roku 2005 procházejí všechny vzdělávací programy procesem akreditace.

Rok 2007 přinesl dokument NÁVRH ŘEŠENÍ TRANSFORMACE VOŠ DO TERCIÁRNÍHO SEKTORU VZDĚLÁVÁNÍ A JEHO LEGISLATIVNÍ ZABEZPEČENÍ, který připravil kolektiv tehdejší AVOŠ. Jeho součástí byl například návrh na vznik Profesního institutu-akademie s vertikální prostupností SŠ, VOŠ, který bude absolventovi poskytovat titul profesní bakalář.

V roce 2008 vznikla Bílá kniha terciáru a následně návrh zákona, v němž byly navrženy 3 způsoby transformace VOŠ: zachovat stávající stav; transformovat část VOŠ do institucí, které budou poskytovat profesní bakalářské programy; vytvořit vedle bakalářských studií na VŠ i instituce poskytující tzv. short-time programy.

V roce 2010 svitla malá naděje, že tzv. spanilé jízdy ministerstva školství, které objíždělo kraje a chtělo znát názory zřizovatelů na transformaci VOŠ, povedou k finálnímu rozhodnutí.

V roce 2011 byl dokonce MŠMT předložen Koncepční záměr dalšího rozvoje vyššího odborného vzdělávání, který ale nebyl nakonec schválen poradou vedení ministra školství, přestože byl pozitivně přijat zřizovateli a všemi zainteresovanými na dalším rozvoji tohoto segmentu vzdělávací soustavy. (Tento dokument definuje opatření ke zvýšení společenské prestiže VOŠ a zajištění prostupnosti do bakalářských studií nastavením pravidel pro uznávání dosaženého vzdělání na VOŠ ve výši 120 kreditů ECTS, vymezením úrovně pro VOŠ v rámci EQF, diverzifikací vzdělávacích programů délkou studia, nastavením obousměrné prostupnosti mezi vyšším odborným vzděláváním a bakalářským vzděláváním apod.) V tomto roce byl vládou schválen Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR na období 2011–2015, který podporuje další rozvoj VOŠ.

Na jaře roku 2013 byla představena Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 s cílem aktualizovat a konkretizovat směry rozvoje celého vzdělávacího systému – o VOŠ v něm nebyla ani zmínka. Byl předložen věcný záměr zákona o VŠ, který vůbec nereflektoval, že segmentem vzdělávací soustavy ČR jsou i VOŠ, které tvoří součást terciárního vzdělávání.

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz