archiv
Učitelské noviny č. 27/2013
tisk článku

ZAPOMEŇTE NA NÁROK ZA ODPRACOVANÁ LÉTA

Témata, která se bezprostředně dotýkají některých lidí, jsou často odstartována dopisem, jenž přistane na redakčním stole. I tentokrát do redakce přišel před koncem školního roku rozhořčený dopis podepsaný skupinou učitelek, kořeny problému jsou ale dřívější. Sahají do konce roku 2011, kdy se tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) shodl s tehdejším ministrem školství, mládeže a tělovýchovy Josefem Dobešem (VV) a zavedl takzvaný plovoucí tarif i pro pedagogické pracovníky. Plovoucí tarif znamená, že tarif, na který má zaměstnanec právo, se může rozhodnutím zaměstnavatele pohybovat – tedy plovat – ve všech tarifních stupních. Vzpomínám si, jak J. Dobeš vysvětloval, že se nejedná o žádný problém, že to naopak umožní ředitelům zaplatit některé učitele lépe, než doposavad mohli. V současnosti to vypadá jako nemístná ironie nerespektující ani tehdejší, ani současnou ekonomickou realitu škol.

Přetekl pomyslný pohár

„Po letech, v nichž se spíš vzdalujeme listopadovým ideálům, přetekl pomyslný pohár,“ napsaly ve svém dopisu učitelky Obchodní akademie v Náchodě. Neviděly totiž možnost, jak se proti snižování platů právě využitím plovoucích tarifů bránit. V rámci diskuze s vedením školy se cítily manipulovány až zastrašovány formulacemi „buďte rádi, že máte aspoň nějakou práci, mlčte, nebo nás sloučí“. V březnovém dohodovacím řízení na Krajském úřadu Královéhradeckého kraje se prý dokonce hovořilo o tom, že snížení platů o jeden stupeň nemusí být konečná změna, mohlo by se stát, že pedagogové půjdou dolů o dva tarifní stupně. Cílem změny údajně je, aby zbylo více peněz na odměny starším pedagogům. Těch se ale „snížení“ dotklo paradoxně nejvíce. „Jeden stupeň pedagoga s třicetiletou praxí činí asi 1870 Kč. Jestliže tedy pedagog sotva dosáhl průměrné mzdy s tarifem 25 150 Kč ve 12. třídě a 4. stupni, pak po snížení o jeden stupeň činí jeho hrubá měsíční mzda 23 280 Kč,“ psaly.

Autorky dopisu se také ptaly, na jaké ocenění má tedy vlastně učitel nárok. A dostalo se jim údajně odpovědi, že „pedagog i po třicetileté praxi má nárok na základní mzdu, tzn. ale sníženou v odůvodněných případech o dva tarifní stupně, což tohoto pedagoga dává platově do pozice začínajícího učitele s platem cca 20 tis. hrubého (cca 17 tis. čistého). Je toto spravedlivé ohodnocení práce pedagoga s dlouholetou praxí?“ kladou otázku a ironicky označují tento postup za „omlazovací kůru“.

S rozhodnutím zřizovatele pochopitelně nesouhlasí, považují dokonce jeho postup za protiprávní, protože nedošlo k žádnému vážnému porušení pracovní kázně, zaměstnavatel ani nekritizoval kvalitu práce pedagogů, kteří mají uzavřené pracovní smlouvy a podepsané platové výměry... Osobní ohodnocení nemají již od roku 2007. Snižování platů tedy nesouvisí s kvalitou práce, ale pramení z nedostatku finančních prostředků, které škola dostává.

Redakce UN se obrátila s dotazem na ředitelku školy, krajskou političku, na školské asociace, na ministerstvo školství i na školské odbory a požádala o názor na popisovaný problém a na jeho možné řešení.

Nestačí rozpočet

Ředitelka OA Náchod Věra Svatošová lakonicky konstatovala, že jestliže škola nedostane od zřizovatele peníze, které by stačily na pokrytí platových stupňů, není možné nic jiného, než použít mechanismus, který dává legislativa – tedy tarifní stupně snížit. „Platová třída musí být zachována. Stupeň může být snížen. Kantoři mají pět platových stupňů, teoreticky tedy mohou být přesunuti do prvního...,“ říká a dodává, že pokud má zbýt do konce roku na tarifní platy, bylo nutné snížit platové stupně. „Původně to dokonce vypadalo na snížení o dva stupně, po dohodovacím řízení s krajským úřadem se zatím snižují o jeden. Zachovali se velmi slušně,“ hodnotí jednání s nadřízenými a jeho výsledek ředitelka.

Když se ptám na příčinu problému, vysvětluje, že finanční nároky na obor se odvíjejí od školního vzdělávacího programu, nejsou bezprostředně závislé na počtu žáků. Mohla by snížit počet pracovníků, ale vzrostly by výdaje na přespočetné hodiny. „Ministerstvo školství nějak nechce pochopit složitost financování školství v krajích,“ poznamenává a z hlasu cítím poněkud únavu. „Ten, kdo vytvořil takový nástroj, ukázal, kde se má šetřit. Ale šetří se na lidech, kteří pracují ve školství roky. Dobře, napíše se ‚ve výjimečných případech‘. Ale když škola nedostane peníze... Pracuje pedagog po dvaceti letech lépe než začínající? Platí něco ve školství zkušenost? Já myslím, že ano. Mělo by se to tedy odrazit v odměňování, i když jde pouze o 5000 korun za 40 let práce. Ráda bych lépe odměňovala kantory, pokud by zůstalo něco na nadtarifní složky platu,“ shrnuje neradostnou situaci.

Málo žáků

Radní za oblast školství Královéhradeckého kraje Táňa Šormová (KSČM) poznamenává, že pokud nemá škola dost žáků, je těžké hledat jiné řešení. Ze zákona je taková úprava platu možná, ačkoliv to podle ní není správná cesta. T. Šormová připomíná, že problém souvisí s nastavením způsobu financování regionálního školství. „Jestliže ubývají žáci a jestliže jsou školy financovány ‚na žáka‘, jestliže financování nezohledňuje potřeby škol, jestliže nezohledňuje potřeby regionu, pak k takovým opatřením dochází. Kraje bohužel do financování škol moc vstupovat nemohou, něco přerozdělí z rezervy, kterou si vytvoří, pomohou, kde o to ředitelé požádají a kde si kraj myslí, že je to potřeba. Další variantou je slučování či rušení škol. Ani to není vždy to nejlepší, závisí i na dostupnosti škol,“ vysvětluje složitosti v rozhodování kraje. Ptám se na návrh změny financování regionálního školství, který MŠMT na konci školního roku potichu zastavilo. Vytvoření oborových normativů a přesunutí části kompetencí na ministerstvo školství by stejně podle T. Šormové nevyřešilo nic, naopak, bylo by to ještě horší.

„Každé snižováním platů učitelů je špatné. Celé školství má méně finančních prostředků, než by si zasloužilo,“ říká na závěr rozhovoru.

Přináší to do škol nestabilitu

Ptali jsme se na názor i Unie školských asociací CZESHA. Její předseda Jiří Zajíček připomíná, že v novele nařízení vlády 564/2006 Sb., která vstoupila v platnost na konci roku 2011, byl vypuštěn § 4 odst. 10, který zajišťoval platové postupy podle dosažené započitatelné praxe.

„Tento krok jsme považovali za velmi nešťastný, protože otevírá možnost ‚úspor‘ v oblasti mzdových prostředků. Pokud již není zákonný nárok na platový stupeň, může ředitel školy zařadit pracovníka dle svého uvážení, nebo spíše dle objemu přidělených finančních prostředků.“ A připomíná, že se tehdy CZESHA snažila řešit situaci společně se zástupci ČMOS PŠ na jednání pracovního týmu školství Rady hospodářské a sociální dohody, bohužel bez úspěchu. Podotýká také, že tento krok do škol vnáší další prvek nestability, zvlášť v souvislosti s dlouhodobým podfinancováním školství.

Možnost, nikoliv povinnost

Tiskový odbor MŠMT koncem školního roku na dotaz UN napsal, že skutečně „podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb. je možné určit platový tarif zvláštním způsobem, tj. v jakékoliv výši mezi prvním a posledním stupněm dané platové třídy”. Připomněl také společný metodický výklad MŠMT a ČMOS pracovníků školství. A citoval: „Tato úprava poskytla ředitelům škol a školských zařízení možnost (nikoliv povinnost) ovlivňovat výši platových tarifů pedagogů stanovením vlastních kritérií pro jejich poskytování s tím, že zvolená kritéria musí korespondovat s hledisky odměňování stanovenými v zákoníku práce (povinnost rovného zacházení, zákaz diskriminace, dodržení zásady stejného platu za stejnou práci apod.).“ Upozornil však také, že pokud má zaměstnanec dojem, že jeho práva v oblasti odměňování byla porušena, měl by se obrátit na místně příslušný inspektorát práce, který může u zaměstnavatele provést kontrolní činnost. A v podstatě opakoval stanovisko, které kdysi hájil ministr J. Dobeš: „MŠMT ředitele škol vždy vyzývalo, aby určení platového tarifu zvláštním způsobem po-užívali výjimečně, a to především k ocenění kvalitní práce učitelů, nikoliv plošnému snížení jejich platů.“

Platový stupeň není možné snížit, platový tarif ano

Nejobsáhlejší stanovisko získala redakce od školských odborů (celé uveřejňujeme na webu UN). Předseda ČMOS PŠ František Dobšík v něm upozorňuje na některé obecně přijímané právní nepřesnosti, které se objevují jak v dopisu učitelek, tak v odpovědích některých dotázaných. Novela vládního nařízení podle něho „umožňuje určit zaměstnanci vyšší, ale i nižší platový tarif, než na jaký by mu vznikl nárok podle zápočtu let praxe. Na tomto místě je třeba upozornit, že v takovém případě nestanoví zaměstnavatel zaměstnanci platový stupeň! Stanovení platového stupně totiž plně podléhá režimu podle ustanovení § 4 nařízení vlády, tedy zápočtu praxe. Postup podle § 6 tedy nesměřuje ke stanovení zvláštního platového stupně, ale ke zvláštnímu způsobu stanovení platového tarifu. Proto v platovém výměru nebude údaj o platovém stupni uveden a zaměstnanci se určí jen konkrétní výše platového tarifu v rámci rozpětí daného nejnižším a nejvyšším platovým stupněm dané platové třídy.“ Čistě právně vzato tedy není možné snížit platový stupeň, ale je možné stanovit jakýkoliv plat v rozpětí příslušné platové třídy. Ve výsledku je to ale učiteli jedno – pro něho je pochopitelně důležité, že prostě dostane (v tomto případě) méně peněz.

Podstatné je ale nejspíš konstatování, že pokud zaměstnavatel využije platnou právní úpravu a stanoví učitelům podle ní platový tarif, je těžké u takového postupu mluvit o protiprávnosti. „Jinou otázkou ovšem je nakolik tato úprava (i když právně možná), je vhodná, přínosná, zda zkvalitňuje platový systém, motivuje zaměstnance atd. V tomto směru existují zásadní výhrady, a to především ze strany odborů,“ doplňuje předseda školských odborů. Bohužel, odborové výhrady nezabránily přede dvěma lety zavedení plovoucích tarifů do praxe.

Aby bylo všechno v souladu s právem, zaměstnavatel ovšem musí změnu oznámit pracovníkovi písemně, tedy vydat nový platový výměr.

Nejde o problém právní, ale ekonomický

F. Dobšík ve své reakci ovšem upozorňuje, že problém platové úrovně zaměstnanců ve školství není podle jeho názoru prioritně problémem právním, ale ekonomickým. „Skutečnost, že školství je v ČR podfinancováno, se projevuje i v úrovni a vývoji platů pedagogů i nepedagogů. Pro informaci uvádím vývoj průměrných měsíčních platů pedagogických pracovníků na středních odborných školách (údaje MŠMT):

Rok

Průměrný plat v Kč

2009

27 852

2010

27 125

2011

27 831

2012

27 844

 

Zásadní zlepšení platové úrovně zaměstnanců RgŠ nelze očekávat ani v letošním roce,“ konstatuje. Z čísel, která uvádí, je zřejmé, že i střední školství, tedy „lépe hodnocená oblast regionálního školství“, v odměňování učitelů v posledních letech stagnovalo.

To všechno jsou ovšem souhrnná čísla za celé školství, která, jak upozorňuje F. Dobšík, se mohou od situace na jednotlivých školách výrazně lišit. „Pro stanovení rozpočtu školy je podstatné, jaký je počet žáků (tedy rozsah výkonů) a jak je k tomu reálně nastaven počet zaměstnanců. V těchto ukazatelích se školy mohou odlišovat, a to se všemi důsledky, pokud jde o finanční zdroje na platy pro stávající počet zaměstnanců, vývoj platové úrovně, podíl nenárokových složek atd. Tyto konkrétní informace mohou získat zaměstnanci pouze od vedení školy. Informování zaměstnanců, případně jejich zástupců, upravuje § 276 a následné zákoníku práce,“ říká.

Problém konkrétní školy může být i v tom, že v ní pravděpodobně neexistuje odborová organizace, která by se za zaměstnance postavila, dovozuje předseda školských odborů a připomíná petici „Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání“, která mimo jiné upozorňuje na takové problémy, jako je dlouhodobá podfinancovanost školství, nízká výdělková úroveň pedagogických, ale i nepedagogických pracovníků a nesplnění vládního příslibu posílit v rozpočtu finanční prostředky na platy pedagogů, nevhodné zásahy do platového systému či chyby v zařazování zaměstnanců ve školství do platových tříd.

„Plně chápu nespokojenost autorek dopisu. V programech politických stran, vládních programových prohlášeních apod. je zdůrazněn význam vzdělání i záměr zlepšovat materiální postavení učitelů. O tom, že učitelé musí strpět i snižování platů, nepadla nikdy nikde žádná zmínka. Odborový svaz ale průběžně upozorňoval na rozpory v prohlášeních politiků a realitou představovanou rozpočtem školství na jednotlivé roky. Na nedostatek financí jsme upozorňovali i ministry školství, vládu, další politiky i veřejnost. Organizovali jsme protestní akce včetně akcí petičních,“ píše ve své odpovědi F. Dobšík a klade řečnickou otázku, jak aktivní byli při protestech samotní učitelé dotčené školy. „Pokud se zaměstnanci ozvou, až když se fakt odsouvání školství na druhou kolej projeví v úrovni jejich platů, bývá již dost pozdě a bývá to málo účinné,“ vybízí šéf odborů k aktivitě, která konečně bude třeba i při sestavování rozpočtu pro rok příští.

Své stanovisko uzavírá: „Nesouhlasíme s postupem zřizovatele, který (jak je uvedeno v dopise) doporučoval snížení platů pedagogických pracovníků. Kraj jako zřizovatel by měl využít všech možností a prostředků k zajištění potřebných finančních zdrojů, aby nebylo nutné platově postihovat zaměstnance.“

Ironické díky

Jak to vypadá, všichni nespokojenost učitelek z OA Náchod chápou, nikdo s postupem, který přinesla novela vládního nařízení, nesouhlasí, ale kraj a škola podle jejich vyjádření jinou možnost nemají a ostatní mohou skutečně jen nesouhlasit a možná protestovat. To je vše. Nezbývá než poděkovat lidem, kteří jsou za tuto změnu zodpovědní – tedy exministru školství J. Dobešovi a zejména exministru práce a sociálních věcí J. Drábkovi.

Radmil Švancar

 

Mgr. Josef Dobeš (*1964) studoval teologii, přešel na psychologii, pracoval jako vězeňský psycholog a poté i s dětmi s výchovnými problémy. Podle wikipedie podnikal v oblasti balení a skladování zboží, byl také šéfem osobního oddělení bezpečnostní agentury ABL Víta Bárty (VV). Od července 2010 do března 2012 ministr školství v Nečasově vládě za Věci veřejné. Podle tehdejšího prezidenta Václava Klause, který v dubnu 2011 odmítl návrh premiéra P. Nečase na Dobešovo odvolání, byl nejlepším ministrem školství. V březnu 2012 na místo ministra školství rezignoval, údajně kvůli nesouhlasu s výší rozpočtu školství.

 

Dr. Ing. Jaromír Drábek (*1965) je z učitelské rodiny. Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT. Byl prezidentem Hospodářské komory ČR. Od července 2010 do října 2012 zastával ve vládě Petra Nečase post ministra práce a sociálních věcí za TOP 09. Na ministerskou funkci rezignoval kvůli vzetí do vazby svého prvního náměstka a dřívějšího kolegy v podnikání V. Šišky, který je obviněný z podplácení.

  

Rok

Průměrný plat v Kč

2009

27 852

2010

27 125

2011

27 831

2012

27 844

 

 

Z metodického výkladu MŠMT:

Zvláštní určení platového tarifu – § 6 NV č. 564/2006 Sb.

Novela NV č. 564/2006 Sb. umožnila od 1. ledna 2012 ředitelům škol a školských zařízení určit pedagogickým pracovníkům platový tarif zvláštním způsobem (stejně jako to bylo již dříve umožněno u všech ostatních zaměstnanců ve veřejných službách a správě).

Zvláštní určení platového tarifu znamená, že zaměstnavatel může zaměstnanci určit platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy. Tato úprava poskytla ředitelům škol a školských zařízení možnost (nikoliv povinnost) ovlivňovat výši platových tarifů pedagogů stanovením vlastních kritérií pro jejich poskytování s tím, že zvolená kritéria musí korespondovat s hledisky odměňování stanovenými v zákoníku práce (povinnost rovného zacházení, zákaz diskriminace, dodržení zásady stejného platu za stejnou práci apod.).

Tento postup může využít také zřizovatel při stanovení platu řediteli.

Smluvní plat

Ustanovení § 122 zákoníku práce upravuje smluvní plat jako alternativu k určení platu zaměstnavatelem. Smluvní plat se může sjednávat se zaměstnanci, kteří jsou zařazeni do třinácté a vyšší platové třídy. Těmto zaměstnancům nepřísluší další složky platu stanovené zákoníkem práce, ani dalšími předpisy.

Smluvní plat tedy zahrnuje veškeré složky platu, které by jinak zaměstnanci náležely nebo které by mohl zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout. Je koncipován jako celá (v tomto případě jednosložková) odměna za práci, v jejímž rámci je přihlédnuto ke všem aspektům odměňování. Vedle smluvního platu nelze zaměstnanci poskytovat žádné další složky platu s výjimkou odměn.

Smluvní plat je možno sjednat také mezi ředitelem a zřizovatelem.

Na smluvní plat uzavírá zaměstnavatel písemnou smlouvu (dohodu), která má obdobný obsah jako platový výměr (viz § 136 zákoníku práce).

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz