archiv
Učitelské noviny č. 25/2013
tisk článku

CHCEME STÁTNÍ MATURITU JEDNOTNOU, ANEBO PO OBORECH RŮZNOU?

V minulém týdnu proběhlo na půdě Senátu veřejné slyšení k přípravě nového modelu maturit. Jedním z témat byla i otázka přizpůsobení zkoušky dospělosti jednotlivým druhům středních škol, tedy něco, co mnozí odborníci považují za samozřejmé, kdežto jiní to nekompromisně odmítají.

V Senátu převládl spíš názor na diferencovanou zkoušku, byť to nemusí vůbec nic znamenat. Samozřejmě, nehlasovalo se, nýbrž zatím jen diskutovalo. Například předseda školského výboru Senátu a stínový ministr školství za ČSSD Marcel Chládek, který veřejné slyšení vedl, by zvedl ruku pro tři úrovně maturity, jednu pro gymnázia, jinou pro střední odborné školy a samostatnou taky pro učiliště.

Matematiku jedině povinnou

Měla by být v budoucnu matematika povinná stejně, jako je dnes čeština, či nikoli? Principiální otázka, na kterou zřejmě neexistuje jednoduchá odpověď. Ministr školství Petr Fiala nedávno řekl, že k tomu může dojít nejdřív od roku 2020. Není to příliš alibistický termín? Pro Jednotu českých matematiků a fyziků je. Tento spolek, který vznikl v roce 1862, se dlouhodobě prezentuje jako tvrdý zastánce povinné matematiky, předmětu, který v současném zkouškovém modelu, jak známo, alternuje s cizím jazykem.

Podle předsedy Jednoty Josefa Kubáta by povinná matematika měla být zavedena klidně i postupně. „Nejdříve na gymnáziích a následně na SOŠ. Měli bychom nejdříve upravit gymnaziální RVP, pokud je konečně nezrušíme, a to tak, že zrovnoprávníme minimální dotaci na 12 hodin ze současných 10,“ zaznělo od něj v Senátu.

Má to ale háček. Postupný start by v podstatě zavedl dvojí maturitu, pro gymnázia a pro ostatní střední školy. V tom Jednota ale problém nevidí.

„Jednotná maturitní zkouška pro maturanty tří různých druhů škol – gymnázia, SOŠ a SOU – je velkým omylem současné školské strategie. Mimo jiné je v rozporu s oprávněně kritizovanými RVP a ŠVP těchto škol, které mají jasně jiné vzdělávací cíle. Rozdílné typy vzdělávání, rozdílné programy vyžadují také rozdílnou maturitní zkoušku. Společnou maturitu pro všechny druhy středních škol nelze vědecky obhájit a zdůvodnit,“ uvedl J. Kubát.

Obraz v zrcadle

Podle Petra Piťhy, ministra školství v letech 1992–1994, je současný stav státní maturity obrazem situace v našem školství. Jeho vystoupení plynule navázalo na názory J. Kubáta.

„Jedinou zkouškou nelze nastavit standard pro všechny typy škol. Mnohaleté přípravy a pak změny každý rok uvedly do apatie učitelské sbory, vyděsily nebo demotivovaly žáky. Zákonem byl založen nákladný ústav, který nemá smysl dávající náplň, ale produkuje spousty zbytečných a zavádějících ukazatelů, které jsou municí v nezasvěceném informování a debatách. Otevřely se dveře firmám vzdělávacího byznysu, které využívají mediálně vyvolávané obavy rodičů a určují, co a jak je vyžadováno a zkoušeno. Politická reprezentace se hlasitě ozývá před voliči, ale věci buď nerozumí, nebo rozumět nechce, a poslouchá hlučné nátlakové skupiny namísto věcné odborníky. Důvěra občanů ve školy klesá a viněni jsou učitelé, kterým je bráněno ve výkonu jejich povolání a jsou uráženi jako odborně neschopní a mravně nespolehliví. Administrativní složitost a délka trvání maturit omezují práci škol,“ glosoval důsledky zavedení státní maturity P. Piťha.

Gen sebedestrukce

Podle nestora českého odborného školství Bohumila Janyše (mimo jiné ředitel NÚOV v letech 1990 až 2002 a rektor SVI Kladno v letech 2004 až 2012) si státní maturita dosud nenašla své pevné místo v systému vzdělávání.

„Více než deset let hledáme cestu, jak něco napravit, jak něco jiného změnit. Chceme-li najít řešení, které by skutečně odpovídalo společenskému významu jednotlivých vzdělávacích forem a typů středoškolského studia, budeme se muset vrátit na začátek. Ve stávajícím pojetí maturity je totiž zabudován gen sebedestrukce, protože nelze vytvořit jednotnou zkoušku pro všechny obory. Všechny formy středoškolského studia jsou si formálně, rozsahem a výstupy rovny, poskytují stejné vzdělání na úrovni 4. stupně evropského kvalifikačního rámce a ve 4. stupni národní soustavy kvalifikací. Liší se však od sebe zásadně, a to cílem, obsahem, a tedy i profilem absolventa a podílem všeobecného vzdělání. Tyto odlišnosti musíme respektovat. Musíme klást větší důraz na profilovou část maturitní zkoušky,“ dodal B. Janyš.

Budoucnost? Tři povinné zkoušky, říká MŠMT

Náměstek ministra školství Jindřich Fryč na půdě Senátu připomněl, že letošní výsledky didaktických testů z matematiky, které nesložilo 20,6 % maturantů, jsou zneklidňující. Připomeňme, že loni bylo neúspěšných u testů v základní úrovni obtížnosti 16,3 % a u testů vyšší úrovně 2,9 % maturantů.

„Výsledky z matematiky odpovídají tomu, co víme z mezinárodních i národních studií. Ministerstvo školství podporuje matematiku a přírodní vědy například rozšířením metody výuky profesora Hejného prostřednictvím Národního institutu dalšího vzdělávání, napomáhá projektu Matematika s chutí či vyhlásilo dotační program pro nestátní neziskové organizace na podporu matematické gramotnosti,“ vypočítal aktivity svého úřadu J. Fryč.

Jaká by měla být maturita v budoucnu, tedy po roce 2014, kdy vyprší zákonná lhůta pro platnost současného maturitního modelu?

„Měla by být pořádně prodiskutovaná, promyšlená a dobře připravená,“ zdůraznil J. Fryč. Podle něj má nyní ministerstvo školství na stole doporučení pracovní skupiny pro revizi maturitní zkoušky, kterou ministr Fiala ustavil zhruba před rokem. Co v něm stojí? Předně to, že by se měl dále rozvíjet model společné části maturity složený ze tří povinných předmětů: českého jazyka, matematiky a anglického jazyka a alespoň částečný přechod zkoušky do elektronické podoby.

„Na základě těchto doporučení byly zpracovány dvě studie proveditelnosti, abychom přesně znali to, jestli a za jakých podmínek lze návrhy expertů uskutečnit. Jednak jsme ověřovali technické možnosti – ukázalo se, že přechod na elektronickou podobu maturitní zkoušky bude postupně možný, ale bude jej také samozřejmě nutné dobře otestovat. Jednak jsme ověřovali také možnosti změn obsahu zkoušky, a to jak ve vazbě na RVP, na reálný stav výuky ve školách a na data získaná v letech 2011 a 2012, tak na požadavky, které kladou vysoké školy na své uchazeče.

Pokud bychom chtěli například zavést povinnou zkoušku z matematiky, bylo by to možné až od roku 2020 s ohledem na různorodost závazků, které vyplývají ze současného znění RVP, a s ohledem na některé obory, které by s tím měly velký problém kvůli svému zaměření – mám na mysli samozřejmě umělecké obory. Gymnázia by mohla nový model s třemi povinnými zkouškami aplikovat dříve, protože disponují potřebnou hodinovou dotací již dnes, možná už v roce 2016. Každopádně ale bude nutné posílit RVP v oblasti matematiky, a to minimálně na 10 hodin, případné zavedení povinného anglického jazyka nebo volby z více jazyků by muselo být zohledněno počtem disponibilních hodin. To vše bude ještě předmětem diskuze.

Co se elektronizace týče, v roce 2014 jsme připraveni k integraci počítačového systému, o který se v současnosti stará Česká školní inspekce, o rok později bychom provedli pilotní ověřování na vybraném vzorku škol v jarním i podzimním zkušebním období a postupně zaváděli certifikaci škol, na nichž se bude maturovat prostřednictvím počítačů. Od roku 2016 by zkouška mohla probíhat na certifikovaných školách a v letech následujících předpokládáme, pokud na tom bude shoda, postupné rozšíření elektronické metody na všechny zkoušky a všechny školy,“ uzavřel J. Fryč.

V příštím čísle UN se budeme věnovat neuralgickému bodu státních maturit – objektivitě hodnocení písemek z češtiny.

Petr Husník

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz