archiv
Učitelské noviny č. 23/2013
tisk článku

NESCHÁZEJÍ JENOM PENÍZE, ALE I JASNÁ UCELENÁ PŘEDSTAVA

Pokolikáté se už zase vrací otázka kariérního systému? Od půlky devadesátých let, od projektu Učitel, se tyto snahy objevují ve vlnách a pokaždé se rozbíjejí na vlnolamu nedostatku peněz. Ministr školství P. Fiala se k tématu ještě nechce vyjadřovat, UN ani nedostaly od tiskového odboru zprávu, kdy bude téma zralé pro to, aby byla veřejnost oficiálně informována. Kariérní systém ovšem pochopitelně zajímá i školské odbory. Za ně by se přípravných prací měla účastnit místopředsedkyně ČMOS pracovníků školství Markéta Vondráčková, se kterou jsme o odborovém pohledu hovořili.

Jak hodnotíte dnešní kariérní systém?

V současnosti žádný systém kariérního růstu neexistuje. Máme zákon o pedagogických pracovnících, který další vzdělávání ukládá. Kolegové se tedy vzdělávají, ale většinou z toho nic kromě dobrého pocitu sami nemají. Navíc je toto vzdělávání povětšinou jen nahodilé, neexistuje systém, který by nesl prvky motivace pro pedagogy, aby toto vzdělávání vyhledávali. Vědí, že získají další znalosti, vědomosti, zkušenosti, dobře. Pro žáky to je důležité, pro práci samotného pedagoga také, ale jednoznačně a průhledně si tím nijak nebudují svoji kariéru. A to je špatně.

Realita současného „kariérního růstu“ je taková, že absolvent z vysoké školy nastoupí na místo učitele a dostane jedenáctou nebo dvanáctou platovou třídu. Nezáleží ale na tom, jestli se účastní nějakého dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, ale pouze na rozhodnutí ředitele a na tom, jestli má dost finančních prostředků (i když rozdíl nástupního platu 250 korun zase není nijak závratný). Tedy – formálně jde o to, zda dokáže začínající učitel pracovat samostatně, zda nepotřebuje uvádějícího učitele.

Ne že by DVPP neexistovalo, ředitel má povinnost zpracovat plán DVPP a pedagog, který je do něho zařazen, má povinnost se ho účastnit. Není však žádná návaznost na systém odměňování, učitelé nemají nárok na zvýšení nějaké složky platu v závislosti na úspěšném absolvování „povinného“ DVPP a na aplikování nových znalostí do výuky.

Vyhláška o DVPP vyšla v roce 2005, její novela pak o rok později. Problém je, že současně s ním měl být zaveden i kariérní řád (nebo systém, jak se dneska spíše říká), který by dal povinnost pracovat na svém odborném a profesním růstu na straně jedné, ale i nárok na finanční ocenění při úspěšném plnění tohoto požadavku na straně druhé.

Ministerstvo školství se o kariérní systém snaží už dlouho…

Různé projekty a pokusy se průběžně objevují od poloviny devadesátých let minulého století. Příliš se od sebe neliší, ono je problém v této oblasti vymyslet něco zcela nového a objevného. Jednou se mluví o standardech, jindy o atestacích, ale podstata je stejná – splnění určitých požadavků v určitých fázích kariérního růstu. A neliší se od sebe ani důvody, proč žádný ze systémů nespatřil světlo světa – a to je nedostatečné zafinancování takového systému.

Chci zdůraznit, že neodmítáme myšlenku kariérního systému, naopak. Podle nás je to nesmírně důležité pro perspektivu a jistotu každého učitele.

Slovenský model byl zhruba přede dvěma lety spuštěn s velkou slávou, žádné nadšení ale nevyvolal.

Slovenská zkušenost ukázala, že není příliš šťastné stavět na získávání kreditů. Odstartování tohoto systému vyvolalo mezi učiteli hon za kredity (sice v předepsaném vzdělávání a předepsaných tématech). A podle získaných kreditů se procentuálně zvyšuje plat. Nejde tedy o příplatek k tarifnímu platu, o kterém se mluví u nás. Problém byl i v tom, že množství získaných kreditů nutně neodráželo náročnost studia nebo využitelnost znalostí. Nebylo jasně nastaveno, jaké standardy a obsah má ta která úroveň vzdělání naplňovat. Na Slovensku se ovšem systém za pochodu upravuje. V současnosti jsou tato kritéria formulovaná.

Slovenské odbory se do vzdělávání v rámci kariérního systému velmi intenzivně zapojily. Chystáte se taky kariérní vzdělávání nabízet? A není pak střetem zájmů, že na jedné straně mají odbory chránit zaměstnance v pracovněprávní oblasti, a na straně druhé by vlastně selektovaly, kdo si v zaměstnání může polepšit a kdo ne?

Jistě, i my chceme toto vzdělání poskytovat prostřednictvím společnosti Českomoravská vzdělávací, s.r.o. Je to zajímavá možnost. Ale nemyslím si, že by to byl střet zájmů. Chceme hájit práva zaměstnanců ve školství, ale nemůžeme se stavět za ty, kteří neplní požadavky dané zákonem o pedagogických pracovnících a následnými vyhláškami. Odborová a vzdělávací činnost se nekříží. Naopak – pokud pracovník splní tyto požadavky a ředitel by třeba nechtěl jeho nárok uznat, pak bychom měli v rukou potřebné podklady pro to, abychom se za něho mohli postavit.

Aby mohly odbory tímto vzděláváním něco vydělat, musí získat akreditaci od ministerstva školství, které je často terčem odborové kritiky. Není to pro odbory svazující?

Kritizujeme některé neuvážené kroky ministerstva školství, to je pravda. Ale i ministerstvo je vázáno zákony, a pokud splníme všechny požadavky, není možné, aby nám akreditaci upřelo. Ani si nemyslím, že by chtělo touto cestou jít. Pokud by se to stalo (ale tomu nevěřím), vnímali bychom to jako šikanu a máme právníky, kteří by to dokázali vyřešit.

Byla jste za odbory delegována do koordinačního týmu pro přípravu kariérního řádu. Jaké informace jste zatím v rámci této pracovní skupiny dostali?

Byla jsem do něho jmenována v polovině března, od té doby se ale nic nedělo. Jmenovací dekret zní velmi vznešeně: členka koordinačního výboru realizovaného v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost… Žádné jednání neproběhlo, žádné informace jsem nedostala, neznám své kolegy v tomto týmu. Školské odbory mají zájem na obsahu, kterým chce MŠMT kariérní systém naplnit, požádali jsme proto o zorganizování přednášky a vedoucí projektu M. Trunda skutečně přišel a velmi dobře přípravu kariérního systému prezentoval. Ale v rámci koordinačního týmu jsme zatím informace nedostali. Třeba není co koordinovat.

Víte, co byste měli koordinovat?

Těžko říci. Snad výstupy pracovní skupiny či pracovních skupin, které by měly na přípravě kariérního systému a standardů profese učitele pracovat. Neoficiálně ale pochopitelně informace sháním.

Jaký je váš názor na připravovaný systém?

Je v něm spousta neznámých. Není jasné, co bude obsahem druhého až čtvrtého kariérního stupně. O prvním stupni víme, že by to mělo být jakési zaváděcí období, to měly i předchozí návrhy. Ale i to je na vodě – dokud nebudou jasně definovány a přijaty standardy učitele, pak vlastně není možné ke kariérnímu systému říci skoro nic. Třeba i proto je ministerstvo školství tak skoupé na slovo.

Zatím to vypadá, že systém nebude sta--vět na atestacích, ale na stupních. A vedle nich by existovaly vzdělávací cesty, které by neměly na plnění jednotlivých kariérních stupňů zásadní vliv. Kariérní cesty – šlo by zřejmě spíše o DVPP, jak ho dneska známe. Pro dějepisáře třeba prohlubování znalostí v oboru. Nebo i doplnění vědomostí z jiných oblastí. Ale postup do vyššího kariérního stupně by předpokládalo pravděpodobně splnění vzdělávání, které by vycházelo z definovaných standardů.

Zatím ale můžeme jen spekulovat, jasné slovo nemáme. Známe názvy jednotlivých stupňů, ale ne obsah. Mělo by jít o výkon standardních učitelských činností ve druhém stupni, expert pedagogické teorie a praxe by byl třetím stupněm a čtvrtým pak expert pedagogické teorie a praxe – mentor.

Nezníte příliš optimisticky?

Proč bych měla? Ministerstvo neposkytuje oficiální informace o obsahu, ale to by se dalo třeba pochopit. Ale hlavně nevypadá to, že by se jakkoliv změnila situace se zafinancováním kariérního systému. A na nedostatku peněz přece všechny předchozí projekty zaměřené na toto téma zkrachovaly.

Kariérní systém a definování standardů jsou připravovány v rámci IPn…

Je to tak – a v roce 2014 by měl být k dispozici výstup. My se ale obáváme, že pak už do něho nebude možné zasáhnout, snad bude možné diskutovat, ale to je tak všechno. Proto jsme požádali MŠMT právě o semináře, kde se o projektu mluví a členové našich profesních sekcí slova autorů projektu slyší. Vyšli nám vstříc a semináře proběhly. Ale podle odpovědí na otázky, které z pléna padají, máme pocit, že je spousta zásadních věcí nejasných. O to víc ale jsem nervózní, že nejsou k dispozici podklady pro koordinační výbor. Přitom se hovořilo o tom, že kariérní systém by měl platit od roku 2014. Ano, dneska už se mluví o roku 2015, ale vždyť to je z hlediska závažnosti tématu už taky „za chvíli“. Proto mám pocit, že ani tento termín není reálný.

Jaké nejasnosti vnímáte?

Nezpochybňujeme rozložení kariéry do jednotlivých stupňů. Ale nejasnosti skutečně jsou. Například – kdo bude rozhodovat o zapojení se do kariérního systému? Ředitel, nebo sám učitel, nebo nějaké tabulky? Bude účast povinná? Když zůstane stát pedagog stranou, bude sankcionován? Kdo bude mít v první fázi zavádění projektu nárok na vyšší kariérní stupeň? Dostanou druhý všichni starší na školách automaticky, nebo budou muset něco plnit – stanou se z nich tedy „začínající“? S kolika pedagogy v kariérním systému se na jeho počátku počítá? Kolik to bude znamenat z hlediska financí? Bude skutečně každý stupeň představoval pro pedagoga 5000 korun měsíčně?

Zase jste tedy u peněz?

Pochopitelně. Náš odborový svaz bude důrazně proti tomu, aby byl kariérní systém spuštěn bez správně spočítaného objemu finančních prostředků. A střednědobé výhledy ministerstva financí nedávají důvod k nějakému optimismu. Přerozdělovat menší nebo i současný objem peněz nějakým novým způsobem by znamenalo pro mnoho pedagogů snížení příjmů, proti tomu se budeme určitě stavět. Ale stejně – paradoxně si myslím, že důležitější než finance je jasná ucelená představa. A ta podle mého stále chybí, proto bude i s tímto kariérním systémem problém.

Radmil Švancar

Kariérní systém zatím neexistuje, říká M. Vondráčková. Stoprocentně to vlastně neplatí, nabízí se specializační studium, které je vyjmenováno ve vyhlášce o DVPP (tato vyhláška sice v názvu kariérní systém zmiňuje, ale v textu mu je věnován jeden vágní odstavec) a funkční „ředitelské“ studium. Jenže – to je naprosto nedostatečné a týká se to pouze relativně úzké skupiny pracovníků školství. Navíc nárokovost specializačního příplatku není stoprocentní – nárok vzniká až v okamžiku, kdy ředitel školy aplikování informací z tohoto studia po učiteli žádá (tedy nestačí, když je bude využívat při práci s žáky). Takže tvrzení místopředsedkyně školských odborů je vlastně na místě.

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz