archiv
Učitelské noviny č. 19/2013
tisk článku

Hospodářská komora hodlá razantně vstoupit do tvorby kurikula

Navrhuje k diskuzi tzv. kooperativní model spolupráce

Nespokojenost s absolventy zejména průmyslových oborů roste, a tak zástupci podniků přitvrzují: dejte nám víc pravomocí, abychom mohli mnohem víc než dnes mluvit do obsahu a formy žákovských praxí i do teorie odborných předmětů. Dosavadní poradní hlas, který při schvalování změn v odborném školství ze zákona mají, jim už prý nestačí.

Pojďte s námi!

O nijak idylickém vztahu podniků, odborného školství a státu se v současnosti mluví nejvíc za několik posledních let. Experti za tím vidí zejména profesionalizaci lidí, kteří zaměstnavatele zastupují. Na problémy s úrovní na výstupu ze střední školy anebo na nedostatek pracovníků v technických odvětvích podniky upozorňují už roky. Teď se už ale dokážou ozvat i takříkajíc systémovějším hlasem. To platí především o Hospodářské komoře ČR, která v půlce dubna přišla s návrhem, o němž chce nyní vést intenzivní veřejnou debatu. Jestli se jí to podaří, je zatím ve hvězdách, nicméně nápad zavést v Česku tzv. kooperativní model spolupráce škol a firem určitě jen tak nezapadne. Pokud by se uskutečnil v navrhované podobě, znamenalo by to, že podniky získají rozhodující slovo o tom, co se bude v regionech ve středním školství vůbec učit. Komora vzkazuje svým členům i školám: pojďte do toho s námi!

Duál není cesta

Co je vlastně cílem návrhu? Podle komory to, aby se vyřešil nedostatek absolventů počátečního vzdělávání v technických, respektive průmyslových oborech. I kvůli tomu prý totiž chybí kvalifikovaná pracovní síla nejen pro realizaci nových zakázek, ale také na vyplnění mezery po odchodu silné generace techniků do penze.

Proč ale vymýšlet nový model, když se můžeme inspirovat v zahraničí? Na stránkách UN jsme několikrát v průběhu minulého roku psali o duálním systému přípravy především učňů, který Česku doporučuje zavést například Česko-německá obchodní a průmyslová komora (viz rámeček), aby se začaly řešit problémy, na které poukazuje komora česká. Ta je však k rychlému zavedení duálu, tedy systému, kde na sebe berou odpovědnost za praktickou výuku dorostu právě firmy a nikoli školy, skeptická.

„Česká společnost ani systém vzdělávání u nás není aktuálně připraven zavést duální systém po vzoru Německa,“ uvedl viceprezident komory Zdeněk Somr.

Proč? Například proto, že v Česku neexistuje povinné členství zaměstnavatelů v komoře, která v Německu zastupuje jejich zájmy i v oblasti vzdělávání, organizuje zkoušky profesního vzdělávání, schvaluje vhodnost a vybavenost pracoviště pro odbornou přípravu a také ověřuje znalosti pedagogů podílejících se na odborné přípravě. V Česku by taky asi narazil na domácí tradice fakt, že žák na úrovni posledního ročníku základní školy si v průmyslových oborech musí najít zaměstnavatele, pro kterého se vyučí ve zvoleném povolání a následně u něj bude pracovat – pak je mu automaticky přiřazena příslušná střední škola pro všeobecnou výuku, přičemž 80 % přípravy probíhá u firmy.

„A do třetice další argument, byť jich samozřejmě existuje víc. Zaměstnavatelé – malí, střední i velcí – nesou většinu nákladů na odbornou přípravu žáků v duálním vzdělávání. Pro názornost, náklady firmy o 250 zaměstnancích, při zhruba 15 žácích v ročníku a 10 zaměstnancích podílejících se na jejich přípravě, se pohybují kolem 1,5 milionu euro ročně. Takové výdaje jsou uznávány jako náklad firmy v plné výši,“ upozornil Z. Somr.

Chceme být víc slyšet

Ačkoli komora neusiluje o zavedení duálu jako takového, ráda by prosadila aspoň tu jeho část, která by mohla být do Česka přenositelná, a to velmi rychle. Kvapík je totiž na místě. Pokud prý nedojde v horizontu pěti až deseti let k nápravě v oblasti přípravy kvalifikovaných lidí, přestaneme být jako stát konkurenceschopní.

Jako recept nabízí komora specifický český klon duálu, jehož základní prvky jsou následující:

         
Zaměstnavatelé budou mít podíl na schvalování soustavy oborů vzdělání.

         
Zaměstnavatelé se budou podílet na rozhodování o tom, jaké obory vzdělání a v jakém počtu budou otevírány v daném školním roce.

         
Zaměstnavatelé určují obsah praxe žáků v rámci rámcových vzdělávacích programů a školních vzdělávacích programů středních odborných škol.

         
Zaměstnavatelé definují obsah vzdělávání z hlediska teorie odborných předmětů.

         
Žáci a zaměstnavatelé se domluví ještě před nástupem na střední odbornou školu na spolupráci (smlouva o stipendiu, smlouva o budoucím zaměstnání).

         
Zaměstnavatelé spolupracují se středními odbornými školami na vybavení dle odborného zaměření výuky a na odborném vzdělávání pedagogů.

         
Zaměstnavatelé se budou účastnit všech praktických zkoušek v průběhu studia.

         
Stát podpoří zaměstnavatele, kteří vstoupí do tohoto modelu (např. prosadí pro zaměstnavatele odečet nákladů na jednoho žáka konajícího praxi ve firmě od základu daně paušální částkou; navýší limity u daňově uznatelných výdajů stipendií u středoškoláků i vysokoškoláků; podpoří firemní investice do vybavení určeného pro vzdělávání, a to až do 110 % hodnoty investice pro účely vzdělávání v roce uvedení do užívání).

Co je a co není možné

Toto byly podle Z. Somra hlavní pilíře návrhu, o němž se povede odborná diskuze.

„Kooperativní model spolupráce je naším dílem, které vzniklo na základě našich analýz, mezinárodních srovnání a konzultací se školami, zaměstnavateli a zřizovateli škol. Je určen pro všechny, kteří nechtějí nadále prohospodařovat finanční a lidské zdroje této republiky. Ať už jsou to školy, zaměstnavatelé, kraje, stát nebo rodiče nebo jejich děti,“ konstatoval viceprezident.

Jak si ale komora konkrétně představuje svou účast v rozhodování o nových oborech vzdělání, jejich otevírání a stanovování počtu tříd? Vždyť už dnes podle zákona něco jako poradní hlas má…

„Problém je právě v tom, že poradní hlas komory není zohledněn v dostatečné míře. Zaměstnavatelé se musí zásadně podílet už na tvorbě obsahu odborného vzdělávání a na praktické realizaci. Hospodářská komora k tomu má mandát jako instituce, která ze zákona zastupuje zaměstnavatele,“ uvedl Z. Somr.

Co dnes vlastně zaměstnavatelé mohou?

Mohou mít podíl na schvalování soustavy oborů podle školského zákona, tedy to, že s nimi musí být projednáno vládní nařízení o soustavě oborů ještě před tím, než bude vládou schváleno. Obdobně to platí pro proces schvalování rámcových vzdělávacích programů. U školních vzdělávacích programů je dokonce výslovně žádoucí a nutné, aby do jejich tvorby měli zaměstnavatelé co mluvit. Rozhodně už ale podle žádného zákona nemohou rozhodovat o počtu přijímaných žáků v krajích.

Ministerstvo školství podle vyjádření jeho tiskového odboru pamatuje jak v dlouhodobém záměru, tak i ve vládou nedávno přijatých Nových opatřeních na podporu odborného vzdělávání na to, aby oborová struktura středních škol co nejlépe odpovídala požadavkům regionu.

„K tomu je potřeba mít k dispozici predikci kvalifikačních potřeb – například nástroje MPSV, úřadů práce, sektorové dohody apod. Sektorové dohody svým způsobem již nyní plní to, že v nich zaměstnavatelé vyjadřují svůj požadavek na absolventy, tedy jejich počet a obor vzdělání,“ říká ministerstvo školství.

A taky ještě dodává:

„Pravomoci zaměstnavatelů jsou ve školském zákoně definovány na úrovni projednání, z toho vyplývá, že příslušná řešená záležitost, tedy ta, která se musí ze zákona projednat i se zaměstnavateli, je s nimi projednána s tím, že MŠMT s podněty a případnými připomínkami musí pracovat a řádně se s nimi vypořádat. Zavádění exekutivních pravomocí souvisí s odpovědností za vzdělávání – podle školského zákona nenesou zaměstnavatelé odpovědnost za vzdělávání a procesy s tím spojené.“

Jako za baťovských časů

Ale vraťme se zpátky ke kooperativnímu modelu. Německému duálu se skutečně v mnoha ohledech podobá. Minimálně právě v požadavku na zvýšení pravomocí zaměstnavatelů.

„Základem duálu je žák, který se vyučí ve firmě. Má-li ale takový systém fungovat, musí být schopen pokrýt potřeby průmyslu. V Německu tímto systémem v současnosti prochází 58 % žáků. To lze těžko ze dne na den zajistit u nás. Takže nejde o duál v pravém slova smyslu. Jde o to, abychom navázali na myšlenky Komenského, Baťovy úspěchy a další vynikající vzory z naší minulosti. Všechny mají jedno společné: Podnikatelé se musejí podílet na určování požadavků na technické vzdělávání a praxe musí probíhat v reálném prostředí firem. Všichni chceme vzdělávání nastavit tak, aby průmysl mohl být i nadále motorem českého hospodářství. Jinak si musíme přiznat, že učíme studenty, kteří jsou předem odsouzeni k nezaměstnanosti,“ poznamenal Z. Somr.

Když se ale hovoří o zaměstnavatelích, kdo je vlastně v modelu vzešlého z pera komory představuje?

„Každý ze zaměstnavatelů. Jsou to jak konkrétní zaměstnavatelé v regionu, tak oborová společenstva a svazy, respektive sektorové rady a pochopitelně i hospodářská komora. Zapojení je závislé na oblasti, kterou bude potřeba řešit. Jiné to bude u aktualizace ŠVP, jiné u RVP, jiné u počtu míst ve středních školách v daném roce a kraji a jiné u vyjednání akceptace modelu vůči státu,“ uvedl Z Somr.

Podle něj nebude mít komora problém sehnat ani experty, kteří by se dokázali poprat se stanovením kurikula, ať už na školní, nebo celostátní úrovni.

„Chceme zapojit všechny odborníky, kteří na tvorbě středoškolského kurikula dosud spolupracovali. A zapojíme i odborníky z praxe, kteří se nyní podílejí na odborné přípravě žáků. Takové osobnosti a v dostatečném počtu lze najít v každém kraji,“ dodal Z. Somr.

Kooperativní model musí najít i mnohá technická řešení, například zmíněné smlouvy s žáky, které v praxi narážejí na legislativní potíže.

„Ano, o konkrétní podobě smluv musíme také diskutovat. Ale nezačínáme z ničeho, řada firem a škol takové smlouvy využívá již několik let a funguje to. Chceme zohlednit příklady dobré praxe. Musíme najít dohodu akceptovatelnou pro všechny. Podle dat zveřejněných nedávno NÚV téměř 70 % absolventů středních škol nemůže najít práci v oboru, který studovali. To není jen neefektivní vynakládání veřejných peněz, ale hlavně nenapravitelná škoda na většině mládeže,“ uzavřel Z. Somr.

A my dodejme, že kooperativní model hospodářské komory je šit na míru nejen učňovským, ale také maturitním oborům, pro všechny žáky, kteří mohou najít uplatnění v průmyslu.

Petr Husník

 

Podle Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) ke kvalitě českého investičního prostředí významně přispívá dostupnost kvalifikovaných pracovních sil. Z průzkumů ČNOPK však vyplývá, že v rámci technického vzdělávání je nezbytně nutné zvýšit podíl praxe. „Dlouhodobě se zajímáme o německý model duálního odborného vzdělávání, který staví na specifické roli profesních komor a svazů, která v českém prostředí není tak významná. Proto se z duálního systému snažíme převzít některé prvky, především vysokou míru praktického vyučování a úzkou spolupráci škol a firem. Mou prioritou je proto co nejvíce systémově podpořit technické obory, jejich absolventy české firmy už teď mnohdy postrádají,“ uvedl ministr Kuba. „Právě téma kooperativního vzdělávání hraje již řadu let pro zdejší investory významnou roli. Proto by ekonomická sféra měla být přímo zapojena do nové koncepce systému vzdělávání,“ zdůraznil Bernard Bauer, výkonný člen představenstva ČNOPK.

 

Výzva!

Hospodářská komora vyzývá k diskuzi o svém kooperativním modelu spolupráce firem a škol. Pokud se chcete zapojit, kontaktuje pracovníky této instituce na následujících adresách: dual@komora.cz anebo a praxedofirem@komora.cz.

 

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz