archiv
Učitelské noviny č. 12/2013
tisk článku

Návrh novely by měly provázet i podzákonné předpisy

Finále příprav novely zákona o vysokých školách je zatím v nedohlednu. Vstřícný přístup vůči akademické půdě, který ministr školství dobrovolně zvolil, přirozeně vyústil v to, že univerzity jsou ve svých požadavcích důsledné. Nejenže chtějí prosadit maximum svých zájmů, ale zároveň odmítají nejednoznačnost, která zatím z některých navrhovaných změn plyne.

 

V minulém čísle UN jsme vás ve zpravodajství informovali o tom, že novela zákona o vysokých školách připravovaná v první fázi na základě spolupráce MŠMT s reprezentacemi vysokých škol je v zásadě nachystána na cestu do připomínkového řízení. To znamená, že první etapa již téměř skončila? Nikoliv. Jednání s reprezentacemi budou ještě pokračovat.

„Rada VŠ v krátkém čase, který byl k dispozici, shromáždila k první pracovní verzi paragrafovaného znění novely zákona o vysokých školách velké množství připomínek svých členů. Rada VŠ konstatuje, že v první pracovní verzi paragrafovaného znění nebyla zapracována většina požadavků Sněmu Rady VŠ ze dne 21. 2. 2013 a nebyla vysvětlena většina otázek položených v rámci usnesení Sněmu Rady VŠ na tomto jednání,“ píše se v usnesení předsednictva RVŠ, které zasedalo minulý týden.

Za toto zpoždění se náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství TOMÁŠ HRUDA předsednictvu omluvil. A vyjádřil se posléze i ke strategii přípravy novely: „Jsou dvě možnosti. Buď se budeme tvářit demokraticky a pojedeme čistě formálně, krásně to popíšeme, uděláme k tomu důvodovou zprávu. Dáme vám to k připomínkám – něco z toho zapracujeme, něco ne, a potom už to půjde svojí cestou. Nebude ale velký prostor pro diskuzi.“ Druhou možností je podle náměstka Hrudy právě široká debata a postupné hledání podoby novely, která bude přijatelná pro co možná nejširší spektrum zástupců akademické půdy. „Přestože je v takovém případě větší prostor pro bojkotování navrhovaných změn, myslím, že i za tuto cenu jde o lepší postup,“ dodal T. Hruda. Finální podoba podle něj bude proto nakonec kvalitní a novelizovaný vysokoškolský zákon nebude potřeba zanedlouho upravovat.

Nestane se z katalogu jen cár papíru?

MŠMT pracuje paralelně na dvou dokumentech. Kromě toho hlavního, jímž je samozřejmě paragrafované znění návrhu novely, vytváří zároveň takzvaný katalog. V něm jsou jednotlivé zamýšlené legislativní změny jednak vysvětleny, jednak jsou zde popsány i (některé) kroky, které se v samotném zákoně sice neobjeví, ale počítá se s nimi jako s následnými prováděcími předpisy, většinou ve formě vyhlášek. A zde se skrývá jeden z hlavních problémů jinak vůči vysokým školám otevřeného a demokratického přístupu. Kdo zaručí, že nakonec budou ony podzákonné normy vypadat tak, jak je navrženo v katalogu? A nestane se nakonec, že na první pohled „neškodný“ paragraf nabude podoby, která se ve svém důsledku ukáže být pro vysoké školy jako velice nevýhodná?

Nicméně náměstek Hruda předsednictvo RVŠ ujistil, že ministr školství Petr Fiala bude obsah katalogu považovat za závazný i pro tvorbu dalších právních předpisů. Budiž. I tak nejde o záruku absolutní. Důvodů je více.

V prvé řadě se období existence stávající vlády již citelně krátí (a to i bez ohledu na to, že třeba z nějakých důvodů skončí před termínem) a nikdo nezaručí, že koalice nepřijme horko těžko jen novelu, nu a na další neméně důležité navazující změny jí už prostě nezbude čas. Pak může přijít kabinet, který s paragrafy naloží úplně jinak.

„Zákon není nikdy schopen všechno postihnout. Bude-li někdo chtít některé věci nerespektovat a bude k tomu mít sílu, úpravu klidně provede i v zákoně,“ poznamenal T. Hruda a zdůraznil, že čím větší míra detailu se do novelizovaného zákona nakonec dostane, tím větší riziko jeho dalších změn v budoucnosti hrozí.

Politizace akreditačního procesu

Za druhé jde i o nové kroky, které již nebudou spadat do kompetence ministerstva školství. Jeden příklad za všechny.

Pravděpodobně nejkomplikovanějším výsledem legislativních změn v zákoně o vysokých školách má být vznik nové Národní akreditační agentury (NAA), která má nahradit stávající Akreditační komisi.

V návrhu se říká, že činnost NAA upravuje statut. Ten agentura navrhuje vládě. To znamená, že sama tato instituce a především pak kabinet budou určovat, jak má vypadat akreditační proces! Tato veskrze odborná záležitost se tak vlastně zpolitizuje.

Situace v přípravných pracích na novele, zvláště v případě NAA, se dostala již tak daleko, že některým úpravám nově zapracovaným do katalogu nerozumí jednoznačně nikdo jiný než samotný tvůrce navrhované změny!

Pojmy, nebo dojmy?

A za třetí zde existuje i problém s terminologií a jasným vysvětlením některých postupů, opět zejména v případě nové podoby akreditačního řízení. Ukazuje se totiž, že smysl některých nových termínů, používaných zejména v katalogu, není všeobecně znám, respektive některé výrazy podléhají více či méně odlišným výkladům. Pokud nebude tento nedostatek odstraněn, opět se významně zvyšuje riziko, že nová exekutiva státu si nejednoznačnou terminologii vyloží po svém. Samozřejmě především ve svůj prospěch.

Eva Münsterová z Fakulty strojního inženýrství VUT uvedla konkrétní příklad: „Když se s tímto procesem začínalo, pojem institucionální akreditace byl definován, byl popsán, a to slovně i schématy, a byl jasný. Do této doby tento pojem stále existuje, ale tušíme, že v jeho významu došlo k velkým posunům. Vůbec však nevíme k jakým!“

E. Münsterová si všímá ještě dalšího problému: „Domnívám se, a zdaleka ne sama, že míra podrobnosti, která je v paragrafovaném znění, popřípadě v katalogu, je velmi nevyvážená. Například akreditace jsou pojednány velmi podrobně (až je to možná někdy na škodu kvůli případným potřebným změnám v budoucnu), ale naopak třeba kontraktové financování není rozvedeno dostatečně detailně.“

Způsob, jak zabránit poslanecké tvořivosti

Jiří Zlatuška, místopředseda RVŠ, si myslí nejen to, že katalog v zásadě žádnou váhu v legislativním procesu nemá, ale měly by být místo něj využity již osvědčené, a dokonce i závazné postupy. „Od toho je zde dlouholetý požadavek parlamentu, aby se současně s přijímáním nových zákonů předkládaly i podzákonné předpisy. Tento požadavek je ze strany exekutivy notoricky nerespektován, včetně tohoto případu.“ To podle J. Zlatušky v důsledku znamená, že takovýto zákon bez paralelní formulace návazných předpisů nemá de facto úplný obsah.

Náměstek Hruda však oponoval, že kdyby se zvolil onen souběh prací nad novelou a zároveň i nad podzákonnými normami, nedošlo by k tak zásadnímu posunu ve vývoji jednání nad obsahem budoucí nové legislativy.

Strategie zvolená ministerstvem má podle T. Hrudy ještě další výhodu: „Je zde velká pravděpodobnost, že se skutečně podaří zabránit lidové tvořivosti parlamentu. Jinými slovy, že zabráníme tomu, aby se z původního návrhu novely stalo něco jiného.“

Cyril Svoboda z Vysoké školy ekonomie a managementu Praha upozornil na to, že zatím nezaznamenal zájem MŠMT o názory na uvažované změny ve vysokoškolském zákoně od všech parlamentních politických stran: „Těžko mohu věřit, že průběh bude hladký, když nevím, co tomu tyto strany říkají. Vím, co tomu říkají ODS, TOP 09, LIDEM. Jaký mají názor sociální demokraté a komunisté, ale netuším!“

Náměstek Hruda reagoval, že on i ministr Fiala průběžně jednají se zákonodárci ze všech parlamentních stran. „Z individuálních jednání s jednotlivými opozičními poslanci vyplývá, že pokud nepadne politické rozhodnutí, že této vládě nesmí nic projít, jejich pozice bude minimálně rozštěpená. To znamená, že někteří poslanci budou návrhu novely nakloněni. Lidé, kteří o školství něco vědí, si uvědomují, jakou váhu a hodnotu má dohoda s reprezentacemi vysokých škol.“

Potřebuje rektor větší pravomoci?

Jedním z diskutabilních bodů, na kterém se jistě neshodnou ani všichni zástupci reprezentace vysokých škol, je otázka budoucího statutu, respektive pravomocí rektorů a fakult. Současná právní úprava není ve všech bodech úplně jednoznačná. Podle návrhu novely by však rektoři mohli mít větší slovo na úkor děkanů. ZDENĚK PLÍVA z Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci k tomu říká: „Stávající stav se tak zhoršuje. Ještě více se ztíží pozice jednotlivých děkanů. Fakulta by mohla být přesunuta do pozice nějaké mzdové účtárny, která bude pouze evidovat pracovníky a nebude mít vůbec žádný další význam. Myslím si, že hlavní těžiště by naopak mělo spočívat právě ve fakultách.“

Na to kontroval náměstek Hruda: „V žádném případě netvrdíme, že rektor má řídit vše! To vůbec, zvláště u velkých škol, není ani možné. Jenom říkáme, že a priori statut školy určí míru delegace pravomocí. To znamená, že finální stav se v mnoha ohledech nebude lišit od toho, co je dnes.“ Podle T. Hrudy není třeba se obávat ani toho, že by některý rektor chtěl případně tradici školy změnit a uchvátit veškerou moc. Ten by ve své funkci prý dlouho nevydržel, protože akademický senát by se o jeho sesazení již postaral. „Dáváme jen školám možnost, aby si dle vlastního uvážení samy nastavily podobu vlastní odpovědnosti,“ doplnil T. Hruda.

Místopředseda Zlatuška je však přesvědčen, že rozvolnění stávající legislativy je významným zásahem do dnešní architektury univerzit. „Jakmile se zavedou malé posuny do toho, jakým způsobem může jeden člověk dané procesy účinněji ovlivňovat, může dojít k zásadnímu potlačení diverzity, kterou vytváří fakultní struktura a která je pro univerzity dobrá. Univerzita není podnik, ve kterém názor jednoho člověka, ať by byl sebeosvícenější, má dlouhodobě převažovat. Personální pravomoci rektorů jsou zdánlivě nevinná záležitost, ale ve chvíli, když si uvědomíme, že se tak zprostředkovaně ovlivňuje elektorát na fakultách i to, jakým způsobem se delegují senáty, není pravda, že jde o změny, které jsou malé. Evidentně jde o změny, které jsou ve prospěch reprodukce moci jednotlivců proti pluralitě, která je reprezentována fakultami. Přitom zde není žádné rozumné zdůvodnění, že tyto změny jsou potřebné.“

Na to náměstek Hruda reagoval, že důvodem změny je to, aby se pravomoci a odpovědnost rektora dostaly do souladu. Dnes podle něj má rektor hodně zodpovědnosti, ale nedostatek nástrojů na to, jak ji naplnit.

Chceme alespoň 30 dnů!

Je to nyní především RVŠ, která požaduje více času na další projednávání pracovní verze novely i katalogu. Ministerstvo navrhovalo deset dní na projednání důvodové zprávy předtím, než materiál půjde do vnitřního připomínkového řízení.

Nejde ani tak o to, že pracovní komise RVŠ by během deseti dnů nedokázaly změny zanalyzovat, ale pokud má být slovo reprezentací vysokých škol bráno opravdu vážně, je nutné svolat dostatečný počet zástupců akademických institucí, nelépe celý sněm RVŠ. „Rada VŠ žádá MŠMT, aby lhůty vnitřního a vnějšího připomínkového řízení byly adekvátně přizpůsobeny rozsahu materiálu tak, aby lhůta pro každou z fází připomínkování nebyla kratší než 30 kalendářních dnů,“ píše se v usnesení předsednictva RVŠ, ve kterém je dále ještě uvedeno: „Rada VŠ požaduje předložení zdůvodnění ke každé jednotlivé navrhované změně, a to podrobná zdůvodnění zejména v případě závažných změn, což je v legislativním procesu standardní postup. Bez takového zdůvodnění se řada navrhovaných změn jeví jako neúčelná a nelze posoudit jejich legislativní správnost.“

Lukáš Doubrava

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz