archiv
Učitelské noviny č. 05/2013
tisk článku

J. Wenigerová: AKČNÍ PLÁN NEBYL S POSLANCI KONZULTOVÁN

Ke konci ledna proběhl seminář „Vzdělávání pro všechny žáky“, který organizovala poslankyně Jaroslava Wenigerová (ODS), místopředsedkyně školského výboru PSP, spolu s kolegyněmi Vlastou Bohdalovou (ČSSD), Dagmar Navrátilovou (LIDEM), Jitkou Chalánkovou (TOP 09-STAN) a Ivanou Levou (KSČM). UN požádaly J. Wenigerovou o rozhovor.

Má smysl diskutovat, když už existuje politické rozhodnutí? Vláda přijala Strategii boje proti sociálnímu vyloučení, MŠMT Akční plán naplňování rozsudku štrasburského soudu.…

Víte, o ministerském Akčním plánu poslanci oficiálně slyšeli dnes poprvé. Já jsem ho získala z terénu s několikatýdenním předstihem, protože se o oblast dlouhodobě zajímám. Vyžádala jsem si k tomu schůzku s náměstkem ministra J. Fryčem. Nebyli jsme ani informováni, že představitelé ministerstva školství a Agentury pro sociální začleňování materiál představili Evropské komisi pro lidská práva. Ani Strategie boje proti sociálnímu vyloučení nebyla nikdy oficiálně poslancům školského výboru představena, přestože její největší pasáž je věnována vzdělávání a jsou v ní naznačeny některé legislativní kroky, které by měly být přijaty. Jsou nakonec i v Akčním plánu. Tím vším se budeme zabývat v únoru na podvýboru pro regionální školství.

Domnívám se, že je to naprosto špatný postup. Vypadá to, jako kdyby byly tyto materiály připravovány jaksi v utajení. Považuji za špatné, že se poslanci dozvídají o takto zásadních věcech jenom proto, že je kontaktují lidé z praxe, kterým vývoj v této oblasti není lhostejný. Vždyť já se řadu informací dozvídám díky tomu, že čtu pravidelně Učitelské noviny, které se dlouhodobě otázkami řešení situace dětí selhávajících v běžné škole zabývají.

Proč jste se s kolegyněmi ze školského výboru rozhodla seminář zorganizovat?

Chtěly jsme podpořit shrnutí názorů na tuto oblast, k níž už několik měsíců probíhá bouřlivá diskuze. Problém je, že to zatím vypadalo jako diskuze hluchých. Jedna i druhá strana říkají svoje názory, ale navzájem se neposlouchají. Nenachází se průsečík, kde by bylo možné začít budovat dohodu. Spousta lidí je na slovo „inkluze“ už alergická. Problém se zúžil na to, zda se mají či nemají rušit ZŠ praktické a na vzdělávání Romů bez ohledu na vzdělávání pro všechny. Toto zúžení velmi deformuje pohled na problém a fundamentalismus na obou stranách zabraňuje rozumné debatě a hledání potřebného kompromisu. Proto jsme nazvali náš seminář právě Vzdělávání pro všechny žáky.

Co si představujete pod pojmem „rovné příležitosti ve vzdělávání“?

Rovná příležitost podle mě znamená, že dítě dostane šanci využít všech svých schopností ke svému rozvoji a pak k uplatnění na trhu práce. Nadané dítě z rodiny, kde jsou všichni vyučeni (čímž nikterak nesnižuji samotné vyučení, pokud tato úroveň odpovídá schopnostem dítěte), by mělo jít za vyšším vzděláním a společnost by mu v tom měla pomoci. K tomu je nutné pracovat s rodinou. U romských rodin je to podle mého stěžejní. A to se nedaří, nikomu, ani škole, ani Agentuře. Bylo by nutné soustředit se na matku, která je pro vzdělání dítěte v romské rodině nejpodstatnější. Vždyť do 1. třídy přivedou Romové své děti v bělostných šatičkách, ale po devíti letech je často marně přesvědčují učitelé, aby pokračovaly ve vzdělávání, ačkoliv jsou třeba šikovní. Nemotivující rodinné prostředí se na tom velmi silně podepisuje.

Na semináři byl rámcově představen ministerský Akční plán naplňování rozsudku štrasburského soudu. Jaký je váš názor na opatření, které přináší?

Beru ho jako nehotový materiál, jako návrh pro diskuzi ve školském výboru. Víte, když někdo začne tím, že byl přijat rozsudek štrasburského soudu a tím všechno končí, jsem na to už alergická. Jsem přesvědčena, že se máme zabývat vším, co je nejlepší pro naše děti, pro naše žáky. Ano, jsme členem EU a musíme respektovat mezinárodní závazky, ale není možné vzít si takové rozhodnutí (mimochodem některými soudci stejného evropského soudu kriticky komentované) jako štít nebo beranidlo a nedívat se vlevo vpravo. Nepotřebujeme, aby nám „Štrasburk“ nebo někdo další říkal, že mají být děti v hlavním vzdělávacím proudu, tedy pokud to jde. Na druhé straně ale lidé, kteří v této oblasti pracují (a já se těmto problémům věnuji více než dvacet let) přece vědí, že existují děti, které k naplnění svých speciálních vzdělávacích potřeb musí mít i speciální podmínky, které musí vytvořit stát. Pokud je stát vytvoří v běžných školách, pak se budou tyto děti moci v takové škole vzdělávat. Ale i tak jsem přesvědčena, že zavést úplnou integraci, jak si to představují někteří fundamentalisté, možné prostě není.

Předseda Asociace speciálních pedagogů Jiří Pilař spolu se svými spolupracovníky představili svoji představu reformy koncepce základního vzdělávání. Přicházejí s myšlenkou RVP pro děti dlouhodobě selhávající ve vzdělávacím programu. Jaký je váš názor na tuto myšlenku?

Jsem především ráda, že tady tento návrh takto veřejně zazněl. Jde o všechny děti, o děti v hlavním vzdělávacím proudu, i o děti nadané, se kterými příliš pracovat neumíme, i o děti se zdravotním postižením, které potřebují speciální přístup a podmínky. A pak i o děti, které sice v hlavním vzdělávacím proudu jsou, ale dlouhodobě selhávají. A škola si s nimi neví rady. Problém je, že těchto dětí přibývá. Že jsou to velmi nešťastné děti. Jsem hluboce přesvědčena, že to jsou žáci, kteří by mohli být v něčem úspěšní – a úspěch je hnacím motorem pro individuální rozvoj. Je ale nutné najít jak s dítětem pracovat, na co se zaměřit. Když se to nedaří, zaháníme děti do závadových part, kde se konečně stávají středem pozornosti, což hledají.

Oblast hraničních dětí v běžné škole selhávajících je skutečně závažné téma jak pro MŠMT, tak pro poslance. Uvědomme si, že by tyto děti mohly dopadnout podstatně lépe, pokud by se našel způsob jak jim efektivně pomoci. A návrh ASP beru jako námět do diskuze. Nevím, zda vytvoření RVP pro tyto žáky je řešením. Stejně by se třeba mělo diskutovat o zkušenostech ze zahraničí, kde například existují „doučující učitelé“. A taky o odměňování pedagogů. Dokud nebudou učitelé dobře zaplaceni a na vytvoření podmínek pro inkluzivní vzdělávání nebudou dostatečné finanční prostředky, budou to všechno plané diskuze. Důraz kladu na přípravu pedagogů na fakultách připravujících učitele.

Mluvíte o vytvoření podmínek, o zaplacení učitelů. To znamená ale víc peněz pro školství…

Ano. Když se mluvilo o ministerském Akčním plánu, chtěla jsem slyšet ekonomické pozadí tohoto návrhu, finanční zabezpečení, protože to v dokumentu schází. Kariérní řád, o kterém MŠMT zase začíná hovořit, je možná cesta. Je dobře, že začínající učitelé dostali víc peněz, že se snižuje administrativní zátěž škol, že snad poroste množství peněz na DVPP. Ale skvělý a vzdělaný učitel prostě musí být motivován i finančně a ředitelé na to musí dostat peníze. To se zatím nedaří. Nemůžeme přece žádat po škole totéž co ve státech, které dávají na vzdělávání 7 % HDP, když se pohybujeme okolo 3 %! To je věc, kterou kritizuji, ačkoliv jsem členkou vládní koalice.

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz