archiv
Učitelské noviny č. 05/2013
tisk článku

MŠMT VĚŘÍ VEŘEJNÉ KONZULTACI

Strategie vzdělávací politiky do roku 2020

V minulém čísle UN jsme přinesli vystoupení ministra školství Petra Fialy na tiskové konferenci, která se konala při příležitosti otevření „veřejné konzultace“ (jak nazvalo diskuzi MŠMT) o návrhu Strategie vzdělávací politiky do roku 2020. Tým, který formuloval podklady k této diskuzi, pracoval pod vedením prvního náměstka ministra školství Jiřího Nantla, s nímž jsme podrobněji některé otázky se Strategií související probrali.

Jsou referenční úrovně Strategie cílem změn?

„Cílem Strategie je sjednotit směry uvažování o vzdělávací politice a dostat na společnou platformu všechny aktéry. Materiál, který MŠMT zveřejnilo, je výchozí, tedy určený k veřejné konzultaci,“ říká J. Nantl na úvod.

Odkazy na evropskou referenční úroveň (umožňuje vzájemné porovnání znalostí v oblasti vzdělání) se podle něho MŠMT hlásí k závazkům, jejichž definování iniciovala před časem ČR. Není to ale uzavřená a vyčerpávající sada indikátorů. „Až budeme mít v průběhu letošního léta definovány jasné cíle, můžeme formulovat indikátory, které budou inspirovány referenčním rámcem vyplývajícím z ET 2020 (projekt evropské spolupráce ve vzdělávání Education and Training 2020, pozn. red.) i z dalších poznatků. Nepůjde jen o kvantitativní, ale i kvalitativní ukazatele – chceme například zlepšit dostupnost dat o vzdělávacím systému, integrovat informační systém,“ vysvětluje J. Nantl.

Diskuze o Strategii by měla být podepřena i analytickým materiálem, který se nyní na MŠMT zpracovává. Měl by přinést přesnější informace o demografickém vývoji, o změnách v poptávce po jednotlivých typech škol.

Profesní asociace zatím
bez nadšení

Redakce oslovila představitele některých profesních asociací, kteří nejsou ze vstupního materiálu do veřejné diskuze k přípravě Strategie nijak nadšeni a zpochybňují její možný přínos. Vyčítají jí neuchopitelnost, obecnost ve vyjádřeních. Podobných strategií podle nich už máme dost, potřebujeme spíš diskuzi o dokumentech s konkrétními náměty.

J. Nantl souhlasí s tím, že strategií je mnoho, ale upozorňuje, že nejsou přehledné a že potřebují „učesat“. „Rozumím lidovému volání ‚od slov k činům‘, na druhou stranu je to ale poněkud zkratkovitá reakce. Od Bílé knihy z roku 2001 nemáme zastřešující strategii, která by se například zabývala návazností sekundárního a terciárního vzdělávání.“

Strategie nemá být podle něho mlhou, která zkomplikuje přehlednost vzdělávací politiky, naopak, měla by stanovit hlavní body, hlavní směry. Bude se podle náměstka ministra promítat do mnoha oblastí a ovlivňovat vývoj vzdělávání. Výtku nepotřebnosti Strategie tedy nepovažuje za oprávněnou.

Souhlasí s tím, že jako východisko k veřejné konzultaci je Strategie pojatá obecně. Odůvodňuje to velkou šíří budoucích diskutujících – profesní asociace, zřizovatelé, politici zabývající se oblastí vzdělávání atd. Právě obecnost dokumentu má podle něho podpořit debatu, která by se nad Strategií měla rozvinout.

„Rozumím určité skepsi, sám jsem skeptický. Víme, že rezort plodil spoustu dokumentů. Chceme tento trend zastavit. Na hlavních směrech vývoje ale musí být shoda nejen na ministerstvu školství, ale i s jinými rezorty nebo s kraji atd. Tak může vzniknout dokument, který přežije i další volební období. Proto jej chceme konzultovat napříč politickým spektrem,“ říká J. Nantl.

Špatné zkušenosti
s veřejnými diskuzemi

Zatím se mluví o diskuzi s představiteli krajů, obcí, s politiky… Otázka ale je, zda se ke Strategii budou moci vyslovit i lidé ze škol – a jestli o to budou mít vůbec zájem po zkušenostech s planými diskuzemi (ať jsou nazývány jakkoliv) z předchozích let, které nebyly brány v úvahu, kdy některé dokumenty široce propagované pak ani nespatřily světlo světa…

Podle J. Nantla musí ministerstvo vést a moderovat veřejnou konzultaci ve třech proudech. Jedním je politická diskuze ve sněmovně i v senátu, druhým debata s odbornými asociacemi a již zmiňovanými zřizovateli. A třetím proudem je pak široká společenská diskuze organizovaná různými společnostmi a svazy. „Rádi se těchto debat zúčastníme a výsledky budeme brát v potaz,“ říká J. Nantl.

Zatím má pocit, že odezva z veřejnosti je dobrá, nemá obavu z nezájmu o veřejnou konzultaci. Domnívá se, že pomoci může i zkušenost týmu, který loni řešil například problémy se státní maturitou – tehdy se ministerstvo podle něho snažilo slyšet všechny názory a hledat to nejschůdnější řešení pro celou společnost.

Srozumitelná Strategie?

Na začátku předloženého textu se mluví o nutnosti srozumitelnosti Strategie. Problém je v tom, že ale už základní dokument „není psán česky“. Najdeme v něm spojení slov „implementační kapacity jednotlivců“ nebo i další podle názoru redakce zbytečně komplikovaná nečeská vyjádření.

Podle J. Nantla se tato kritika zatím neobjevila. Je podle něho obtížné vyjádřit se v dokumentu, který je určen jiným ministerstvům, asociacím i jednotlivým diskutujícím tak, aby jazyk vyhovoval všem. „Snažili jsme se být co nejstručnější. A je možné, že text trpí úřednickým žargonem, ale myslím že méně než jiné dokumenty, které na ministerstvu vznikají.“ Doufá ale, že hlavně školské asociace zprostředkují pohled z praxe a podaří se celý systém zjednodušit a odstranit existující problémy.

Systém řízení

Doposud MŠMT podle J. Nantla buď decentralizovalo systém řízení, nebo naopak hlavně finančními nástroji se snažilo získat některé rozhodovací kompetence zpět. „Náš pohled je nový. Musíme vzít v úvahu vývoj reformy veřejné správy a stát musí uzavřít strategickou dohodu s kraji jako s klíčovými aktéry v regionálním školství o principech řízení v této oblasti.“

UN připomněly určitou nostalgii po odvětvovém řízení, která je i po letech ve školách zřejmá. Je jasné, že jakákoliv změna, kterou by snad mohla Strategie v oblasti řízení školství přinést, k návratu odborného odvětvového řízení nepovede. Přesto jsou ale například v návrhu na reformu financování regionálního školství, která je součástí Strategie, některé prvky, které by se mohly jako přesun některých rozhodovacích kompetencí na úroveň ministerstva školství chápat.

J. Nantl poněkud zeširoka připomíná historické založení současné struktury ministerstev, která neodráží reálně potřebu řešení jednotlivých problémů. Na druhé straně vyzdvihl spolupráci například s MPSV nebo s ministerstvem průmyslu a obchodu. Nejen v oblasti řízení by měla podle něho Strategie ukotvit, co se podařilo, a najít lepší cesty tam, kde se objevují problémy.

„Velký problém vidím v nastavení hlavních institutů ve vzdělávání, v absenci schopnosti strategicky řídit systém, v dělbě rolí mezi jednotlivými úrovněmi, v reálné schopnosti některých úrovní toto řízení vykonávat. A to se týká i ministerstva školství. Je například nutné zlepšit tok informací…,“ říká J. Nantl.

Co se odvětvového řízení týká, potvrdil, že je to záležitost minulosti, je ale podle něho nutné hledat formy, jak v některých případech posilovat slovo rezortu nebo profesních komor.

Metodická podpora

Strategie se zmiňuje i o potřebě metodické podpory vzdělávání. Nekoliduje tato myšlenka ale s rušením některých přímo řízených organizací, které proběhlo v minulém roce, s připravovaným rušením dalších těchto institucí letos a se zeštíhlením Národního ústavu pro vzdělávání? Neznamenají tyto kroky fakticky snížení metodické podpory a její dosažitelnosti pro školy, není to další kompetence, kterou chce ministerstvo školství vložit na záda ředitelů škol?

J. Nantl doplňuje, že schází metodika pro práci úředníků. Chce dosáhnout toho, aby politika byla chápána jako vyvíjející se praxe. V každém rozhodnutí je totiž podle něho obsažena představa, jak bude toto rozhodnutí naplňováno. A jakou podporu dostanou lidé, na které takové rozhodnutí dopadne. Jde nejen o metodickou podporu, aby bylo zřejmé, jak úkol splnit, ale třeba i o zafinancování nezbytných činností. (Konečně, to známe, škole, poradně nebo třeba dětskému domovu se legislativně uloží nějaká další kompetence, práce navíc, ale peníze na její pokrytí nepřijdou…)

Co se rušení přímo řízených organizací týče, J. Nantl nesouhlasí s kritikou tohoto trendu. „Ještě dnes existují rezervy v dělbě práce přímo řízených organizací mezi sebou i s ministerstvem školství. Naší ambicí je, aby se NÚV stal průřezovou agenturou organizovanou okolo kurikula, která by v sobě integrovala i kapacity DVPP, které by měl garantovat stát.“ Není podle něho na jednání vlády obhajitelné, že má ministerstvo školství tři instituce zabývající se dalším vzděláváním. Připustil, že transformace je náročná. Nicméně MŠMT se snaží identifikovat nosné činnosti institucí, které vláda určila ke zrušení, a ty přesunout do nově vzniklých divizí NÚV. J. Nantl říká, že rozhodnutí ještě nepadlo. A než bude přijato, bude chtít MŠMT slyšet i názory reprezentantů uživatelů služeb rušených institucí.

Peníze a Strategie

Nic není zadarmo. U některých změn je dokonce klíčové, aby se počítalo s finančním pokrytím zvýšených výdajů, jinak jsou veškeré záměry a strategie prázdnými slovy. Příkladem je systém kariérního růstu, který měl vzniknout už mnohokrát a většinou právě na nedostatku peněz zkolaboval. Teď se tedy začíná diskutovat o všezahrnující Strategii – ovšem na pozadí ministerstvem financí plánovaných miliardových škrtů ve střednědobém rozpočtovém výhledu na roky 2014 a 2015.

J. Nantl otázku nejdříve vztáhl k nákladům na tvorbu samotného návrhu Strategie a zdůraznil, že kromě běžných výdajů na práci úředníků to nebude stát skoro nic. „Nemáme na tvorbu Strategie žádný projekt, nejsou s ní spojeny žádné veřejné zakázky,“ zdůrazňuje.

„Co se cílů týká, bude nutné nejdříve formulovat a pak je promítnout do fungování systému,“ říká J. Nantl, čemuž se dá rozumět i tak, že se prostě musí najít peníze, pokud bude třeba.

Ty by se mohly najít podle něho ve strukturálních fondech – vysvětluje, že vývoj nového operačního programu je úzce koordinován právě s pracemi na Strategii. Další možností jsou rozvojové programy a další ekonomické nástroje ve školství, které se opírají o vzdělávací standardy, se kterými je svázána finanční podpora na žáka. O tom konečně hovořil pro UN v minulém čísle náměstek ministra J. Fryč v souvislosti s reformou financování regionálního školství.

Střednědobý výhled komentuje J. Nantl opatrně, mluví o něm jako o návrhu, o němž se bude ještě jednat. Je to podle něho velmi volný rámec, ve kterém se v průběhu přípravy rozpočtu přijímají aktuální politická rozhodnutí.

„Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 nezajistí víc peněz pro školství, ale pokud přispěje k tomu, že na úrovni vlády, politické reprezentace, krajů a celé společnosti vyvolá větší míru zájmu o problémy vzdělávání, může to vytvořit politický impulz pro to, aby se skutečně nakonec více peněz našlo,“ říká J. Nantl. Hned ale dodává, že zkušenosti z minulých let nám nedávají prostor pro iluze. Stát prostě má určitý objem peněz a pouze s ním může hospodařit.

           

 

Složení Odborné oponentní rady
k přípravě Strategie

 

  PhDr. Ondřej Hausenblas, expert v oblasti vzdělávání, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

  Ing. Eugen Jurzyca, bývalý slovenský ministr školství

  Glynn A. Kirkham, nezávislý mezinárodní expert v oblasti vzdělávání

  prof. PhDr. Ivo Možný, CSc., sociolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity (na členství v radě rezignoval v prosinci 2012)

  Mgr. Petr Pabian, Th.D., sociální antropolog, Filozofická fakulta Univerzity Pardubice

  RNDr. Jana Straková, Ph.D., expertka v oblasti vzdělávání a vzdělávací politiky, Dům zahraničních služeb

  RNDr. Ondřej Šteffl, CSc., ředitel společnosti Scio

  doc. PhDr. Arnošt Veselý, Ph.D., expert v oblasti vzdělávací politiky, Fakulta sociální věd Univerzity Karlovy v Praze

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz