archiv
Učitelské noviny č. 05/2013
tisk článku

RÁMEC PRO ŠVP ZUŠEK JE DOKONČEN

Několik let usilovné práce, na které se mohly podílet všechny základní umělecké školy, které o ni projevily zájem, dospělo do finiše. RVP ZUV měl při své tvorbě pravděpodobně největší podporu „zdola“ právě proto, že byl svým pedagogům zcela otevřen. Také proto mohly ZUŠ podle svých školních vzdělávacích programů začít pracovat už v září 2012. Nejen o tom, co nyní ZUŠ čeká, jsme hovořili s koordinátorem tvorby RVP ZUV a zároveň ředitelem ZUŠ v Praze-Hostivaři JIŘÍM STÁRKEM.

Svoji práci dovedl váš tým do konce. Oddychl jste si?

Určitě. Teď nás v projektu ještě čeká audit, abychom projekt zdárně uzavřeli i po administrativní stránce. Už se těším, že se přece jen víc zaměřím na svoji školu a své kolegy v ní, protože přiznávám, že v průběhu reformy jsem na ně moc času neměl.

 

Ozývají se ZUŠ, že ještě potřebují své ŠVP doladit?

Kvůli tomu jsme otevřeli na období od listopadu do ledna informační středisko, kam mohli učitelé a ředitelé směřovat své dotazy – telefonické i e-mailové – a náš čtyřčlenný koordinační tým odpovídal, jak je možné daný problém řešit. Byli jsme na telefonu i na mailu 24 hodin denně, vyměňovali jsme si mezi sebou informace. Odpovědi od nás odcházely nejpozději do tří dnů. Doufám, že v rámci udržitelnosti projektu bude tato pomoc pokračovat i v Národním ústavu vzdělávání. Náš projekt v lednu končí, uvidíme, zda a jak bude tato podpora fungovat dál. Musím ale připojit, že nás překvapilo, že dotazů nebylo tolik, kolik jsme očekávali. Byli jsme připraveni na daleko větší masáž.

 

Vy už se z pomoci školám zcela vymaníte?

Někteří kolegové ze ZUŠ se na nás asi logicky obracejí stále, i mimo NÚV a mimo strukturu konzultačních center. Podle našich možností se jim snažíme vyhovět.

 

Co považujete v RVP ZUV za nejcennější?

Asi to, že učitelé a ředitelé jako pedagogové budou moci konečně přestat lhát.

 

V jakém slova smyslu?

Současné učební plány, učební osnovy, které byly od 70. let minulého století dosud platné, byly často obtížně splnitelné. Věděli to ředitelé, učitelé i inspektoři. Učitelé se tvářili, že je plní, ředitelé, že to po nich chtějí, a inspektoři dělali, že to nevidí. Osobně si myslím, že po roce 1989 by si učitelská profese zasloužila, aby nemusela ani v tomto směru lhát. Teď si učitelé ŠVP mohou napsat opravdu podle toho, jak s dětmi skutečně pracují. Nic je nenutí předstírat, že plní učební plány, které mohli plnit jen někde a někteří, podle podmínek či velikosti školy. Nemluvím ovšem o těch, kteří mohli, a neplnili.

 

Navštívil jste hodně škol. Opravdu vytvářejí ŠVP podle svých podmínek, nebo jen okopírovali, co bylo dřív?

Z téměř pěti set škol určitě lze vytáhnout ty, které se tvářily, že je RVP ZUV zajímá, ale ve skutečnosti ŠVP někde opsali. Nejspíš se najdou i školy, kde ŠVP sepsali v úzkém kruhu v ředitelně a učitele tím ani neobtěžovali. Naprostá většina je ale těch škol, které se pustily do reformy velmi poctivě. V myšlení učitelů došlo ke změně, a to není propagační věta, ale skutečnost. Mohu to potvrdit i na naší škole, na svém vlastním chování. Když jsem v roce 2005 vstupoval do reformy, netušil jsem, jak moc se bude muset změnit i můj přístup a mé uvažování o základním uměleckém vzdělávání. Otec byl dlouhá léta profesorem na konzervatoři, sám jsem navštěvoval LŠU, přinesl jsem si také jisté stigma minulé doby.

 

Říká se, že lidé zapojení v podobném projektu obtížně mění své vlastní pracoviště. Platilo to i pro práci na RVP ZUV?

Zcela jistě, ale je to manažerská záležitost, určitá daň. I to jsme, myslím, ustáli. Ze 40 pilotních škol vydrželo 39; jediná škola skončila proto, že její ředitel zemřel. Ostatní ředitelé pilotních škol zůstali a spolupracovali. Pilotních základních škol vydrželo do finále asi 16, pokud vím, více jak polovina ředitelů už není ve funkci, mnozí dokonce odešli ze školství. Došlo k tomu možná proto, že museli jít do velkých sporů a neměli čas na své školy, což netolerovali zřizovatelé, ČŠI, někdy ani kolegové ve škole. Ale to hlavní je, že po několika letech se nutně muselo dostavit vyhoření.

 

Jak jste se mu bránil vy? Několik let jste jel po dvou kolejích snad na 200 %.

Sílu mi dodávala skutečnost, že můžete udělat v životě něco skutečně zásadního. A snad jsem i tak trochu pokračoval v zápalu po změnách k lepšímu, které jsme si přáli v roce 1989. Ač byly tehdy zušky první organizací, která se přihlásila do Občanského fóra, tak pak se 20 let nic nedělo. Zkrátka mne těšilo, že mohu pracovat na něčem, co přesahuje horizont mého funkčního období.

 

Na rozdíl od RVP ZV, které má nastavených 36 klíčových kompetencí, RVP ZUV jich má jen šest. Které to jsou?

Klíčové kompetence máme rozdělené do tří bloků: blok k umělecké komunikaci, osobnostně sociální a kulturní. V každém jsou jen dvě věty, na jejichž formulaci jsme strávili skoro rok a půl. Snažili jsme se je vyšperkovat, aby nebyly zpochybnitelné a bylo jasné, jaký má být v ideálním případě z pohledu státu žák, který vystudoval ZUŠ.

Za prvé by měl disponovat vědomostmi a dovednostmi, které mu umožní samostatně volit a užívat prostředky pro umělecké vyjádření. Všimněte si ‚samostatně volit a užívat‘, žádné zahraješ, teď uděláš to a to. Důležité je, aby žák pronikal do obsahu a struktury díla, aby byl schopen rozpoznat jeho kvalitu. Jinými slovy: zajímá se i o teoretickou část věci a rozliší kýč od kvality. Další kompetence: žák disponuje pracovními návyky, které jsou utvářeny soustavnou uměleckou činností, a ty ho formují po hodnotové orientaci, jako jsou trpělivost, soustředěnost, snaživost. Všechny tyto vlastnosti žák využije v běžném životě a ne jen v umělecké činnosti. Klíčovou kompetencí je i to, že se žák účelně zapojuje do společných uměleckých aktivit a uvědomuje si svoji odpovědnost za společné dílo. Jinými slovy, neměl by to být sobec, ale člověk, který si uvědomuje, že je při vlastní tvorbě součástí nějakého vyššího celku. Konečně jsou to kulturní kompetence. Jestliže je shrnu, pak nám jde o to, aby žák byl vnímavý a ohleduplný – jak říká Ilja Hurník – když jde z koncertu, aby cestou nerozbíjel telefonní budky. Mám-li parafrázovat druhou větu z tohoto bloku, tak když dítě se svojí aktivitou ve škole skončí, tak aby neskončilo. Půjde-li základní umělecké školství touto cestou, bude potřebné a užitečné i v 21. století.

 

Jaroslava Štefflová

 

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz