archiv
Učitelské noviny č. 45/2010
tisk článku

REALITA ŠKOLNÍHO PORADENSKÉHO PRACOVIŠTĚ

 

V klidném centru lázeňských Poděbrad je jedna ze dvou zdejších velkých škol - Základní škola T. G. Masaryka. Zaměřuje se na osobnostně sociální výchovu, rozvoj čtenářských kompetencí, výuku angličtiny s rodilým mluvčím nebo počítačovou a finanční gramotnost. Ve škole funguje jedno ze školních poradenských pracovišť, která získala podporu z evropských projektů VIP (vzdělávání, informace, poradenství). „Náš školní vzdělávací program jsme nazvali Spektrum a vychází z programu Škola podporující zdraví – podstatné body tedy jsou pohoda prostředí, zdravé učení, otevřené partnerství. Právě s ohledem na toto zaměření má logiku vznik školního poradenského pracoviště,“ říká ředitel školy Jindřich Monček.
ŠPP je pro školu výhodou
Mezi školy podporující zdraví přistoupila škola na přelomu tisíciletí. Jakmile se objevila šance na založení školního poradenského pracoviště (ŠPP), škola „do toho šla“. Psal se rok 2005 a rozjížděl se projekt VIP Kariéra. Tím se podařilo podpořit práci zdejšího speciálního pedagoga, součástí školního poradenského pracoviště byla i výchovná poradkyně a metodička prevence rizikového chování.
J. Monček se stal ředitelem ve druhém roce projektu. VIP Kariéra byla podle něho příležitostí na přiblížení poradenských služeb učitelům, žákům a jejich rodičům. Zpočátku to vypadalo, jako by poradenské pracoviště nebylo zcela součástí školy, jako by stálo mimo ni a osamoceně. Až postupem doby ho začali učitelé brát, začali si zvykat a pracoviště se skutečně stalo důležitou a přijímanou součástí školy.
Dnes, po pěti letech, tu je podle ředitele vybudované funkční týmové pracoviště. Díky projektu VIP II je jeho součástí na půl úvazku i psycholožka, na ni by škola prostě neměla. „Vidím v současnosti před sebou tým odborníků, na který se kdykoliv můžeme obrátit s problémem dětí, se stížností rodičů, s konzultací o situaci ve třídě. Pro pedagogické řízení školy je ohromná výhoda mít ve škole takové zázemí,“ říká ředitel školy.
J. Monček si speciální pedagožku vybral za svoji zástupkyni. Mohlo by se zdát, že jí nabídl toto místo, protože už dřív vedla poradenské pracoviště. Ředitel ale říká, že to nebylo „protože“, ale „navzdory“. „Zcela jasně jsem hned na začátku prohlásil, že jí funkce zástupkyně ředitele nesmí překážet v tom, aby udržovala ŠPP ve funkčním stavu.
ŠPP – magnet na děti s problémy?
Skutečnost, že ve škole funguje ŠPP a že je tu žákům zajištěna pomoc při zvládání výukových obtíží, a to po celou dobu školní docházky, se lehce rozkřikne. A školy z okolí pak začnou žáky, kteří mají výukové obtíže a třeba i vztahové problémy, do této školy směrovat, což logicky klade vyšší nároky na práci učitelů. „To ale zvládneme díky pečlivému promýšlení, jaké řešení je pro dítě, jeho rodiče nejlepší a co je schůdné pro školu, únosné pro třídní učitele a zachování zdravé skupinové dynamiky ve třídě,“ tvrdí ředitel. Říká, že mají vypracovaný systém včasné péče, který začíná už v předškolním věku, přes screeningová šetření v 1. a 2. ročníku, která mají zachytit počínající výukové obtíže žáků, a plně pokrytou potřebu reedukačních nácviků od 2. do 9. třídy. Poradenské pracoviště zajišťuje především včasnou diagnostiku, rychlou pomoc samotnému dítěti, rodičům i učiteli. Může navrhnout individualizovanější přístup k dítěti a upozornit na rizika a jejich možná řešení. „Paradoxně nám tak po dobu fungování poradenského pracoviště žáků s diagnostikovanou poruchou učení ubývá. Především proto, že jsme schopni včas odhalit pseudoporuchy a poskytnout adekvátní pomoc,“ tvrdí J. Monček.
Peníze a udržitelnost
Projekty VIP znamenají pro školu přínos celého úvazku – z poloviny se o něj dělí psycholožka a z poloviny speciální pedagožka. Za rok je to přibližně 300 000 korun. „Pro školu je to spousta peněz, které by ve svém rozpočtu nenašla,“ poznamenává ředitel. Ptám se v této souvislosti na udržitelnost projektu na škole (udržitelnost je jednou z podmínek projektů financovaných EU). A projekt VIP II končí v půlce příštího roku. J. Monček si nedovede představit, že by tu školní poradenské pracoviště neměli. „Doufám, že se podaří Institutu pedagogicko-psychologického poradenství prosadit další navazující projekt, nebo se třeba stát postará v rámci zvyšování kvality vzdělávání o to, aby školy měly na tyto odborníky finanční prostředky. Pokud ne, budeme se snažit sami uspět v nějakém projektu nebo se obrátíme na našeho zřizovatele, aby nám pomohl školní poradenské pracoviště udržet. Je to důležité pro školu, pro její image, pro učitele a jejich práci a hlavně pro děti,“ vypočítává výhody ředitel školy.
Školní poradenské pracoviště
Pavlína Mladá před více než deseti lety nastoupila na školu jako pedagog – s plným úvazkem 20 hodin ambulantních náprav a logopedické péče. (Škola měla skoro stovku integrovaných žáků.) Vedle pozice speciálního pedagoga byla i výchovnou poradkyní. Dnes má půlku úvazku v rámci projektu, ve škole kromě toho pracuje jako speciální pedagog, stále vede ambulantní nápravy, je vedoucí ŠPP a zástupkyní ředitele na plný úvazek, který si drží hlavně proto, že projekt je velmi nejistá záležitost. „Ano, chodím domů tak kolem sedmé,“ přikyvuje. Ale práce speciálního pedagoga na škole se bez nějaké oběti dělat podle ní nedá… A samotný projekt prostě člověka neuživí.
Součástí ŠPP je i školní psycholožka D. Marková, výchovná poradkyně a školní metodička prevence rizikového chování žáků J. Smíškováa kariérová poradkyně R. Martínková. Třídní učitelé a asistenti pedagoga tvoří pak konzultační tým, upozorňují na problémy, říkají své poznatky o žácích… „Máme svolení rodičů k tomu, že můžeme využívat matriku školy, což velmi urychluje práci,“ poznamenává P. Mladá.
Kontakt na poradnu
Jak P. Mladá, tak psycholožka D. Marková, která je ve ŠPP na půl úvazku a kromě toho pracuje v PPP, prostředí pedagogicko-psychologické poradny znají. „Pravda ale je, že hlavně zpočátku jsme byli v rámci ŠPP bráni jako konkurence a dodneška to zcela nevymizelo,“ říká P. Mladá. Přitom ŠPP podle ní práci poradně nepřebírá, čekací doby v poradně se nekrátí. „Služby, které poskytuje ŠPP, jsou jiné než v PPP, máme výhodu autenticity prostředí, vstupujeme přímo do tříd, vidíme dítě ve výuce, jsme v úzkém kontaktu s kantory, s rodiči, provádí se tu okamžitá krizová intervence. Myslím, že to už poradna pochopila. Nejsme ve sporu, přesto spíš existujeme paralelně, vedle sebe. Je to škoda, byli bychom rádi, kdybychom byli třeba zváni na metodické dny, společné porady pracovníků poradny, kdybychom úžeji komunikovali,“ říká P. Mladá s tím, že obě instituce mají v podpůrném systému své místo, že se vzájemně neohrožují existenčně.
Spolupráce s učiteli
Rozhodnutí tehdejšího ředitele školy, který s myšlenkou ŠPP a vřazení speciálního pedagoga do systému školy přišel, kantoři podle P. Mladé respektovali. Zpočátku to bylo takové oťukávání, vymezovala se náplň práce školního speciálního pedagoga, učitelé nevěděli, co mohou čekat. Teprve vlastní činnost, rozšíření ambulantní péče, individuální práce se žáky, s rodiči, pomoc při řešení konkrétních případů, ale třeba i osobní intervence postupně pomohly k získání si jejich důvěry. „Ale chce to čas,“ říká P. Mladá.
Nejčastěji se ŠPP zaměřuje na předcházení výukovým problémům žáků, hledání příčin neprospěchu. „Snažíme se vytvořit dítěti podmínky, jakousi bublinu, ve které by se mohlo znova nadechnout, prožít úspěch, aby mohlo pokračovat při překonávání svých obtíží, pracujeme s rodiči, s učiteli, pro které připravujeme i metodická doporučení. Psycholožka zase častěji řeší výchovné problémy, nestandardní chování některých dětí, přebírá je do péče, konzultuje s učiteli, vede rodinu ke změně přístupu k dítěti. Často pracovníci ŠPP musejí pomáhat dětem při změně školy, či třídy, při přestupu z 1. na 2. stupeň, to všechno jsou situace pro děti velmi obtížné a pro mnohé stresující. Součástí úkolů ŠPP je i řešení vztahových problémů, které se občas ve třídách objevují. Loni takto půl roku P. Mladá vedla třídu, v níž se objevilo rizikové chování, spolu s třídním učitelem pomáhala třídě nastavit pravidla, probírala s žáky v rámci předmětu Výchova pro život možnosti řešení vztahových problémů v kolektivu, dokud se situace neuklidnila.
Při výchovných problémech s dětmi se konflikty a jejich příčiny rozebírají s rodiči i s učiteli. Někdy se například stane, že taková drobnost jako je oslovování žáka, je pro dítě (zvlášť menší), potažmo jeho rodiče, věcí zcela zásadní. „Řešili jsme například případ, kdy se děvče cítilo paní učitelkou nepřijato jen proto, že jí neříká zdrobnělinou jako ostatním. Paní učitelka si to vůbec neuvědomovala. Poradenský pracovník tak v roli mediátora usnadňuje komunikaci, v tomto případě mezi rodičem a pedagogem. Taková jednání ale jsou velmi citlivá a je nutné je pečlivě připravit. S učiteli jsem ale schopná se vždy domluvit, jsou v komunikaci otevření a ochotní spolupracovat,“ myslí si zástupkyně ředitele. Právě její funkce ve vedení školy ale může být v některých případech na škodu věci. „Tehdy mám ale možnost z jednání o problému vystoupit a přenechat věc své kolegyni, školní psycholožce,“ poznamenává P. Mladá.
Dlouholetou tradici mají na škole třídenní adaptační výjezdy pro žáky šestých tříd, tedy nově se tvořících třídních kolektivů. Mezi dětmi jsou oblíbené i harmonizační pobyty, které probíhají v rámci lyžařských kurzů. Pro osmáky organizuje ŠPP také třídenní výjezd na téma „Volba povolání“ a deváťákům nabízí pomoc při profiorientaci. Na zajištění programu výjezdových akcí se dnes již podílejí všichni odborníci ŠPP, tedy i výchovná a kariérová poradkyně. Samozřejmostí je například i spolupráce se školním parlamentem…
Úroveň odměňování v projektu VIP II
„Oproti VIP I došlo v oblasti odměňování k posunu, k drobnému posunu,“ poznamenává P. Mladá z vlastní zkušenosti. Nechtěla by ale patřit mezi lidi, kteří jsou na tomto příjmu existenčně závislí. Říká, že se jí nelíbí, že odměna nezohledňuje (nebo dostatečně nezohledňuje) dosaženou kvalifikaci a zkušenosti, že je z hlediska odměny v podstatě postaven na roveň začínající psycholog nebo speciální pedagog s kolegou, který prošel školním i poradenským prostředím, má řadu výcviků a třicetiletou praxi… Zvlášť ve VIP I to prý bylo markantní. „Pokud bych odměnu za svůj půlúvazek vynásobila dvěma, dostanu se tak do dvou třetin svého platu pedagoga. Za to bych měla ve svých 45 letech živit rodinu?“ dokládá na svém příkladu P. Mladá.
Kvalita vzdělávání
P. Mladá nepotvrzuje zcela informaci, kterou jsem dostal od jiných účastníků projektu - ti kritizovali obsah a kvalitu vzdělávání, které projekt psychologům a speciálním pedagogům poskytuje. „Nemyslím, že by byli lektoři nepřipraveni, pravda ale je, že pro člověka s dlouhou praxí nejsou samotné přednášky příliš přínosné. Spíš jsem ráda, že se mohu potkávat s kolegy a v době mimo přednášku si s nimi povídat o problémech, které řešíme. Uvítala bych proto spíše akce balintovského charakteru, kdy se předestře konkrétní problém a lidé uvažují o tom, jak by ho řešili, akce formou supervize…“ říká P. Mladá. Na druhé straně ví, že pro řadu začínajících kolegyň jsou vzdělávací akce přínosné a pozitivně hodnotí fakt, že ve druhé řadě VIP je už vzdělávání rozděleno podle zkušeností jednotlivých pracovníků. Své odborné vzdělání si však doplňuje mimo projekt, například sebezkušenostním výcvikem, což je finančně velmi náročné - a v rámci projektu nemá ani nárok na studijní volno.
Nesmyslná administrativa
Snad nejvíc účastníci projektu kritizují nutnost vyplňovat stále se měnící složité tabulky, nad kterými tráví hodiny času… „Kdybych měla možnost popsat svoji činnost v rámci projektu volněji, tak, jak skutečně probíhá, mělo by to třeba smysl. Ale vyhovět požadavkům, které do statistiky vkládá ministerstvo školství, to je hrůza. Práce samotná formální není, ale její zaznamenávání ano. Máme seznam povolených aktivit přímé a nepřímé práce a musíme se držet předepsaných formulací, podrobně rozepisovat každý úkon, včetně toho kolik času trávíme například vyřizováním pošty, systematizací dokumentů v počítači či zpracováním podkladů pro statistiku. Nestačí napsat administrativní práce. Je to slovíčkaření, které nám zabírá spoustu času, ale bereme ho jako nutné zlo, jež vyžaduje administrace projektu,“ ukazuje na konkrétních případech P. Mladá. Pokud bude následovat projekt další, pokud se ŠPP udrží, co by se mělo změnit, ptám se na závěr P. Mladé, speciální pedagožky, vedoucí školního poradenského pracoviště a zástupkyně ředitele ZŠ T.G.M. v Poděbradech. „Přimlouvala bych se za užší spolupráci s poradnami a zjednodušení výkaznictví. A za to, aby se ŠPP dostala do většího počtu škol.“
RADMIL ŠVANCAR
< zpět do čísla
banners/tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
termaly_losiny_10-19.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz