archiv
Učitelské noviny č. 25/2010
tisk článku

Ředitelé: SPECIÁLNÍ ŠKOLSTVÍ SE STALO POLITICKÝM TÉMATEM

 

Na pátém celostátním setkání diskutovali vedoucí pracovníci speciálních škol na konci dubna hlavně o změnách, které v oblasti bývalých zvláštních škol chystá ministerstvo školství, a navrhovali, že by se k nim také měli vyjádřit. Tak vznikl další z řady otevřených dopisů, pod který se podepsalo dvaačtyřicet ředitelů škol (jejich seznam má redakce k dispozici). S Pavlínou Baslerovou, ředitelkou Speciální ZŠ z Moravské Třebové, která se označila za „zapisovatelku názorů“, jsme některé připomínky podrobněji rozebrali.
Připomínka: Speciální školství není ze strany MŠMT vůbec podporováno, odborná diskuze je nahrazena tlakem některých neziskových organizací, které jsou v odborných otázkách nekompetentní a neznalé hloubky celé problematiky.
Je to vyjádření pocitu ředitelů z poslední doby. Na naše školství se útočí většinou z politických, neodborných pozic – a nikdo z MŠMT se nás nezastane. Školy dostávají například materiály z Amnesty International o tom, jak pracujeme špatně, a MŠMT nebouchne do stolu, nedistancuje se od těchto výkřiků. Připadáme si opuštění. Zejména inspekce doplněné třeba představiteli Zvůle práva školy hodně pobouřily. Nebyl problém vysvětlit si své názory s inspektory, kteří své práci rozumějí, ale s lidmi z neziskovek se prostě domluvit nedalo. Bylo jasné, že přišli hledat chyby za každou cenu. Nebyli ochotni přistoupit na filozofii, že děti nejsou čísla a kolonky v zákonech, že se k jejich problémům musí přistupovat kreativně. Kantoři to znají a umějí, inspektoři to chápou, ale tihle „přizvaní“ o tom nechtěli slyšet.
Připomínka: Metodika inspekcí se lišila v různých místech i v různých časech, a zejména ze strany přizvaných osob z neziskových organizací nešlo o získání skutečného obrazu škol, ale o „dokázání si své pravdy“.
Když inspekce (zhruba v listopadu) začínaly, inspekční týmy kontrolovaly všechny děti, které byly aktuálně žáky školy. Pak byla metodika upřesněna a kontrolovaly se děti přijaté po 1. září 2007. V poslední době se opět kontrolují všichni žáci – jednomu kolegovi inspekce vytýkala přijetí žáka „bez doporučení“ v roce 2002, tedy ještě před přijetím školského zákona, který příslušnou změnu přinesl. I z toho je vidět tendenčnost inspekčních kroků a jejich závislost na objednávce z MŠMT. V některých krajích inspekce vyžadovala k dokumentaci o přijetí žáka i potvrzení od lékaře, jinde ho nechtěli (vyžadovat zprávu lékaře u mentálně postižených je nesmysl, tam ji nahrazuje zpráva psychologa). Jednotná metodika sběru informací tedy asi neexistovala, ale zpráva pak odsoudila všechny. Inspekce byla účelová, jejím úkolem bylo dokázat, že základní školy praktické pracují špatně, proto je nutné je redukovat – prý o 40 %! Přitom „neoprávněně zařazených“ bylo zhruba 1 %.
Připomínka: Speciální školství se stalo politickým tématem, politika však do vzdělávání nepatří.
Připomínka: Jsme přesvědčeni, že navrhovaný systém ohrožuje nejen systém speciálního vzdělávání, ale zejména systém hlavního vzdělávacího proudu a jeho úroveň.
Obáváme se, že tlak na naše školy je na základě politické zakázky, neřeší se to odborně. Chápeme, že Brusel může mít určitou představu vývoje péče o některé sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva, konečně, pro nás to není novinka, pracujeme s nimi dnes a denně. Přivítali bychom změny, které by vedly ke zlepšení. Ale chtít něco jen proto, že to chce nějaký politik (a je jedno, jestli v Evropě, nebo u nás), to je špatně. Řeší se politicky nějaká koncepce, která je ale z odborného a věcného hlediska nerealizovatelná.
Podle nás je omyl myslet si, že se jedná o změnu koncepce „jenom“ školství pro selhávající děti. Je to snaha o skrytou změnu školství celého. Základní školy na ni nejsou připraveny, nikdo neslyší odborné připomínky, protože už bylo rozhodnuto, že to prostě bude tak a tak. A hledají se důvody, které by politické návrhy změn podpořily. Nesouhlasné názory nikoho nezajímají.
Na Slovensku mají vyhlášku zakazující přijímání žáků bez mentálního postižení do ZŠ praktických dva roky. A učitelky ze základní školy nám o těchto „nezařazených“ dětech řekly – nevedia písať, nevedia čítať, ale vedia pekne maľovať. Jestliže má totiž učitelka ve třídě 25 dětí a z toho tři s mentálním postižením, těžko může udělat něco jiného než mu dát pastelky, aby se zabavilo. Všem se věnovat nemůže. Touto cestou nechceme jít, byla by to pro naše žáky tragédie. Navíc navrhovaný systém zvyšuje nebezpečí rizikových jevů chování v běžných školách.
Připomínka: Současné kroky MŠMT rozbíjejí fungující systém, včetně systému školských poradenských zařízení.
Jestliže chce MŠMT dosáhnout změny, není možné jít takto razantně do změn v době základního vzdělávání. Je nutné změnit období předškolní, reagovat na krizi rodiny. Jestliže by byla náprava směrována tam, musela by škola řešit podstatně méně problémů. Jenže to není jen věcí školství. Rozbíjet fungující školský a poradenský systém proto, že si sociální oblast neví s určitou skupinou lidí rady, je nesmysl, který není efektivním řešením. Jistě, školství může zintenzívnit předškolní vzdělávání, může vyškolit všechny učitele v oblasti speciální pedagogiky, může finančně podpořit školy, aby mohly snižovat v případě potřeby počty žáků a věnovat se jim individuálněji. Ale sama škola prostě ani za těchto podmínek situaci nezmění.
Připomínka: K inkluzívnímu vzdělávání se přistupuje bez důkladné analýzy procesu integrace, který byl v našem školství aplikován v posledních dvaceti letech.
Neznáme objektivní výzkum, který by dvacet let snah o integraci věcně a nezaujatě zhodnotil. Postupy, podmínky, kvalita, výsledky. A přitom se vytváří další systém, kdy se mají promísit dvě v podstatě (z hlediska školních schopností) homogenní skupiny. A jestli by měl učitel nedejbože ve třídě ještě nadaného žáka, není v jeho silách efektivně zvládnout přiměřené vzdělávání všech. Bude si muset vybrat. Připravovaná vyhláška umožňuje mít ve třídě pět integrovaných žáků. Jenže pět žáků, to je (malá) třída na ZŠ praktické. Tam se jí ale věnuje speciální pedagog a nemá na starosti dvacet dalších dětí. Jak to má učitel v běžné škole kvalitně zvládnout? Bojíme se, že kvůli inkluzi ve vzdělávání rezignujeme na naplňování speciálněpedagogických potřeb dítěte.
Připomínka: Jsme přesvědčeni, že momentálně neexistuje jiná alternativa úspěšného vzdělávání opakovaně selhávajícího žáka než ve speciálních školách.
Děti selhávající na základní škole jsou posílány do bývalých zvláštních škol. Když už projdou s odřenýma ušima základní školu, často odcházejí z prvního ročníku střední školy. Systém našich škol je z hlediska jejich vzdělávání podstatně úspěšnější – má logiku, aby procházel „reformou“ jako první?
RADMIL ŠVANCAR
< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz