archiv
Učitelské noviny č. 32/2004
tisk článku

Údaje OECD s hvězdičkou

Nad četbou školských statistik zemí OECD musí jít každému, komu není lhostejný osud národa Komenského, hlava kolem. Patříme k nejhorším členům této světové ekonomické smetánky, a to v těch nejdůležitějších, tedy hlavně finančních ukazatelích: Jsme výrazně podprůměrní ve výdajích vzdělávání vyjádřených příslušným podílem hrubého domácího produktu; čeští učitelé berou jedny z nejnižších mezd. Jsme tedy opravdu na dně?

Pozornému čtenáři statistik OECD jistě neuniknou vysvětlivky takříkajíc pod čarou, které sice jinými slovy, leč poměrně jasně nabádají k ostražitosti a nepřímo vzkazují: neberte ta čísla tak úplně vážně. Zaprvé, údaje jsou minimálně dva roky staré. Zadruhé, některé země o sobě podávají lepší informace, než by měly. Zatřetí, metodika sběru dat může být pro nás nevýhodná, zvlášť vztáhne-li se k rokům, které byly v české kotlině mimořádně „úrodné“, anebo naopak. Výčet by klidně mohl pokračovat začtvrté, zapáté...

Tím však nechci obhajovat školskou politiku této a předchozích vlád. Jen konstatuji fakta. A říkám, že je dobré statistiky znát, poučit se z nich, ale také přisuzovat jim váhu, jakou skutečně mají. Je to dobré, protože jsou zneužitelné. Zvlášť v rukou politiků, kteří jimi ládují své opoziční kanóny a tříbí si na nich své koaliční řečnické vytáčky.

A hlavně, vůbec netvrdím, že je se školstvím všechno v naprostém pořádku. Kvůli mizerným platům odcházejí ti nejlepší a nemá smysl se obelhávat tím, že úrovni české školy vytrhne trn z paty hrstka nadšenců z několika pedagogických iniciativ. A když se jeden podívá třeba na aprobovanost v určitých krajích nebo na vybavení dílen některých učilišť – to teprve uvidí thriller. Kam se na něj hrabou globální čísla OECD.

Na druhé straně, ještě dobře, že ta čísla jsou občas mírně nepřesná, jakoby opatřená hvězdičkou relativizující jejich váhu. Díky své nejednoznačnosti nám mohou být v tom finančním marasmu, který nás obklopuje, opodstatněnou útěchou, že na tom ještě nejsme tak špatně, jak se navenek zdá. I když zlaté časy nás asi nečekají. Půtky kolem 14. platů či schodku příštího státního rozpočtu jsou spíš příslibem zhoršení ekonomické situace „průměrného“ českého učitele, a vůbec celého rezortu. A také ukázkou toho, jak vážně bere vláda slova o svých programových prioritách. Tou ukázkou jsou ostatně i statistiky OECD.

PETR HUSNÍK

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
34%
43%
23%
1591221600_tyr.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz