archiv
Učitelské noviny č. 36/2004
tisk článku

Jak se učí v Kocourkově aneb hořká bilance minulého školního roku

Prvního září začal nový školní rok. Z pohledu žáků a rodičů něco nového, co se počíná. Pro učitele nastalo pokračování pouze načas přerušené práce, která se v jistých obměnách každoročně opakuje. O tom, že takových změn bývá někdy až příliš, svědčí dva případy sousedních škol ze dvou různých obcí.


Z jedné odešly po roce učitelování dvě učitelky z počtu pěti, ve druhé rezignoval na svou funkci dokonce pan ředitel. Tři lidé budou muset začít jako ti prvňáčkové celou svou práci znovu na nových pracovištích. Obě paní učitelky byly nuceny hlásit se na Úřadech práce jako uchazečky o zaměstnání již v červenci nebo v srpnu (záleží na libovůli zaměstnavatele), dokud neseženou nové místo. Pan ředitel se po všech prožitých peripetiích ocitl na nemocenské.

A co žáci? Někteří se zřejmě těší, ale někteří už se ani netěší na novou paní učitelku. Pro letošní čtvrťáky ze ZŠ ve Václavovicích to bude letos už pátá! V loňském roce jsem nastupovala jako třídní učitelka III. třídy do výše uvedené základní školy. V následujících řádcích bych chtěla poukázat na nešvary, které nás provázejí, a o nichž často ve školách s dětmi mluvíme. Jsou to zejména tyranie a šikana. Může zavládnout ve třídě, ale i na pracovišti.

Nastupovaly jsme dvě nové kolegyně a měly jsme za sebou několikaletou praxi ve školství. V učitelském sboru jsme získaly nevýhodné postavení z toho důvodu, že cokoli nového a podnětného, s čím jsme přišly, nesetkalo se nikdy s kladnou odezvou, ale spíše s odporem. Jednalo se o drobné návrhy ke změnám ohledně běžné organizace práce, vyučovacích metod, programu v ŠvP, pokusy a zavedení projektových metod, s nimiž nebyly doposud na škole velké zkušenosti atp. Protože navíc ve III. třídě docházelo k celkovému prospěchovému oslabení žáků, došla paní ředitelka již po prvním pololetí k závěru, že se mnou nehodlá nadále spolupracovat a sdělila mi, že mi do dalšího roku neprodlouží smlouvu, kterou se mnou (jak jinak) uzavřela na dobu určitou. Projevovala se tak, že se mnou téměř nekomunikovala. Pociťovala jsem z její strany nekompromisnost a nedobrou vůli k řešení jakéhokoli problému.

Např. jednu velice slabou žákyni jsem navrhovala poslat do PPP, což rodiče následně odmítli. Vedení to předem vědělo, proto ji sambo dříve na vyšetření neposlalo. Žákyně prošla do III. třídy, přestože nezvládala učivo probírané v I. ročníku, konkrétně počítání do dvaceti s přechodem přes desítku. Doučování, které jsem navrhovala i pro více žáků, kteří měli větší potíže především s řešením slovních úloh, vedení

zamítlo. Výsledek se projevil známkou na vysvědčení hned v prvním pololetí, což ředitelku velmi rozhořčilo, přestože jsem to avizovala dlouho dopředu. Rodiče situaci vyřešili tím, že žákyni přeřadili do jiné školy. Měla jsem od počátku zájem všechny záležitosti konzultovat, což však mé kolegyně činily nerady s tím, že je to moje věc. 

Během celého školního roku mi nebyla písemně sdělena žádná výtka k mé výchovně vzdělávací práci, prošla jsem úspěšně i hloubkovou školní inspekcí. Navázala jsem dobré vztahy s rodiči, kteří mě kontaktovali nejvíce ze všech učitelek na škole, dokonce mi jedna z maminek vyjádřila své poděkování písemně (viz příloha), což se neděje zase tak často.

 

Zaznamenala jsem pokroky u dvou integrovaných žáků, o čemž svědčí písemné sdělení PPP. Dbala jsem na vstřícnost a upřímnost k žákům, přestože jsem zavedla větší přísnost k jejich chování a kázni ve třídě. Přesto všechno anebo právě proto mě vedení propouštělo se slovy, že jsme si nevytvořily dobrý kolektiv a k tomuto závěru došly společně hlavně na základě získávání nepodložených informací z nepodložených zdrojů.

Protože jsem z neúnosně napjaté atmosféry nakonec vážně onemocněla, v době uzavírání známek za druhé pololetí jsem pobývala v nemocenském stavu, přičemž mě zastupovala bývalá paní ředitelka, nyní v důchodu. Despotické jednání mých kolegyň vyvrcholilo tím, že mi nejenže odmítly předložit katalogové listy k závěrečné klasifikaci, ale nakonec ji rozhodly za mne. Absurdní na celé záležitosti bylo především to, že tentokrát mnou navržené známky svědčily o zlepšení prospěchu žáků (zejména integrovaných), proti čemuž se paní zástupkyně velice striktně ohrazovala. Bohužel toto vše jsme řešily pouze telefonicky, takže jsem se vůbec nedověděla, jak vysvědčení dopadla.

Na tomto místě bych ráda vznesla dotaz nadřízeným úřadům, kterým taktéž dopis zasílám, zdali jsou takové postupy přípustné. Zajímaly by mne rovněž názory kolegyň, které mají podobné zkušenosti. Věřím, že by se našly, ale že se málokterá ozve a ohradí vůči chování a jednání svých nadřízených ze strachu, co by mohlo následovat. Tyto obavy v nás dlouho pěstoval totalitní systém, který bohužel na mnoha místech ještě vládne. Je pak opravdu velice těžké dovolávat se práv a spravedlnosti, a proto dávám na veřejnost znát, jaké situace musí učitel kromě své pedagogické práce řešit. Mělo by se o těchto případech vědět. Vypovídají totiž o nevlídných vztazích v naší společnosti, o váznoucí komunikaci, která je v dnešní době tak životně potřebná. Vždyť i učitelé jsou jenom lidé. Měli bychom se proto snažit jak učitelé, tak i rodiče dobré vztahy utužovat a ne likvidovat. To bych přála do další práce všem, kteří se mnou souhlasí.

Světlana Cyganová

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz