archiv
Učitelské noviny č. 18/2004
tisk článku

Komu a k čemu je to vlastně dobré? UN č. 16/2004

Vážený pane kolego (řediteli),

přijměte prosím mé velké poděkování. Podařilo se Vám na relativně malé ploše pregnantně vyjádřit mnohá (vlastně téměř všechna) úskalí experimentu s názvem RVP – Rámcový vzdělávací program (pro základní vzdělávání).

Spolu s kolegy jsme se na naší škole snažili připomínkovat třetí, poslední verzi RVP, podle přání tvůrců i MŠMT, a naše závěry se těm Vašim v mnohém podobaly. Jsem osobně velmi zvědav, zda se těmito „ohlasy z terénu“ bude vůbec někdo kompetentní zabývat a zda se ve slibovaných úpravách RVP projeví, případně do jaké hloubky. Osobně jsem velmi skeptický.

Dosavadní mediální manévry vedení MŠMT, způsob informování, resp. neinformování učitelské veřejnosti o RVP, diskuze bez diskuze, matoucí a mlhavá vyjádření, apod. spíše dávají tušit, že RVP je cosi nedotknutelného, nekritizovatelného, něco naprosto geniálního, čemu mohou dobře rozumět pouze někteří zasvěcení, a ti ostatní mají prostě smůlu.

Smůlu máme ovšem my všichni – učitelé, až nám toto „požehnání shůry dané“ bude nadirigováno ve školském zákoně a předepsáno k zavádění do praxe. Smůlu mají i naši žáci, kteří se spolu s námi stanou zajatci této možná dobře myšlené, nicméně stále nehotové a do praxe velmi nešťastným způsobem zaváděné reformy obsahu našeho vzdělávání.

Jakoukoliv reformu, má–li být úspěšná, může do praxe zavést pouze učitel. Učitel pro ni dobře připravený, předem k práci na ní motivovaný a za tuto práci dobře zaplacený.

Žádná z těchto tří uvedených podmínek nebyla dosud splněna.

Libor Šmejda,
ředitel ZŠ Špičák I, 28. října, Česká Lípa


 

Se zájmem jsem si přečetl rubriku „zrcadlo praxe“ v 16. čísle UN. Text „Komu a k čemu je to vlastně dobré“ se vyjadřuje k současnému dění ve školství – hlavně k problematice RVP.

Rozhodl jsem se napsat, protože s řadou tezí zde uveřejněných nemohu nesouhlasit a myslím, že je třeba na ně reagovat.

Na začátek bych chtěl ocenit snahu každého, kdo je ochoten se zapojit do diskuze. Jenže v případě tohoto článku je tu několik ale.

V prvé řadě působí text jako chaotická změť citací, obav, výčitek bez jakékoliv struktury. Další zásadní výhradou je podoba anonymu. Kdo chce diskutovat o budoucí podobě našeho školství ve veřejných médiích a není ochoten tak činit veřejně a čitelně, neměl by se asi do takových věcí pouštět. Zasévá tím hned na počátku takové diskuze atmosféru nedůvěry a podezíravosti, tedy přesně to, co sám ve svém článku kritizuje. A konečně za třetí – autor se vyjadřuje často způsobem, kdy se tváří, že zastupuje masy, zřejmě proto, aby dodal na legitimitě svým postojům. 

Budu se tedy snažit formulovat věcné námitky vůči textu, učiním tak svým jménem a upozorním na to, že zde vyjádřené názory jsou mými osobními postoji, které nechci zevšeobecňovat. Nechť jsou pouze příspěvkem k diskuzi, jedním z úhlů pohledu.

1. Potřebujeme RVP?

Domnívám se, že potřebujeme pracovat na hlubších změnách a hledat možnosti, jak pracovat efektivněji. Dnešní společnost se rychle mění a děti, které učíme a vychováváme, se budou muset vypořádávat s jinými překážkami, než jsme se vypořádávali my či naši předchůdci. Je třeba pečlivě zvažovat, do jaké míry bude škola „encyklopedická“ a založena na paměťovém učení a kolik prostoru bude věnováno rozvoji kompetencí, který bude mít zřejmě povahu více činnostní. Předpokládám, že i do budoucna bude třeba zachovat určitou míru důrazu na znalosti, ale v porovnání se současným stavem bude nutno zavést mnohem větší důraz na rozvoj kompetencí. Pokud k tomu RVP vytvoří prostor, je to ku prospěchu věci.

2. Náročnost a řád

Nikde v RVP se neříká, že je současná škola příliš náročná a že je třeba tyto nároky snížit či dokonce odstranit řád školy. RVP by měl především umožnit důslednou diferenciaci – tedy systematickou práci s odlišenými nároky u dětí se specifickými vzdělávacími potřebami (ať už zápasí s SPU nebo patří mezi mimořádně nadané). Dosavadní systém vedl spíše k průměrnosti. Pokud byly nároky nastaveny všem stejně, slabší žáci laťku nemohli přeskočit, pro ty dobré byla zase příliš nízko. Jenže taková diferenciace – to je pro kantora oříšek. Zvlášť pokud převažuje frontální výuka. A co se řádu týče? Základním problémem našeho školství je jednosměrné chápaní pedagogické komunikace. Poslouchej pokyny a mlč. Když nesouhlasíš, neprojevuj se! (Nebo maximálně napiš anonym.) Myslím, že chybně předpokládáme, že se děti, které byly takto vedeny, promění v dospělosti v zodpovědné a samostatně myslící jedince. Potřebujeme více partnerského vztahu, více prostoru pro vzájemnou komunikaci, společné vytváření pravidel. Nebude to fungovat u všech žáků a počátky takové cesty budou obtížné. Při obecném nárůstu sociálně patologického chování, agresivity, šikany atd. však plošným stupňováním represí asi neuspějeme (byť se jim asi v některých případech nevyhneme). V RVP jsem nenašel žádné známky o rušení řádu, naopak snahu vytvořit prostor pro rozvoj takových kompetencí, které budou děti vést k lepšímu pojetí sociálních vztahů. A to už nestačí zapsat poučení do třídní knihy nebo udělit důtku. Je to mnohem více o prevenci.

3. Potřebujeme osnovy?

Řekl bych, že především potřebujeme hledat optimální míru, čemu a jak se bude vyučovací proces věnovat, aby byla výuka efektivní a smysluplná. Tuto míru těžko najde někdo u ministerského stolu. Zvlášť pokud by se měla měnit orientace většiny učitelů od paměťového učení směrem k myšlení, cítění a jednání. Pro takový proces je nutno vycházet ze zkušeností v terénu, což předpokládá větší prostor pro experimentování a hledání. Proto si myslím, že osnovy jsou v této chvíli přežitkem, který je třeba odstranit a vytvořit tak podmínky pro iniciativu jednotlivých škol. Ptá-li se autor článku, proč se chystáme rezignovat na jasně formulovaný obsah školního vzdělávání, za sebe bych odpověděl, že tento obsah je v současných osnovách formulovaný špatně - v něčem nedostatečný a v něčem přebytečný. Jistě, základní výstupy je třeba stanovit, ale v obecnější podobě, než činí současné osnovy.

Vzpomínám si na stávku učitelů za ministra Vopěnky, kdy jeden z demonstrantů křičel do televizních kamer, že ministerstvo je tu od toho, aby mu řeklo, co má tu kterou hodinu učit. Mráz mi běžel po zádech už tehdy jako studentovi pedagogické fakulty a říkal jsem si, že v takové škole bych působit nechtěl. Nechce-li učitel samostatně přemýšlet a tvořit, jak může něco takového očekávat u svých žáků? Potřebujeme více svobody a více osobní odpovědnosti. 

Je možné, že časem vznikne potřeba některé závěry přesněji kodifikovat. Nejdřív však musíme projít fází hledání. My ve školách, ne pouze odborníci u úřednických stolů.

4. Chaos a zmatek?

Každá změna dočasně destabilizuje systém. Základním problémem je, že systém fungování našich škol je příliš strnulý. „Nechte nás v klidu pracovat, maximálně ŠVP opíšeme, aby to bylo papírově v pořádku a stejně si pojedeme po svém.“

Vadí mi, když se nepřemýšlí nad tím, co by se dalo dělat lépe či jinak, nebo když je nechuť se dále vzdělávat a tím hledat nové možnosti, jak být co nejprospěšnější žákům ve smyslu efektivity a smysluplnosti jejich vzdělávání. Měli bychom si zvyknout na to, že změna je jedním ze základním principů vývoje světa. Obzvláště školství, které si klade za cíl připravovat mladé lidi na profesní i občanský život, by na to nemělo zapomínat.

5. Obavy

Abych zde nevystupoval jako nekritický obhájce chystaných změn, musím upozornit na některá rizika, která vidím již v počátku reformy. Samotnou myšlenku RVP, tedy dvouúrovňového kurikula, kdy část stanovuje stát, část sama škola, vítám. Mám však obavy, že naše pedagogická veřejnost na to není ani připravena ani připravována. Ministerstvo na jedné straně prezentuje RVP jako zlom v pojetí školství, který přinese jeho výrazné zkvalitnění, na druhé straně se zdá, že potichu ustupuje před námitkami těch, kteří si přejí zachovat co nejvíce ze současného stavu. Už nyní navrhovaný závazný vzdělávací obsah v RVP v mnohém kopíruje osnovy. Mám obavy, že z celé reformy vznikne paskvil, který se na papíře bude tvářit jako moderní vzdělávací systém a v praxi bude zachovávat většinu neduhů současného pojetí, čímž se zdiskredituje snaha o jakýkoliv posun i do budoucna. Zdá se mi, že informační servis MŠMT k připravovaným změnám je nedostačující, rovněž systematická síť vzdělávacích kurzů, které by připravovaly učitele na práci s kompetencemi de facto neexistuje. Místo toho se pedagogická centra prapodivným a neprůhledným způsobem reformují a místo přípravy takových kurzů zápasí o existenci v jiné, centralizované podobě. Za největší nebezpečí však považuji povýšené halekání těch, kteří si návrh RVP ani pořádně nepřečetli, zato hlasitě vyrazili proti němu do boje, protože jejich dosavadní osvědčené jistoty (anebo stereotyp?) se jim zřejmě zdají být ohroženy. 

Daniel Vychodil,
ZŠ Slatiňany


Nevážený pane anonyme,

uvádím toto oslovení, protože anonymy nemám rád. Navíc proto, že Váš příspěvek je plný nepravd a demagogií. Zdeněk Nejedlý by z Vás jistě měl radost, propagujete návrat k jednotné škole, jednotné osnovy, učebnice. Toto je možné snad v Afghánistánu nebo v Iráku, ale Česká republika je od 1. května součástí Evropské unie. Většina členských států EU má zaveden systém dvojstupňového vzdělávacího kurikula, ke kterému došla dlouhodobým vývojem.

Nemáte pravdu, že naše učebnice jsou dobré a systematické. Sám si odporujete, když uvádíte, že jedna uvádí jako nejvyšší horu Jizerských hor Ještěd.

Prosím, seznamte se s Výroční zprávou České školní inspekce České republiky za školní rok 2002/2003 – poznáte, že české školství není tak ideální. Prostudujte si materiály OECD České školství v mezinárodním srovnání a zjistíte, jak si vzdělávání v České republice stojí v porovnání se světem. Výsledek není příliš optimistický. Prosím, seznamte se s Výsledky českých žáků v mezinárodních výzkumech 1995–2000. Prosím, prostudujte si Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha), dokument schválený vládou České republiky.

Nemáte pravdu, když uvádíte, že Evropské unii je vzdělávání v členských státech lhostejné. Asi jste nepostřehl závěry jednání Evropské rady v Lisabonu v roce 2000, kde byly stanoveny cíle vzdělávání v EU (viz UN 22-23/2003). 

K Vaší otázce „Bože, tak proč se to vše dělá?“ odpovídám otázkou: Chceme se být uznávanými členy Evropské unie nebo je naším cílem Kuba či Albánie?

Karel Bárta,
ředitel ZŠ Turnov, Žižkova ul.,
prezident Asociace základního školství ČR


Na Váš pokus zpochybnit nutnou změnu obsahu vzdělání budu reagovat pokud možno stručně a začnu od konce zveřejněného anonymního dopisu. RVP-ŠVP nejsou „chystané manévry“, ale nutná změna kosmeticky upravené selektivní školy převzaté z minulého režimu. Pregraduální příprava je opravdu „mimo“, ale na tu ani relativně osvícené MŠMT nedosáhne jinak, než doporučením či akreditacemi, o což se prý snaží. Čekat dalších X let na „dokonale připravenou změnu“ by školství i společnost dorazilo!

Váš dopis a obava z podpisu dokumentují důvod nutné změny. OBČANSKÁ STATEČNOST - kompetence nutná pro získání a udržení svobody a demokracie nebyla v popisu práce školy v době nacistické ani komunistické totality. Formální lavírování od převratu 1989 do vzniku šance RVP jí také moc nepřineslo!

„Nevědět a slušně čekat na informaci“ lze přeložit v době informatiky jako ignorantství a neschopnost, což v tržní společnosti bývá důvodem krachu!

Takže „KDE SE TO VZALO“… Retrospektiva je jednoduchá a lze ji dohledat v Učitelských listech i v Učitelských Novinách. Jen heslovitě: RVP – vládní koncepce vzdělání(Smluvní opozicí zamítnutý školský zákon), „Bílá kniha“ (2000), Diskuse pro 10 milionů (1999), návrh OŠR Most na nestávkové řešení problémů školství konferencí OBECNÁ PORADA O KVALITĚ a ODPOVĚDNOSTI (1997), zařazení MOŽNOSTI Rady Školy do novely školského zákona (1995), materiály NEMES (1991-94), PROHLÁŚENÍ OF UČITELŮ (1990).

Že to trvá tak dlouho, je důkazem toho,že české společnosti „kultivované“ tradiční školou nedošlo to, co třeba irské. Že investice do školství s potřebnou invencí přinese prosperitu státu i lidem spíše než špinavé peníze šedé ekonomiky socialismu, pochybná a nedůsledná privatizace a oslnění šíbry typu Kožený. Naivitě pokusu nahradit socialistickou školu prvorepublikovým „retro“ by se vysmál každý,kdo přečetl a chápe knihy Jaroslava Žáka. Politici začátku 90.let to buď nečetli, nebo nechápou. Smutné je, když to nechápou učitelé, ale ty omlouvá jejich vzdělávací kurikulum a tedy fakt,že ti moudří mají kvalitu přesto, že prošli školou. Chybějící orientace a schopnost uvažovat pak vede k většinovým společenským zkratům typu 1946 a 1948 se všemi důsledky.Takže-KOMU A K ČEMU JE TO DOBRÉ? Všem, kteří nechtějí žít v totalitě či pseudo-demokracii nebo ve vládě extrému, většinově válcujícím rozumnější menšinu. K obraně demokracie a orientaci při řešení problémů. Těm, kteří chápou nutnost sebereflexe a orientovaný výběr povolání a vzdělávací cesty u všech žáků základní školy. Těm, kteří vidí souvislost mezi volbou partnera a úrovní vztahů v rodinách(důsledek vidíme v mnoha souvislostech.) Všem, kteří nechtějí doplácet na léčení drogově závislých a chápou souvislost s přijetím nutnosti zdravého životního stylu. Každému, komu dojde, že pochopení současnosti a příprava budoucnosti udržitelného života nejsou myslitelné bez znalosti historie i blízké minulosti. Každému, kdo chce žít ve společnosti, kde úřady jsou servisem a policie ochranou lidí. Právo je vymahatelné a nevzdaluje se od běžné morálky a ta od ETIKY.

Doplňte si orientaci v přírodních zákonech, kultivující relaxační náplň volného času a po doplnění interkulturní a intergenerační komunikace včetně zvládnutí informatiky a máte zhruba tucet KOMPETENCÍ - profilu absolventa KAŽDÉ základní školy! Tento PROFIL včetně souboru dílčích OČEKÁVANÝCH VÝSTUPŮ musí být shodný u všech ŠVP. To,že cesta managerovaná ŘŠ a třídními učiteli může být různá, nebude vadit ani novým žákům, ani školní inspekci ZA PŘEDPOKLADU posunu školy do role „FITNESCENTRA PRO KAŽDÉHO“ (dle jeho možností). Diagnostika-program-zpětná vazba = výsledný posun kvality!

Projektové a problémové vyučování, práce ve stálých i proměnlivých skupinách, spoluúčast na tvorbě PRAVIDEL HRY,jejich důsledné dodržování včetně pozitivní motivace (výhody) i případné penalizace (nevýhody) bude prevencí šikany. Stejně tak snížení míry úzkosti žáků bude zárukou snížení nadměrné agresivity. Tam, kde to půjde, může být škola hrou a kdo si hraje, nezlobí!

Tuhle zkušenost potvrzuje ředitel ZŠ Londýnská Jaroslav Kotal, tvořící svým ŠVP pravý okraj INTERVALU NUTNÉ ZMĚNY. Levý okraj tvoří „Škola v Závětří“ která svůj ŠVP sešvejkuje z programu ZÁKLADNÍ ŠKOLA systémem „aby se vlk nažral……“

Pokud má mít škola v 21. století smysl, pak roční příprava a následný náběh RVP dohlídaný před „sabotážemi“ a podpořený legislativně a EKONOMICKY (motivace tvůrčích osob)je poslední šancí před úpadkem Česka do bezvýznamné zásobárny levné pracovní síly!

Podmínkou tedy je POCHOPENÍ NUTNOSTI udržet většinu škol v pravé polovině INTERVALU ZMĚNY. Pomoci by měla neučitelská veřejnost - rodiče i ZŘIZOVATELÉ. Podpůrný dialog může probíhat v RADĚ ŠKOLY o to lépe, pokud bude upevněna novým ŠKOLSKÝM zákonem. Skutečná pozitivní změna se pozná podle toho, když nebude největší radostí žáků fakt, že ODPADNE VYUČOVÁNÍ(viz reakce na stávku učitelů).

A otázka učebnic? V INTERNETOVÉ době lze aktualizované učební texty vytvářet „ad hoc“. Mohou je nahradit ŽÁKOVSKÁ PORTFOLIA, učební videoprogramy nebo audio. Číst a vnímat čtené se žáci musí naučit na skutečné literatuře a pokud nějaká část ŠVP bude podporu učebnicí potřebovat, existuje cesta k úsporám v podobě spoluúčasti žáků na hospodaření se školním fondem. (To je téma na jiný článek.)

ŠVP umožní škole i žákům efektivnější vyučování a OMEZÍ přesun učení na rodiče a volný čas! Systém vzájemného učení žáků pomůže slabším i těm nadanějším. Kompetence neboli očekávané výstupy (dle konečné verze RVP ZV) umožňují KAŽDÉ základní škole plnit KULTIVAČNÍ ÚKOL v nejcitlivějším období lidského života – formovat společně s rodinou a světem PROFIL ABSOLVENTA a takový ŽEBŘÍČEK HODNOT, aby nemusel mít člověk strach ze světa ani svět strach z člověka. Lze to definovat explicitně souborem KOMPETENCÍ implicitně uvedených v předchozím textu: kompetence vytváření a chápání lidských vztahů; ohraničení svobody jedince i lidské společnosti; schopnost komunikace; pochopení řetězu příčin a následků (člověk, příroda, společnost); schopnost sebereflexe a sebekontroly; kompetence možného sebezdokonalování (přiměřený stres); reflexe etických norem; volba zdravého životního stylu (bez – drogových - závislostí a s rozvíjející či relaxační náplní volného času); volba povolání a vzdělávací cesty; volba partnera; ORIENTOVANÁ (neextrémní) VOLBA politického zastoupení; schopnost důsledné zpětné vazby proti negativním jevům s plnou OSOBNÍ odpovědností(OBČANSKÁ STATEČNOST). Zkusme hledat možnosti jak změnu uskutečnit a nehledat důvody, proč to NEJDE!

Petr Bažant,
14.ZŠ Most Rozmarýnová, 
člen APZŠ a NEMES


Rámcově vzdělávací plán výtvarné výchovy připomíná obsah učiva podle osnov ZŠ – osnovy ZŠ bez připomínek. Připomínky mám k formě zpracování přiloženého RVP. Studium tohoto dokumentu připomínalo čtení v brožovaném slovníku cizích slov. Scházelo pouze jejich abecední seřazení. Obtížnost zvolené formy zpracování byla zřejmě úměrná finančnímu ohodnocení za tuto práci. Navrhuji, aby tak byl odměněn i řadový učitel, který měl toto dílo studovat.

Očekávané výstupy a učivo je text natolik komplikovaný, že autorovi muselo uniknout, že píše o jednom z nejkreativnějších předmětů ve výuce ZŠ, o výtvarné výchově. Ani po „překladu“ tohoto textu z klišé, v kterém je napsán, se nezměnilo mnoho pro jeho pochopení.

Nebo se mýlím?

Vidím to jako ve filmu. Žáci nastupují v zákrytu do třídy výtvarné výchovy. Mají bílé pláště, ořezané tužky. Hlava vzpřímena, v očích naděje. Usedají na svá místa. Atmosféra je napjatá. Přetrpěli hodinu matematiky, fyziky… Nemohli se dočkat….

A už je to tady: tolik očekávané „rozvíjení smyslové citlivosti - vizuálně obrazná vyjádření (jak přejatá, tak osobně vytvořená)- jejich emotivní, smyslově orientačně deskriptivní a racionálně analytický účinek ve vztahu k vlastnímu prožívání interakce s realitou…“

Učiteli se nedostává dech, všichni pociťují to nádherné teplo sděleného, které jim právě prostoupilo celým tělem. Byla to dost dobrá hodina, teenageři z 9. třídy mají slzy v očích. Těší se už na příští hodinu, čeká je „uplatňování subjektivity ve vizuálně obrazném vyjádření“. Vybrali si tu mytickou a senzuálně deskriptivní…

Ak.mal. Olga Bělohradská,
ZŠ Plzeňská 117, Praha 5

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz