archiv
Učitelské noviny č. 37/2004
tisk článku

Škola, kde studium je většinou i zaměstnáním

V září vznikla vojenská univerzita

S novým školním rokem přibylo na seznamu českých univerzit další jméno. Nejde o školu vzniklou na zelené louce, byť právě tato barva je jejím neodmyslitelným symbolem. S prvním zářím totiž vyvrcholil proces slučování všech našich tří do té doby samostatných vojenských VŠ. Staronová alma mater ministerstva obrany sídlí v Brně a nese název UNIVERZITA OBRANY (UO).


Jde jen o kosmetickou změnu?

Nová univerzita vznikla sloučením Vojenské akademie v Brně, Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově a Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. Výraz sloučení však nebude asi tím nejpřesnějším označením, protože ve Vyškově sice i nadále existuje vojenské vzdělávací centrum ministerstva obrany (MO), ale akademická půda byla obrazně řečeno přemístěna do Brna. Zde jsou proto nyní dvě fakulty, a to jednak ekonomiky a managementu, jednak vojenských technologií. Zároveň má UO tři vysokoškolské ústavy: strategických studií, operačně taktických studií a ochrany proti zbraním hromadného ničení.

Studenti UO, se kterými jsem hovořil, se vyjadřovali v tom smyslu, že povýšení na univerzitu vnímají spíše zatím jen jako formální a čistě kosmetickou změnu.

„Možná to zásadně pocítili studenti ve Vyškově, kteří se museli přestěhovat do Brna, ale naší fakulty se to zatím nijak nedotklo,“ říká ONDŘEJ DANĚK, doktorand z Fakulty vojenských technologií, student oboru zbraně a munice.

Jinak ovšem vznik univerzity hodnotí podplukovník VLADIMÍR ŠIDLA, tiskový mluvčí UO: „Nejedná se jen o formální spojení tří bývalých vojenských VŠ do jedné univerzity, ale dochází a bude docházet k různým změnám studia. Absolventi vojenských VŠ byli v minulosti vedeni k tomu, aby byli úzce specializovanými odborníky v daném oboru, kteří byli zaměřeni hlavně na praxi. V současné době si především změny v české armádě vyžadují kvalitně teoreticky připravené absolventy, jež mohou praktické dovednosti získat mimo půdu univerzity.“

Dochází také k částečné reorganizaci studia, jak potvrzuje podplukovník LUDĚK LUKÁŠ, prorektor pro studijní a pedagogickou činnost: „Například Fakulta vojenských technologií měla doposud akreditováno pět stěžejních studijních programů. V současné době integruje tyto studijní programy v jeden, což bude lépe vystihovat potřeby rezortu obrany. Důvodem je především to, že tak bude možné lépe reagovat na problematiku vývoje vojenských systémů.“

Zajistit objektivitu akreditace není jednoduché

„Vysoké vojenské školy v západní Evropě nemají zatím převážně akreditované studium. Teprve k tomu, co je u nás již běžným standardem, přistupují,“ informuje Vladimír Šidla.

Nabízí se však otázka, jak zde probíhá nezávislá akreditace? V tak malé zemi jako je ta naše, je to někdy problém i u vysoce specializovaných civilních oborů - kterým se věnuje jen několik málo lidí z minimálního počtu VŠ - natož u vojenského školství, které má nyní jen jedno vysoké učení.

Situace je proto nyní taková, že při Akreditační komisi pracuje komise pracovní, která je stálá a je zaměřena na oblast vojenského vysokého školství. Tři její členové jsou z UO, další tři pak z několika veřejných VŠ.

Legislativa uzákoňující UO počítá také s tím, že akreditace platná pro dosavadní studijní programy samostatných vojenských VŠ je nadále platná i pro UO jako jejich nástupce. Univerzitu proto nyní nečeká žádné hektické období, kdy by musela co nejdříve akreditovat všechny studijní programy nanovo.

Civil jen za určitých podmínek

Na UO může studovat i absolvent bakalářského studijního programu civilní školy, ale musí být většinou zaměstnancem rezortu obrany, zejména však profesionálním vojákem. „Ve výjimečných případech tomu tak ale být nemusí. Máme smlouvu s asociací obranného průmyslu, proto umožňujeme v rámci některých studijních programů studium i lidem mimo rezort obrany. A máme smlouvu i s ministerstvem vnitra, kde studují jejich zaměstnanci v oborech zaměřených zejména na komunikační a informační systémy,“ dodává Luděk Lukáš.

Dokládají to i zkušenosti Ondřeje Daňka: „U nás na katedře zbraní se s určitým počtem civilistů počítá i do budoucna, protože armáda si zbraně nevyrábí a je proto potřeba, aby nějací konstruktéři od nás vždy vyšli. Vývoj zbraní se na jiné VŠ v naší zemi studovat nedá.“

S touto rezortní politikou souvisí i to, že UO narozdíl od veřejných vysokých škol (VVŠ) o studenty nebojuje na tak širokém poli. Je v zásadě limitována tím, aby vzdělávala odborníky pro svého zřizovatele, tedy pro MO. Navíc podle prorektora Lukáše nyní neexistuje jediný obor na UO, o který by nebyl maximální zájem. Například na vojenskou medicínu se hlásí desetinásobek lidí, než kolik jich může fakulta v současné době přijmout. Je to dáno i tím, že směrná čísla na počty studentů dostává univerzita od MO rok od roku nižší. Vychází to z toho, že armáda „zeštíhluje“ a navíc má přebytek profesionálních důstojníků.

A prostupnost funguje i naopak. Někteří absolventi různých studijních programů UO pokračují pak bez větších problémů na VŠ, což se týká především technických oborů.

Nejvíce táhne medicína

Mezi nejžádanější obory na UO patří v rámci Fakulty vojenských technologií vojenský pilot a především pak vojenské zdravotnictví.

KATEŘINA SKALKOVÁ je studentkou medicíny v třetím ročníku magisterského studijního programu na Fakultě vojenského zdravotnictví v Hradci Králové. Kromě toho, že studuje fakultu UO, studuje zároveň v rámci lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Pakliže bude úspěšná a absolvuje dvojí státnici, obdrží i dva univerzitní diplomy. Na civilní fakultě získá všeobecnou lékařskou kvalifikaci, na vojenské pak vystuduje takzvanou krizovou medicínu či jinak řečeno medicínu katastrof.

„Rozhodla jsem se pro studium vojenské fakulty, protože poskytuje špičkové vzdělání, navíc u nás je poměrně málo studentů, takže se nám dostává péče, kterou si větší fakulty nemohou dovolit poskytovat. Také zdravotnické vybavení vojenské fakulty je vynikající. Krizová medicína mě vždy velice zajímala, proto bych v armádě chtěla zůstat i po absolutoriu a určitě jet na zahraniční misi.“

Než se však absolvent vypraví na zahraniční misi měl by mít šanci v cizině nejprve studovat.

„Možnosti studovat v zahraničí jsou, ale není jich stále dost, proto jsem za dobu pregraduálního studia ani nikam nevyjel,“ tvrdí Daněk. „A v doktorandském studiu ještě nebyl zaveden kreditní systém, takže bych musel složitě zajišťovat to, aby studium v cizině bylo s tím mým kompatibilní. Mluvím o tom i proto, že jsem jako většina našich studentů i zaměstnancem a vyjet za hranice někam i třeba jen na půl roku je dost obtížené.“

Dominuje kombinované studium

Na UO vyučuje zhruba 650 učitelů. Ti vzdělávají dohromady přibližně na 2400 studentů, z toho tisíc jich studuje v prezenční formě. Tento nebývalý poměr, kdy studentů kombinovaného studia je o mnoho více než studentů dříve nazývaném jako denní, je dán tím, že rezort obrany potřebuje zvýšit kvalifikaci velkého počtu svých pracovníků.

UO umožňuje rozšíření vzdělání stejně jako veřejné VŠ i v rámci kurzů celoživotního vzdělávání, nepatří to však k prioritám univerzity.

„Preferujeme prezenční formu studia, která je určena i pro vyšší důstojníky, kteří potřebují nové znalosti nabýt v koncentrované podobě. Je to však případ od případu. Na druhou stranu totiž není dobré, když jde o velitele, kteří dlouho chybějí u vojenského útvaru. Proto u nás máme tolik studentů v kombinované formě studia,“ vysvětluje Lukáš.

Vrcholem studijních programů je samozřejmě doktorandské studium, bez kterého se žádná univerzita neobjede.

„Se studiem v tříletém doktorandském studijním programu jsem nyní teprve začal,“ sděluje Daněk a pokračuje: „Měl bych se ve svém doktorandském projektu zabývat vývojem minometů a zbraní větších ráží. Na rozdíl od studentů VVŠ u nás doktorandi totiž nemusejí mít vymyšlené téma disertační práce před přijetím do studijního programu. To se vybírá až začátkem studia na základě konzultace s náčelníkem katedry. Dozvěděl jsem se také, že se budu věnovat nejen vědě a výzkumu, ale že na doktorandech bude ležet i velká část výuky.“

Kdo bude financovat vědu?

Ovšem nad vědou a výzkumem na UO visí nyní obrovský otazník. Nová škola totiž dostala do vínku jeden nehezký dárek. Ve chvíli, kdy by se právě jako univerzita měla ještě více zaměřit na vědu a výzkum, má problémy s jejím dalším financováním.

V důsledku zákona o financování obranného výzkumu nemůže totiž univerzita jako součást rezortu obrany být subjektem, který má nárok na dotace v oblasti obranného výzkumu. V současné době je tedy na univerzitě pozastaveno financování obranného výzkumu. (UO se sice může jako veřejné VŠ ucházet o peníze u Grantové agentury, ovšem zde s žádnými velkými financemi počítat nemůže, protože civilní sektor vnímá vojenské školství naopak jako záležitost rezortu obrany. Uplatní se zde proto maximálně ještě ty obory, které jsou realizovány i v civilním školství.) 

Jde o stav, který trvá zhruba čtvrt roku, přestože zákon byl přijat už v roce 2002. Teprve na základě jakéhosi vnitřního auditu na rezortu obrany se došlo k právnímu názoru, že MO vlastně financoval výzkum na vojenských VŠ v rozporu se zákonem.

Celý problém se vyřeší pravděpodobně až v roce 2006, kdy by se měla UO stát samostatným státním subjektem nezávislým na MO.

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz