archiv
Učitelské noviny č. 15/2004
tisk článku

Potřebuje základní škola změnu?

Když občas slyším, jak tvrdošíjně se v médiích brání někteří pedagogové novému, mám pocit, že jsme odjakživa na špici světa a cokoli odjinud by nás spláchlo dolů. Jedni rodiče vzývají dril, druzí si stěžují, že škola je odtržená od života. Zase jiní učitelé by ji rádi posunuli od memorování pouček k jejich aplikaci. A všichni se zaštiťují kvalitou. Který pohled je ten pravý? Má-li přijít změna, kdy a jak ji provést? Lámat věci přes koleno není vždycky to pravé.


V ředitelně Základní školy Benita Juáreze v Bílé ul. v Praze 6 právě končilo sezení dětského parlamentu. „Hodnotili jsme projekt z minulého týdne Den podle Ámose,“ prozradila ředitelka školy MAJA BIHELEROVÁ. „Poprvé jsme na žádost žáků volili anketou školního Zlatého Ámose. Teď jsme se domlouvali, jak ho žáci odmění. Prý že mu koupí Studentskou pečeť a na jednání dětského parlamentu mu poděkují. Já k tomu přidám odměnu a šampaňské. Ještě nemám sečtené všechny anketní lístky, ale vypadá to na našeho češtináře. Emanuel Pavlík učí také dějepis a jeho hodiny při Dnu podle Ámose jsou vždycky první obsazené.

CO TEDY S TOU ŠKOLOU?

Tak potřebuje škola měnit, nebo ne? Co učitel, to názor. O městských školách – zvlášť o pražských - se říká, že rády plynou s proudem, že se do novinek příliš nehrnou, protože o děti mají postaráno.

„Není to pravda, konkurence je velká. Jak zástavba stárne a dětí ubývá, je škol na kilometr čtvereční najednou až dost. A jestli potřebujeme změnu? Osobně si myslím, že ano. Jenže stereotyp je pohodlný a ani veřejnost není na změny příliš připravená. Kdyby byla, dávno by si je vynutila. Proto nastává dilema: postaru už se učit nedá, ale náhlý zvrat může škole ublížit. Například připravovaný Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Je myšlený dobře, osobně bych ho vítala, ale… S nasazením sil vypracujeme školní program, s invencí budeme žáky učit osvojovat si žádoucí kompetence, ale dokud bude střední škola požadovat u přijímaček diktát a znalostní testy, s ničím nehneme. Žádná základka si nedovolí nepřipravit žáky na střední školu. A když nebude gymnázium zajímat, že dítě umí slušně diskutovat, že napíše práci, která má hlavu a patu, nic se nezmění.“

Tuhle připomínku slýchám čím dál častěji. V horším případě se pro základní školu mění v alibi. V lepším případě se učitelé snaží připravit žáky na obě eventuality. Podobně jako ZŠ v Bílé. Snaží se nabídnout žákům širokou paletu volitelných předmětů (v 6. a 7. ročníku si vybírají z 8 předmětů 2 hodiny týdně, v 8. a 9. z 12 předmětů 3 hodiny). V 9. ročníku si pak ti, kteří se chtějí hlásit na střední školu, vezmou cvičení z matematiky a češtiny zaměřené na přijímací zkoušky na střední školu.

„Osvědčilo se nám to. Loni se z 33 dětí, které dělaly přijímací zkoušky, dostalo 31 na první termín, a jenom dvě až na druhý. Tohle je pro rodiče doklad, že je škola dobrá.“

Je ale tohle ta správná cesta?

ŠKOLA NESMÍ BÝT MRTVÁ

V lednu ZŠ B. Juáreze zapsala navzdory všeobecnému úbytku žáků místo obvyklých dvou prvních tříd hned tři. Proč, o tom se můžeme jen dohadovat. Možná i proto, že se v ní pořád něco děje. Potrpí si tu zejména na projekty. „Děláme je třikrát do roka, obvykle před třídními schůzkami, abychom s výsledky mohli seznámit i rodiče.“ Projekty jsou celoškolní, žáci jsou většinou rozděleni do smíšených skupin, v nichž se setkávají mladší se staršími – obvykle pro 1. a 2. stupeň zvlášť. Od všech zúčastněných to vyžaduje slušné nasazení.

„Prošla jsem hodně přednášek a seminářů, ale pokud jde o to, jak nastartovat školu, nejvíc mi dal program Trvalá obnova školy, který připravuje kladenská AISIS. Nápady mi nikdy nechyběly, ale tady jsem se dověděla, jak pro ně nadchnout sbor.“

Kdo projekty připravuje

„Na začátku jsem to byla já, ale postupně získávám z řad kolegů další pomocníky,“ prozradila M. Bihelerová. „Například učitelka Mirka Čejková, připravovala projekt Mexiko, do kterého zapojila i našeho patrona – mexické vyslanectví. Ale třeba Den podle Ámose závisel na kreativitě všech učitelů, kteří do něj vkládali své nápady. 

Podle mého názoru nemohu po kantorech chtít, aby kromě toho, že učí, ještě připravovali projekt a sháněli pro něj materiál. Snažím se jim proto připravit všechno tak, aby dostali složku a v ní našli, co potřebují: časový plán, pracovní listy, anketní lístky… prostě aby mohli jít a pracovat s dětmi.“ 

M. Bihelerová zpracovává i ankety, jimiž každý projekt končí. Ptají se žáků: Co jste se naučili? Co vás bavilo nejvíc a co vůbec ne? Co byste chtěli dělat příště? Zaznamenává nejzajímavější připomínky a spolu s fotografiemi je pak dává na nástěnku.

„Nesmím učitele zahltit spoustou práce navíc a musím jim taky umět poděkovat. Letošní Ámos skončil ve 12.30, od 13.10 jsme měli zaplacenou čínskou restauraci a šli jsme společně na oběd ke Dni učitelů. V pohodě jsme probrali celý den, vypovídali se, bylo to prima.“

CHCE SE UČITELŮM MĚNIT SVOJE ZVYKY?

Jen pokud se přesvědčí, že změna je účelná a prospěšná. Že to není jenom falešná nálepka, na níž chce někdo získat ostruhy. To vám podepíše každý ředitel, který se o proměnu života školy pokoušel.

„K prvnímu velkému projektu před čtyřmi lety učitelé přistupovali s nedůvěrou. Byli přesvědčeni, že práce ve věkově smíšených skupinách, kdy se děti navzájem dobře neznají, se nepovede. Vím, je to těžké. Nemůžete si stoupnout před nehomogenní skupinu a začít přednášet. Musíte na děti jinak. A v tom je ten fígl.“

Právě projekt učitele nahlodal. Ředitelka jej tehdy napřed krok po kroku předehrála s kolegy ve sborovně. Přesně podle předepsaného scénáře plnili učitelé úkoly žáků. Teprve pak přišel projektový den.

„Bylo zajímavé pozorovat, jak učitele nezvyklý způsob práce vtahuje. Dneska už jsme mnohem dál.“ 

Opravdu? Co když si kolegové myslí něco jiného…

„Neřekla bych. Od začátku dostávají i oni v závěru projektu anketní otázky, na které odpovídají anonymně, podobně jako žáci: co se líbilo, co změnit, co příště. Nesetkala jsem se s negativními připomínkami. Nehledě k tomu, že rozumný kantor pochopí, co všechno mu projekt dá. Lepší poznání žáků, odlišný způsob komunikace, ale taky signál o tom, jak učí. Například ve Dni podle Ámose si ověří, jestli jsou schopni připravit hodinu, která by děti zaujala. Když potom někdo zjistí, že zatímco jemu se ve třídě sešlo osm žáků, kolega má třídu narvanou, musí o tom začít přemýšlet.“

Posun byl prý letos při druhém Ámosovi znát.

PROJEKTY NEJSOU VŠECHNO

Bylo by příliš jednoduché myslet si, že stačí třikrát do roka udělat projekt a rázem přiskočí nálepka novátorů. Zásadní je najít metody práce, při kterých se podaří zatáhnout co nejvíce učitelů do hledání aktivit a prostředků, jak školu měnit.

“Letos se nám díky získaným grantům podařilo dvakrát vyjet na víkendový kurz Týmová sborovna. Na vlastní kůži jsme poznali, co obnáší prožitková pedagogika - při hrách jsme nacvičovali týmovou spolupráci a komunikaci, ale i dělali SWOT analýzu a hledali vizi školy. Vidím ten pokrok, i když neběžíme závodním tempem. Dokonce si myslím, že takhle je to lepší, trvalejší. Radost mi udělá každý kus hodiny, který vede žáky k vytváření vlastního názoru, k hledání informací…“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ  

projekty

Shromažďuje je skoro každá škola. Něco najdou učitelé v odborné literatuře, pro inspiraci si chodí ke kolegům nebo na seminářích. Nabízíme vám nahlédnutí do archivu ZŠ B. Juáreze.

den podle Ámose

Do projektu se zapojí celá škola, i když 1. a 2. stupeň mají každý svůj samostatný program. Základ spočívá v tom, že si každý učitel podle své aprobace připraví jednu vyučovací hodinu, kterou se bude prezentovat. Na 2. stupni musí být navíc připravena tak, aby zaujala žáky od 6. do 9. ročníku. Každý učitel odevzdá název hodiny a její stručnou anotaci. Ředitelka sestaví letáček s nabídkou, který dostane každý žák.

Pro Den podle Ámose si žáci 2. stupně sestavují individuální rozvrh pěti vyučovacích hodin sami podle toho, co je v nabídce zaujalo. Ve stanovené době se domluví s jednotlivými učiteli, kdy se mohou jeho vyučování zúčastnit, a zapíší si hodinu do rozvrhu. To aby se ve třídě najednou nesešlo víc žáků, než kolik je pro organizaci hodiny únosné. Učiteli se tak sejde ve třídě na každou hodinu skupina složená z žáků různých ročníků.

První stupeň obsazuje pouze čtyři vyučovací hodiny, vybírá si stejným systémem jako 2. stupeň, ovšem pouze z nabídky prvostupňových učitelek. Výjimku tvoří prvňáčci, kteří si nevybírají předměty individuálně, ale společně celá třída. O rozvrhu rozhodne většina na základě hlasování.

Příklady vyučovacích hodin

První stupeň: GORILY NAD PROPASTÍ – Proč je gorila ohrožený živočišný druh? Čím se živí? Jak komunikují? Jaké mají rituály?… JAK SI HRÁLI RODIČE – cvrnkání kuliček, skákáni gumy, panáku, školka s míčem, přebírání… VYŠŠÍ DÍVČÍ, ŠKOLA DROBNÝCH RADOSTÍ – naučte se dělat něco pro sebe. Láska prochází žaludkem, Zkrášlíme si pokojíček…NÁCVIK SEBEOBRANY – svět je bohužel plný násilí, chceš se umět bránit?

Druhý stupeň: BRÁNY JAZYKŮ OTEVŘENÉ- Myšlenky J.A. Komenského jsou stále aktuální, podívejme se na ně trochu zblízka… HLEDÁNÍ ŽIVOTA – lokátorem byla zachycena nová planetární soustava. Cílem mise, která je k ní vypravena, je lokalizovat objekt s příznaky života, prozkoumat podmínky, odebrat a analyzovat vzorky…NÁVŠTĚVA U PROTINOŽCŮ – A VISIT TO ANTIPODES – Chcete se dovědět více o Austrálii? Znalostní soutěž australských reálií a anglické gramatiky…

napříč profesemi

Základem dvoudenního projektu je, aby každý učitel sehnal příslušníka zajímavé profese, který by byl ochoten přijmout ho i s žáky na svém pracovišti.

První den se odehrává ve škole a patří osobnostně sociální výchově. Děti se rozlosují do skupin od 2. do 9. ročníku - společně mladší se staršími. Každá skupina dostane přidělenu jednu profesi, o níž má zjistit maximum informací, včetně anglických slovíček, která se k ní vztahují. Připraví si také dotazy na zástupce příslušné profese, s nímž se následujícího dne setkají. Po návratu do školy mají za úkol vypracovat z informací, které zjistili, pro „svoji“ profesi poster. A také vyrobit nebo sehnat část oblečení, která ji charakterizuje. 

Mexiko

Učitelé si rozdělili dílny, v nichž žáky seznamovali s předměty, ale také písněmi, tanci nebo národními jídly Mexika. Zaměření si mohli vybrat, pomůcky měli připravené. Děti pak pod jejich vedením malovaly talíře, vyráběly panenky, stavěly pyramidu, šily pončo, vařily fazolovou polévku… Kroužek španělštiny nacvičil divadelní představení. Aby mu všichni rozuměli, zhostil se jeden žák role simultánního tlumočníka. Z každé dílny byl vybrán ten nejpodařenější výrobek, aby mohl být rodičům a hostům nabídnut v aukci. Její výtěžek, skoro 6000 Kč, poslala škola do Ugandy chlapci, kterého na dálku adoptovala.

NÁVŠTĚVA V ZOO

Tenhle projekt se teprve připravuje ve spolupráci s pražskou ZOO. Bude opět dvoudenní a děti se opět rozlosují do věkově smíšených skupin – 1. a 2. stupeň zvlášť. Každá skupina dostane názvy živočichů, které bude sledovat. ZOO jim připraví mapku, kde všude se nacházejí, i pracovní listy, do nichž budou žáci svá zjištění zaznamenávat. Druhý den ve škole vyrobí podle svých záznamů postery. Stejné skupiny živočichů budou sledovat jak žáci 1., tak 2. stupně. Jejich postery pak budou vystaveny společně. 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz