archiv
Učitelské noviny č. 14/2004
tisk článku

Se šikanou se žáci na učitele obracejí

Se svými problémy se děti svěřují také na Lince bezpečí. K nim patří i šikana. Za minulý rok volalo kvůli školní šikaně 1620 žáků. Mimo školu si na šikanu stěžovalo 1067 dětí, informuje ředitel linky PETR HANUŠ.

Nejčastěji volají děti a mládež na Linku bezpečí kvůli vztahům, tedy chtějí pomoci při řešení problémů s láskou a v rodině. Kvůli šikaně telefonují děti v této souvislosti jen velice málo. Tři procenta. Znamená to, že šikana nepatří k tomu, s čím se dokáží žáci běžně svěřit?


Přesto jsme zaznamenali nárůst. V roce 2000 ze všech volání na Linku bezpečí bylo 1,9 procent kvůli šikaně, o rok později 2,6 až k loňským třem. Šikana je komplikovaný problém. Agresor volat nebude, oběť se bojí, a většina ve třídě jen přihlíží. Naopak s láskou má podobný problém mnoho dětí. Šikana je také sezónní záležitost. S koncem školního roku téměř žádné dítě kvůli ní nezavolá. Telefonují jen děti kvůli drobným problémům se šikanou na táborech.

A ze kterých míst republiky vám děti kvůli šikaně telefonují nejvíce?

Nejvíce z Ostravska, potom z Ústí nad Labem a z Prahy. A čím více jdeme na jih, tím je situace lepší.

V jakých fázích šikany se na vás žáci obracejí nejčastěji?

V poslední době volají děti stále častěji už při počátečních projevech šikany. Například nedávno volal chlapec, že spolužáci z vyššího ročníku si na něj chtějí počkat před školou, aby jim dal peníze, jinak mu něco provedou. Ptal se, zda se má bránit a využít bojového sportu, který dělá, anebo má se obrátit na staršího bratra či na učitele nebo policii?

Snažíte se o to, aby se vám volající dítě dříve nebo později identifikovalo?

Vůbec ne. Kdybychom se o to prvoplánově snažili, většinou by zavěsilo. Víme, že kdybychom na něj jen trochu zatlačili, dítě ztratí důvěru. Nejlepším postupem je tedy dát dítěti prostor, aby o problému hovořilo a sdělilo, co ho ohrožuje bez ohledu na to, o jakou fázi šikany jde. (Někdy dítě volá už po prvních dnech šikany, jindy je naopak dlouhodobě spolužáky týráno, ale vadí mu více, co na to řekne otec, když se to dozví.) Potom s dítětem projdeme všechny varianty možného řešení s jejich pozitivy a negativy - říct to rodičům, řediteli, výchovnému poradci. Snažíme se zjistit, ke kterému postupu je nejvíce motivováno.

Doporučili jste někdy šikanovanému žákovi i policii?

Asi před dvěma lety jsme sami žádali policii, aby dítě, které dobrovolně vyšlo z anonymity, kontaktovala. Nikdy však sami dítěti neříkáme: "Je to už hodně vážné, běž na policii." Dítě musí samo říci: "Tak to já raději půjdu na policii."

Mají děti důvěru ke škole? Obracejí se často na její pracovníky se šikanou?

Nemůžeme to doložit žádnou statistikou, ale řekl bych, že zhruba v polovině případů se žáci rozhodnou obrátit na někoho z pedagogických pracovníků. I z besed, které děláme, vyplývá, že děti většinou k učitelům důvěru mají.

Pokud se dítě samo identifikuje, a jde o vážnější případ šikany, pomáháte pak sami situaci řešit?

Takových případů je minimum. Informujeme ředitele školy, že dítě je pravděpodobně šikanováno, a to i v případech, kdy jméno žáka neznáme, ale svou školu nám prozradil. Situace se postupně a výrazně zlepšuje - reakce ředitelů jsou většinou vstřícné.

LUKÁŠ DOUBRAVA

DATABÁZI PŘÍPADŮ ŠIKANY ČŠI NEMÁ

ČŠI se problematikou šikany zabývá při tématických inspekcích v rámci zjišťování výskytu sociálně patologických jevů na školách. Dále inspektoři monitorují úroveň prevence a o šikanu se zajímají také na základě podnětů od občanů.

 "ČŠI však dnes není kompetentní k tomu, aby šetřila stížnosti občanů vůči školám. Stížnost podle vyhlášky předáváme buď zřizovateli nebo řediteli školy. Neodmítáme ale spolupráci při šetření nebo se nám stížnost může stát podnětem ke kontrolní či inspekční činnosti ve škole," uvádí HANA Žufanová, ředitelka odboru metodiky.

 V minulém školním roce provedla ČŠI tématickou inspekci na 130 školách, kterou zaměřila na kontrolu stavu a prevence sociálně patologických jevů. Na základě výstupů z této inspekční činnosti se však nedozvíme přesné informace o šikaně, protože je v souborech získaných dat vždy uváděna v souvislosti s jinými výchovnými problémy. "Šetření provádíme prostřednictvím dotazníků, které jsou vyhodnocovány souhrnně. Zabývat se statisticky všemi jevy zvlášť by bylo technicky velice náročné. Proto se každý rok více zaměřujeme na výskyt jen jednoho jevu. Letos je to kouření, příští rok to může být právě šikana," vysvětluje Žufanová.

 Přestože ČŠI nemá žádnou databázi dat o šikaně, Hana Žufanová alespoň výskyt šikany na školách odhaduje. Podle jejího názoru poznatky inspekce zhruba kopírují poslední, dva roky stará data ze speciálního výzkumu. Potvrzuje tedy výskyt šikany na 40 až 50 procentech škol v ČR.

 Ředitelka Žufanová také dosvědčuje trend, který zaznamenávají i jiné instituce, a to že ředitelé škol se již tak často netají s případy šikany, jako tomu bylo ještě před třemi čtyřmi lety. "I když vidíme, že některá škola případ šikany zlehčuje, při další návštěvě většinou zjistíme, že se snaží daný případ řešit. Ovšem ne vždy adekvátním způsobem..."

ld

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz