archiv
Učitelské noviny č. 14/2003
tisk článku

Cesta z neúspěchu

Když selže dítě na základní škole

"Přibližně 5 % žáků s různým postižením a poruchami bylo do jednotlivých typů speciálních škol zařazeno bez jednoznačného vyjádření poradenských zařízení…" říká se ve Výroční zprávě ČŠI za rok 2001 - 2002. Tato věta evokuje několik otázek: Je to výtka, nebo není? Pokud ano, kdo dělá chybu? Poradenské zařízení, že se jednoznačně nevyjádří, nebo ředitel zvláštní školy, který na základě nejednoznačného vyjádření rozhodne o zařazení dítěte do "své" školy? A jak se přišlo na těch 5 %?


Odhad, nebo "tvrdá data"?

Věta ve výroční zprávě je evidentně převzatá ze dvou krajských výročních zpráv - ČŠI na Vysočině a jihočeské ČŠI. Je zajímavé, že se v těchto třech materiálech věty shodují nejen obsahově, ale jsou stejné do slova. V žádném jiném kraji tuto větu nezařadili.

Pětiprocentní limit se stal horkým bramborem.

Jedná se o odhad, říká jednoznačně VLADIMÍR IRA z jihočeské inspekce a charakterizuje případy, ze kterých věta vychází: poradenské zařízení sice nemůže jednoznačně napsat, že dítě je svým mentálním postižením indikováno na zvláštní školu, to však v ZŠ selhává, o přeřazení žádají samotní rodiče (kteří sami často zvláštní školu vyšli a spokojenost dítěte má pro ně podstatně vyšší místo v žebříčku hodnot než vzdělání), ZŠ nemá podmínky pro individuálnější péči, s hraničními případy si někdy neví rady. (Částečně by tento problém mohl být řešen vzdělávacími programy, které by si každá škola "šila" sobě na míru.) Zařazení do ZvŠ tedy není jasnou záležitostí, ale jednou z možných variant.
Případy se objevují podle V. Iry stále (a najdou se ve všech zvláštních školách), ale jejich počet ubývá. Počet okolo pěti procent vychází ze zkušenosti jak ředitelů škol, tak inspektorů, kteří se touto oblastí zabývají.
O odhadu píše i inspektorka EVA BEKEOVÁ z Vysočiny, protože statistické zjišťování počtu zařazených žáků podle druhu a stupně postižení se podle ní neprovádí. Navíc doplňuje jeden velmi důležitý úhel pohledu - inspekce nemůže přezkoumávat rozhodnutí v rámci státní správy (a tím je i rozhodnutí ředitele, který v těchto případech koná v souladu se správním řádem), protože k tomu není zákonem zmocněna.
Co se objeví ve výroční zprávě ČŠI, nemusí být součtem informací z krajských zpráv, i když by to bylo ideální, upozorňuje VLADIMÍR ŠECL z odboru analýz ČŠI. Tvrdí však, že nejde o "číslo vycucané z prstu". (Někteří dotázaní se zmiňují o tematické inspekci "Adaptační potíže žáků prvních ročníků", v níž jsou však prý "citlivé" a neveřejné údaje.)
Šeclova slova potvrzuje KAREL KUCHLER z odboru metodiky ČŠI, který má speciální školy na starosti. Zprávu z tématické inspekce, ze které by mělo zmiňované procento výskytu vycházet, však v dohodnutém termínu redakci neposkytl. "Nedokážu zpětně říci, jak se k tomuto číslu došlo," reaguje na opakovaný dotaz na to, zda je zmiňovaných 5 % kvalifikovaným odhadem, nebo zda je podloženo konkrétními čísly.
Všichni se však shodují, že věta je jen upozorněním, ne výtkou. "Není to chyba ředitelů. Ti se rozhodují na základě informace poradenského zařízení, které prostě občas není jednoznačné," říká V. Šecl. K. Kuchler v této souvislosti hovoří i o boji o žáka. Upozorňuje také na to, že v případě, že SPC je součástí školy, není tak zcela nezávislé. "Nemysleli jsme tuto větu jako kritiku," říká s tím, že jde spíš o upozornění na to, že by měly být posudky formulovány jasněji. Nicméně školský zákon podle něho umožňuje jistou benevolenci - tedy brát v úvahu specifické poruchy dítěte nebo sociální zátěž. "Neexistují jednoznačná kritéria, která by řekla, které dítě patří do ZŠ a která do ZVŠ," tvrdí. Přiznává, že věta ve výroční zprávě není nejšťastněji formulovaná.
"Podle mého je skutečně dětí, které nedostanou jasnou indikaci od poradenského zařízení, a přesto jsou na ZvŠ přijaty, zhruba 5 %. Berte to jako kvalifikovaný odhad," uzavírá otázku člověk z praxe - ředitelka Speciálních škol a SPC ve Strakonicích EVA VÁCOVÁ.

Legislativní mlha

Podle zákona je ZvŠ určena dětem, které se nemohou úspěšně vzdělávat na ZŠ, říká V. Ira s tím, že zákon ještě hovoří o rozumových schopnostech. Nikde se ale už nemluví o specifických poruchách učení, které mohou pravděpodobnost selhání dítěte v ZŠ prohlubovat, o poruchách chování, kvůli kterým se dítě může stát pro ZŠ "neúnosným", o sociální zátěži, která také dítě výrazně znevýhodňuje. V jednotlivém případu nemusí být pravda, že by dítě nezvládalo školu, ale že škola nezvládá dítě… Výsledek je ale v praxi stejný - pro dítě je aktuálně výhodnější speciální péče.
Ředitel často v případě, že vyjádření poradenského zařízení není zcela jasné, sahá k diagnostickému pobytu, během něhož se zjistí, zda může ZvŠ dítěti pomoci, nebo zda je pro ně lepší zkoušet to dál na ZŠ.
"Legislativa by nám měla víc pomoci. Nechává nám na bedrech těžká rozhodnutí a někdy musíme váhat, zda jí přesně vyhovět, nebo zda pomoci dítěti," říká ředitelka školy E. Vácová. Otevírá navíc další otázku, která je v problému skryta. Co je pro základní školu "nedostatečná rozumová schopnost" v době, kdy je kladen takový důraz na pamětné učení, na memorování, kdy se z ekonomických důvodů naplňují třídy "po okraj", kdy se spěchá, aby bylo učivo probráno? Jsou rozumové nedostatky mentální retardací, která podle odborníků začíná pod úrovní 70 IQ? To není nikde řečeno.
V legislativě, stejně tak jako v jednotlivých doporučeních pro žáky, je nezbytné vážit slova a domýšlet jejich dopad. "Bylo by dobré odstranit nejednoznačnost ustanovení a přitom nechat prostor pro rozhodnutí ředitele," myslí si E. Vácová. A vytvořit podmínky v ZŠ pro péči o lehčeji mentálně postižené, dodává.

Co říkají spisy žáků

Do ZvŠ ve Strakonicích, která je součástí většího komplexu speciálních škol, chodí přes sto deset žáků. Je tu i škola pomocná, speciální mateřská, přípravné třídy, speciálně pedagogické centrum, které pomáhá mentálně postiženým dětem v širokém okolí, chtěli by i praktickou školu…
Inspekční zprávy hodnotí školu z pedagogického hlediska jako dobrou či velmi dobrou. Přestože inspektoři nahlížejí i do spisů žáků a doporučení na zařazení do ZvŠ, zmínka o tom se ani tady v inspekčních zprávách neobjevuje.
"Jestliže dítě nemá rozumové nedostatky, mělo by prospívat na ZŠ," myslí si ředitelka E. Vácová. Může se ale přesto stát, že opakovaně neprospívá (byť jsou důvody jiné - již zmiňované specifické poruchy, nepodnětné rodinné prostředí, poruchy chování a třeba i selhání základní školy z některého z těchto důvodů), je potřeba mu pomoci - třeba zařazením do ZvŠ. I tak, že se "zapomene" na jedno slovo v zákonu, které mluví pouze o "rozumových nedostatcích".
E. Vácová však říká, že právě díky přesné práci SPC jsou všechny děti v "její" škole zařazeni podle jednoznačného doporučení. "Dám na odborníky," tvrdí. Hned však připouští, že také (jako ostatně každá zvláštní škola) přijímá tzv. hraniční případy. "Ale když dítě v základní škole selhává, je lepší je nechat a zatížit opakovanými neúspěchy, nebo přijmout a nechat zažít úspěch? V takovém případě dítě přijímáme," uznává.
Ředitelka tedy otevírá spisy některých dětí, které na ZvŠ nyní patří mezi nejlepší…
Hned u prvního naráží na zprávu psychologa - dítě má výrazné SPU, intelekt jen v pásmu lehkého podprůměru, rodinu, která se starala. Přesto v ZŠ selhával a zařazení do ZvŠ přes "nejednoznačné vyjádření poradenského zařízení" pro něho bylo vysvobozením, což ukázal už diagnostický pobyt. O přijetí svého syna prosila i maminka, která viděla, jak je dítě nešťastné. Chlapec je velmi impulzivní, neměl ve škole kamarády… Na ZvŠ "vplul" mezi ostatní, je přijímán, má jedničky, dvojky…

"Ve zvláštních školách se vzdělávají žáci s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou s úspěchem vzdělávat v základní škole …," cituje z § 31 školského zákona problematické ustanovení ředitelka Speciálních škol a SPC Eva Vácová.

U dalšího se mluví o výrazném podprůměru, nevyrovnaný vývoj - psycholog jasně doporučuje zařazení. Chlapec byl přijat. Na škole je třetím rokem, výrazně se zlepšil. Přes rozumový handicap je úspěšný, jde o jasnou indikaci pro zvláštní školu. Takto "správně zařazených" je většina.
Jsou pochopitelně i případy, kdy škola žáka nepřijme - hlavně v případech, kdy sice rodiče o zařazení žádají, ale psycholog není o indikaci přesvědčen. "Zkuste to na základní škole," říká jim pak ředitelka. Až když se po několika měsících ukáže, že skutečně dítě v ZŠ selhává, nastupuje většinou diagnostický pobyt.
Existuje však i cesta zpět, ze ZvŠ na školu základní. I to zde experimentálně ve třech případech zkusili. Šlo o děti, které byly podrobně vyšetřeny a z hlediska výsledků "vhodné" pro ZŠ. Přesto v novém náročnějším prostředí dvě selhaly a vrátily se zpět. Ukázalo se, že přestože jejich rozumové schopnosti nebyly v pásmu hlubokého podprůměru, byly do ZvŠ zařazeny správně. "Jsem pro integraci, ale pro rozumnou integraci. Jsem pro integraci, pokud je jí možné vytvořit potřebné podmínky - mentálně postižené dítě v ZŠ potřebuje asistenta, výrazně snížený počet dětí ve třídě, učitele se speciálně pedagogickou odborností…," vyjmenovává E. Vácová. To všechno je velmi drahé. Skončili jsme tak vlastně zase u peněz, o kterých tento článek vůbec být neměl.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
41%
32%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz