archiv
Učitelské noviny č. 11/2004
tisk článku

Už se na mě občas usmívají

S čím se pere ředitelka sloučeného zařízení

Když se začne mluvit o subjektech vzniklých ze sloučení několika mateřských škol, první, co přijde na přetřes je jejich šéfová. Je to logické. Od jejích schopností a lidských vlastností se odvíjí chod celého zařízení. Na ní záleží, jestli v něm vládne pohoda a spolupráce, nebo napětí kořeněné nervozitou. Méně už se mluví o tom, s čím se pere ona. Brát nadřízeného pod ochranu se příliš nenosí a kdyby si stěžovala, může to být pro zřizovatele signál k výměně. Jenže problémy ředitelek sloučených pracovišť tu jsou, i když se o nich mlčí.


Neúměrně vysoká povinnost přímé práce s dětmi je všeobecně známá. Měla jsem možnost mluvit s několika ředitelkami, které mají za sebou první rok ve funkci více nebo méně obřího zařízení. Z jejich zkušeností pak vznikly následující řádky.

„Na první poradě stejně postižených ředitelek to bylo samé ťuťu-ňuňu, zlaté vedoucí učitelky, zlaté učitelky, zlatá ředitelka. Jen já si připadala jako blbec. Copak jsem tak neschopná? Až po poradě jsem zjistila, že se věci mají jinak. S některými kolegyněmi jsme si pak na kafi vysvětlovaly, jak to je doopravdy.“

NA ZAČÁTKU ZÁLEŽÍ

K přihlášení do konkurzu je většinou přesvědčily kolegyně, i když výzva vyzkoušet si, co dovedu, tu určitou roli hrála. „Když jsem zjistila, kdo se hlásí do konkurzu a mohl by mi tedy šéfovat, radši jsem se přihlásila taky.“ I tohle byl častý důvod. 

Po jmenování následovala první obhlídka terénu. Málokdo udělal hned na začátku razantní změny ve výměně vedoucích jednotlivých pracovišť. Pokud ano, cítí to dodnes. 

„Věděla jsem, že se v té škole spíš nepracuje než pracuje. Zodpovídám za všechna zařízení, nemohla jsem to tak nechat. Výměnu ředitelky měl zřizovatel udělat už dávno. Teď jsem to místo něj udělala já. Jenže jsem nevěděla, že původní ředitelka k němu má blízko. Protože na školce zůstala jako řadová učitelka, je tam dodnes hnízdo odporu. Jakmile udělám nějaké nepopulární opatření, aktivizují rodiče a už jsem na radě města na koberečku.“

ZE ŠKOLY NA ŠKOLU

Občas je třeba vzhledem k proměňujícímu se počtu dětí přesunout učitelku z jedné školy na druhou. Většinou už mají podepsané smlouvy ne na konkrétní pracoviště, ale na okruh celého subjektu. 

„Jak s někým hnu, v tu ránu se píší petice. Přitom rodiče používají argumenty, které vůbec nemají znát, například pracovní úvazky jednotlivých učitelek. Když se s rodiči sejdu a vysvětlím jim, o co jde, pochopí to. Nikdy jsem s rodiči problémy neměla. Je mi sice jasné, odkud vane vítr, ale nic s tím nenadělám. Přitom mne to všechno stojí spoustu času, který bych potřebovala jinde. O energii nemluvě.“

„Zjistila jsem, že musím být radikálnější. Když učitelkám jenom vysvětluji, nic se neděje. Nedávno jsme si na jedné školce vyříkaly všechno otevřeně. Řekla jsem jim, že pokud nepřistoupí na spolupráci, budu nucena řešit věci jinak. A jde to.“

problém zřizovatel

Je zajímavé, že zřizovatel sice ředitelku do funkce jmenuje, ale zároveň často tíhne k jejím oponentkám. Pokud by mělo dojít k vyjasnění stanovisek, bylo by to na místě. Bohužel, leckdy jde spíš o donášení.

„Nedovím se nic na rovinu. Kuchařky vědí, že si mne starosta zavolá, dřív než já. Dokonce vědí i kvůli čemu. Když mám jiný názor než úřad, naznačí mi, že bych také mohla skončit. Někdy už o tom vážně uvažuji.“

„Do čeho se zřizovateli dřív nechtělo, teď musím dělat já. Od rušení některých zařízení až po propouštění lidí, které s tím souvisí.“

„Spadly na mne všechny hříchy zřizovatele i bývalých kolegyň. Hlavně pokud jde o vybavení, které neodpovídá normám. Místo abych peníze použila na pomůcky nebo na knížky, budu kvůli hygieně nakupovat bezdotykové baterie a chladící boxy. Na své škole jsme měla všechno v pořádku, teď najednou zjišťuji, že na všech pracovištích ředitelky dřív tak pečlivé nebyly.“ 

Stádium zvykání

Málokde je po roce situace v pohodě. Snad jen tam, kde se na sloučení všechny školky shodly a ředitelka nově vytvořeného subjektu dala detašovaným pracovištím maximální pravomoci.

„Jenže je to problém. Jako ředitelka za všechno zodpovídám, ale nemůžu být na všech pracovištích. Když přijdu, všechno klape, nikdo se nedívá na televizi, když nemá. Učitelky nesedí u kafe a s dětmi si nehraje školnice. Přes známé se mi od nespokojených rodičů ledacos donese, ale nemám se o co opřít. Není to snadné.“

„Kolikrát sama sebe přesvědčuji, že když na jednom pracovišti vládne jiný styl, než jakému dávám přednost já, že to ještě nemusí být špatně. Ale musím zaťukat, trošku se to rozjíždí. Při poslední poradě už se na mne vedoucí učitelky usmívaly.“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz