archiv
Učitelské noviny č. 11/2004
tisk článku

Asistenti za civilkáře

Civilkáři letos na školách končí – a ředitelům přibudou vrásky při hledání jejich náhrady. Pokud tedy chtějí integrovat postižené dítě, které potřebuje osobní asistenci, musejí sednout k telefonu a začít obvolávat nadace, sdružení, charity, diecéze… I my zkusili vytočit několik čísel ze seznamu, který UN poskytlo občanské sdružení Rytmus a který jsme otiskli v č. 4.


Hned při prvním telefonu jsme narazili na problém. PAVLA FRANCOVÁ z pražského občanského sdružení Okamžik nám řekla, že v současné době poskytují osobní asistenci pouze dospělým zrakově postiženým. „Nicméně pomoc zrakově postiženým dětem máme ve svém výhledu. Rádi bychom se této oblasti věnovali, ale nikdy nebudeme schopni v rámci našeho dobrovolnického programu pokrýt poptávku, která mezi integrovanými žáky existuje,“ říká P. Francová.

Podle její zkušenosti často rodiče postižených dětí, které potřebují osobní asistenci ve škole, vyhledávají nadace, které by jim mohli poskytnout příspěvek na pokrytí nákladů na osobního asistenta. Někdy v tom pomáhají i obecní úřady. „Je ale obecně známo, že jde o obrovský problém, který u nás není nijak řešen. Neexistují prý společná pravidla, každá škola si vytváří vlastní systém, jak asistenta získat.

Na Českolipsku a od loňského roku i na Liberecku poskytuje osobní asistenci dětem ve škole tamější Centrum služeb pro zdravotně postižené. Podle EVY KRUDSKÉ je nutné skloubit podmínky školy a také podmínky Centra. Musí se řešit i solventnost rodičů klienta. „Bereme 20 korun na hodinu, což je často nad síly rodin postižených dětí,“ připouští E. Krudská. Někdy tedy snižují platbu až na 5 korun na hodinu, někdy na určitou dobu platbu dokonce i odpouštějí. „Ale nejde to na dlouho. Sami máme velmi málo finančních prostředků. Oslovujeme města, sponzory, někdy jsou jimi zaměstnavatelé rodičů postižených dětí, žádáme o granty i dotace… Snažíme se, protože vidíme, jak osobní asistence dětem pomáhá. Letos jsme ale od MPSV dostali pouze 26 % z objemu finančních prostředků, o které jsme žádali,“ trochu si stěžuje na obtížné podmínky v poskytování osobní asistence E. Krudská.

S ukončením civilní služby očekávají nápor na tyto služby. Mají šest osobních asistentek, které se specializují pouze na děti. Jejich nástupní plat je 6700 korun, po dvou měsících pak dostanou 7000 korun měsíčně.

V Prostějově je občanské sdružení Pomocná ruka v kontaktu se speciálně pedagogickým centrem To jim dává v případě, že se objeví dítě potřebující osobní asistenci, zprávu a také se obrací na školu, která by je měla integrovat. A po dohodě s touto školou pak občanské sdružení Pomocná ruka asistenta zajistí. Na osobní dětskou asistenci mají nyní čtyři asistentky.

I tady ale žijí v ekonomických problémech, hlavně letošní rok bude problematický. „Od MPSV jsme letos dostali pouze 18 % z našich nákladů. Loni to bylo 70 %... Loni jsme mohli poskytovat asistenci bez větších potíží, letos to bude horší,“ říká MILUŠE HOVORKOVÁ. Klienti platí podle svých sociálních možností (i podle toho, zda například škola sežene sponzora) zhruba 15 korun na hodinu, asistentky pak dostávají za hodinu 39,60 hrubého. „I já jako zástupkyně ředitele občanského sdružení mám 6700,-, čistého tedy asi 5,5 tisíce…,“ dokládá neutěšenou situaci v odměňování M. Hovorková s tím, že ovšem kvůli vysoké nezaměstnanosti na Prostějovsku se jim i za těchto podmínek daří osobní asistentky nacházet.

V českotěšínské Slezské Diakonii osobní asistenci na školách poskytovávali, ale měli obrovský problém se získáváním dotací z MPSV, ani školy prý nechtěly tuto službu dotovat. „Proto ji nyní u nás v České Těšíně nenabízíme,“ vysvětluje JOLA SODZAWICZNÁ.

Na Jihlavsku s osobní asistencí ve škole začínala před několika lety Oblastní charita. „Nás o tuto službu požádal úřad práce a dvě mateřské školy, kam chodí postižené děti,“ vzpomíná PETR ŠVÍKA. Úřad práce přispíval na tuto službu z fondu veřejně prospěšných prací. „Rozsah činností naší charity byl však již obrovský a nechtěli jsme vytvářet v této oblasti místní charitní monopol. Po určité době jsme tuto službu předali jihlavské pobočce občanskému sdružení Život 90,“ říká P. Švíka.  

ŠÁRKA DIVIŠOVÁ z občanského sdružení Život 90 vypráví, jak po dohodě s rodiči j například vybrali asistentku pro dítě v jedné třídě základní školy. Škola k ní nemá žádné povinnosti, pouze podepisuje její docházkový list. „Máme se školou pouze podepsanou dohodu o dočasném přidělení zaměstnance. Říkala jsem, že je asistentka přidělena k jednomu dítěti, ale pomáhá i dalším postiženým dětem,“ přibližuje Š. Divišová reálný běh událostí ve škole.

Jinak mají čtyři asistentky v pomocné škole a tři ve speciální mateřské školce. Asistentky, které jsou dopoledne ve školách, se odpoledne starají o klienty v domácím prostředí – většinou jde pořád o stejné děti. Peníze na asistenty získávají přes úřad práce, který hradí část mzdy, zbytek musí sehnat sami – od sponzorů, od nadací, od kraje… „Na péči o děti ve škole rodiče u nás v Jihlavě nepřiplácejí. Asistenti dostávají 8000 korun měsíčně,“ věcně uzavírá své povídání Š. Divišová.

Instituce poskytující asistenční službu se ne vždycky vydají na složitou cestu pomoci dětem v době školní docházky. I v tom se odráží neochota MPSV přispívat na tuto službu v době vyučování, nedohoda o řešení tohoto problému mezi MPSV a MŠMT se táhne již dlouho. A bude ještě hůř – vždyť právě v roce, kdy končí civilní služba, která finančně přijatelným způsobem tyto služby ve školách často pokrývala, MPSV charitativním organizacím tvrdě zkrátila dotace.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz