archiv
Učitelské noviny č. 10/2004
tisk článku

Kde jsou úskalí celoplošné evaluace?

Školy potřebují evaluační nástroje, které by jim nejen řekly, jak si vedou v porovnání s ostatními, ale také co by na sobě měly vylepšovat. Ostatně svědčí o tom stoupající zájem o testy Kalibro i Scio. Bez nařizování, zcela dobrovolně. Tak proč se teď, když se mluví o celoplošném testování, objevuje tolik připomínek? Napovědět mohla diskuze na téma evaluace v jedné ze sekcí konference Spolupráce 2004, která se před časem konala v Průhonicích. Několika jejích účastníků jsme se zeptali:


Jak se díváte na chystanou evaluaci škol a v čem vidíte její úskalí?

JITKA KAŠOVÁ, Základní škola Klíček, Praha 4

Hodnocení vnímám jako hodně důležité. Každá škola je nasměrovaná určitým způsobem, podle kterého si stanoví svá kritéria. Musí být jasně pojmenovaná, konkrétní a veřejná, protože právě na jejich základě do školy přicházejí děti, jejichž rodiče jsou s nasměrováním ztotožněni. Uvědomují si, co všechno zahrnuje - jaké procesy, jaká pravidla, jaké lidi a vztahy, možná i jaké prostředí. Stát jako objednavatel služby má právo, možná i povinnost stanovit obecný rámec, do něhož se nasměrování každé školy musí vejít. Ovšem tak, aby zůstal prostor pro odlišnosti, abychom mohli hovořit o pestrosti výběru škol. Nemělo by pak být složité, aby stát kontroloval, do jaké míry ta která škola naplňuje cíle, které si stanovila. Úskalí vidím především v tom, aby ono nasměrování netvořily jen cíle, ale také cesty, kterými k nim mají žáci dojít. Aby nedocházelo ke zklamání, že se sice v cílech shodujeme, ale na procesu nám něco konkrétního vadí. Bouříme se, protože jsme nepochopili, že i přes tento proces vede cesta ke stanovenému cíli.

JINDŘICH KITZBERGER, ZŠ Interbrigády, Praha 6

Pokus kontrolovat výstupy po 5. a 9. ročníku základní školy považuji za důležitý. Srovnání školám chybí, i když mnohé používají testy Kalibro a Scio. Oba však mají svá plus i mínus, myslím, že by mezi nimi další hodnotící prvek určitě našel své místo. Kritickým bodem vnější evaluace je forma, jakou se bude provádět. Nebezpečí jakýchkoli testů nebo zkoušek spočívá v jejich nastavení. Aby odpovídaly cílům a definovaným výstupům RVP ZV. Aby se ptaly skutečně na to, co chceme ve vzdělávání podpořit. Pokud se to nepodaří, pak čím větší je dosah příslušných testů, tím hůř. Proto se obávám „celoplošnosti“ v samém začátku. Možná by bylo lepší vyzkoušet napřed na menších územích různé testy různých autorů, mohly by si i vzájemně konkurovat. Teprve pak bychom se měli pokusit vytvořit kvalitní celoplošné testy.

DAVID SOUČEK, Kalibro

Evaluační procesy můžeme rozdělit do dvou typů. První vychází ze školy, která se chce o sobě dovědět pravdu. Podle toho, o co jí ve vzdělávání jde, zvolí evaluační nástroj a snaží se jeho prostřednictvím zjistit, jak si doopravdy stojí. V jiném případě předepíše evaluaci nadřízený orgán - a všichni se začnou snažit, aby mu ve výsledcích maximálně vyhověli. Způsobů, jakými se dá oficiální evaluační procedura ošvindlovat, je řada, a jsou nepostižitelné. Stačí například říct, aby Pažout a Horáček zítra zůstali doma, protože se bude psát test. Rozdíl je v motivaci. Už nejde o to dovědět se, jací jsme, ale přežít, nebýt zrušen, dostat víc peněz… Pustíme-li se cestou centrálního hodnocení s možností důsledků pro aktéry, jsou veškeré snahy o rozvolnění pomocí RVP ZV legrace, která nemá naději na úspěch. Preferoval bych vnitřní hodnocení školy opírající se o obecný rámec RVP, kde by motivací byl tlak rodičů, zřizovatele.

Hana Vellánová, zš Planá nad Lužnicí

Evaluace je určitě důležitá. Ta vnitřní, která pomáhá posunovat školu dál, i ta navenek. Porovnávání kvality škol se nejspíš nevyhneme. Úskalí však vidím v tom, že pokud má evaluace škole sloužit, musí být poctivá. A tady může nastat problém. Dokážeme si otevřeně říci, aniž by to školu poškodilo, kde máme rezervy a co je třeba změnit? Myslím veřejně. Nebo budeme hodně zvažovat, jaké informace pustíme ven a co si necháme „jenom“ pro sebe? Další problém: Je mnohem jednodušší hodnotit kvantitu, jenže tady jde o hodnocení kvality. Bude hodně těžké najít odpovídající evaluační nástroje. Nevím, jestli to umíme, jestli jsme na to vůbec připraveni. Subjektivní pohled hodnotitele bude hrát příliš velkou roli. Kromě toho si myslím, že by nás měly zajímat hlavně názory těch, koho se práce školy bezprostředně týká – tedy žáků a rodičů. My nevíme, jak nás vnímají, jen se domníváme, že to víme.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz