archiv
Učitelské noviny č. 46/2002
tisk článku

Facka není argument, ale…

STANISLAV ČERVENKA, Mileč


Jednoho dne jsem se ve večerních zprávách doslechl, že pan učitel Ondřej Kánský z Plané u Mariánských Lázní musí opustit školu, protože fyzicky potrestal jednoho ze svých žáků. Okamžitě jsem nabyl přesvědčení, že bych se měl nešťastného kolegy zastat. Tak, jako jsem učinil i v minulosti, ať už se to týkalo odvolávané ředitelky, která pleskla neposlušného adolescenta, nebo představiteli obce odstavené kolegyně Kašové v ZŠ Obříství. Už jsem přemýšlel, jak napíšu do Učitelských novin, ale podrobnější informace o celém případu v Plané mi, bohužel, sebraly argumenty. Pak jsem na internetovém vzdělávacím portálu objevil několik diskuzních příspěvků právě na toto téma a rozhodl se přece jen reagovat.
Zcela chápu učitelku, která se nedokáže udržet a nevychovanému spratkovi jednu vrazí. Jsem připraven za ni bojovat a nenechat ji padnout. Ostatně jsem tak v minulosti několikrát učinil. Jednou na obranu učitele, dvakrát na obranu učitelky. Vzpomínám na poslední případ. Tehdy za mnou přišla mladá kolegyně s přiznáním, že v afektu dala drzému žákovi „facku, až to mlasklo“. Byla si vědoma svého pochybení a spoléhala na moji pomoc. Právem, byl jsem jejím nadřízeným. Sedli jsme do auta, abychom to vyřešili ještě za tepla. „Mám jít s tebou, nebo to zvládneš sama?“ zeptal jsem se před domem, kde bydleli rodiče dotyčného. Kývla a odhodlaně vyrazila. Když se vrátila, bylo vidět, že jí spadl kámen ze srdce.
Nemyslím si, že bylo potřeba cokoli dalšího, děvče se poučilo dostatečně. Navíc nic netajilo a bylo si své chyby zcela vědomo. Mimochodem, ten hoch si facku přinejmenším zasloužil. Svým jednáním se totiž hrubě dotkl nejen důstojnosti učitelky, ale především důstojnosti dospělé osoby, navíc ženy. Což se nedělá. Proto jsem byl připraven za svoji kolegyni bojovat. Naštěstí to nebylo potřeba.
Tak, jako jsem plně chápal svoji kolegyni, chápal bych rád i pana učitele Kánského. I jeho důstojnost dospělého a učitele byla pravděpodobně hrubě dotčena. Nejen on dnes a denně čelí arogantnosti nevychovaných dětí ještě arogantnějších rodičů. Možná tehdy neměl svůj den, možná svůj den neměli jeho žáci. Mohl mít i jiné, se školou nesouvisející, starosti. Nebo se jen špatně vyspal. Jenže úder, po kterém musí žák strávit několik dní v nemocničním ošetření, to je přece jen moc. Zdá se, že kolega opravdu pochybil a věřím, že si je toho plně vědom. Neznám všechny podrobnosti, přesto se obávám, že ani jeho nadřízení nemohli zvolit jiné řešení, než zvolili.
Odchod pana učitele ze školy v Plané je zřejmě v dané situaci nezbytný. Přál bych si, aby mu v souvislosti s onou nešťastnou událostí nic dalšího nehrozilo. Zejména pak zmiňované soudní řízení a případný zákaz působení ve školství. Přiznám se, že by mi rozhodně nebylo proti mysli pana kolegu zaměstnat. Jsem přesvědčen, že se také poučil dostatečně.

Rád bych se však vyjádřil k tomu, co je příčinou tohoto a dalších podobných případů. Většina kolegů uvádí dost děsivé skutečnosti o stavu kázně v základních školách. Příčinu vidí leckde. Nízkými platy pedagogů počínaje, postojem společnosti a výchovou v rodinách konče. Mají pravdu, ale jen částečně. Jsem skálopevně přesvědčen, že za většinu citovaných problémů si můžeme sami. My všichni školou povinní. Ti, kdo nám stanoví tak nedůstojnou mzdu, že řada učitelských rodin má téměř existenční problémy. Školské referáty, které nedokáží zabránit mnohým nekompetentním starostům, aby se ke školám chovali jako neomezení vládci. Ředitelé, kteří nedokáží ochránit své podřízené před nesmyslnými požadavky nesoudných rodičů. Učitelé, kteří netáhnou za jeden provaz, nejsou důslední a hlavně necítí stavovskou hrdost. Když to podtrhneme a sečteme, skoro se ani nelze divit tomu, jak to v některých našich školách vypadá.
Pochopitelně neočekávám, že nám zítra ministerstvo přidá a my se staneme bohatými, a tudíž váženými. Stejně tak si nedělám iluze, že by snad nastala situace „co státní úředník, to osvícenec“. Takže se obávám, že je to na nás. Na kom nejvíce? Především ředitelé škol zodpovídají za to, jak jejich škola funguje. Zejména učitelé zodpovídají za to, jak funguje jejich třída. Fungovat to dohromady však může jen tehdy, spojí–li se síly obou: ředitelů i učitelů. Snaha jedněch je bez snahy druhých prakticky zbytečná.
Jsem přesvědčen, že znám cestu, jak vrátit do školy nejen kázeň dětí, ale i příjemné pracovní prostředí pro učitele. To zejména, protože od toho se odvíjí vše ostatní. Jsem také přesvědčen, že děti si k nám dovolí jen to, co jim my sami dovolíme. Že stačí vzít jim důvod ke zlobení a ony zlobit nebudou. Nebo ještě lépe, dejme jim důvod být hodnými a ony budou. Už slyším argumenty – nojó, zase ňákej ámos, chtěl bych ho vidět u nás ve škole, ať nekecá, že ho děti nezlobí, učí ještě vůbec? Nekecám. Nezlobí. Učím.

Své názory mohu opřít o slušně letité zkušenosti. Původně jsem středoškolský učitel, který začínal na učilišti, jako ředitel základní školy jsem učil na druhém stupni. V současnosti jsem ředitelem a současně učitelem málotřídky. Pochopitelně i já jsem si, zejména jako začínající, užil své. Ale postupem času jsem dospěl k přesvědčení, že existuje způsob, jak na to. Praxe mne v mém názoru doslova každý den opět utvrzuje.
Dovolte proto, abych nabídl pomoc těm, kteří mají zájem výše uvedené problémy řešit a hledat cestu k příjemnému a především důstojnému pracovnímu prostředí.
Nejlepší by byla osobní návštěva zájemců v naší škole. Rád bych ukázal, jak pracovat s dětmi, aby je vůbec nenapadlo, že by snad mohly zlobit. Strávíte u nás celý den a to by v tom byl čert, abyste nezjistili, jak si následně pomoci sami. Zejména, pokud bychom si o tom mohli ještě po vyučování popovídat, popřípadě si vysvětlit případné nejasnosti. Ale má to háček – museli byste u nás strávit opravdu celý vyučovací den. Hodina nebo hodiny, vytržené ze souvislosti systému, nemají prakticky smysl.
Nechci ukazovat obtížnost práce s několika ročníky ve třídě najednou, chci ukázat, jak na problémy s chováním dětí. Ne je pouze řešit, ale předcházet jim! V následné besedě pak můžu vysvětlit, že to, co funguje v současné době na málotřídce na vesnici, může bez problémů fungovat na úplné škole ve městě. Není totiž důvod, aby nefungovalo. Úplně nejlepší by bylo, kdybyste přijeli všichni z vaší školy, včetně vedoucích. Bez nich by návštěva měla efekt sotva poloviční. Třeba by na takovou akci obětovala dokonce vaše škola ředitelský den a obec zaplatila autobus. Vítáni jsou samozřejmě i jednotlivci, popřípadě skupinky. I ti, kteří třeba s některými mými názory bytostně nesouhlasí.
Naši školu najdete na konci vesničky Mileč, okres Plzeň–jih. Těším se na všechny zájemce na telefonu 371 591 147, adrese ZŠ Mileč, 335 01 Nepomuk a mailové adrese stanislav.cervenka@zs.milec.indos.cz .

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
linka-bezpeci_125x125.png
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
39%
34%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz