archiv
Učitelské noviny č. 09/2004
tisk článku

Diskuze ke slučování škol, UN č. 2 - 7/2004


UN č. 2 - 7/2004


S úžasem sleduji diskuzi ke slučování a rušení škol v souvislosti s úbytkem dětí. Po listopadu ve funkci ředitele školy, dvanáct let v zastupitelstvu, z toho osm ve funkci zástupce starosty města Chebu vnímám ten problém jak z pozice města, tak ředitele ZŠ. Žádné zastupitelstvo nebude zřizovatelem kasáren bez vojáků, nemocnice bez pacientů či škol bez žáků. Musí rušit nejprve třídy, pak přebytečné školy a ztráta míst hrozí učitelům, ředitelů, zaměstnancům.

První mýtus: Jde nám o děti.

Nejde ani náhodou. Jde nám o ztrátu místa, postavení, životní jistoty. Proto ten řev ředitelů, petice, poštvaná veřejnost, rodiče, tlak na samosprávu. Ta leckde couvne, radní chtějí být přece zvoleni i za dva roky. Ráj pro lobování všeho druhu. Proč právě my, proč ne oni, my jsme ti nejlepší, máme image, výsledky, polohu atd. V atmosféře vášní a hysterie se rušení odkládá. Dva miliony z obecní pokladny putují na školu, kterou nepotřebujeme. Ty chybějí na osvětlení, chodníky, čistotu, stacionáře apod.

V Anglii by takový postup stál ředitele místo. Poštvat veřejnost proti obci, proti tomu, kdo školu platí, je nemyslitelné.

Druhý mýtus: Obec bez školy zaroste kopřivami.

Další nesmysl, který neplatí nikde na světě. Pár kilometrů za hranicemi v sousedním Bavorsku 2, 3, 4, autobusy sváží denně 30, 50, 70 dětí ze sídel o 500 až 1000 obyvatelích. Viděl jsem školní autobusy v Marionu (Ohio-USA), co staví u každé farmy, domu, křižovatky. Ten samý obraz v Rhedenu (Holandsko). Přál bych všem našim obcím, aby vypadaly tak, jako tyto obce bez škol v Německu, Holandsku a USA. Samozřejmě vytvořme pro to podmínky - kvalitní silnice, autobusy, spojení apod.

Třetí mýtus: Třídy o 15 žácích

Tento luxus si nedovolí ani ty nejbohatší státy. Nemyslím tím speciální školy, soukromé, církevní apod. "Moje" škola má 12 let trvající partnerský vztah se školou v Marktredwitz (SRN). Ani tak bohatý stát jako Bavorsko, jehož národní důchod mnohonásobně převyšuje ten České republiky, si takový přepych nemůže dovolit. Alexandr von Humboldtschule v Marktredwitz má třídy o 22 - 27 žácích, učitelé učí 26 - 27 hodin týdně, odpolední vyučování je povinně 3 x týdně do 15.30 hod. (neznají družiny a tak suplují jejich náplň). Toto jen dokumentuje naší naprostou neschopnost a absenci základního ekonomického uvažování. Ve jménu naší spásy a zachování pracovních míst vážně argumentujeme, jak by se nám lépe učilo ve třídách o 10 - 15 žácích. Nejlepší by bylo asi přijmout zákon, že školy a třídy se nesmí rušit, pokud počet žáků ve třídě neklesne pod pět.

Čtvrtý mýtus: Srovnatelná kvalita málotřídek či jednotřídních škol

Pokud dokáže učitelka stejně kvalitně učit tři třídy najednou, potom logicky bych učitelce, která učí jednu třídu, snížil plat na třetinu. Co tam proboha ty zbylé dvě třetiny času dělá. Je to celé nesmysl. To vypětí a zároveň přípravu nemůže nikdo dlouho vydržet. Buď padne nebo to odflákne. Ani úplné školy s jednou třídou v každém ročníku nejsou schopny zajistit kvalifikovanou výuku. Takové učitelské aprobace prostě neexistují a neaprobovanost zde prudce stoupá. A to nemluvím o slepencích "úplných" devítitřídních škol, které mají třeba 60 - 70 žáků.

Pátý mýtus: Nikdo nás nemá rád

Od dob Raisových učitelských mládenců si stále namlouváme nesmysly o naší výjimečnosti a našem povolání. Omyl. Kantořina je řemeslo jako každé jiné. Děláme ho výborně, průměrně či špatně, průměrně placení. Věděli jsme ale už na "vysoký", do čeho jdeme a že nás žádný "vývar" nečeká.

Splnil se dávný sen mnoha učitelských generací. Učitel v Kotěhůlkách pod Křemešníkem je ve stejném tarifu jako profesor na Nerudově gymnáziu v Praze. Posílila nároková složka platu na úkor nenárokové. Jaksi zapomínáme, že máme 8 týdnů volna ročně. Diskuze o 13. a 14. platu staví proti nám nejen rodičovskou veřejnost. Copak vytváříme zisk, abychom ho mohli v závěru roku dělit? A vyplácet? Žijeme v demokratickém státě a máme každý možnost volby, nikdo nám nediktuje a můžeme svůj život změnit.

Přesto stále pláčeme, fňukáme, píšeme petice, otevřené dopisy, jak jsme nespokojení, jak umíráme hlady.

Pojďme už konečně přijmout platné zákony a normy a alespoň 20 let podle nich pořádně makat.

Petr Jakš,
ředitel 2. ZŠ, Májová, Cheb

P.S. Navrhuji přejmenovat Učitelské noviny na Fňučitelské (odvozeno od slova fňukati)

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz