archiv
Učitelské noviny č. 01/2004
tisk článku

Vysokoškolský zákon po pěti letech

JEHO NOVELIZACE JE NA OBZORU


Vysokoškolský zákon platný od roku 1999 je opředen mýtem vysoké kvality. Pravděpodobně však tato legenda vychází z reálných podkladů, protože vesměs všichni znalci zákona - a to nejen ti domácí, ale i zahraniční - tvrdí, že je velice moderní. Přesto se během uplynuvších pěti let objevila řada podnětů, které aspirují na zařazení do novely určené k vylepšení současné akademické legislativy.


VYSOKOŠKOLSKÝ ZÁKON PO PĚTI LETECH

Co se již novelizovalo
Zákon za dobu své platnosti nicméně prošel již dvojí novelizací: Zatímco ta první z června 2000 byla jen ryze technická (VŠ pedagogická v Hradci Králové se stala Univerzitou v Hradci Králové), druhá úprava o necelý rok později již řešila některé zásadní obsahové změny. Zákonodárci zejména umožnili veřejným VŠ (VVŠ), aby zakládaly za omezených podmínek obchodní společnosti. Dále byla přesněji určena podoba strukturovaného studia (charakteristika bakalářského studijního programu je od té doby konkrétnější) a také bylo VVŠ umožněno poskytovat za úplatu programy celoživotního vzdělávání.
V současné době se začíná projevovat několik zájmových skupin majících z různých stran vliv na naše vysoké školství. Ty pomalu, ale jistě připravují návrhy na možnou novelizaci. Vyžaduje si to jednak změna jiných legislativních norem, jednak dlouhodobě špatná ekonomická situace VVŠ a také potřeba přiblížit více k praxi některá provozní pravidla zajišťující organizační fungování univerzit. Skupiny, které jsem zaregistroval, jsou: oba senátoři Parlamentu ČR a zároveň akademičtí funkcionáři, Jiří Zlatuška a Václav Roubíček, Rada vysokých škol, zvláště pak její studentská komora (SK RVŠ) a Univerzita Karlova. Své zájmy by chtěly v zákoně hájit i vysokoškolské odbory. A samozřejmě je zde také ministerstvo školství, které podněty shromažďuje a reaguje na ně. Vybrali jsme k podrobnější analýze alespoň některé z nich.

Nové termínované smlouvy univerzity nechtějí
Legislativní návrh senátora JIŘÍHO ZLATUŠKY, který je rektorem MU v Brně, reaguje na novou podobu zákoníku práce, jenž připouští pro celé naše pracovní právo termínované smlouvy jen na dva roky. Ovšem zákon také říká, že v konkrétních oblastech, kde jsou k tomu důvody, je možné stanovit odlišné legislativní pravidlo. "Jde mi proto o to, aby současně s tím, jak se mění platnost zákoníku práce, se zapracovala změna do zákona o VŠ. Nešlo by tedy o změnu současného stavu na VŠ, ale pouze o to, aby zákoník práce neurčil něco, co ve vysokoškolské legislativě není," informuje Jiří Zlatuška. Jeho návrh byl doporučen všemi hlasy vzdělávacího výboru senátu a nyní je v rámci pozměňovacích návrhů v poslanecké sněmovně. A proč vlastně reprezentace VVŠ odmítá termínované smlouvy na dva roky a chce mít možnost využít i lhůty delší?
"Kdyby se stanovila hranice na dvou letech, došlo by k tomu, že na místech, která nejsou pro danou univerzitu perspektivní, by pak člověk seděl do konce života, přestože by jeho činnost přestala být produktivní. Jde také o významný motivační faktor," objasňuje Zlatuška.
K problematice se také vyjadřují představitelé vysokoškolské reprezentace. FRANTIŠEK JEŽEK, předseda RVŠ, s rektorem Zlatuškou souhlasí: "Bude-li přijat zákoník práce v navržené podobě, přikláním se k tomu, aby se situace napravila v zákoně o VŠ." A IVAN WILHELM, rektor UK a předseda České konference rektorů (ČKR), podotýká: "V tuto dobu není zřejmé v jaké podobě bude přijata novela zákoníku práce zásadně omezující přijímání na dobu určitou, v každém případě by však bylo vhodné doplnit možnost zohledňovat při trvání pracovního poměru plnění kvalifikačních předpokladů."
"Termínované smlouvy jsou potřebným instrumentem na univerzitách," reaguje PETR KOLÁŘ, náměstek ministryně školství pro VŠ. "Na univerzitách musí být dynamický pohyb pracovníků a nelze s ohledem na momentální věkovou a kvalifikační strukturu, která není zcela vyhovující, současný stav zcela zafixovat."

Výběrové školné?
Senátoři, Jiří Zlatuška spolu s Václavem Roubíčkem, prorektorem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, připravili celkovou novelu VŠ zákona (kterou také podporuje ČKR), kde se jako hlavní bod objevuje možnost, nikoliv povinnost, zavést poplatky za studium pro všechny studenty, tedy nejen pro ty, kteří studují delší dobu než standardní. "Nejde přímo školné," vysvětluje Zlatuška. "To by muselo být povinné. Jde o jakousi variantu, tedy o dobrovolné školné, o jehož zavedení by rozhodla každá VŠ zvlášť. Myslím, že by k tomu ale přistoupilo jen málo škol. Návrh souvisí zejména s naším brzkým členstvím v EU, kde se můžeme ocitnout v jiném postavení ve vztahu k zahraničním studentům."
"Čas ukázal, že náš VŠ zákon je opravdu kvalitní. Případné změny v jeho znění považuji jen za jakési drobné legislativní čištění u formulací, které jsou nejednoznačné. Za klíčovou věc však považuji uzákonění poplatků za studium," sděluje František Ježek.
Naopak studentská komora RVŠ je proti jakémukoliv školnému. A dokonce by chtěla, aby se v rámci novely odstranily stávající poplatky za další studium. (Pokud absolvent studuje studijní program, jenž není navazující.) "O školném se u nás vždy začne znovu mluvit ve chvíli, kdy VŠ nedostanou více peněz. Tím ale nelze koncepčně řešit financování vysokého školství. Trochu to rektorům zazlívám, protože vědí, že školné je politicky neprůchodné. Vládu takto dráždí jen proto, aby VŠ peníze přidala," myslí si JIŘÍ NANTL, předseda SK RVŠ.
"V současné době není politická vůle k tomu, aby bylo zavedeno školné," prezentuje postoj MŠMT náměstek Kolář. "Nakolik je ale politická vůle pro zavedení takovýchto poplatků je těžké soudit. Každopádně současné vládní prohlášení hovoří o bezplatném školství, a to včetně vysokého. Z toho se dá tedy logicky usuzovat, že ani pro zavedení zmíněných poplatků se politická vůle nenajde."

Odbory chtějí kolektivní vyjednávání
Odbory by zejména chtěly, aby se v zákoně jasně formuloval mechanismus kolektivního vyjednávání. "Současný vnitřní mzdový předpis je poněkud neorganický," tvrdí FRANITŠEK BARTÁK, předseda Vysokoškolského odborového svazu(VOS). "Je tomu proto, že zákon o mzdě rozumí vnitřním mzdovým předpisem něco odlišného než je definováno ve VŠ zákoně."
Od doby, kdy přestaly být VVŠ financovány jako příspěvkové organizace, jsou jejich zaměstnanci placeni podle zákona o mzdě. A tento zákon říká, že mzda se v zásadě určuje individuální nebo kolektivní smlouvou. Nicméně vnitřní mzdový předpis pro VŠ počítá s jistým vlivem MŠMT na hospodaření VVŠ. Tento vliv vychází z toho, že univerzity před pěti lety dostaly od státu do správy majetek v hodnotě desítek miliard. "Ano, to je bezpochyby pravda, ale zároveň jsme nedostaly dostatečnou ekonomickou svobodu. Převážná část našich zdrojů je úzce svázána se státním rozpočtem," vyjadřuje se Barták a pokračuje: "Navíc vnitřní mzdový předpis nás tak dostal do právních problémů při přesvědčování některých rektorů a kvestorů, aby s námi vyjednávali. Možným řešením této situace by mohlo být, kdyby byl do VŠ zákona zakomponován jakýsi mzdový řád, který by byl předmětem kolektivního vyjednávání. U některých osvícenějších rektorů to již takto v podstatě funguje."
Výsledkem dohod mezi odbory a rektorem je vnitřní mzdový předpis, který pak ovšem ještě schvaluje akademický senát. Proto ani po dohodě s rektorem nemají odboráři ještě vyhráno, protože senát je může podle Bartáka zcela vyšachovat. Nicméně na některých školách již existují kolektivní smlouvy, kde je mzdový předpis jejich přílohou. "Proto chceme, aby ve VŠ zákoně bylo sice napsáno, co určuje mzdový předpis schválený MŠMT, ale že kolektivním vyjednáváním je možné sjednat podmínky ještě lepší," dodává předseda VOS.
"Osobně se domnívám, že kolektivní vyjednávání je otázkou jiné legislativní oblasti než VŠ zákona," odpovídá jednoznačně Petr Kolář.

Pravidla pro senátory
Jednou z uvažovaných technických změn, která by zefektivnila fungování akademické demokracie, je jasnější vymezení pravidel pro akademické senáty. "V současném znění VŠ zákona formulace vlastně umožňuje výklad, že všichni volí všechny. Navíc jiná pravidla jsou pro univerzitní senát, jiná pro fakultní," sděluje František Ježek. Na fakultě by totiž správně podle zákona měli do senátu společně volit zaměstnanci i studenti v jedné komoře. Může proto pak dojít teoreticky i k tomu, že budou zvoleni jen samí studenti. V ostatních zemích kvůli tomu pamatují na kurie nebo komory, čili na jakousi sněmovnu kantorskou a sněmovnu studentskou.
RVŠ dělala na univerzitách anketu, ze které vyšlo, že je třeba pravidla pro senáty při novele zákona pozměnit. Předseda SK RVŠ má ovšem odlišný názor: "Legislativní podmínky pro akademické senáty se mi zdají jako dostačující. Ano, můžeme donekonečna debatovat o tom, jak volit - všichni všechny, nebo jen studenti studenty, ale zatím si s tímto relativním problémem všechny VŠ poradily. Osobně bych proto do legislativních pravidel pro senáty nezasahoval, protože celý systém funguje."
Nicméně Nantl na druhou stranu podotýká, že z praktického hlediska by bylo dobré zrušit tři možná kola voleb do akademického senátu. A pokud by se tedy nakonec přece jenom otevřela při procesu novelizace debata o senátech, nebyl by proti posílení jejich pravomocí. "Spíše bych ale raději viděl, kdyby byly posíleny kompetence správních rad a došlo i k jejich organizační reformě, například by mohl být členem i někdo z vnitřku univerzity nebo by rada mohla mít silnější pravomoci ve vztahu k rozpočtu školy," upřesňuje Nantl.

Kompetence fakulty a univerzity se kříží
"Zdá se mi, že by se měla o trochu posílit kompetence univerzity vůči fakultě. Univerzita by tak měla větší možnost rozhodnout, jaký rozsah kompetencí budou mít jednotlivé fakulty. V současné době totiž dochází ke křížení řady pravomocí a je proto obtížné na škole vykonávat efektivní řízení. Části akademické obce to sice vyhovuje, ale moderní trendy na Západě rozhodně nejdou cestou řízení na bázi jakéhosi ochotnického spolku nebo dobrovolného sdružení," sděluje svůj názor Jiří Nantl.
Konkrétně může například docházet ke střetu vnitřních předpisů a studijních programů. "Fakulta sice uskutečňuje studijní program, ale už není třeba jasné, kdo má vydat studijní řád: jestli univerzita, nebo fakulta. Přestože dochází tímto ke zmatkům ke škodě zaměstnanců i studentů, myslím si, že k posílení kompetencí univerzity nedojde, protože je u nás již kulturním zvykem, že fakulta je primární a univerzita je jen nějaký svazek," objasňuje Nantl. Také otázka personální politiky je podle něj v rukou fakult, nikoliv univerzity.
"Pravomoc orgánů fakulty jednat jménem VŠ je zcela na místě a stávající zákonná úprava se osvědčila," komentuje Ivan Wilhelm. "Problémy nicméně působí absence promítnutí této úpravy vůči některým právním předpisům, jejichž dikce se specifičností úpravy postavení fakultních orgánů nepočítá. Stejně tak by bylo vhodné umožnit, aby ve Statutu VŠ mohl být rozsah výkonu těchto práv konkretizován. Jak ukázaly některé příklady z nedávného období, závažným problémem se do budoucna může stát neexistující prostředek, kterým by orgány VŠ, byť po procesně náročném postupu, mohly pozastavit či zrušit nelegální opatření orgánu fakulty."
"Pokud by se například univerzita rozhodla zřídit jednu katedru matematiky společnou pro všechny fakulty, dnes tady téměř není nástroj, kterým se takováto změna dá udělat," konkretizuje Jiří Zlatuška a na závěr dodává: „Když hovořím se zahraničními partnery, zákon s nimi většinou nediskutuji. Spíše hovoříme o obecně doporučovaném trendu zavádění školného, které v našem zákoně chybí. Myslím si proto, že přílišná sebechvála našeho VŠ zákona je zbytečná. Mělo by se více koncepčně hovořit o tom, jak VŠ měnit."

 

LUKÁŠ DOUBRAVA

 
< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz