archiv
Učitelské noviny č. 11/2014
tisk článku

NOVÝ SYSTÉM PODPŮRNÝCH OPATŘENÍ ZNAMENÁ REVOLUCI,

Pokud se připravovaný systém podpůrných opatření dostane do praxe, bude to pravděpodobně znamenat revoluci v oblasti práce s dětmi s postižením (a znevýhodněním). Každá revoluce přináší věci dobré i problémové, je jen otázka, co převáží. O nových možnostech podpory učitelů při práci s dětmi, které jsou dnes označovány jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, jsme hovořili s docentem olomoucké univerzity a hlavním řešitelem projektu Systémová podpora inkluzívního vzdělávání JANEM MICHALÍKEM.

Jak jsou koordinovány práce pražské a olomoucké skupiny na tvorbě podpůrných opatření? V Praze vzniká přehled podpůrných opatření pro vyhlášky a doporučení či metodická pomoc pro školská poradenská zařízení, aby věděla, jaká podpůrná opatření mohou doporučovat, v Olomouci pak katalog podpůrných opatření pro učitele.

S dr. J. Zapletalovou z NÚV (hlavní manažerkou projektu RAMPS – VIP III) se setkáváme. I zadavatele projektu – ministerstvo školství – pravidelně informujeme, mj. i o svém zájmu spolupracovat se všemi subjekty, které mohou při tvorbě podpůrných opatření pomoci. Práce je hodně, oblast je rozsáhlá. V zadání našeho projektu nebylo zpracování podpůrných opatření pro dvě velké skupiny žáků – se specifickými vývojovými poruchami učení a vývojovými poruchami chování. Vytváříme katalogy podpůrných opatření pro šest skupin žáků. S mentálním postižením, s tělesným postižením, se zrakovým postižením, s narušenou komunikační schopností, s poruchou autistického spektra a společnost Člověk v tísni se na projektu podílí účastí při formulování katalogu podpůrných opatření pro žáky se sociálním znevýhodněním. Týmy dnes tvoří více než 110 lidí v naprosté většině z praxe, ze speciálněpedagogických center a ze škol, není to skupina akademiků.

Vraťme se ale ještě ke spolupráci „olomoucké“ a „pražské“ skupiny… Obě participují na tvorbě podpůrných opatření, na jejich formulaci. Není možné, aby přehled ve vyhlášce obsahoval něco jiného než samotné katalogy. Jak je to tedy se spoluprací?

Přehled podpůrných opatření ve vyhlášce a naše katalogy musí být pochopitelně kompatibilní. Náš projekt je servisní pro MŠMT. Pokud tedy ministerstvo rozhodne o tom, že ve vyhlášce bude některé podpůrné opatření, se kterým naši experti nepřišli, rádi ho do systému zapracujeme, pokud to budeme umět. A pokud to umět nebudeme, budeme hledat odborníky, kteří to dokážou. A právě například v rámci projektu RAMPS jistě specialisté na oblast například SPUCH, o které se starají psychologové a speciální pedagogové z pedagogicko-psychologických poraden, jsou. (RAMPS – Rozvoj a metodická pomoc poradenských služeb, projekt na podporu školních a školských poradenských služeb financovaný z ESF a zastřešený Národním ústavem pro vzdělávání, pozn. red.) Jsou určitě i v asociacích pracovníků PPP nebo speciálních pedagogů. Pro nás je podstatné, aby byly výsledné katalogy s podpůrnými opatřeními kvalitní a aby pracovníkům ve školách pomohly. Pojem „podpůrná opatření“ existuje ve třech rovinách. První rovinou je školský zákon a § 16, bude-li novelizován, který by podpůrná opatření zavedl do legislativy. Na základě toho ministerstvo školství vyhláškou řekne, jaká podpůrná opatření jsou, jaké jsou v souvislosti s tím povinnosti školy atd. To je druhá rovina. Není ale možné, aby byly přílohou vyhlášky rozsáhlé katalogy. Ty musí být velmi podrobné a konkrétní, aby skutečně pomohly učiteli v konkrétní situaci (rovina třetí).

Kdo formuloval projektový úkol pro vaši skupinu? Vnímáte absenci oblasti specifických vývojových poruch učení a chování (největší skupiny dětí s postižením) jako problém a chybu?

Zadání formulovala výzva v oblasti 1.2 operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost MŠMT. Fakt ale je, že my jsme úkol se zaměřením na žáky se zdravotním postižením přivítali, protože to je oblast naší odbornosti. Potřebu podpůrných opatření pro tyto žáky vnímáme, pro pedagogy ve školách je to velmi důležité.

Budou v katalozích popsány i nezbytné kompetence pedagogů pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami podle míry podpůrných opatření?

To je problém, který řeší „personální podpora“. Do té patří i psycholog, speciální pedagog, sociální pedagog, asistent pedagoga, druhý pedagog ve třídě… Právě náplň práce a kompetence asistenta pedagoga budeme řešit, bude formulován standard práce asistenta pedagoga. U ostatních profesí bude nutné počkat na definování standardů pedagoga, nezvládneme popsat všechny nové podpůrné profese ve školství. Navíc pro charakteristiku těchto profesí – například školního speciálního pedagoga, školního psychologa – jsou kompetentnější odborníci například z NÚV. V současnosti není definována povinná odbornost pedagogů ve vztahu k speciálním vzdělávacím potřebám. Osmdesát pět procent pedagogů v hlavním vzdělávacím proudu nemá speciálněpedagogické vzdělání. To katalog podpůrných opatření nezmění a nevyřeší, jen řekne, jak by se s dětmi s příslušným postižením a příslušnou hloubkou a příslušnými potřebami mělo pracovat. Může učiteli pomoci, ale odborné vzdělání prostě nenahradí. Nikde ve světě není zajištěno, že třeba dítě se zrakovým postižením v základní škole učí tyfloped. Ale bývá zajištěno, že je k dispozici více způsobů cílené podpory, že existují „létající“ speciální pedagogové a psychologové. A tam bychom asi měli směřovat, je to záležitostí rozhodnutí státu a následné nezbytné podpory.

Nastavovat finanční náročnost podpůrných opatření bude bezpochyby na ministerstvu školství. A bude to pro kvalitu péče a využitelnost podpůrných opatření leckdy limitující faktor.

Jsou v podstatě dva základní modely financování podpůrných opatření. V jednom případě se může zachovat současný model – objem peněz, které jsou k dispozici, se přerozdělí podle typu znevýhodnění. Dítěti je prostě doporučeno podpůrné opatření a s ohledem na jeho postižení je základní normativ navýšen. Není to ale přesné, i těžce postižené dítě po čtyřech letech může dosáhnout takové míry kompenzace, že potřebuje jen výrazně nižší nebo dokonce žádnou ekonomickou podporu. Druhý model je pracnější, náročnější. Znamená změnu zvyklosti. Jednotlivá podpůrná opatření by byla „naceněna“ a bude vytvořena metodika, podle které by byla přiznávána. Byl by to lepší, ale nesmírně složitý krok. Není neomezené množství peněz, dětí se znevýhodněním je okolo 5 %, možná 10 %, těžko můžeme chtít, aby spotřebovávaly čtvrtinu rozpočtu. Očekávejme debatu o nacenění podpůrných opatření ve 2. až 5. stupni, co všechno se z toho má platit, zda vzniká nárok, když je v jedné třídě třeba pět šest žáků zařazených pouze do 1. stupně, kdy za každým jedním z nich by finance nešly, ale taková skupina je už pro učitele velmi náročná… A je tu ještě třetí otazník – a tím je změna financování regionálního školství. Podobu této změny ještě neznáme, ale víme, že výrazně ovlivní i financování péče o žáky s podpůrnými opatřeními.

Připravujete také část katalogu pro žáky sociálně znevýhodněné. Jak a kde je ale sociální znevýhodnění definováno?

Na akademických pracovištích nemáme dostatek odborníků, kteří tuto oblast dokonale znají. Proto se naším partnerem v projektu s finanční spoluúčastí stala společnost Člověk v tísni – spolupracuje s řadou škol, jejichž ředitelé znají práci s dětmi ze sociokulturně znevýhodněného prostředí z bezprostřední praxe. Definování sociálního znevýhodnění je velké téma. Je to diskutabilní pojem. Jednali jsme v širokém fóru, v němž byli akademici, ředitelé škol i zástupci ministerstva školství, o nezbytnosti tohoto termínu, o jeho potřebnosti. Lépe je mluvit o žácích s příslušnými potřebami… Součástí našeho katalogu bude nejen přehled podpůrných opatření určených pro tuto skupinu žáků, ale i metodika práce s nimi, která bude obsahovat i znaky pro rozpoznání potřeby podpory. Tato část katalogu tedy bude pro žáky z tzv. vyloučené lokality z důvodu etnického, pro žáky z prostředí zasaženého chudobou, pro děti z rozpadajících se manželství, pro děti imigrantů – tedy s odlišným jazykovým prostředím atd. Problém je i v tom, že u zdravotně postižených a znevýhodněných existuje odborný subjekt, který ze zákona vyslovuje odborný závěr a doporučení – jsou to školská poradenská zařízení. Kdo bude ale vyslovovat takový závěr u sociálně znevýhodněných žáků? Možnost je, že tuto kompetenci dostane pedagogicko-psychologická poradna, problém ale je, že příčina leží většinou mimo školu a pro poradenského pracovníka je obtížné ji posoudit. Kompetenci by mohl získat ředitel, který by rozhodoval na základě závěrů případové konference. Bylo by to bez nálepkování, ale hrozí riziko nadužívání tohoto opatření. V každém případě – a to neplatí pouze pro tuto skupinu žáků – pokud je veřejné správě delegována nějaká zodpovědnost, musí být jasně určena pravidla, podle kterých se bude řídit, včetně odborné podpory a ekonomického zajištění a systému kontroly. A řada z těchto bodů právě v této oblasti schází. Na druhé straně – v podpůrných opatřeních se počítá s tím, že první stupeň podpory bude bez financí. A větší část dětí se sociálním znevýhodněním bude právě v prvním stupni.

Nemáte pocit, že budou katalogy pro učitele „neskousnutelné“, neprostudovatelné? Vždyť jde o sedm složitých oblastí definovaných postižením dítěte (bráno horizontálně) a pět úrovní podpůrných opatření souvisejících s hloubkou postižení a mírou potřeby pomoci. A každá úroveň je pak rozpracovávána podrobně do jednotlivých konkrétních opatření, kdy se výrazně liší podpora – třeba úprava pracovního prostředí – například ve druhé úrovni pro dítě se zrakovým postižením a s tělesným postižením nebo s poruchou autistického spektra…

To patří mezi rizika každé nové věci. Lidi ve školách jsou z řady důvodů naštvaní a pochopitelně moc trpělivosti už nemají. Naším úkolem je vytvořit katalog odborně přesný, komplexní, ale zejména i srozumitelný a přijatelný i pro lidi, kteří nejsou speciálními pedagogy. V projektu máme povinnost vytvořit katalog v textové verzi. Chtěl bych ale, abychom ji pak převedli do elektronické podoby, aby mohl učitel v případě, že má do třídy dostat třeba dítě se zbytky zraku, několika kliknutími otevřít katalog, v něm část týkající se zrakového postižení a v ní pak druhou nebo třetí úroveň podpůrných opatření, podle toho, co bude mít dítě doporučeno, a mohl se podívat, jaká opatření se od něho a od školy očekávají. Aby nemusel číst šest set stran textu, který s jeho problémem nesouvisí. Podpůrná opatření – jak je náš tým připravuje – neznamenají pro učitelku nebo učitele nic nepřátelského či obtěžujícího. Je to soubor praktických rad, zkušeností, metod, dovedností, které už v jiné škole a s jinými dětmi jejich kolegové dělají.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz