archiv
Učitelské noviny č. 46/2013
tisk článku

PREVENCE V MATEŘINKÁCH BY SE NEMĚLA DOTÝKAT ILEGÁLNÍCH DROG

Občas se objevují názory, že s primární prevencí by se mělo začínat co nejdříve, a to prakticky ve všech jejích oblastech.
To znamená, že také třeba informace o nebezpečí tvrdých drog by měly děti dostávat již v mateřinkách?

Zajímalo nás tedy, jak tento problém vidí naši přední odborníci v oblasti primární prevence a léčby závislostí.

„S problematikou drog by se v mateřských školách pracovat již mělo, ale jen s informacemi o těch návykových látkách, s nimiž se děti běžně setkávají (alkohol, tabák) a samozřejmě jim to musíme podat způsobem, kterému rozumějí,“ uvádí Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice.

Obdobně to vidí i Karel Nešpor, primář mužského oddělení léčby závislostí Psychiatrické nemocnice Bohnice: „U předškoláků budeme hovořit o tom, že je dobré se vyhýbat jedům. To se týká i alkoholu. K otravám zde dochází i po malých dávkách, takže upozornění je i u malých dětí plně namístě. Dovednosti získané odmítáním alkoholu a tabáku, s nimiž se i menší dítě často setkává, se mohou časem přenést i k dalším drogám. Neplatí to ale naopak. Mluvit například o heroinu by v tomto věku byl nesmysl.“

„Myslím si, že není vhodné seznamovat s riziky ilegálních drog už děti v mateřských školách. Je to minimálně zbytečné, protože malé děti si nedokážou odpovídajícím způsobem představit, co narkotika způsobují. Maximální informaci, kterou je podle mě vhodné dětem předškolního věku poskytnout, je varování před kontaktem s jakýmikoliv neznámými látkami, protože mohou člověku ublížit. O nebezpečích plynoucích z alkoholu a z tabáku je proto dobré informovat. Hlavním důvodem je to, že děti obě drogy kolem sebe běžně registrují, a to mnohdy i doma. U alkoholu jde navíc o prevenci před možnou otravou – dítě se musí co nejdříve dozvědět, že tato látka ho i v malém množství může ohrozit na životě. Průběžně se objevují případy, že dítě se napije alkoholu z domácí ledničky. Nejdůležitějším je, aby se dítě naučilo konzumovat jen to, co mu dovolí někdo z rodičů nebo samozřejmě dalších dospělých, kteří se o něj starají,“ říká Veronika Benešová z Národního koordinačního centra prevence dětských úrazů, násilí a podpory bezpečnosti dětí Fakultní Nemocnice v Motole.

Předškoláci rozhodně nekouří

Zhruba před dvěma lety se začaly objevovat informace o tom, že už i v mateřských školách začínají bujet některé rizikové jevy a že už také ti nejmenší kouří! Zdá se, že šlo jen o fámu. „Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se snad už v mateřských školách děti začínaly kouřit. Ani jsem se o žádném takovém konkrétním případu nedoslechla,“ potvrzuje V. Benešová.

Na druhou stranu, žádné objektivní informace o stavu rizikového chování u předškoláků nemáme a zdá se, že je ani ještě dlouho mít nebudeme.

„Žádný výzkum, který by mapoval situaci v oblasti rizikového chování v mateřských školách neexistuje. Nevím ani o tom, že by se takovýto projekt připravoval. Jedním z důvodů bude jistě i to, že získávat potřebná data u takto malých dětí je velice obtížné. Standardně používané nástroje vlastně ani nemáme. To, že samozřejmě předškoláci ještě neumějí číst a psát, znamená, že všechny poznatky je nutné získávat pozorováním a rozhovory, případně rozhovory s jejich učitelkami. Proto ani ve světě takovéto výzkumy téměř neexistují,“ sděluje M. Miovský.

K násilí občas dochází

Přesto s jistotou víme, že třeba k projevům násilí dochází už i ve školkách.

„Většinou jde ale jen o hyperaktivní děti, které stačí správně vést. V mateřské škole se pouze výjimečně objeví dítě, které ostatní děti cíleně napadá a ubližuje jim. V takových případech jde prakticky vždy o dítě, jež pochází ze sociálně slabší rodiny nebo z rodiny, kde panují velice problematické mezilidské vztahy. V mateřských školách tedy sice dochází k prvním projevům agresivity některých dětí, ale když se včas a vhodným způsobem toto chování podchytí, tyto děti v něm zpravidla dále již nepokračují. Nabízí se tak výjimečná možnost, kdy lze ještě včas efektivně zasáhnout – předškolní děti jsou mnohem tvárnější, protože jsou ochotny přijímat a osvojovat si dané formy vhodného chování lépe než děti starší. Na primární prevenci je v mateřských školách oproti školám základním a samozřejmě i středním také ještě relativně dost času,“ komentuje V. Benešová, která je specialistkou na primární prevenci násilí a úrazů u dětí předškolního věku, a dodává: „Jde o vytvoření atmosféry, příhodného klimatu ve třídě, kde si dítě má vštípit představu, že jeho úkolem je chránit jednak sebe, jednak ostatní.“

Těžiště předškolní prevence spočívá v ochraně před úrazy

Z Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2012/2013 vyplývá, že s prevencí úrazovosti jsou na tom mateřinky dobře. Nejenže inspekce kvituje, že mateřské školy věnují prevenci školních úrazů trvalou pozornost, ale zároveň před několika dny zveřejnila i čerstvá data, která toto hodnocení jednoznačně potvrzují.

V registru ČŠI bylo v minulém školním roce elektronicky evidováno 900 úrazů, ke kterým došlo v mateřinkách, což je o 13 procent méně než v roce předešlém. Je to výrazně nejméně v celém regionálním školství.

Dá se tedy klidně říci, že úrazovost je v mateřinkách velice nízká a pokud k úrazu vůbec dojde, jde téměř vždy jen o drobné poranění. Také V. Benešová úroveň bezpečnosti v mateřinkách obecně označuje za velmi dobrou. To znamená, že primární prevence zaměřená tímto směrem není ani tak určena na předcházení rizikům v mateřinkách samotných, ale spíše mimo ně a k včasnému vytvoření návyků bezpečného chování. K úrazům předškolních dětí nejčastěji dochází na hřištích, ovšem nikoliv v době, kdy si tam hrají v rámci návštěvy mateřské školy.

Plné školky mají i své výhody

Přeplněnost mateřinek je na první pohled teoreticky faktorem, který riziko úrazu zvyšuje. Ale protože už víme, že k úrazům v předškolním vzdělávání téměř nedochází, lze u mateřinek s větším počtem dětí spatřovat alespoň jednu výhodu. Ta se týká věkového rozpětí dětí, které se pohybuje od tří do sedmi let. Je jasné, že i běžná komunikace, natož preventivní působení na děti musí tak probíhat podstatně odlišně, nejlépe ve věkově stejnorodých skupinách. A to samozřejmě při menším počtu dětí různého věku jde jen velice obtížně, pakliže vůbec.

„Tento problém se týká především malých školek rodinného typu, kde se primární prevence realizuje jen s velkými komplikacemi. Větší školy také pracují s výchovným plánem, jenž zohledňuje nejrůznější možnosti, které standardně velká školka má k dispozici. Navíc u rodinných školek zbývá na prevenci paradoxně méně času než u mateřinek větších. Působení těch menších se tak nakonec může často zredukovat jen na hlídaní a zajišťování základních potřeb dětí. Nijak ovšem nechci zpochybňovat, že na psychiku dětí může mít mateřská škola rodinného typu pozitivní vliv, například mladší děti bývají obvykle rády v přítomnosti větších. Klíčovým faktorem je bezpochyby osobnost dané vychovatelky,“ analyzuje V. Benešová.

„Informace a dovednosti i zdravé návyky lze u takto malých dětí předávat poměrně direktivně z pozice autority zkušeného dospělého. Naopak čím je žák starší, tím je prevence více zaměřena na jednotlivé návykové látky a tím více by měli být děti a dospívající do preventivního programu aktivně zapojeni. Čím nižší je věk žáka nebo předškoláka, tím je prevence méně specifická a je více orientovaná na obecnou ochranu zdraví,“ konstatuje K. Nešpor.

Vše je třeba ověřit hrou

Základem primární prevence je vytvoření absolutně bezpečného prostředí, v němž se mohou děti bez rizika pohybovat. Na něj pak navazuje výchova k bezpečnému jednání odpovídající věku, respektive stupni osobního vývoje dítěte. V ní musejí děti postupně pochopit základy ochrany svého zdraví i zdraví těch druhých. Důležité také je prevenci rozdělit do jednotlivých prakticky zaměřených oblastí, jako je bezpečí doma, na hřišti nebo v silničním provozu. „Rozhodující je děti dovést k tomu, aby požadovaná pravidla dodržovaly bez toho, aniž je někdo sleduje,“ zdůrazňuje V. Benešová.

Roli zpětné vazby, tedy zjištění toho, zda si dítě daná pravidla pamatuje a jestli si je skutečně osvojilo, nejlépe splňuje k tomu určená hra. „V ní musejí být zakomponovány kontrolní situace, v nichž dítě prokáže, jestli danou kompetenci skutečně získalo. Pokud se ukáže, že ne, je nutné předešlý postup zopakovat nebo ho pozměnit tak, aby potřebnou znalost či dovednost získalo. Teprve po úspěšném ověření se může v preventivním působení postoupit k dalšímu tématu nebo na vyšší úroveň. Těší mě, když vidím, jak tento proces řada učitelek absolvuje důkladně a často i s nadšením,“ říká V. Benešová.

Prevence i pro rodiče

Dalším specifikem primární prevence v předškolním vzdělávání je možnost užší spolupráce učitelek s rodiči, než tomu běžně bývá během povinné školní docházky.

„Rodiče dětí v mateřské škole se vůči učitelkám ještě nevymezují negativně, jako se to stává pak ve škole základní. Je to dáno i tím, že děti nemají ještě žádné starosti s klasifikací a rodiče se tak nemusejí zabývat prospěchem svých dětí,“ poznamenává docentka Benešová.

Mnoho mateřských škol ale dostatečně nevyužívá potenciál, který nabízí spolupráce s rodiči. Existují ale i školky, jež dokonce aktivně zvou rodiče, kteří vykonávají profese související s prevencí. Jde zejména o lékaře a vůbec zdravotnický personál, policisty nebo hasiče. Na děti přirozeně i zapůsobí, když je přijde navštívit někdo v uniformě. „Tím děti jednak k policistovi získají důvěru, jednak se dozvědí, že jde o osobu, která je zde pro zajišťování jejich bezpečnosti a na niž se mohou v případě potřeby kdykoliv obrátit,“ podotýká V. Benešová.

Není ale samozřejmě vhodné, aby mezi tak malé děti učitelky návštěvníka zvenčí pustily bez jakékoliv předešlé konzultace o tom, o čem si bude s dětmi povídat. „Je nutné, aby během jeho vystoupení stále danou komunikaci mezi ním a dětmi sledovaly, případně ji korigovaly. A nemělo by jít ani o besedu, ale vždy o praktické vzdělávání. Takto malým dětem je potřeba dané informace vždy předávat formou hry a praktické ukázky. Ideálním prostředím je dětské dopravní hřiště, na němž policista dohlíží na pohyb dětí a komentuje ho. Dojde tak navíc k optimálnímu propojení vnitřního prostředí mateřské školy s vnějším světem,“ sděluje V. Benešová.

A existují dokonce školky, které preventivně působí nejen na své svěřence, ale i na jejich rodiče. Jednou za čas si je pozvou na třídní schůzku, kde je seznámí s některými chybami, jichž se mohou při ochraně svých dětí dopouštět. „Pokud bude takováto osvěta prováděna diplomaticky (v žádném případě ne v duchu obviňování) a mateřská škola poskytne rodičům třeba jen několik drobných praktických rad, má to smysl a většina z nich takovéto působení ocení – školka se o jejich děti nadstandardně stará,“ míní V. Benešová.

Na důležitost účasti rodičů v primární prevenci upozorňuje i profesor Miovský: „Jednoznačně doporučuji do některých preventivních programů rodiče zapojovat. Jednak uvidí, že se s jejich dětmi nic zlého neděje, jednak si sami uvědomí, že dodržování sociálních norem je skutečně důležité. Problém je v tom, že takovýchto aktivit se účastní hlavně rodiče, kteří jsou pozitivně motivovaní, ale ti, kteří se dětem dostatečně nevěnují, nepřijdou.“

Děti potřebují znát své hranice

Kardinální problém zasahující celou oblast primární prevence vidí M. Miovský v ohrožení samotné institucionální funkce školy: „Bezpečnost je samozřejmě v primární prevenci v mateřských školách velice důležitým tématem. Je však také velice potřebné zabývat se problematikou rozpadajících se hranic ve výchově, která začíná narušovat samotnou podstatu školy, jež byla na konkrétní roli autority vytvořena. Myslím, že tento jev začíná být hlavním problémem nejen základního, ale už i předškolního vzdělávání. Pedagogové stále méně vědí, kde jsou jejich hranice, bojí se rodičů, bojí se už i dětí, a to proto, aby nakonec neměli problémy oni sami. Děti však dnes nejvíce postihuje právě absence či neuchopitelnost hranic a tím i jejich nesrozumitelnost. Dětem je proto potřeba vytvářet prostor, do kterého by vstupovaly.“

U tak malých dětí se ale nedá pracovat na bázi nějakých specifických preventivních programů. Základem prevence u předškolních a mladších školních dětí jsou jednak programy zaměřené na zvládání vlastních emocí a vůbec sebe sama, jednak osvojování si interpersonálních dovedností, tedy jak komunikovat s ostatními dětmi a jak řešit konflikty.

Z toho by měly vycházet podle M. Miovského i pedagogické fakulty: „Pedagogové pro předškolní vzdělávání nebo počáteční na základní škole by měli být doslova trénováni v oblasti podchycení rozvoje sociálních dovedností u dětí. Děti tyto dovednosti často postrádají, protože sami jejich rodiče se chovají špatně, takže děti nemají, kde se správným návykům naučit.“

Lukáš Doubrava

 

 Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN:
www.adiktologie.cz/Publikace/Učebnice/Metodika práce s dětmi v oblasti primární prevence rizikových jevů/Soubory ke stažení

Centrum prevence úrazu a násilí:
www.cupcz.cz: Ke stažení/Prevence úrazů a násilí dětí předškolního věku/Bezpečná mateřská škola (metodika)

Bezpečná škola:
www.bezpecna-skola.cz

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz