archiv
Učitelské noviny č. 45/2013
tisk článku

JEDEN MYSLÍ HLAVOU, JINÝ RUKAMA

Učiliště, říká u cesty za odbočkou z místní silnice ručně vyrobená cedule, která se trochu tváří jako značka dopravní. Jako by tu začínala nová obec, nová vesnice. Přesto ze Středního odborného učiliště v Hluboši kousek od Příbrami nemám dojem, že by se jednalo o svět sám pro sebe. Otevřená vrata pro vjezd do areálu, nezamčené vstupní dveře, pár kluků u ponků v dílně. A ředitel, který si pochvaluje „svoji“ školu a říká, že proti velkým učilištím, které poznal, je to tu velmi příjemná práce. Ne lehká, ale příjemná, usmívá se a mezi dalšími problémy řeší, odkud se bude brát do školní kuchyně maso, když masokombinát, od kterého nakupovali, najednou zkrachoval. Není to jen výchova a vzdělávání…

 Pan Krbec a jeho zvířátka

Chystá se nový školní rok, žáci základních škol i základních škol praktických se rozhodují, kde budou ve svém vzdělávání pokračovat. Co nabízíte žákům, aby si vybrali vaši školu? Zeptali jsme se ředitele SOU Hluboš Drahomíra Krbce.

„Spolupráce se základními školami je klíčovou aktivitou projektu OPVK, který pro letošní rok plníme, díky němu můžeme provozovat čtrnáctimístný autobus (teď ho zrovna opravujeme, potkal se s jelenem, na dohled od naší školy se pohybují i daňci a divoká prasata, je to prostě venkov a příroda). S ním objíždíme školy a výchovný poradce nám doporučí, na které konkrétní žáky se máme obrátit, kteří by mohli mít o naši nabídku zájem. Ty k nám vezmeme a podrobně jim naši školu ukážeme a všechno vysvětlíme. V dílnách mají možnost vyrobit si něco na památku, poznají prostředí a my poznáme je, v ředitelně si s nimi popovídám a pak už je rozhodnutí na nich. Naší výhodou je, že jsme škola malá, ale šikovná,“ říká ředitel s pohádkovým jménem. Ukáže jim internát i školu, prostředí, ve kterém by žili. Ředitel se setká při Dni otevřených dveří i s rodiči. „Odbourávám počáteční stres a nejistotu tím, že jim řeknu, že jsem Krbec jako ten kastelán ve Večerníčku, a pak už se běžně povídá, vezmu si na ně kontakty a nabídnu jim naše obory.“

Je tu obor nástavbový (Podnikání), jeden maturitní obor a řada tříletých ukončených výučním listem. Všechny jsou zaměřeny na práci se dřevem (ty probíhají ve zdejším areálu), za obory opravárenskými pak žáci jezdí do Dobříše. Jednotlivé obory jsou pochopitelně odlišeny i náročností – od složitějšího maturitního (Operátor dřevařské a nábytkářské výroby), kde se žáci mimo jiné učí nejen ovládat, ale i programovat dřevoobráběcí stroje, až po obor Zpracovatel dřeva, který připravuje spíše na základní práci například na pile. „Práce se složitými moderními stroji je ale součástí i učebních oborů, bez toho se dneska člověk při profesionálním zpracování dřeva, při truhlařině neobejde,“ vysvětluje ředitel.

Část žáků je tu přijímána i do tzv. „éčkových“ oborů, které nabízejí stejné zaměření jako běžné, „háčkové“, jen jsou zejména ve všeobecných předmětech jednodušší, nepočítá se například s cizím jazykem, i další předměty respektují redukované osnovy, podle kterých se učily děti v základních školách praktických, z nichž většinou přicházejí.

Tradice nejen rodinné

V některých oborech jsou žáci motivovaní rodinnou tradicí (umělecký truhlář, kovář, podkovář…), konečně i ostatní obory jsou podle ředitele učiliště D. Krbce i podle jeho zástupce Milana Němce, který o škole také vyprávěl, tradiční – z hlediska školy, která je tu nabízí již 54 let.

Zejména o opravárenské obory v Dobříši je podle ředitele školy zájem mimo jiné i proto, že součástí studia (v H oborech) je získání řidičského průkazu na osobní auto, na traktor i na nákladní auto, svářečský průkaz jak na sváření plamenem, tak i elektrickým obloukem. A co se zpracování dřeva týká – no řekněte, kdo by nechtěl pracovat se dřevem!

Učiliště by pojalo až okolo 600 žáků, ovšem v současnosti je v denním studiu málo přes 300 dětí – a ještě dva tři roky to budou tady muset s podobným počtem žáků vydržet, což finančně není úplně jednoduché. „Naším ekonomickým limitem je přibližně 300 žáků v denním studiu, pokud bychom pod tuto hranici klesli, asi bychom mohli mít potíže. Ale čekám, že se demografická křivka začne zdvihat a že se i k nám bude hlásit více dětí,“ říká ředitel. A kromě toho prostě objíždějí školy, vyprávějí o svých oborech, představují učiliště i možnosti pro své absolventy.

Prohlašuje, že je učiliště schopno ve všech oborech nabídnout žákům práci se stroji, se kterými pak v praxi přijdou do styku – buď je má škola díky šablonám a evropským projektům, z nich získala finance i na vybavení ICT technikou, nebo má s okolními podniky smlouvy a posílá do nich žáky na praxi. Konečně při této praxi si studenti i něco přivydělají, což je pro ně nepochybně příjemné.

Důležité je podle ředitele školy i to, že se s moderními stroji, přístroji i mechanizací seznamují učitelé a mistři. „Jsou například nové škodovky, naši učitelé byli v automobilce na stáži, aby se seznámili s postupy výroby a s novinkami v údržbě a opravách. Podobné to je se zemědělskými stroji –traktory jsou dnes z hlediska elektroniky a vybavení složitější než osobní auta, tam třeba stačí najet na pole, zmáčknout knoflík a traktor optimalizuje pohyb po poli pro co nejrychlejší odvedení práce s co nejmenšími náklady,“ vysvětluje D. Krbec.

Srovnatelná startovní čára

Přijímají žáky bez přijímaček, to je dneska běžné. Jak ředitel, tak jeho zástupce říkají, že pro příchozí děti je nastavena srovnatelná startovní čára – je jedno, jestli přicházejí ze základní školy, jestli vyšly z osmé třídy, nebo dokonce ze sedmé (takových tu ale mnoho neměli), jestli absolvovaly základní školu praktickou. „Mezi mými zástupci jsou dva speciální pedagogové, znají problematiku dětí se speciálními vzdělávacími potřebami,“ připomíná D. Krbec. Pokud žáci mají doporučení z pedagogicko-psychologické poradny a rodiče o to požádají, mohou být zařazeni do oborů s redukovaným obsahem, který respektuje jejich schopnosti. Někteří ale zůstávají v „háčkových“ oborech. Pokud by selhávali, je možné je po dohodě s poradnou a s rodiči přeřadit do „éčkového“ oboru. Není to podle ředitele problém, ale zažili tu i opačnou cestu žáka. „Štve mě, že současný systém se brání myšlence, že někteří lidi prostě myslí hlavou a jiní rukama. Co je na tom špatného? Podívejte se, jak nádherné věci třeba ze dřeva jsou schopni vyrobit!“ ukazuje ředitel například dřevěný model pražského orloje, kde místo svatých vystupují představitelé oborů, které škola nabízí.

Vychovatelku mám radši než matku

Velikost (či spíše malost) školy dává kantorům prostor pro individuální práci s dětmi, proto podle ředitele školy většinou žáci neselhávají tak často jako v jiných školách. Zástupce ředitele říká, že z ročníku s třiceti žáky jich v průběhu učení odchází zhruba třetina. Větší část z nich to jsou prý ale žáci, kteří už na jiné škole selhali a sem přišli vyzkoušet, jestli by to přece jen nešlo… „Bývají často z problematických rodin, je to smutné, když vám kluk řekne, že má vychovatelku radši než matku…“ říká D. Krbec. Podle M. Němce je mezi žáky v „éčkových“ oborech méně výchovných problémů než v „háčkových“. „Nevím, čím to je,“ říká, „možná tím, že prošli základní školu pod speciální péčí, s menším tlakem na výkon, v menším počtu žáků, zvykli si, že je na ně víc vidět.“

Přestože nabízejí v Hluboši „éčkové“ obory, Romové, kterých je podle šetření ombudsmana a ČŠI v základních školách praktických čtvrtina či třetina, se tu objevují výjimečně. V posledních letech tu prý byli dva nebo tři a všichni nakonec i díky pomoci kantorů a mistrů absolvovali a získali výuční list. Může to být podle ředitele i tím, že jich je tu skutečně velmi málo a škola má možnost se na pomoc pro ně soustředit. Kdyby jich bylo víc a tvořili zásadní skupinu žáků, byla by určitě i práce pedagogů obtížnější a výsledky by asi nebyly takové.

Úhel pohledu

„Máme jednu výhodu – jsme malí, všichni o všech všechno vědí. V době drogového nebezpečí a kriminality mladistvých to je, myslím, velmi důležité. Víme, kdy se kluk zamiluje nebo kdy se rozešel s holkou a že v té době je třeba na něj mít ohled při zkoušení, protože má prostě myšlenky jinde. Plusem pro školu je, že sem pravidelně coby školní psycholog zajíždí ředitel středočeské pedagogicko-psychologické poradny. Ředitelna je otevřená, kdokoliv může přijít, pokud něco potřebuje – a kluci (většinou máme kluky, i když i děvčata se mezi žáky najdou) toho taky využívají. Kromě odbornosti kantorů a vybavení školy, což je samozřejmost, právě rodinná atmosféra a vztahy mezi lidmi jsou pilíře, na kterých stavíme,“ říká D. Krbec. Připouští ale, že umístění ve vesnici mohou někteří žáci vnímat jako hendikep. Na druhé straně – Příbram a Dobříš zas nejsou tak daleko. A škola může nabídnout i mimoškolní aktivity… „Mám rád vytrvalecké běhy, rád si s kluky občas zaběhám,“ poznamenává s tím, že vesnické prostředí je pro výchovu žáků pozitivnější než prostředí velkých učilišť ve městech. Když odjíždím a rozhlédnu se po okolních loukách v mírných kopcích s vrcholy přikrytými lesy, chtěl bych mu dát za pravdu. Jen je otázka, jestli to patnáctileté děti vidí taky tak.

Radmil Švancar

 

 

Nabídka SOU Hluboš

Nástavbové studium – denní i dálková forma

•  64-41-L/51     Podnikání

Studijní obor

•  33-41-L/01    
Operátor dřevařské a nábytkářské výroby

3-leté učební obory

•  82-51-H/02
Umělecký truhlář a řezbář

•  41-57-H/01     Zpracovatel dřeva

•  33-56-H/01     Truhlář

•  41-54-H/01    
Podkovář a zemědělský kovář

•  36-64-H/01 Tesař

•  23-68-H/01    
Mechanik opravář motorových vozidel

•  23-55-H/02     Karosář

•  23-51-H/01     Strojní mechanik

•  41-55-H/01    
Opravář zemědělských strojů

•  36-67-H/01     Zedník

•  41-55-E/01     Opravářské práce

•  33-56-E/01    
Truhlářská a čalounická výroba

•           36-67-E/01        Zednické práce

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz