archiv
Učitelské noviny č. 45/2013
tisk článku

KDY SE ROZPOUTÁ BOUŘE?

Buď to opravdu nikoho nenapadlo, nebo si prostě „nahoře“ řekli, že se problém nějak vyřeší. Jako ostatně ve školství vždycky. Kdoví proč tak často řešíme věci až na poslední chvíli? Když začala chybět zrušená místa v mateřinkách, leckterá radnice ještě zavírala základní školy. Pak přišlo překvapení, že silné ročníky nastoupí i do základek. Ale málokdo si uvědomil, že skoro každého prvňáčka je třeba násobit dvěma. Jinak budou chybět místa i ve školních družinách. Ta situace už nastala a veškerou svou tíží dopadla na základní školy. Ať se s tím každá vypořádá po svém.

Pravda, školní družina není součástí povinného vzdělávání. I v zákoně je zakotvena pouze jako zájmové vzdělávání. Navíc je velmi nenápadnou součástí základní školy (až na to štěbetání, když se děti přemísťují z jídelny do třídy, na zahradu nebo na vycházku). Patří k ní jaksi samozřejmě. Kdo si připustí, že by zrovna tady mohl nastat neřešitelný problém? Školy v místech, jejichž okolí nezasáhla stavební horečka, jsou celkem v klidu. Ty městské a školy v blízkosti satelitních městeček dělají, co mohou, aby vyšly rodičům vstříc. Bohužel moc prostoru nemají.

Řešení v možnostech základní školy

Když jsme se před časem namátkou ptali ředitelů základek, jak jsou na tom s kapacitou školní družiny, v naprosté většině odpovídali shodně: Nestačí. Umístí prvňáčky a žáky druhých tříd, výjimečně třeťáky. Starší mají smůlu. Naděje existuje tam, kde funguje školní klub. Škola pozmění organizaci tak, aby ho mohli navštěvovat i osmiletí devítiletí. Nebo zřídí – v ceně družiny – soustavu zájmových kroužků. Ani tak ale všechny rodiče neuspokojí. Kde můžou, pomáhají babičky, tetičky, sousedky, kamarádky. Nebo maminkám nezbude než žádat o zkrácený úvazek.

„Víc opravdu dělat nemůžeme,“ omlouvají se ředitelé. Volné prostory obvykle mají, v nejhorším případě by mohli družinové děti po vyučování nastěhovat do jejich kmenové třídy jako dřív. Horší je, že zase „nejsou lidi“. „Museli bychom navýšit kapacitu školní družiny,“ vysvětlují v základkách. „Jenže bez souhlasu krajského úřadu to není možné.“

A krajský úřad prý většinou nekývne. Nejsou peníze.

Na jihu Čech o problému vědí

Konečný verdikt, zda bude, nebo nebude možné zvýšit kapacitu školní družiny, může vydat krajský úřad, respektive jeho odbor školství. Pro školy ten všemocný, který rozhodne, kolik žáků bude ve školní družině umístěno. Je to tak doopravdy?

„Ano, i kapacita školní družiny musí mít určitou hranici. Nelze překlopit veškerý počet žáčků prvního stupně do družin,“ říká Hana Šímová, vedoucí Odboru školství, mládeže a tělovýchovy Jihočeského kraje. Prvotní důvod je prostý – na zajištění školní družiny nestanoví ministerstvo školství republikový normativ. „Musíme ho vytvořit sami v rámci krajských normativů z přidělených finančních prostředků na platy, které MŠMT určilo pro školy zřizované obcemi. Pokud se tedy zvyšuje počet dětí umístěných ve školních družinách, snižuje se objem finančních prostředků, které lze rozdělit v rámci regionálního školství na nenárokové složky platů. Strategie našeho kraje nám umožňuje každý rok propočítávat, do jaké výše bychom mohli určitou normu povolit. Snažíme se obcím vycházet vstříc. Bereme v úvahu i místní hlediska, satelitní městečka a podobně, ale sto procent to nikdy není.“

„V koncepci rozvoje práce s mládeží pro Jihočeský kraj máme jasně daná procenta, kolik z celkového počtu dětí 1. stupně by mohlo být zapsáno do školní družiny,“ upřesňuje její kolega Miroslav Hrdina.

Koncepce vychází z velikosti měst, v nichž školy působí. V místě do 5000 obyvatel to může být až 70 % z celkového počtu dětí 1. stupně, v obcích s počtem obyvatel vyšším než 5000 je to 60 %.

„Předpokládáme, že ve větších městech mají rodiče větší šanci zapsat dítě do dalších zájmových organizací, jako jsou domy dětí a mládeže, kroužky při kulturních domech a podobně. Proto také mají málotřídky jako jediné možnost umístit ve školní družině všechny žáky 1. stupně. Jinou šanci, jak těmto dětem rozumně zaplnit volný čas a zároveň zajistit jejich bezpečnost, tady rodiče nemají.“

Přesto M. Hrdina potvrzuje, že všem školám s žádostí o navýšení kapacity školní družiny nemohou vyjít vstříc. „Ke každé ale přistupujeme individuálně, zvažujeme její situaci, například dopravní obslužnost v místě nebo velikost spádového obvodu konkrétní školy. Chceme školám v odůvodněných případech vyhovět, ale na druhé straně musíme se svěřenými prostředky dobře hospodařit. Věřte, že rozdělit finance dané normativem na žáka základní školy mezi klasickou výuku a mimoškolní výchovu, jakou školní družina bezesporu zajišťuje, není snadné.“

Také na severu si vymezili hranice

I v Libereckém kraji mají možnou kapacitu školních družin ošetřenou ve strategii, která vychází z Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR a je adaptována na situaci regionu.

„Strop pro navyšování kapacity školní družiny jsme si v něm stanovili na výši 45 % všech dětí, které navštěvují 1. stupeň základní školy,“ vysvětluje Jana Hartlová z organizačního a správního oddělení Odboru školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Libereckého kraje. „Ředitelé základních škol už vědí, že pokud by potřebovali umístit větší počet dětí, vyhovět jim nemůžeme. Už se o to ani nepokoušejí, hranici 45 % všichni dodrželi. Víme, že dětí na prvním stupni přibývá. Do družiny se dostávají žáci z 1. a 2. ročníku, z třetího jen výjimečně. Je nám to líto, ale nic jiného nám nezbývá.“

Také ona připomíná, že do „balíčku“ pro základní školy se musí vejít nejen družina, ale také školní klub nebo jídelna.

„V uplynulých letech jsme byli přísnější, dětí na 1. stupni také nebylo tolik. Ředitelé, kteří letos žádali o navýšení kapacity a vešli se do vymezené hranice, byli z 99 % úspěšní.“

Moravskoslezský kraj je nejvstřícnější

„Zatím navýšení kapacity školních družin povolujeme, ale je to samozřejmě na úkor všech,“ přiznává Hana Havránková, zástupkyně vedoucího Odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Také tady je na 1. stupni žáků čím dál víc, ale na kraji se rozhodli počet dětí umístěných do školních družin neomezovat. „Pouze tam, kde jsou dvě základní školy v jedné budově a jedna školní družina má volnou kapacitu, navýšení nedovolíme. Ale pokud vím, stalo se tak jen v jednom případě. Ostatně školský zákon umožňuje, aby družina poskytla zabezpečení nejen žákům příslušné školy, ale i ze škol sousedních.“

Přesto i tady jsou ve školních družinách umísťováni nejčastěji žáci 1. a 2. ročníku.

Nahlédnutí do jedné školy

V ZŠ a ZUŠ Blatenská v Horažďovicích situace výbuchem nehrozí, přesto by si i tady představovali pro školní družinu lepší podmínky, než jí škola v dané situaci může poskytnout. Základní škola, která zahrnuje i jednu třídu školy praktické, bude ještě do konce kalendářního roku sloučena se zdejší zuškou, ale v lednu už bude každý objekt samostatný. Zdá se, že si oddechnou obě strany. Zatím je v základní škole 364, v praktické 20 a v ZUŠ 230 žáků. Družinu a školní klub navštěvuje dohromady přes stovku dětí.

„Všem žádostem ale vyhovět nemůžeme, musíme vybírat,“ konstatuje ředitelka školy Jaroslava Šimková. Kritériem jsou pracující maminky. Děti matek na rodičovské dovolené se už do družiny nevejdou. I tak jsou ve třech odděleních jen žáci 1. – 3. ročníku.

Starší navštěvují aktivity školního klubu, který je otevřen od 12.00 do 14.45 hod. Situaci komplikuje fakt, že se do horažďovické školy sjíždějí děti z okolních obcí – Střelské Hoštice, Veřechov, Boubín, Kalenice, Velký Bor, Velké Hydčice, Hejná… Právě dojíždějící žáci navštěvují školní klub nejčastěji.

„Pokud ale některým odjíždí po odpoledním vyučování dopravní spoj později, než končí školní klub, můžou ještě chvíli pobýt v družině. Tou dobou už tam přece jen tolik malých dětí nebývá.“

Opravdu jen zájmové vzdělávání?

Tahle otázka se vtírá čím dál častěji. Existuje školní družina skutečně jen proto, aby mohli být rodiče v klidu, že se jejich dětem nic nestane? I když to ve většině případů bude pravděpodobně první argument, nemyslím, že je to ten nejzávažnější.

„Podle mne tu družina není jen na hlídání dětí,“ souhlasí Jaroslava Šimková. „Proč by jinak měla ve školním vzdělávacím programu svoji část? Vychovatelky na jejím obsahu poctivě pracovaly. Vymezili jsme čas od 13.30 do 14.30 hod., kdy s dětmi pracují na předem připraveném programu. Aby je nic nerušilo, požádali jsme rodiče, aby si v tu dobu děti nevyzvedávali. To ale neznamená, že v ostatním čase se vychovatelky dětem nevěnují.“

Vzpomněla jsem si na školní družiny, které jsem porůznu v základních školách navštívila. Samozřejmě že nebyly stejné, že se lišil i obsah jejich činnosti. Ty nejvíce promyšlené však dokázaly dát dětem mnohem víc, než si člověk na první dobrou uvědomí. A rozhodně nemám na mysli jen vybavení, které si každá rodina nemůže dovolit. Pozorovala jsem skupinu dětí zaujatých náročnou deskovou hrou, která vyžadovala logické uvažování, strategii a týmovou spolupráci. Slyšela jsem vychovatelky vyprávět o vlastivědných vycházkách, návštěvách výstav, filmových a divadelních představení. O tom, jak dětem vštěpují potřebu číst, pomáhat slabším… Co děti poznají s námi, jim někteří rodiče nedají, říkaly. To přece není jen o zájmu!

Co se skrývá pod pojmem podmínky

Aby mohla být kapacita školní družiny vůbec navýšena, musí pro ni škola vytvořit odpovídající podmínky. I tohle kraj hlídá. Pomiňme pro tuto chvíli pohled ekonoma.

„Prvořadý je souhlas zřizovatele. Z hlediska správního pak musí škola doložit, že má pro družinu odpovídající materiální, hygienické i personální podmínky,“ říká referentka odboru školství, mládeže a sportu Plzeňského kraje Alexandra Weberová. „Znamená to vhodné prostory – ať už samostatné výhradně pro účely školní družiny, nebo jen upravené kmenové třídy. Musí však odpovídat počtu dětí, které družinu navštěvují (vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání). Hygienické podmínky by měla při každé změně posoudit krajská hygienická stanice a prostory musí splňovat podmínky vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Ostatně školský zákon v § 147 jasně určuje, které přílohy je nutné k žádosti přiložit.“

V podstatě totéž jsme se dověděli od Stanislavy Šmídové, vedoucí oddělení správy škol Odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. „Chtěla bych upozornit zejména na § 148, odstavec 3 školského zákona, který zmiňuje důvody pro posouzení žádosti o zápis školy do rejstříku škol, kam spadá i žádost o navýšení kapacity školní družiny. Mimo jiné se zde říká, že orgán, který vede rejstřík, žádost o zápis do rejstříku dále zcela nebo zčásti zamítne v případě, že posouzením žádosti zjistí, že žádost není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy republiky nebo příslušného kraje. Také když nejsou dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční, když žádost obsahuje nepravdivé údaje, nebo že činnost školy nebyla v souladu s právními předpisy.“

Družina chvíli po obědě

Družina v horažďovické ZŠ Blatenská patří k těm šťastným, které mají vlastní prostory. Pavilon ve školním areálu se samostatným vchodem. Sídlí tu tři družinové třídy a dvě učebny výpočetní techniky. Hlavní vchod proto nemůže být zamknutý. Pro vychovatelky to zejména na začátku školního roku znamená, že musejí své svěřence ostražitě hlídat. Ale prostory jenom pro družinu jsou k nezaplacení.

První děti sem přicházejí záhy. Od 6.30 se scházejí pod dohledem vychovatelky, která má ten den službu. Po čtvrthodině začíná ranní program, v 7.45 je vychovatelky odvádějí do třídy. V 11.45 zazvoní, dopolední vyučování končí. Děti jdou na oběd a pak do družiny, kde mohou být do 16.30 hod.

Takhle to vypadá jednoduše, ale představte si třicet dětí, které musely být celé dopoledne potichu, soustředit se na vyučování – a najednou mají volno.

„Někdy je to opravdu náročné,“ přiznává vedoucí vychovatelka Radka Šperlíková, „zvlášť když jsou mezi třiceti dětmi také některé z třídy praktické. Správně bychom měli mít v oddělení snížený počet dětí, ale už tak jsme nemohli některým rodičům vyhovět. Snažíme se skloubit pobyt dětí v družině, jak to jde. Některé chodí po dohodě s rodiči jen na dva tři dny v týdnu. Ve zbývajících dnech je na jejich místě jiné dítě. Kapacitu školní družiny nesmíme překročit.“

Každá vychovatelka má své oddělení, s nímž pracuje. Kromě toho ale při družině působí zájmové kroužky – například pěvecký. V nich se scházejí děti z různých oddělení.

„Zrovna teď nacvičujeme na vánoční besídku.“

Družinové „ešvépéčko“

Zpočátku byly kolem ŠVP pro školní družinu rozpaky. Mají ho vychovatelky vypracovávat, nebo ne? Časem začalo družinových „ešvépéček“ ve vzdělávacích programech škol přibývat. Těžko odhadnout, jestli častěji z pouhé povinnosti, nebo proto, že vychovatelky pochopily, v čem je jeho význam.

„Když jsme ho dávaly s kolegyněmi dohromady, byla jsem ještě řadovou vychovatelkou, tehdejší vedoucí vychovatelka je teď na mateřské,“ vysvětlovala R. Šperlíková. „Zahrnuly jsme do něj všechno, čemu se v družině s dětmi věnujeme. Každý den je věnovaný určité zájmové činnosti. Zpíváme, hrajeme divadlo, malujeme, učíme se básničky. Protože se zaměřujeme také na přírodovědu, dřív jsme hodně spolupracovali s místní přírodovědnou stanicí. Dvakrát za měsíc k nám odtud přicházela jedna pracovnice a vyprávěla dětem o zvířatech, která ve stanici chovají. Bohužel, z finančních důvodů jsme museli tuto tradici přerušit. Abychom dětem alespoň částečně nahradily oblíbená setkání, domluvily jsme se s rodiči, že nám občas půjčí na jedno odpoledne jejich domácího mazlíčka. Minulý měsíc jsme tu měli psa, teď máme slíbenou návštěvu králíčka. Hodně se věnujeme pracovní činnosti, děti rády vytvářejí a pak se svými výtvory chlubí. Proto jich máme tolik vystaveno na chodbě. Nezůstáváme jenom ve třídě. K dispozici máme rozlehlý areál školního hřiště a zahrady s pískovištěm, domkem pro relaxaci…“

Co byste potřebovala, aby se vám lépe pracovalo? – obrátila jsem se na vedoucí vychovatelku. Čekala jsem odpověď ve stylu víc peněz. Místo toho jsem se dověděla že víc času.

„Jako spádová škola jsme vázáni odjezdy autobusů a vlaků. Některé činnosti se do vymezeného času směstnávají jen stěží.“

Můžete dětem pomoci například s domácími úkoly? Tohle přece kdysi vychovatelky ve školní družině dělávaly.

„Jen pokud nás o to rodiče nebo učitelky požádají. A jen tehdy, když dítě zůstává v družině až do konce. Krátkému procvičování, na kterém se s učitelkami domlouváme, se věnujeme asi dvakrát týdně po patnácti minutách. Ale ledacos máme zakotveno přímo v našem ŠVP, třeba oblast prvouky. Povídáme si o tom, co se děje kolem nás, i o tradicích. Trochu jinak, než jak to děti znají z běžného vyučování.“

Ticho jen zdánlivé?

Kdoví! Zdá se, že všichni dělají, co je v jejich silách.

Snaží se kraje, snaží se školy, ale výsledek rodiče neuspokojuje. Ono dát osmiletému devítiletém dítěti klíč na krk není dneska legrace. Když už pomineme nepopiratelný vzdělávací efekt dobře vedené školní družiny. Na školy tlačí rodiče a stále víc i zřizovatelé. Však se taky volby blíží. Pomoci mohou družině s vybavením, možná i s uvolněním prostor, pokud se jich někde nedostává. Kamenem nejtěžším – totiž financemi na platy dalších vychovatelek – ale pohnou stěží. Tady by to chtělo větší páky.


Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz