archiv
Učitelské noviny č. 38/2013
tisk článku

NEOBYČEJNÝ DEN SEDMÝ LISTOPAD

Blíží se čtvrtek. Čtvrtek 7. listopadu. Pro lidi narozené po listopadu 1989 je to většinou datum jako každé jiné. Ti, kteří chodili do školy dřív, mají jasno. Velká říjnová socialistická revoluce. Událost z roku 1917, která zastínila všechno ostatní, co se v dějinách tento den stalo. Přesto jsou osobnosti i události, které jsou s tímto datem spjaty a které stojí za to připomenout.

  

Víte, kdo byl Bronštejn?

Začněme ale zmíněnou Říjnovou revolucí. Vzpomeňte, co k ní říkal český humor: Lenin se jmenoval Uljanov, Trockij Bronštejn, Stalin Džugašvili, Říjnová revoluce byla v listopadu – no řekněte, jak tomu má člověk věřit?

Všechna tři zmíněná jména jsou ve hře – spolu s řadou dalších, k samotnému známému výstřelu z Aurory například dal pokyn revolucionář Vladimir Antonov-Ovsejenko, který po umlčení chabé snahy obránců Zimního paláce zatkl prozatímní vládu, jejíž premiér Alexandr Fjodorovič Kerenskij ale utekl (přes Anglii a Francii se dostal do Spojených států, kde v roce 1970 zemřel). Po zářné kariéře byl Antonov-Ovsejenko, nejdříve menševik a poté bolševik, který byl konečně od roku 1924 do roku 1928 i vedoucím zastupitelství SSSR v Československu, v roce 1939 pro údajnou účast na údajném spiknutí proti Stalinovi popraven. Přípravu útoku, který odstartoval revoluci, měl ale v rukou ve skutečnosti vynikající řečník, marxistický teoretik Lev Davidovič Trockij, druhý po Vladimíru Iljiči Leninovi. Po Leninově smrti utekl před Josifem Vissarionovičem Stalinem do Mexika, kde byl, už těžce nemocný, v roce 1940 zavražděn. Mimochodem, útok na Zimní palác nebyl jediným životním průsečíkem Trockého se 7. listopadem. Je to i datum, kdy se tento židovský intelektuál v roce 1879 v Janivce (dnes se obec jmenuje Bereslavka) narodil. A ještě jeden doplněk k datové magii – zavražděn byl 21. srpna, osmadvacet let před okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Útok na Zimní palác je spojován s Leninem, ten však byl nejdříve v exilu ve Švýcarsku a pak se v Rusku skrýval pod falešnou identitou před policií. Nicméně právě on odpor proti prozatímní vládě radikalizoval, menševici k násilné revoluci nemířili. Dobytím Zimního paláce námořnickou gardou (která byla poté rozprášena a vděku se její členové nedočkali) ale revoluce neskončila. Naopak nastartovala dlouhou občanskou válku, kdy bolševici neměli vůbec jisté, že vyhrají. Jednou z bojujících stran byly i československé legie – právě proto, aby se carská rodina nedostala do jejich rukou, tedy aby de facto nebyla osvobozena, rozkázal ji komisař Jakov Michajlovič Sverdlov 17. července 1918 v Jekatěrinburgu povraždit.

A na závěr povídání o VŘSR – tento ozbrojený převrat byl proveden 7. listopadu 1917 podle našeho, gregoriánského kalendáře. V Rusku ale tehdy platil juliánský kalendář, podle kterého bylo 25. října. Proto „říjnová“.

Den před bitvou

Vraťme se ale v čase. Píše se rok 1620 a blíží se bitva na Bílé hoře, kde (jak známo z písně Poslední Moravan od Karla Kryla) „zůstal z vojsk království českého poslední praporec – moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže.“

Nebyli to ale pochopitelně jediné oběti tohoto střetu. V souvislosti s bitvou na Bílé hoře se po českých zemích pohybovali i kozáci. Ne ruští (ti se v jihoruských stepích začali usazovat zhruba v 16. století a není jasné, jestli jejich jméno pochází z turkitského slova označujícího svobodného člověka nebo dobrodruha, nebo názvu kočovného národa z Povolží a Podněpří – to byli Chazaři), ale kozáci polští. Tyto jízdní oddíly ve jménu císaře Ferdinanda II. (z Boží vůle císař římský, vždy rozmnožitel, německý, uherský a český etc. král, arcivévoda rakouský, vévoda burgundský, štýrský, korutanský, kraňský a württenberský, hrabě habsburský, flanderský a tyrolský) vydrancovali právě 7. listopadu, tedy den před památnou bitvou, jinak klidné Kladno. Konečně, výsledek bitvy na Bílé hoře právě tito divocí jezdci ovlivnili velmi razantním útokem proti uherské jízdě, která tehdy stála na straně českých stavů.

Polští kozáci byli velmi obávaní, byli to žoldnéři a bojovali za podíl na zisku, podle toho se taky k obyvatelům na dobytém území chovali. Říkali si Lisovčíci podle svého velitele, plukovníka Aleksandera Józefa Lisowského, který byl ovšem v době drancování Kladna už čtyři roky mrtev. Jejich brutalita byla neslýchaná dokonce i na začátek nepříliš jemného 17. století. Zřejmě i kvůli tomu a kvůli své nezvladatelnosti se jejich roky začaly krátit, jejich sbor byl rozpuštěn v roce 1635, ještě před uzavřením vestfálského míru (ten byl uzavřen v roce 1648).

Hromada trsátek

Odstupme ale od tristních událostí. I když… v roce 1957 byla právě 7. listopadu, při příležitosti výročí VŘSR, zahájena ve Zwickau výroba lidového vozítka na jedné straně zatracovaného jako splašený vysavač, pomsta za Sudety nebo smraďoch, na straně druhé masově vyhledávaného jako jednoduché auto opravitelné kladivem a šroubovákem a hlavně široce finančně dostupné. Trabant. Jde o auto, o kterém kolovala spousta vtipů. Mimo jiné: Co vznikne, když se srazí dva trabanty? Hromada trsátek! Nebo: Proč má tak velký kufr? Aby se do něj vešlo seno pro všechny osly, co si z něj dělají legraci.

Zajímavá je historie továrny, kde se začali trabantíci vyrábět – patřívala automobilce Horch, jejíž kořeny sahají do posledního roku 19. století. V bývalé konírně tak v roce 1901 vznikl první vůz nesoucí toto označení, to ještě nebylo ve Zwickau, ale v Ehrenfeldu v Kolíně nad Rýnem. Auta, která se v těchto továrnách vyráběla, mohla nést klidně označení „luxusní“. Konečně, založena tady byla i automobilka Audi Automotorwerke GmBH. Audi a trabant jsou tedy vozy podobně sbratřené jako člověk a šimpanz.

Trabant byl prvním autem, který měl sériově karoserii vyráběnou z plastů. Model s označením 601 byl velmi populární a s minimálními úpravami byl vyráběn od roku 1964 do roku 1990. Velmi jednoduchý motor míval 26 koní. Časem se do něho ale začal montovat i čtyřtaktní motor Volkswagen. Řazení míval trabant pod volantem a nebyl problém splést si zařazení jedničky a zpátečky, což bylo „veselé“ zejména na světlech na křižovatce.

Auto získalo spoustu fandů, dodnes se sjíždějí jeho majitelé na motosrazech, kde se kromě klasických karoserií a oblíbených kombíků objeví i varianty policejní a vojenské i obří mnohasedadlové limuzíny sestavené z několika vozů.

Trabant se ve Zwickau přestal vyrábět na konci dubna 1991. Po zhruba patnácti letech se uvažovalo o tom, že se jeho výroba zase obnoví. Poté se o tom už ale nemluvilo.

Osmdesátý devátý kilometr

Když jsme se přes 7. listopad dostali k autům, ještě na okamžik se u nich zastavíme. Auto (a jeho nezvládnutí) totiž bylo příčinou smrti jednoho z nejpopulárnějších politiků pražského jara 1968 – Alexandra Dubčeka. Při své nepříliš povedené snaze o comeback po listopadu 1989 těžce havaroval. 1. září 1992 na 89. kilometru jeho limuzína vyletěla ve vysoké rychlosti z dálnice. Stalo se to na nebezpečném místě, kde se udála řada dalších nehod, přesto tato událost vyvolala spiklenecké teorie o tom, že se tento politik stal nepohodlným například ruské tajné službě, proti které měl pár dní poté vypovídat. Alexander Dubček byl hospitalizován v pražské nemocnici Na Homolce, kde 7. listopadu zemřel.

A. Dubček nebyl ani v osmašedesátém silným politikem, byl spíše populista, ale působil na lidi po plejádě povýšených a nenaslouchajících komunistických papalášů nesmírně sympaticky. Po okupaci 21. srpna byl spolu s dalšími politiky obrody unesen do Moskvy, kde pod nátlakem všichni (s výjimkou Františka Kriegla, lékaře a politika, 1908–1979) Moskevský protokol, který byl v podstatě diktátem o „bratrské pomoci“, podepsali.

Poté byl A. Dubček postupně odklízen do pozadí. Vyčítáno mu je zejména to, že podepsal rok po invazi „pendrekový zákon“, který legalizoval velmi tvrdé zásahy proti demonstrantům proti pobytu spojeneckých vojsk na československém území. Ve svých pamětech se bránil, že podepsat musel, ale že pro něj nehlasoval, což je však slabé. Postupně byl odvolán ze všech funkcí, nakrátko byl odsunut do Turecka jako velvyslanec a pak pracoval jako mechanizátor v Bratislavě.

Po revoluci se zase objevil jako výrazná slovenská tvář, byl ale nešťastný, že nebyl navržen na prezidenta. Stal se však předsedou Federálního shromáždění, rozdělení republiky se už nedožil.

Sláva z filmového plátna

Sedmý listopad byl posledním i v životě dvou banditů, kteří se do povědomí lidí dostali díky skvělému filmovému zpracování svého příběhu. V roce 1908 byli obklíčeni a armádou zastřeleni Sundance Kid a Butch Cassidy. Mladšímu Harrymu Alonzu Longabaughovi (Sundancu Kidovi) bylo tehdy 41 let, staršímu Robertu LeRoyi Parkerovi pak o rok více. Oba byli zloději a lupiči, před kterými si nebyly žádný vlak ani žádná banka jisté. Harry Alonzo byl ve dvaceti letech za krádež koní odsouzen na 18 měsíců do vězení Sundance, odtud si tedy nesl svou přezdívku.

Film Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) zachycuje poslední měsíce jejich života, kdy jim ve Státech začala kvůli přepadům vlaků a bank hořet půda pod nohama a oni utekli do Bolívie, kde chtěli pokračovat v řemesle, které důvěrně znali. Podle scénáře Williama Goldmana se jim však stala osudnou až situace, kdy se snažili pracovat poctivě jako ozbrojená stráž při převozu peněz. Proti bandě desperátů, kteří chtěli převážené peníze získat, uspěli, proti bolívijské armádě ale šanci neměli. V porovnání se současnými naturalistickými potoky krve na plátně působí romanticky pojatý konec filmu – zastavený poslední záběr těsně před smrtícími salvami vojáků a stažení barev do sépiové hnědi – jako velký zážitek.

V režii George Roye Hilla ve svých rolích excelovali už v té době hvězdný Paul Newman a teprve se prosazující Robert Redford. Film získal čtyři Oskary – za kameru, hudbu, píseň a scénář.

Od Nobelovy ceny ke smrti

Marie Curie–Skłodowská se narodila ve stejném roce jako Sudance Kid – právě 7. listopadu 1867. Zvolila si sice jinou, ale neméně nebezpečnou cestu života než americký bandita. Jako první žena uspěla v přijímacím řízení na fakultu fyziky a chemie na pařížské Sorbonně. Pod vedením Henriho Becquerela spolu se svým manželem Pierrem zjišťovala, proč že je uranová ruda tak radioaktivní. Objevili polonium (nazvala tento prvek podle svého rodiště, byla z Varšavy) a poté i radium. Zajímavostí je, že tento prvek poprvé izolovali z jáchymovského smolince.

Marie Curie získala Nobelovu cenu dvakrát, jednou za fyziku, podruhé za chemii. Poprvé v roce 1903 se radovala společně se svým manželem Pierrem za výzkum radioaktivity. Henri Becquerel dostal Nobelovu cenu ve stejném roce za její objev. A osm let poté, tedy v roce 1911, byla oceněna Nobelovou cenou, tentokrát tedy za chemii, její práce na izolaci čistého radia.

Neznalost nebezpečí radioaktivity si i u Marie Curie vybrala svou daň. Umírá 4. července 1934 na aplastickou anémii, s největší pravděpodobností způsobenou prací s radioaktivním materiálem. Jde o dnes velmi vzácné onemocnění, které kromě ozáření mohou způsobovat některé léky nebo některé virové infekce. Jde o nemoc projevující se ubýváním červených krvinek (erytrocytů), bílých krvinek (leukocytů) i krevních destiček (trombocytů).

Den jako každý jiný

Sedmý listopad. Komu náleží tento den? Politikům? Technice? Vědcům? Banditům? Nenáleží nikomu. Je to den jako každý jiný. Ale třeba se zrovna letos stane něco, co si budeme zase roky připomínat.

Radmil Švancar

 

 Komunistické strany bývalého SSSR k VŘSR loni napsaly:

Završuje se 95 let od VŘSR. Ta byla a zůstává hlavní událostí v novodobých dějinách světa. Celosvětový význam Říjnové revoluce spočívá ve skutečnosti, že předznamenala éru socialismu, když přinesla skutečné a nesporné výsledky pracujícímu lidu, jenž vzal do svých rukou státní vládu ve formě Sovětů dělnických a rolnických zástupců. Diktatura kapitálu byla nahrazena skutečnou vládou lidu na základě společenského vlastnictví základních výrobních prostředků…

…VŘSR zůstává pro všechny komunisty na planetě nezapomenutelným poučením ze zápasu pracujících za jejich základní zájmy. Dává nesmrtelný příklad pracujícím na celém světě. I napříště zůstane naším spolehlivým majákem pro budoucnost.

Haló noviny, 7.11.2012

 

 

* www.wikipedie.cz

* www.dejepis.com

* www.superrodina.cz/2011/11/06/trockij

* www.totalita.cz/vysvetlivky/vrsr.php

* www.csfd.cz

* www.blansko.cz/clanky/2013/03/kriznik-aurora-s-meridly-fy-erich-roucka

* necyklopedie.wikia.com

* icv.vlada.cz/cz/tema/alexandr-dubcek-27--11--19217--
11--1992-89909/tmplid-560

* film.osobnosti.cz

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz