archiv
Učitelské noviny č. 38/2013
tisk článku

PENÍZE ZA AKADEMICKÉ UMĚNÍ SE MAJÍ ROZDĚLOVAT PODLE MATEMATICKÉHO MODELU

Španělského malíře Goyu opakovaně nepřijali na Královskou akademii San Fernando v Madridu. Naštěstí Italové byli jiného názoru. Jde o jeden z tisíců historických příkladů toho, jak relativní je hodnocení uměleckého díla. I přes to (nebo možná právě proto) většina uměleckých vysokých škol v naší zemi podporuje projekt Registru uměleckých výstupů (RUV). Na jeho základě by se měla v budoucnu umělecká díla bodovat a body pak převést na peníze.

 

Pakliže jste o RUV ještě nikdy neslyšeli, není divu. Jednak jde stále o pilotní projekt, jednak se o něm moc informací v mediálním prostoru zatím neobjevilo. Avšak pokud vám zkratka přeci jen něco připomíná, budou to pravděpodobně iniciály RIV, jež představují Rejstřík informací o výsledcích, a to pro potřeby vědy a výzkumu. A podobnost není čistě náhodná. Autoři projektu RUV totiž chtějí vytvořit obdobnou databázi, ale výhradně pro potřeby uměleckého výkonu.

Více peněz a prestiže

Motivace je v zásadě dvojí: Mnoha pedagogům uměleckých vysokých škol vadí, že nedosáhnou na peníze, které stát rozděluje mezi ostatní veřejné vysoké školy (univerzity), jež na své akademické půdě pěstují vědu. A dále se jim nelíbí, že se jim nedostává podobné prestiže, tedy společenského uznání za výkony v uměleckých oborech jako kolegům z přírodovědných, technických, ale i humanitních fakult, a to v oblasti výzkumu a vývoje.

RUV se začal rodit během roku 2009, a to v rámci Pracovní komise pro umělecké vysoké školy Rady vysokých škol (RVŠ). Ta pak společně s MŠMT iniciovala vytvoření registru výsledků tvůrčí umělecké činnosti a metodiky hodnocení výstupů. Na jejím základě se mají díla, která vytvořili pedagogové a případně i studenti uměleckých škol, třídit do kategorií a kombinací kategorií s různým bodovým ohodnocením. Téma se stalo obsahem rozvojového projektu ministerstva školství pro rok 2010, a to ve spolupráci osmi uměleckých vysokých škol a fakult.

Autoři projektu se pustili do zmapování tvůrčích činností uvnitř oblasti umění ve vztahu k vysokým školám, formulují trendy a vývojové linie a snaží se o vzájemné mezidruhové srovnání na poli uměleckých výstupů a srovnání s výzkumem jako celkem. Vycházejí tak i z mezinárodně uznávaného názoru, že umělecká práce sama o sobě je uměleckým výzkumem.

Do hry vstupují matematici

Základem systému RUV je sedm oblastí umění, které jsou označovány jako segmenty: Architektura, Design, Film, Hudba, Literatura, Scénická umění a Výtvarná umění.

Dalším významným krokem geneze RUV bylo vytvoření matematického modelu, podle kterého by se stanovovalo bodové hodnocení jednotlivých typů výsledků tvůrčí umělecké činnosti.

Tento model je založen na takzvané Saatyho metodě, která je v současné době obecně považována za nejvhodnější matematický nástroj pro stanovení relativních hodnocení libovolných objektů, a to na základě expertně vyjádřených preferencí. Jinak řečeno, jde prý o nejlepší způsob pro stanovení vícekriteriálního typu hodnocení na základě výpovědí expertů. (Není bez zajímavosti, že tato metoda se před čtvrt stoletím úspěšně aplikovala během jednání o odzbrojování mezi USA a Sovětským svazem, které vedli Ronald Reagan a Michail Gorbačov.) Do aplikace Saatyho metody na kategorizaci a obodování uměleckých děl se pustila Jana Talašová z Katedry matematické analýzy a aplikací matematiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Pilířem jsou tři kritéria

Pro zařazování uměleckých výstupů do registru byl zvolen princip tří na sobě nezávislých kritérií: dle významu, velikosti a institucionálního či mediálního ohlasu díla nebo výkonu. Jakékoliv zařazení daného díla je podrobeno následné důkladné analýze nezávislých certifikátorů, případně arbitrážnímu jednání (kdyby se některá ze škol či fakult cítila být poškozena) a teprve poté je ke každému výstupu přiřazena příslušná bodová hodnota. Tím, že je výstup hodnocen jak vnitřní analýzou, tak vnějším potvrzením či upřesněním, se RUV principielně odlišuje od RIVu, kde zhodnocení vnějšími aktéry chybí. (I za to byl způsob financování českého výzkumu a vývoje v rámci auditu kritizován britskou firmou Technopolis.)

Později se přikročilo k tomu, že pro objektivní fungování jednotlivých segmentů je důležité vytvořit v každém z nich Radu segmentu. Ty mají být složeny z významných osobností oboru a jejich úkolem je hlídat dodržování laťky nejvyšší kvality. Jde o úroveň „A“, spadající do kategorizace dle závažnosti a významu. Áčko může dostat jen dílo zásadní důležitosti a originality, a to ještě před předáním nezávislým certifikátorům. Co touto jedničkou může být?

Pokud nahlédneme do metodiky RUV, zjistíme, že musí jít o dílo, které si zároveň získalo nějaký nezpochybnitelný odborný ohlas. Tak například u hudby může jít o celovečerní koncert s orchestrem, který byl vnímán jako originální umělecké dílo nebo výkon zásadního a objevného charakteru. Anebo v literatuře jde nejen o literární umělecké dílo zásadního a objevného významu, ale i o překlad. (Jestli ale může jít o „áčkový“ překlad „béčkového“, nebo dokonce „céčkového“ románu v jazyce autora, to se mi již z metodiky vyčíst nepodařilo.)

Jakou váhu má dlouhý film?

Ke sběrům dat došlo již třikrát, a to za období let 2008–10, 2011, 2012 a letos se do systému zapojily i další fakulty, které sice nejsou umělecké, ale též se zároveň do jisté míry zabývají i touto oblastí. Jde zejména o fakulty pedagogické.

„Projekt se týká vysokých uměleckých škol, uměleckých fakult a nově i studijních oborů a programů, které obsahují kreativní předměty – umělecká tvorba ve vazbě na vysoké školství. Přičemž musí jít o dílo realizované veřejně dle autorského zákona,“ upřesňuje Miloslav Klíma, předseda Pracovní komise pro umělecké vysoké školy RVŠ působící na Akademii múzických umění v Praze (AMU).

Projekt RUV byl při jednáních RVŠ již několikrát prezentován, naposledy na říjnovém zasedání předsednictva. „Z analýz nám vyšlo, že koncepce v podstatě vyhovuje. Získali jsme ale také informace, že je potřeba některé věci zlepšit: Je nutná vyšší objektivizace expertního hodnocení výstupů, omezení vlivu výstupů s nízkým ohlasem a mezisegmentová srovnatelnost výstupů z hlediska rozsahu,“ uvedla J. Talašová.

Za příklad může sloužit segment Film. V minulém období sběru dat bylo zaregistrováno jen málo výstupů. Proč? Jednoduše proto, že filmy byly vykazovány jako celky. „Jako matematici se snažíme naslouchat tomu, co nám garanti jednotlivých segmentů říkají. Tři segmenty dospěly k návrhu, že místo uměleckých celků by bylo vhodnější vykazovat výkony zásadních aktérů daného díla. Zatím jsme ale ještě ve fázi hledání,“ říká J. Talašová.

To by mohlo znamenat vytvoření rozdílných vah jednotlivých segmentů. „Jako řešitelé matematického modelu jsme zatím spíše proti vahám. Nechceme, aby se model stal příliš komplikovaným a rozpadl se nám na jednotlivé části, v nichž by bylo velice obtížené funkčnost modelu kontrolovat,“ komentuje J. Talašová.

Do systému celkového bodování nyní už nevstupuje vlastní hodnocení od školy, která jím původně doprovázela zadání svého nového uměleckého výstupu do RUV. „Z počátku všichni svá díla zařazovali do co možná nejvyšších kategorií, nyní mají nejvyšší hodnocení maximálně tři až čtyři procenta výstupů. Aniž by to kdokoliv nařizoval, došlo tak k poklesu z původních zhruba dvaceti procent,“ poznamenává M. Klíma.

Toto vlastní posouzení samotnou školou či fakultou slouží nyní už jen jako orientační informace pro daný segment. Ten poskytne jedno hodnocení a nezávislí experti provedou dvě další.

„Kromě matematického modelu potřebujeme mít i dobře fungující software. Softwarová realizace se provádí na ČVUT. Cílem je, aby se do systému uživatelům dobře zadávala data a aby certifikátoři měli k dispozici všechny potřebné informace. Chceme také, aby výstupy jdoucí na ministerstvo školství byly v co nejlepší podobě,“ informuje J. Talašová.

Senát AVU registr odmítá

Dlouhodobým kritikem systému RUV je Milan Knížák, někdejší dlouholetý rektor Akademie výtvarných umění v Praze (AVU) a člen předsednictva RVŠ. Ten na posledním zasedání rady tlumočil názor Akademického senátu AVU. Odmítavý postoj AVU byl podle M. Knížáka senátem potvrzen naposledy na konci minulého akademického roku.

„Senát v plné šíři odsoudil a odmítl RUV jako takový. Kdyby nešlo o tak vážnou věc, budilo by to velké veselí – jde o obrovský zrůdný aparát, který pracuje s něčím, co neodpovídá faktům. Celá tato matematická spekulace je na vodě. Není možné přijímat kategorie hodnocení, kde se věci posuzují podle velikosti, podle toho, jak vyhovují světovým trendům, podle toho, jak výsledky odpovídají něčemu, co nevíme, jestli vůbec platí! Umění se nedá hned posuzovat na základě toho, jak to někdo někde stanoví. Dobové soudy v minulosti byly v historii minimálně v devadesáti procentech mylné. Navíc trendů je dnes celá řada. Který z nich je ten správný? RUV považujeme za demagogii, která nemá ve vysokém školství místo,“ sdělil M. Knížák.

Také z pedagogických důvodů považuje M. Knížák RUV za scestný: „Výuka by neměla vést k vytvoření nějakého velkého díla, ale k tomu, aby se student seznámil s velice složitým prostředím. RUV bere v úvahu jen povrchní prvky celého procesu. Je špatné podlehnout touze postihovat něco, co je nepostižitelné. Pokud se zracionalizuje výroba uměleckých děl, půjde už jen o výrobu.“

Nejde o hodnocení uměleckých děl, ale o proporce výkonu

Na to M. Klíma zareagoval tvrzením, že ostatní umělecké vysoké školy RUV v zásadě podporují a ani AVU prý není jednotná – její rektor Jiří Kotalík se dokonce účastnil příprav registru.

Dalším argumentem tvůrců a zastánců RUV je fakt, že v mnoha zemích Evropy klasifikaci uměleckých děl v rámci vysokoškolského systému už používají. (V mnohých zemích je výzkum umění chápan třemi způsoby: jako výzkum o umění, tedy jakožto tradiční uměnovědné a historické obory, výzkum skrze umění – prostředek k novému poznávání a objevování – a výzkum umění, které toto poznávání přináší.) „Ano, ve světě se umělecké výstupy vnímají podobně jako výstupy vědecké, ale tuto demagogickou metodu používat nemůžeme,“ oponuje M. Knížák.

K jeho vystoupení se vyjádřila i J. Talašová: „Nikdy bych si nedovolila vytvořit matematickou metodu na hodnocení uměleckých děl. Jde o velice hrubé zařazování děl podle toho, jestli například měla nějaký mezinárodní nebo jen tuzemský ohlas. Jde o stanovení proporcí výkonu. I ve vědě dochází k tomu, že výsledek není nejdříve přijímán a je oceněn až po čase.“

Do třetice si slovo vzal také Vladimír Švec, prorektor pro rozvoj a informatizaci Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem: „Jako malíř musím souhlasit s panem profesorem Knížákem. Umění a věda však neexistují ve vzduchoprázdnu, ale ve společenských, ekonomických a politických vztazích. A my musíme hrát tuto pokřivenou hru. Proto jako prorektor univerzity RUVu tleskám a vždy budu pro.“

Tento rok má být posledním rokem pilotní fáze projektu. Letos by měl být do provozu uveden příslušný počítačový program a zároveň připraven i návrh legislativy pro otevřený provoz RUV (www.iruv.cz).

   Lukáš Doubrava

 

Kategorizace podle:

1.
závažnosti uměleckého díla nebo významu


nové umělecké dílo nebo výkon zásadního významu a originality (A)


nové umělecké dílo nebo výkon přinášející řadu významných inovací (B)


nové umělecké dílo nebo výkon rozvíjející současné trendy (C)

2. velikosti díla nebo výkonu


umělecké dílo či výkon velkého rozsahu (K)


umělecké dílo či výkon středního rozsahu (L)


umělecké dílo či výkon malého rozsahu (M)

3.
institucionálního a mediálního ohlasu

– mezinárodního (X)

– národního (Y)

–        regionálního (Z)

 

 

Příklad: Nejvyšší možné hodnocení AKX získá samostatná výstava významného umělce ve významné instituci, naopak nejnižší CMZ kolektivní výstava méně významného umělce v regionální galerii.

 

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz