archiv
Učitelské noviny č. 37/2013
tisk článku

Jak se domluvit s rodiči

Kazeň musi byt, kazeň je to hlavni, jak říkal nadporučík Mazurek v Černých baronech. Jakkoliv směšně působil zejména v podání Josefa Dvořáka ve filmovém zpracování tohoto díla, nedá se tomuto tvrzení moc co vytknout. Nejen na vojně, i ve škole kázeň být musí. Otázka ale je, jak tohoto ideálního stavu dosáhnout, jak nastavit mantinely a parametry, ve kterých se budou žáci více méně dobrovolně pohybovat. Jednou z možností, jak taková pravidla podpořit, by měly být individuální výchovné plány, které se překlápějí z pilotáže do běžného života škol.

Zmínky o výchovných plánech pro konkrétní žáky nebo o smlouvách s rodiči, jak se tomu postupně začalo (a pak zase přestalo) říkat, jsem našel už někdy v roce 2006. Což ale vůbec neznamená, že by se v některých školách nepokoušeli jít cestou práce s rodiči problémových žáků s poněkud formalizovanými kroky už dřív. Vím, že by se dalo diskutovat o formulaci „problémový žák“ (v oblasti výchovné to budou konečně spíš problémoví rodiče a někdy třeba i problémoví učitelé, možná obé dohromady). Berme to ale tak, že prostě škola má s žákem potíže a je nutné je řešit – snahou domluvit se na společných krocích všech aktérů problému, které jsem už konečně zmínil.

Škola moc možností, jak „srovnat“ žáka, který až příliš zkouší, kam ještě je možné posunout povolené mantinely, dneska nemá. Kdysi fungovaly oficiální rákosky, pak byla při ruce učitelská pravítka, která neoficiálně přebírala rákoskovou funkci. Jenže doba tělesných trestů je pryč, i když se na ni někdy nostalgicky vzpomíná. Nebyl by to takový problém, kdyby tento regulativ nahradil jiný účinný nástroj. Jenže ten se neobjevil. Do smluv s rodiči bývaly na počátku projektu vkládány naděje, že by se mohly stát účinným „donucovacím“ nástrojem na pacifikaci nezvladatelných dětí i rodičů. Hovořilo se o tom, že by se dostaly do zákona a staly se vymahatelným faktorem výchovy. Tuto cestu ale nakonec MŠMT nezvolilo. A metodické doporučení bude mít z hlediska práva zhruba stejnou cenu jako papír, na kterém bude napsané. Lapidárně řečeno – žádný silný nástroj k tomu, aby učitel přiměl rodiče ke spolupráci ve prospěch jejich dětí, škola nedostane.

Neznamená to ale, že se tím dá individuální výchovný plán s úsměškem jednoduše shodit ze stolu. Tím by se totiž degradovala nejen snaha kopy škol, které se přihlásily do projektu ověřování této metody, ale i řady dalších, které ji používají z vlastního rozhodnutí a se svými postupy. Výhodou bude, že tato metoda dostane pevnější pravidla, zdůvodněné kroky, že se učitelům, kteří si ji zvolí vedle těch, které zatím používají, dostane metodické podpory, že se dozvědí, jak postupovat, co používat a na co se soustředit.

Neznamená to, že se díky individuálním výchovným programům domluví se všemi rodiči dětí, s nimiž mají problémy. Dohodnou se pravděpodobně pouze s těmi, se kterými by se domluvili i jiným způsobem. Ale třeba rychleji a efektivněji.

Jen mi přišlo směšné, že se přemýšlí o tom, jestli učitelé smí v případě, že chce dítě přejít z jedné školy do druhé, říci svým kolegům, jaké metody zvolili, na čem se s rodiči domluvili a co jim rodiče slíbili. A jak obě strany své sliby plnily. Že se právně váhá, zda by si učitelé měli předávat podklady, které obsahují informace o spolupráci s rodiči. Je to, jako by si policisté nesměli poskytovat data z vyšetřování, jako by si lékaři nesměli předávat výsledky svých pacientů. Nebylo by toto omezení pro pedagogy ponižující? Nebylo by ale hlavně ohrožující pro výchovu dětí, které mají ve škole výchovné problémy?

Radmil Švancar

 

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz