archiv
Učitelské noviny č. 33/2013
tisk článku

ČŠI ZASE PŘIKAZUJE SČÍTAT ROMSKÉ ŽÁKY

ČŠI se opět „pochlapila“ a podruhé počítá romské žáky v základních školách praktických. Odkazuje na plnění Akčního plánu opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D. H. a ostatní proti ČR, kterým se naše republika zavázala provádět každoroční šetření ke zjištění počtu romských žáků vzdělávaných podle přílohy určené pro žáky s lehkým mentálním postižením v rámci programu základního vzdělávání. Jen na okraj – odborná veřejnost se s tímto materiálem nikdy neztotožnila.

ČŠI úkoluje ředitele škol, aby osobně začali sčítat romské děti. Dokonce ředitele upozorňuje, že když šetření odmítnou, bude do školy vyslán inspekční pracovník, který provede sčítání romských dětí sám, ale odpovědnost za práci inspektora ponese ředitel školy! Zároveň v dopise upozorňuje, že taková škola může být podrobena státní kontrole. Jsme ještě v postbolševické společnosti, anebo předpona post pozvolna mizí v mlze? Anebo že by to byl dopad salónního levicového aktivismu zástupců neziskovek?

Zvolená kritéria, jak odlišit romského žáka od neromského, která uvádí ČŠI, jsou prý z pera MPSV. Loni, když jsem zjišťoval původce, mi bylo sděleno, že prý pocházejí od odborníků odněkud z bruselských struktur. Kritéria jsou mimo jiné: „Za romského žáka/žákyni považujeme člověka, který se sám za něj/ni sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), nebo je za takového/takovou považován(a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů.“ (z dopisu ČŠI ředitelům ZŠP)

Připomenu v této souvislosti španělské panovníky Ferdinanda VII. a Izabelu II., kteří podobným způsobem v 19. století determinovali židovskou menšinu. Nepředpokládám, že ČŠI chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva kvůli své etnické příslušnosti. Spíš asi hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak mohly do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem. Inu, je to již takový český folklór, že organizace žijící ze státních grantů pomlouvají svoji zemi v cizině.

Nikoho nezajímá vyjádření Úřadu na ochranu osobních údajů v dané věci z 25. 9. 2012 (Zn. VER-7499/12-2/SEM), které zní: „Dokumentaci škol a školských zařízení včetně školské matriky školy i v nich obsažené osobní a citlivé údaje upravuje § 28 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. … Na základě informací nelze posoudit, jedná-li se o zpracování v režimu některé z výjimek podle písm. b) až písm. i) § 9 zákona. Protože tomu tak patrně není, nelze uvedené citlivé údaje zpracovávat ani s výslovným souhlasem zákonných zástupců žáků, protože by se jednalo o postup v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. d) zákona.“

Proč nejsou tomuto šetření podrobeny i běžné ZŠ, z nichž právě přichází impuls, že žák na běžné vzdělávání nestačí? Proč jsou opět stavěny do pozice viníka školy, bez jejichž existence by se negramotnost v naší populaci blížila počtům v zemích, které nám jsou dávány za vzor (Velká Británie, Španělsko, Francie, dokonce i Slovensko)? Vzdělávání Romů v ČR je skutečně dlouhodobý problém, ale není dominantním tématem pro školy speciální, jak neodborníci běžně mylně uvádějí, ale školy běžného vzdělávacího proudu, které neumí dlouhodobě pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. A samozřejmě i pro pedagogické fakulty, které mnohdy svými vzdělávacími programy nezrcadlí aktuální potřeby našich škol.

V roce 1960 bylo Romů, kteří nikdy nenavštěvovali školu, přibližně 30 %, v roce 1970 již nebyl počet Romů bez zkušenosti se školou vyšší než 10 % a v současné době stát zajišťuje téměř 100% školní docházku, byť záškoláctví romských žáků je stěžejním problémem, nikoliv však vinou škol. Přesto některé země kritizují Českou republiku, která se jako jedna z mála evropských zemí snaží řešit vzdělávání romských dětí systémově a je jednou z nejúspěšnějších. Proč se nikde neakcentují závěry Sledování Agentury EU pro základní práva ve sdělení komisařky pro lidská práva Viviane Redingové z roku 2012? Že by se to někomu nehodilo do podnikatelského záměru?

Zkráceně ze závěrů: Vzorek 22 000 osob z 11 členských zemí EU Česka, Francie, Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Slovenska, Řecka, Portugalska, Bulharska a Rumunska sděluje:

 Úroveň vzdělání mají Romové v ČR nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí – byť není dobrá.

 Uplatnění na trhu práce českých Romů ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě je nejstabilnější a mají trvale placené zaměstnání – zaměstnáno 40 %, oproti 10 až 20 % v ostatních zemích.

 Podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30 % oproti průměrně 15 % v dalších zemích.

 Nedostatek jídla v romských rodinách je v ČR zhruba u 30 %, v ostatních sledovaných zemích je postiženo hladem 40–60 % romských rodin v Evropě.

Naší společnou snahou musí být bourání bariér mezi etniky, zdravotně postiženými a všemi ostatními minoritami a majoritní společností. Nekopejme další příkopy tam, kde se nám je ještě nepodařilo zahladit. Vím, že to není cílem této akce, ale o to víc z ní čiší omezenost až hloupost. Přece nemůže být snahou školních inspektorů dovádět daňové poplatníky k myšlence, že jsou pro nás i zadarmo drazí a pracují pod vedením agresivních příslušníků některých neziskovek.

Jiří Pilař

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz