archiv
Učitelské noviny č. 32/2013
tisk článku

KOLIK ŽALOB POPUTUJE DO ŠTRASBURKU?

Zpráva č. 1: Dne 13. listopadu 2007 odsoudil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) Českou republiku k úhradě 4 tisíc euro jednomu každému z 18 ostravských Romů jako náhradu morální újmy za to, že měli být diskriminováni v přístupu ke vzdělávání (který jim nebyl upřen, pouze podle nich nepřípustně omezen zařazením do tehdejších zvláštních škol).

Zpráva č. 2: Jak informoval dne 6. června 2013 zpravodajský server Novinky.cz, obdrželi rodiče nových prvňáčků ve středočeských Řevnicích dopis, že v důsledku zpoždění při výstavbě dvou nových tříd pro ZŠ v budově městského úřadu bude možná o přijímání žáků do prvních tříd místní základní školy rozhodovat los.

Že nejde o kachnu ani o nějakou svévoli vedení školy, potvrzují slova středočeského hejtmana Josefa Řiháka: „Krajský úřad nemá možnost ovlivnit, jak ředitel školy přijímá žáky do prvních tříd. V některých lokalitách však může dojít k tomu, že je ředitel nucen zvolit nějakou formu výběru. Při diskusích s pracovníky ministerstva školství byly zmiňovány i varianty jako losování nebo přijetí podle pořadí, v jakém dítě došlo k zápisu.“

Ústy své tiskové mluvčí se k celé cause „moudře“ vyjádřilo i MŠMT: „V případě, že nelze všechny žáky s trvalým pobytem přijmout, je povinností obce zajistit pro nepřijaté žáky povinnou školní docházku mimo obec či spádovou školu. Způsob, jakým škola určí žáky, kteří se v tomto případě nebudou moci vzdělávat v obci či spádové škole, je v její kompetenci a způsob provedení je odpovědností vedení školy.“

Co mají tyto dvě zdánlivě spolu nesouvisející zprávy společného? Možná daleko více, než si dosud připouštíme. Nechci si hrát na chytrého a vykřikovat, že jsem to říkal dávno (i když je to pravda) – asi každý, kdo pracuje průběžně s demografickými daty, si musel už před lety položit otázku, nikoli zda, ale kdy k něčemu podobnému dojde, a také doplňkový dotaz, jaká asi bude ve finále brizance výbuchu, až tahle tikající časovaná nálož spustí naplno.

Školský zákon byl sepisován v době z tohoto pohledu idylické – „základky“ zely prázdnotou, o děti se přetahovaly, a pokud s nimi měly obce nějaké trampoty, pak přesně opačné než aktuálně hrozící převis poptávky. Možná proto si tvůrci zákona počínali až euforicky bezstarostně, když zajištění povinné školní docházky „hodili“ se vším všudy na obce. Učinili tak navíc způsobem, nad nímž zůstává od počátku rozum stát. Pokud obec nedisponuje potřebnými kapacitami ve své základní škole, „zajišťuje plnění povinné školní docházky v základní škole zřizované jinou obcí nebo svazkem obcí“. Viz § 178 odst. 1 písm. b) školského zákona.

Citované ustanovení křísí v plné kráse z hrobu jeden z institutů komunistického práva, tzv. kontraktační povinnost neboli povinnost uzavřít smlouvu. Autorům bohužel jaksi ušlo,  že to, co bylo před rokem 1990 hravě vynutitelné mocenskými nástroji státostrany, je v právním systému demokratického státu čirým nonsensem. Obce jsou totiž po právní stránce zcela rovnocennými subjekty – zajistit umístění svých žáků ve škole jiné obce lze leda dohodou obou obcí. Ta je pochopitelně na obou stranách ryze dobrovolná, a tedy už z definice jednostranně nevynutitelná!

Nyní se navíc ocitáme na prahu situace, kdy celá řada obcí nebude schopna případné žádosti sousedů vyhovět i při sebelepší vůli – prostě proto, že samy začínají zápasit s převisem poptávky. Bědovat, proč se na to obce dávno nepřipravily a nezačaly stavět nové školy včas, má asi stejnou logiku jako plakat nad tím, že děda opilec před dvaceti lety propil grunt. To, že si nějaké předchozí „velení“ radnic budoucí problémy neuvědomilo, je přece sotva možné vytýkat těm nynějším, kteří se snaží vše postupně řešit! Zejména když hrozící problémy dodnes zjevně ignoruje i samo gesční ministerstvo.

K tomu je nutné si uvědomit, že cena zbrusu nové středně velké „základky“ začíná zhruba někde na sto milionech a její stavba trvá od schválení záměru po májku na střeše (při všech administrativních peripetiích, veřejných soutěží na dodavatele kdečeho atp.) dobře tři roky. Kolikpak obcí asi může potřebnou částku „vysolit“ bez mrknutí oka, aniž by musely současně významně redukovat objem peněz určených na udržování místní infrastruktury, péče o seniory atd. atd., a ve výsledku čelit masovým projevům nespokojenosti svých občanů? A to ani nezmiňuji některé „obce-nešťastníky“, které některá z předchozích politických reprezentací zadlužila až do pravnoučat prostřednictvím nějakého toho vymazleného akvaparku a které na žádnou školu prostě nemají a nikdy mít nebudou.

A co že s tím má co dělat v úvodu zmiňovaný Štrasburk? Zatím nic. Ovšem jen do chvíle, kdy k tam sídlícímu Evropskému soudu pro lidská práva dorazí první žaloba našich občanů na to, že jim český stát nejen upírá ústavně garantované právo na vzdělání, ale dokonce není ani schopen zajistit podmínky pro plnění povinnosti, kterou jim v § 36 školského zákona sám ukládá!

Malá kvízová otázka pro vedení MŠMT: Jak asi rozhodně Evropský soud pro lidská práva?

a) Pošle stěžovatele do Řevnic.

b) Nařídí všem českým obcím, aby postavily dostatek základních škol bez ohledu na to, že tak mnohé ze zcela objektivních důvodů učinit nemohou.

c) Odsoudí český stát k vysokému penále, protože garantem dodržování veškerých lidských práv, zakotvených mezinárodními úmluvami i Listinou práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, je Česká republika, ne nějaká nešťastná radnice v Nemanicích.

Tipnout si mohou i P. T. čtenáři…

           

Martin Odehnal

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz